působení 25.11.06

28. listopadu 2006 v 23:55 | JR |  Reporty
S vyprávěním o sobotním působení bych tentokrát mohl začít trochu ze široka.

Jelikož jsme byli po delší době nuceni pod tlakem okolností zapůsobiti takto o víkendu, což se ne vždy setkává doma, u našich drahých poloviček, s patřičným nadšením, je nutno podotknout, že to bylo jen a pouze proto, protože jsme se opět čtrnáct dní nesešli. Ostatně vynikající důkaz o tom podává právě můj blog, kde je poslední report z 9.11.2006, tedy celých 16 dní starý. To jen tak abych pádnými argumenty pomohl obhájit, to co se vlastně vůbec obhajovat nemusí, a sice právo muže aby alespoň jednou za čas, strávil večer s přáteli u piva (či vinného střiku) a u karbanu. Ano, karban, milostpaní a milostslečny, karban....
Původní myšlénka byla využít soboty jako takové a to hned od dopolene, kdy bychom se prošli po nově zbudovaném a právě z poloviny slavnostně otevíraném karlovarském průtahu, pěkně pěšky až do Dvorů, kde započneme s kartibohulibou činností. To se nepodařilo tak docela podle plánu a začalo to už tím, že jsem v pátek večer zjistil, že onen "slavnostní průvod veřejnosti" po průtahu se nekoná v sobotu, ale až v pondělí, což je pro nás pracující lid datum pěkně pitomé, abych tak řekl, Přesto jsme se myšlenky tak snadno nevzdali a v sobotu ráno přeci jen vyrazili. Sraz byl u zimního stadionu, kam jsme já s mou přítelkyní GE dorazili na čas, pan PK se synem PK, jr na zádech přispěchal rovněž v čase více než slušném, pouze pan MB měl své tradiční zpoždění, takže jsme pomalu vyrazili napřed s tím, že maje zátěž (PK na zádech, já na břiše, ovšem neodnímatelnou) půjdeme pomalu a on nás dožene.
Pan krajský rada s juniorem, který si nás zprvu prohlížel trochu nedůvěřivě
Jelikož se nejednalo o veřejnou akci, ale šli jsme tak říkajíc na vlastní pěst, měli jsme trochu obavy z policejních vozů, které tu a tam kolem nás projely, ale stejně jako spousta dalších vozů a dělníků pracujících na stavbě nás nechali bez povšimnutí, a tak jsme dokráčeli až na kopeček za Kauflandem, kde jsme si vylezli na mostík z kterého byl na celé stavební veledílo báječný rozhled, viz foto.
jezdit se zatím bude jen po té pravé půlce (foceno v protisměru než jsme šli)
Kupodivu jsme zde nalezli rovněž starý (ale krásný) vojenský bunkr od kterého byl rovněž náramný rozhled na Moser a Variádu. Počasí bohužel nepřálo fotografování ani "výletu s dětmi", jelikož byla taková mlhavá vlezlá zima.
a pak že nespal...
Pan PK coby starostlivý otec začasté kontroloval stav svého potomka, avšak ten byl evidentně výletem nadšen, nesouc se celou dobu na zádech pana PK ve futuristické krosně pro prcky, občas radostně něco zabrblal a nechtěl spát (proč taky, když to byla taková legrace, že?). Nerozhodilo ho ani to, jak pan PK velice brutálním způsobem zjišťoval zda mu není zima, a sice že mu sudal botku a ponožku aby mu mohl osahat nohu, jestli není studená - já bych mu přal, aby mu někdo takhle v listopadu sundaval botu!
no jestlipak je mu zima...?
Pomoc!!!
Nuže, u bunkru nás dohnal pan MB s přítelem J (teď nevím příjmení, takže bude jenom J), který se nedávno vrátil z Potrugalska, takže v celé společnosti bylo celou dobu našeho slavnostního průvodu o čem vyprávět.
asi to byl bunkr jenom pro speciální liliputánské oddíly
Došli jsme až do Dvorů, kde jsme "sjeli" z dálnice a vylezli pod viaduktem u Car Pointu. Zde se duo PK&PK, jr. odpojilo a odešlo domů do tepla domácího krbu, čímž pan krajský rada definitivně rozbil původní představy o "výjezdním zasedání" ve Dvorech, kde pan MB navrhoval restauraci U Karla IV. Působení bylo tedy přesunuto až na obvyklou večerní hodinu a na obvyklé místo (ačkoli ani to nedopadlo úplně podle očekávání). To ovšem nevadilo zbytku naší výpravy, abychom ve zmíněné restauraci U Karla IV. nespočinuli u oběda, a abychom zde nenastartovali malou listopadovou pivní revoluci proti stavbě Multifunkční haly v KV. O tom snad někdy jindy, pro účely mariášnického reportu je potřeba vědět jen tolik, že jsme naši, již tak vynikající a bojechtivou, náladu podpořili několika grogy abychom ohřáli naši beztak téměř vroucí revolucionářskou krev.
Po obědě pro nás přijela slečna MB (patřící k panu MB, oni to mají takhle pěkně shodné v těch monogramech) s tím, že venku na horách je prý hezky, a že bychom mohli tím pádem vyrazit všichni na výlet. Pan J byl sice proti, aby jelikož byl v absolutní menšině. byl proti své vůli v podstatě unesen a jelo se na viklan Dominik, což je kousek od obce Pila. Tedy ne že by tam bylo hezké počasí, to ne, ale bylo tam hezky jinak. Pro mne to byl vyjímečný zážitek, neboť jsem viklanem viklal poprvé v životě. A zrovna takovým pěkným balvanem! Pan MB jej přirovnával k tanku T-34 model 6T a myslím, že nebyl daleko od pravdy. Sice mé počáteční pokusy o prvovýstup se nesetkaly zrovna s valným úspěchem, protože jsem měl naprosto nevhodnou obuv (polobotky, které hrozně klouzaly), ba dokonce jsem se jednou odporoučel k zemi pádem téměř fatálním, ale všechno dobře dopadlo a až na drobnou modřinu nezanechalo to na mě trvalých následků.
Let's go surfin' now, everybody's surfin'n now, come'n on viklan wiht me...
Takže když jsme se dosytosti vyskotačili na balvanu balvanických rozměrů, vrátili jsme se zpět do Karlsbadu stále ještě ve výtečné náladě. Pak přišela první scéna ze soužití MB na druhou, kterou zde nebudu zbytečně rozpitvávat, nicméně výsledkem bylo, že pan MB musel odpoledně měnit duši u bicyklu slečny MB, místo aby pokračoval v kutlurně společenském působení jak jsme měli v plánu. A nakonec to snad bylo dobře, protože takto jsme si skutečně dali vynucenou pauzu, kterou jsem kupříkladu já využil k posilujícímu šlofíku, abych byl na večer připraven jako správný skaut.
no comment (ale je to akční, co říkáte?)
Smluvili jsme se původně na osmou, ale pan MB vyžadoval dřívější začátek, který nakonec v několika SMSkách uSMSmlouval na čtvrt na osm. Jelikož tomu, že by pan MB dorazil včas, nemůže věřit ani malé dítě (kupř. ani PK, Jr. by tomu neuvěřil, protože jsem ho po cestě na obchvatu několikrát upozornil, ať si z toho bláznivého strejdy v žádném případě nebere příklad, až bude jednou chodit na mariáš), takže jsem ve čtvrt teprve pohodovým tempem vycházel z domu. Telefonát pana MB mne zastihl zcela nečekaně ještě na Chebském mostě, kde jsem se dověděl, že u Kubrychtů je plno a tedy budeme muset do Evropáku. Tam jsme se také za chvíli sešli, přičemž pan krajský rada PK dorazil vzápětí. Pan DW i DM se tradičně nějako hloupě vymluvili, jen aby nemuseli přijít a prohrát těch svých pár šestáků.
Když jsme tedy byli kompletní, mohlo se započít s hrou jaksepatří. Na tomto místě je třeba výjimečně pochválit pana krajského radu, který donesl nové, značkové karty, s kterými se to rozdávalo jedna radost! Hry samy o sobě žádnou radostí obvykle nebyly, byť se mi v průběhu večera poměrně dařilo. Nic valného, ale dalo se z toho vyžít. Tedy bývalo by se dalo vyžít, ale... no ale nepředbíhejme opět. Když už jsem to celé psal víceméně rozvláčně, tak teď už není kam spěchat.
Největší štěstí ve hře měl pan MB, který snad právě aby nám dokázal pravdivost onoho prastarého rčení o nepřímé úměře mezi štěstím karbanickým a jiným, řekněme bilaterálně partnerským, se v nestřeženém okamžiku zabýval komunikací s vrchním velením (slečnou MB), které se posléze dostavilo již kolem desáté, dokonce snad půl desáté hodiny. No a nastal problém - my jsme si spokojeně hráli a vrchní velení se nudilo. Po toho dne druhé nepříjemné (skoro bych řekl "hřebejkovské") výměně názorů bylo jasné, že duo MB je názorově nesourodo jsa společně přítomno našeho kartimírumilovného působení.
Zkrátka to nedělalo dobrotu a nezbylo než zavelet do červeného esa (po asi půlhodinovém přesvědčování, "že to už je ta opravdu poslední hra"). Z hospodsky-hospodářského pohledu to byla hra nejtragičtější a typicky podpásová, neboť pan PK nevím jak je to možné, ale přebral mou obvyklou tradici, a zahrál si nakonec lepší dvě sedmy, které pacholek uhrál (ať se smaží v kartipekle!). Já tím pádem skončil 4,50 v mínusu poslední hrou. Krajskému radovi samotnému přitom ani dvanáctikorunová mocná (samo)účelová dotace nepomohla a stejně skončil kolem sedmi korun v mínusu, plusil tedy pouze pan MB, což jen potvrzuje další nepříjemné pravidlo, že kdo nechodí pravidelně, ale pouze jednou za uherský rok, obvykle vyhraje. Takovéto manýry jsou zvlášť odpudivé, když nedává těm, které ožebračil, právo na počestnou odvetu.
To by tak o mariáši mohlo být vše, protože ačkoli jsme hráli, jiné sobotní zážitky přece jenom měly navrch, než samotné hra, z které si ani nepamatuji nic významného.
Nyní je třeba učinit malou mariášnickou zpověď. V bláhové naději, že s námi MB's ještě alespoň zůstanou a trochu popijeme, vždyť noc byla ještě mladá, jsme se snížili k něčemu tak ubohému, jak je hraní jiné hry, než mariáše. Po jedné sehrávce mé oblíbené dětské hry švindl, která je tak praktická do života, jsme se úchylně uchýlili dokonce k úchylnému prší se speciálně úchylnými pravidly pana MB (asi taky úchylného). Ó jak hluboko jsme klesli!
Coby malou a bezvýznamnou polehčující okolnost nutno uvést to, že jsme těmito pseudokaretními hrami nešpinili nové čerstvě zahrané piatnikovské karty, to by byl hřích smrtelný, to jsme nemohli dopustit a využili jsme tak (zřejmě naposled, nebo Dnes naposled) právě vyřazené karty věnované původě panem DM. Nic naplat karban není (až na výjimky) nic pro dámy a vrchní velení vydalo přímý rozkaz a pan MB byl odvelen do štábu v Kvapilově ulici, odkud jsme o něm neměli dalších zpráv a jest sporné, zda vůbec ještě žije jako chlap, anebo je to už jenom "mrtvej MB".
No nic, zdravé jádro, kterému však chyběl třetí do party, zůstalo v Evropáku až do zavírací hodiny a pak se přemístilo do Dobré duše, kde jsme rozebírali věci převážně světského charakteru. Nad jiné vynikala jedna a sice šok ze skutečnosti, že jsme v tuto ranní hodinu (bylo cca půl třetí, když jsme odtamtud odcházeli) byli evidentně nejstaršími osobami v baru, včetně obsluhy, což nás tak nějak zaskočilo. Já se mohl chlácholit alespoň tím, že nejstarší osobou vůbec byl pan krajský rada, ale je to takové vítězství Pyrhy, protože jsem měl pocit, že od věkového průměru nás oba jinak dělí od ostatních minimálně deset let. To by jeden...to by se jeden cítil stár. To by se i dva cítili staří.
Abych to tedy nakonec nějak shrnul. Den, který se tak slibně rozjel, výborně pokračoval, pak se trochu zhoupnul (doslova zaviklal), zastavil, pak znovu celkem slibně rozběhnul, pak strnul, tak nakonec končil poněkud rozpačitě. Zkrátka nám chybí třetí mariášník ryzího charakteru, silná, charismatická a (proč si to nepřiznat) věkově vyzrálejší osobnost.
Výběrové řízení běží, jen se račte hlásit.
P.S. Pryč s mutlifuknční halou! Vivat revoluce!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 JM JM | Web | 30. listopadu 2006 v 9:12 | Reagovat

ten svět se strašně mění. Dálniční exit na Starou Roli, jémináčku!

A starej, ale krásnej, bungr za Sachrákem... správnej klukovskej bungr.

Cítím silnou potřebu si to tam projít a současnou situaci pořádně prohlídnout.

Taky jsem zvědav na nějaké postřehy z klíčkovského nosáku.

O tom viklanu jsem taky nevěděl. Asi pojedeme do KV na dovolenou...

2 JR JR | 30. listopadu 2006 v 9:39 | Reagovat

no teď už to procházení tam nebude to pravé, už tam jezdí auta.

3 LittleKey LittleKey | 30. listopadu 2006 v 11:39 | Reagovat

Vyčerpávající. Jen pár drobných poznámek.

Jak bych asi měl zjišťovat stupeň prochladnutí potomka, který není ještě schopen slovní komunikace, než dotykem na kritických místech? Jistě uznáte, že přes botičku a ponožtičku bych to nepoznal. Navíc ještě měl punčocháče, které jsem mu nesundal.

Z průtahu mám samozřejmě radost, jako snad každý z Varů. Nejvíc mě však okouzlily nové pohledy na Vary z míst, na kterých jsem nikdy nebyl. Nevšední zážitek i přes špatné mlhavé počasí. Krásně bylo samozřejmě v pátek.

Do Evropáku jsem páchnul po velmi dlouhé době. Naštěstí byla tam ta dobrá směna, takže jsem překousnul i smažák za 150. Spolumariášníci mě však překvapili tím, že se nechtěli přesunou od stolu nevhodného pro působení(seděli jsme s Lékárníkem vedle sebe), ke klasické čtvercové čtyřce. Po dlouhém přemlouvání, se přesun uskutečnil za neustálého, pro mě nepochopitelného, brblání pana Lékárníka a JR.

jm: Krosnička je parádní. Malej v ní dokonce ani neřve. Naopak, jak již konstatoval JR vesele si v ní žvatlá. Výlet po průtahu trval dvě hodiny, půlku povídal, půlku spal. Nádhera. Proto si na nic nestěžuji, aškoli moje záda ano. Když jsem ho měl na zádech poprvé, vydržel jsem ¾ hodiny. Pak hodinu, a na průtahu to již byly hodiny dvě. Na vině není krosnička, ale moje fyzická nekondice. Krosnička je zpracována opravdu dobře. Dokonce má stříšku, která se dá uzavřít proti dešti, takže jediné co může mrňousovi v případě deště moknout jsou z podpaží čouhající nožičky, ale i to by se dalo ošetřit. Jako doplněk dodávají ledvinku a asi pouzdro na mobil. Nafotím, vyvěsím :-)

4 JR JR | 30. listopadu 2006 v 12:51 | Reagovat

"klasická čtvercová čtyřka" není ovšem ten "průchozí" stůl kolem kterého všichni chodí. Ty sis samozřejmě sednul zády ke sloupu, takže ti to nevadilo, ovšem nám nezbylo než brblat.

5 lekárník lekárník | 30. listopadu 2006 v 13:35 | Reagovat

zase jsem slzel smíchem. Ty jsi neměl dělat ekonoma ale novináře. To není report,ale fejeton. Nazval bych ho "ještě více soli do mých ran" :-)))

No ale konec konců docela jsme zapůsobili ne?

6 JR JR | 30. listopadu 2006 v 13:51 | Reagovat

Já bych své literární schopnosti zase tak nezveličoval, ale je pravda, že když je o čem psát, tak mě to baví.

Fejeton by to mohl být, ale je to spíš taky taková mravoučná záležitost - pro tebe zejména.

7 JM JM | Web | 30. listopadu 2006 v 17:17 | Reagovat

JR: u Tebe se do "takové mravoučné záležitosti" nakonec překlopí každej žánr...:-)

8 JR JR | 30. listopadu 2006 v 23:46 | Reagovat

a to se vám na tom právě líbí, ne?

9 JR JR | 1. prosince 2006 v 9:25 | Reagovat

ještě dodatek k tomu, jak jsem psal, že jsme se pozastavovali s panem PK nad tím, že jsme v Dobré duši nejstarší. Včera mi pan DW říkal, že se nad tím brzo pozastavovat přestaneme. Ba co hůř, prý se začneme divit pokud tam nebudeme nejstarší.

To jsou mi teda vyhlídky....

10 LittleKey LittleKey | 2. prosince 2006 v 19:33 | Reagovat

Konečně jsem na to přišel. Na kořist útočící sokol, tak toho mi připomínáš na poslední fotce:-))

11 JR JR | 3. prosince 2006 v 17:16 | Reagovat

tak to beru jako pochvalu, já jsem si spíš připadal jako meteorit... :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama