Dušičkové působení 2.11.2006

5. listopadu 2006 v 15:18 | JR |  Reporty
To má člověk za to - minule jsem nás tak chválil, jak pěkně působíme týden co týden, a od té doby jsme samozřejmě 3 týdny nehráli. Tedy, ne že bychom se vůbec nesešli, ovšem nesešli jsme se v dostatečném počtu, takže kupříkladu minulý týden jsme byli pouze já, s panem krajským radou, a to je tak na lízaný mariáš, kterýžto jest zábavou leda na pustý ostrov a pro chvíle nejvyšší nouze.
Naštěstí jsme to tento týden trochu napravili, když jsme ve čtvrtek přibyli ke Kubrychtům ve třech, tedy kromě nás dvou stálic, dorazil i pan MB, takže situace byla zachráněna. Samozřejmě, že dorazil s 3/4těhodinovým zpožděním, to je každému jasné, ale nám to ani tak nevadilo, neboť jsme si i tak měli o čem povídat, leč poznamenalo to poněkud "rozpovídanou" večerní náladu. Sehráli všeho všudy snad jen deset her, když jsme po mnoha "kecacích" a diskusních pauzách, usoudili, že to zřejmě nemá cenu dál hrát, a že budeme pouze debatovati.
Oni totiž byly Dušičky, víme? A to je velmi nostalgický čas, v tuto dobu je údajně nejtenčí hranice mezi tím naším světem a záhrobím, tedy jakýmsi metafyzičnem a tajemnem. Nyní, s odstupem několika dní je mi zcela jasné, že to vzhledem k okolnostem muselo dopadnou jak to dopadlo, tedy tak, že se nám stala ta nehoda, na pomezí metafizična, že jsme pili jedno pivo za druhým, posléze i jeden rum za druhým, až jsme s panem MB skončili v Dobré duši velmi, velmi pozdě, ovšem nepředbíhejme.
Vlastně to všechno začalo poměrně nevinou poznámkou pana krajského rady, že je to dnes již 3 roky, co neplatí desetníky a že o tom byla nějaká reportáž ve zprávách, neboť se prý dosud vrátilo z oběhu pouze cca 10% oněch hliníkových mincí, a že jsou to začasté právě mariášníci, kteří mince zadržují a chrání před likvidací. V tu chvíli jsme si uvědomili, jak dlouho už vlastně hrajeme s neplatnými mincemi a také jak dlouho vlastně už vůbec ve Varech hrajeme. Počli jsme vzpomínat kdo, jak a kdy se přidal, jak jsme začínali hrát po domácnostech, než jsme přešli do útulné hospůdky U Doubku, jak jsme se odtamtud vracívali přes podnájem pana MB, jak jsme tam hrávali Wolfíka... zkrátka mladost, radost! Vlastně by se dalo s trochou nadsázky tvrdit, že valná většina významných událostí z historie posledních pěti let je začasté zaznamenána v mé (excellovské) evidenci mariášových hospodských výsledků. Někdy to budu muset pořádně literárně zpracovati.
V takovéto nostalgické náladě jsme se vskutku nemohli příliš soustřediti na hru a jedině tak si lze vysvětlit, že v oněch asi deseti hrách jsem dokázal prohrát 9.90 Kč! Ono to tedy bylo hlavně na jedněch lepších dvou sedmách, kdy jsem to měl 5 na 5 s výnosem, ale chybělo mi trumfové eso a desítka strkací, které byly v rukách pana MB a pro mne se to posléze ukázalo jako smrtelné. Pravda, nejvíce nešťastný byl ze sehrávky pan MB, který mi nedal fleka, ačkoli o něm uvažoval, maje 3 na 2, ale údajné "funění" pana PK mu v tom zabránilo. No, pro mne díky kartibohu, že se pan MB nechá ovlivnit takovými hloupostmi.
Ještě jedna hra, z toho tak malého počtu stála za to, a sice obyčejná sedma pana krajského rady, při ktreré jsme s panem MB měli stovku na hlasech. Nepamatuji se, že by k něčemu takovému v poslední době došlo, jestli vůbec k tomu kdy došlo!
To bylo ze hry samotné asi tak vše, zbytek působení již probíhal v onom vzpomínkovém a veselém duchu, který se v pátek ráno proměnil v prokletí, jak to už tak čas od času bývá, když se působení opravdu vydaří (a protáhne).
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 LittleKey LittleKey | 7. listopadu 2006 v 20:23 | Reagovat

To, že jsem funěl, tvrdí pouze pan lékárník, hledaje výmluvu k tomu, že neoflekoval Jardovo dvě sedmy. Nicméně připouštím, že je možné, že jsem podvědomě hluboce vzdechnul, protože to dělávám vždy, když očekávám katastrofu:-)

2 lekárník lekárník | 8. listopadu 2006 v 11:19 | Reagovat

funěl a koulel očima a basta!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama