Opět něco z reportového archivu...

6. prosince 2006 v 8:18 | JR |  Reporty
Tak jsem pro vás zase vyštrachal něco z prehistorických dob mariášnických. Rozhodl jsem se pro slavné výjezdní zasedání do Bečova, ke kterému jsem doma k nemalé radosti objevil i skromnou fotodokumentaci.

27.05.2002
Výjezdní působení v Bečově n. Teplou
aneb
Tentokrát zcela netradičně
Kdo nezažil, neuvěří! Ale pěkně popořádku...
Jelikož slečna pana MB se dočasně stala inventářem bečovského zámku, dělá tam průvodkyni, obdržela naše společnost nabídku na velmi netradiční prohlídku tohoto historického klenotu. Původně se skutečně mělo jednat především o prohlídku zámku, zejména pak v současné době obdivovaného relikviáře Sv. Maura, ale i samotných prostor hradu, který zatím pro veřejnost přístupný není. Ku zájezdu byli přizvány i partnerky, neboť se nedalo předpokládat, že vše dopadne poněkud jinak. Protože jsou nám všem pracovní povinosti věcí svatou, čistou a neposkvrnitelnou, nebylo možno vyraziti dříve, než v pět hodin, což mělo za následek, že jsme nestihli poslední řádný termín prohlídky (ani nevím, jestli je do pěti či pouze do čtyř). Ačkoli měla slečna Marťa domluvený neřádný termín s panem kastelánem, ba dokonce měla i tlustý svazek klíčů slibujících otevření nejedněch komnat, včetně té třinácté, místní ochranka nám naše plány překazila. Sice jsme trochu váhali, zda nedobít hrad násilím, přeci jenom měli jsme četnou početní převahu, ale jsa duše mírumilovné, zákona a všech obecních vyhlášek dbalé, rozhodli jsme se moudře ustoupit shodou okolností do blízké restaurace U Maura. Tato hospůdka je velmi, ale velmi příjemná a nelze než všeobecně doporučit. Hostinský je trochu podivín (no to víte, je tam široko daleko hustý les) ale pivo točí dobré a maloměstská až vesnická atmosféra podniku přímo vybízí ku působení. To na sebe ostatně nenechalo dlouho čekat, prakticky jsme měly karty rozdané dříve, než jsme si sundali klobouky.
Ze hry samotné ční a úžas budí zejména jedna okolnost: co svět světem stojí, co nejstarší pamětník pamatuje, tohle jsem ještě nezažil! Čtyřikrát za dvě hodiny! (To není možný! - jak by řekl pomocný učitel Václav Poustka) Čtyřikrát za dvě hodiny si pan MB zahrál lepší dvě sedmy a pokaždé je uhrál!!! Budiž to napsáno tučným písmem a zvěčněno v jeho životopise, protože je to skutečně dechberoucí. Zde jde veškerá závist stranou toto lze pouze obdivovat a se slzami v očích platit, neboť minimálně ve dvou z těchto případů šlo o nefalšovaný hazard a úspěch se dostavil jen díky tomu nejneuvěřitelnějšímu rozložení, jaké mohlo nastat. Já osobně v úctě smekám a kdo mě zná, ví že nemám ve zvyku zbytečně lichotit a podlézat (zejména v mariáši ne). Ostatně nikdo jiný dvě sedmy za tento večer nehrál, zřejmě jsme byli příliš šokovaní. Je těžko říci, zda MB měl pouze takovou odvahu a zároveň takové štěstí, nebo zda byl prostě mimořádně osvícený a potentní. Každopádně kromě tohoto rekordu předvedl několik velice slabých chvil, hlavně jeden renonc a jeden veskrze špatný výnos, když při svém flekovaném Betlu, na který se ještě otočil vynesl zelenou osmičku, která se vzápětí ukázala jako nejvyšší karta ve hře a tedy i smrtelná pro jeho betla. Byla to taková chabá finanční náplast na naše dvěma sedmami zdecimované hromádky bauxitu. Celou hru pozorně sledovala jak manželka pana PK, která, nerozumíc hře, byla přesto velmi pobavena naším "podivným" chováním a hlavně pak nervovou vyčerpaností pana PK, který včerejší působení nesl podle očekávání špatně, protože byl opět po dlouhé době sponzorem večera. Slečna GE se sice snažila pochytit pravidla hry, avšak v důsledku mé netrpělivosti a rovněž nespornému faktu, že na mariáš prostě nemá talent, nepodařilo se jí opět do tajů této magické hry proniknout. Přítomnost dam sice hru okrášlavala a povznášela, přesto však nelze říci, že by byla zcela ku prospěchu věci. Stávalo se totiž, že dotazováním a následným vysvětlováním byla nejednou snížena bdělost a ostražitost hráčů, což vedlo k chybám a nepozornosti.
Zhruba v sedm hodin jsme se (z poněkud sporných důvodů) přemístili do nedaleké restaurace Na Růžku, kde se sice podstatně zhoršila atmosféra (zakouřeno, pomalá až šnečí obsluha...), avšak zároveň se také silně zhoršil list panu MB, který sice nadále hrál nanejvýš srdnatě, avšak z těžkými finančními ztrátami. Velmi brzy nás pak opustili pan PK s chotí, když PK opět projevil svou nudnou a obnošenou zodpovědnost, chtěje stihnout vlak ve 20:45 do Varů. Sice tvrdil, že odcházel nerad, protože se mu zrovna začalo dařit, ale takové tvrzení nemá v jeho případě valné hodnoty, neboť je známo, že z boje vždy utíká předčasně. Hospodářský výsledek byl v tu chvíli přibližně: JR: +7,80 Kč, MB +14,- Kč, PK sponzor.
Postupně se panu MB podařilo pro hru získat dva pány z početné společnosti jeho známých u vedlejšího stolu. Je zajímavé, že se oba jmenovali Lukáš a oba nikdy nehráli licitovaný mariáš, nýbrž pouze volený. Přeorientování se posléze ukázalo méně problematické, než jsem se obával, a tak po vyjasnění některých pravidel se dalo docela dobře hrát. Oba Lukášové byli dobří mariášníci s nesporným talentem pro hru, proto mne mrzí, když první Lukáš (označme si ho pro jednoduchost jako Lukáše A - tím nechci říci, že by Lukáš B byl nějak podřadný, to je čistě rozlišovací opatření) psychicky neunesl mé kritické chování (a já se přiznám, že jsem se asi po těch několika sklenicích nechoval zcela schovívavě jak by se slušelo ke člověku, který mne nezná a neví, že všechna má káravá slova jsou míněna jako poučení a dobrosrdečná doporučení pro hru následující). Lukáš A tedy přenechal místo Lukáši B, se kterým jsme hráli až do našeho odchodu kolem půl dvanácté (tak akorát, abychom stihli poslední vlak ve 23:48). Pan MB se sice ještě v průběhu posledních minut pokusil znovu pokořit lepší dvě sedmy, avšak tentokrát neúspěšně. Celá tato hra byla sice opředena tajemstvím a MB nás jistě podezříval z nějaké nepravosti, avšak z mé strany nebyl pozorován žádný renonc. Stoprocentně to ale tvrdit nemohu, neboť jsem již nesledoval hru zrakem nejostřejším a je beze sporu, že pan Lukáš B hrál dvě sedmy poprvé v životě. Stejně si ale myslím, že pan MB prostě jen už chtěl od kartiboha mnoho a byl zato potrestán. V konečném součtu tedy: JR +24,40 Kč a MB nevím již přesně ale také kolem 25,- Kč (Což byla velká ztráta uvážíme-li, že na těch 4x lepších dvou sedmách vyinkasoval 48,- Kč).
Ještě na závěr bych měl jednu takovou (zeměpisnou) zajímavost: během večera se mi podařilo nashromáždit unikátní sbírku deseti desetníků, každý ražený jiného roku (od r. 1993-2002), které jsem posléze pohotově stáhl z oběhu a nyní uchovávám pod názvem relikvie od Sv. Maura. Zvažuji, že tuto sbírku zpřístupním veřejnosti, za nemalý poplatek, samozřejmě.
-JR-
BONUS
Ne zcela neplánovaně se působilo ještě v sobotu večer. Sice jsem se toho večera účastnil posezení s bývalými spolužáky a MB zase bral účast na oslavě narozenin své legendární babičky, ale to nám nezabránilo, abychom se spiklenecky nedomluvili a nesešli se asi kolem desáté hodiny večerní v mexické restauraci - bývalé U Soudu. Tam dlela naše "spolužácká" společnost, přičemž jeden z účastníků, jistý pan RF se přiznal, že mariáš umí, dokonce licitovaný (naučil se mu na vojně - hle jak rozličné jsou cesty kartipáně). Při druhé (pokusné) hře jsme však byli napomenuti paní obsluhou, že se tam karty hrát nesmějí, neboť prý "nejsme v hospodě". Toto tvrzení nás vzápětí přinutilo toho neřestné místo opustit, protože co bychom tam hledali za štěstí, když to není hospoda, že.
Jako alternativa byla zvolena irská restaurace, kde jsme již kdysi dávno působili bez jakýchkoli obtíží. Bohužel pan RF se omítl vzdát kvůli hře společnosti ostatních a také své oblíbené plzeňské značky piva, kterou v irské nemají. Byla to škoda, avšak nikoli nenahraditelná.V Irské jsme posléze v četné společnosti našli postupem času dva pány, kteří se rychle přeorientovali z voleného na liciťáka a už se působilo... Ze hry samotné vyčnívaly první dvě partie, z nichž první byla ještě pokusná a pan Pepa (alespoň doufám, že se tak jmenoval - zažili jsme ho jednou coby kibice U Doubku) položil karty na stůl s lakonivkými slovy: 150 v červených a dvě sedmy. Byla to pravda, skutečný sen záložního důstojníka v celé parádě. Druhou barvou k červeným byly tuším zelené. I oddechli jsme si, že tato hra ještě není placená a vzápětí jsme nevěřili svým očím, neboť pan Pepa si to v následující hře zopakoval - opět ložených 150+2x7 v lepších, tentokrát ale byly druhou barvou kule. Toto jsme již museli zaplatit v plné výši, což nás tedy nepotěšilo.
Z dalších her mi toho mnoho v hlavě neutkvělo, vše se smísilo v jeden jediný, avšak dobrý pocit z pěkné hry. Oba noví pánové mají nesporný talent pro hru a je příjemné si občas zahrát s někým, jehož herní styl neznáte. Je to pak daleko zajímavější. Suma sumárum nevím, jak ostatní, ale já jsem byl přibližně 19,- Kč v plusu (mám v poslední době velice slušnou sérii).
Není bez zajímavosti, že jsme hráli zcela novými, panem MB čerstvě zakoupenými kartami. Je to milé, zase jednou po dlouhé době rozpoznat co daný obrázek na kartě skutečně představuje...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 David M David M | 6. prosince 2006 v 9:07 | Reagovat

Tak to bylo asi to nejlepší, co jsem kdy četl vůbec. Kam se hrabou maturantky.

2 LittleKey LittleKey | 6. prosince 2006 v 9:32 | Reagovat

Ty vole, to jsem ještě měl vlasy!

3 JR JR | 6. prosince 2006 v 9:53 | Reagovat

nejen ty! I když pravda, já už je měl na (strategickém) ústupu...

4 JM JM | Web | 6. prosince 2006 v 15:00 | Reagovat

"zda nedobít hrad násilím"

je vidět, že to bylo psáno dávno, ještě za nějakých jiných pravidel:-)

5 lekárník lekárník | 7. prosince 2006 v 13:22 | Reagovat

JR: až jsem uronil slzu. To bylo totiž veškeré kartištěstí, které mě kdy potkalo, všechno jsem si vybral v jediném dni

JM: jeden novotvar - nehnidopiš!

6 JR JR | 7. prosince 2006 v 13:46 | Reagovat

JM: náhodou jsem to tam tenkrát napsal schválně (myslím), jelikož jsem chtěl zdůraznit ten téměř násilný podtext. Ale na druhou stranu je pravda, že s pravopisem mám poněkud problémy (už od jeslí), takže se mohlo jednat i o omyl. Jak říkám, texty jsou i po letech nerevidované, v původním znění bez titulků :-)

MB: zřejmě se ti daří víc mimo KV, je třeba více výjezdních zasedání!

7 Dejva Dejva | Web | 15. prosince 2006 v 20:31 | Reagovat

Na výborovce jste se chlubili blogmi, tak jsem brouzdnul a musím říci, že si krátím ranní probouzení tímto zábavným čtením. Díky :)

8 Dejva Dejva | Web | 20. prosince 2006 v 13:54 | Reagovat

kolik hodin musím natrénovat, abych mohl zapůsobit? Na vojně jsem se cosi naučil...

9 JR JR | 20. prosince 2006 v 15:44 | Reagovat

jak jsem říkal, klidně to zkusíme, jen musím být trochu opilý, abych více toleroval začátečnické chyby. Ale máš mou plnou důvěru, že bys to zvládnul.

Takže kdy přijedeš a dáme se do toho?

10 Eva Šťastná, jeho babička , jinak prababička Eva Šťastná, jeho babička , jinak prababička | 17. února 2007 v 18:39 | Reagovat

Fakt se mi to moc líbilo, jen tak dále !

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama