Pečeme s rumem (podruhé)

4. dubna 2007 v 23:28 | JR |  Fotoreportáže
(pozn. zoufalého autora: text byl restaurován z podobných kousků, z jakých je dodnes složitým způsobem slepována pozůstalost mistra J.C., viz. předchozí článek. Fotky se nepodařilo seřadit vždy chronologicky, či logicky po sobě, žádám tímto ctěné pt. čtenáře aby nad tím přimhouřili oko)
Možná byste si mohli myslet, že jsem na blog zanevřel. Není to tak docela pravda, pouze jsem nějak vícero vytížen, pořád je "něco důležitějšího", a nakonec mi většina toho, o čem bych psal, už přijde nepřijde aktuální, nebo dostatečně zajímavá.

Výletů bylo spousta, mariášová působení rovněž nepostrádala vzruchu a novinek (měli jsme v krátké době dva nové spolupůsobitele), ale dosud nic nebyla taková bomba, že bych s tím nutně musel na veřejnost.
Teprv minulá sobota stala se převratnou. Jak někteří z vás vědí, slavil jsem nedávno narozeniny, ku kterým jsem dostal tolik lihovin, že by srdce pana továrníka Taubeho zaplesalo. Já mám bohužel momentální zákaz požívání lihovin, ba i alkoholu vůbec, skrzevá zdravotní důvody (pozn. Dříve jsem při odchodu od lékaře dostával omluvenku typu "čtrnáct dní bez TV", dnes je to "dva měsíce bez rumu")
Rovněž jest z interelektrického tisku známo, že jsme si pořídili nový sporák. Onehdá mne napadlo spojit na jedné straně nadbytek pitiva, s novým to přístrojem a uspořádat znovu po čase akci "Pečeme s rumem" jejížto první ročník uskutečnil se před dvěma lety, s tehdy ještě mým kolegou-kamarádem, dnes už "jen" kamarádem panem MT.
Zdevastovali jsme tenkráte jeho prostornou novou kuchyň, stejně jako jsme za dramatických okolností zaneřádili jeho krásnou vestavěnou troubu (viz. obrázek).
Takto nám naše výtvory "vyšly naproti"
Nebyly to tehdá naše úplné cukrářské začátky, ale pokročilými jsme se mohli nazývat jen stěží.
Ale jak vlastně celá myšlenka původně vznikla? Oba jsme tou dobou pracovali v účtárně nejmenované nejdecké firmy, tedy v kolektivu prakticky ryze ženském. Jednou z milých vlastností našich stejně tak milých kolegyň bylo, že u příležitosti různých narozenin, vánoc a podobných oslav, nosily v četném množství skvostné výdobytky jejich pilné práce za plotnou. A tu jsme byli začasté provokováni slovy typu: "A kdypak nám něco upečete vy?". Slovo dalo slovo a pekli jsme. Tuším, že poprvé to bylo v roce 2003 a náš první společný výtvor se jmenoval "Míša řezy". Základ i krém povedly se tenkrát vskutku výtečně, avšak chybička se vloudila při aplikaci čokoládové polevy. Koupili jsme takovou tu hotovou v pytlíku, kterou bylo potřeba jen rozehřát a řádně rozetřít. Jenže mně připadala jedna na celý plech málo, tak jsem načal druhou, třetí...ba i čtvrtou. Vše umně rozetřeno ztuhlo v nedobytnou krustu, za jejíž vlastnosti by se leckterý pancíř nemusel stydět! No co vám budu povídat, ještě že měli tenkrát ve Witte ty CNC stroje...
Ano, ano, ten mladý, téměř sympatický a skoro štíhlý mladík jsem byl skutečně já!
Druhé pečení jsem lehce naznačil, existuje z něj i poměrně veselá fotodokumentace, kterou bych ve volných chvílích v případě enormního zájmu snad mohl doplniti, leč nyní, po úvodu sice obsáhlém, však doufám nikoli nudném, dostávám se k akci aktuální.
Pojali jsme to tentokrát poněkud společenštěji, kdy krom našich partnerek (které mají v podobných situacích přísný zákaz vstupu do kuchyně, a ještě přísnější zákaz vynášení jakýchkoliv poznámek, či snad nedej bože rad) pozval jsem i několik kamarádů, z nichž sice polovina odmítla, nebo se z rozličných důvodů nedostavila, nicméně shodou náhod a vzácných okolností, zúčastnili se tři lidé, se kterými se původně nepočítalo, takže společnost to byla početná a veselá, ba i několik přespolních nás přišlo podpořit.
Zleva: manželé T+H S., Proky, a pan KM - tito představovali větší polovinu publika, Proky byl tak laskav, že se ujal fotodokumentace.
Recepty jsem vybíral poměrně narychlo v sobotu ráno, abych pak stihnul bleskově nakoupit ingredience, jelikož kolem poledního dorazila přespolní návštěva a vyrazili jsme na odpolední výlet do Lokte. Pozn. Víte, že je v Lokti pivovar? Už jsem zapomněl jak se to tam jmenuje, ale moc se mi tam líbilo (je to v takovém tom žlutém domě u mostu)
Fotku z pivovaru nemám, ale víte, že jsou v Lokti loupežníci na každém rohu?
Samo pečení mělo začínat v 18:00, avšak vinou mého ko-kuchaře (funkce srovnatelná s ko-pilotem) jsme začali až v osm večer. Na to, že byly v plánu minimálně tři druhy "rumových výpečků", jsme měli co dělat! Velmi obsáhlou fotodokumentaci (kolem 300 fotek) zajišťoval jak již bylo zmíněno Proky, čili je vskutku přehršel různých fotografií z kterých se mi jen těžko vybíralo.
Předskokanem byl pan KM, který donesl z domova sice dobrý, rumový zákusek, avšak nepečený, tedy nepočitatelný.
V kuchyni už byly nachystané všechny důležité suroviny a čekalo se jen na ko-kuchaře pana MT
Ten dorazil s velkým zpožděním a tak na něj nezbyla taková slušivá zástěra!
Jako první jsme začali kuchtit Vídeňskou kynutou bábovku:
500 g polohrubé mouky, 1 kostička droždí (42 g), 1/8 másla (Hery), 200 g pískového cukru, 1 celé vejce a 2 žloutky , 2 dl vlažného mléka, 1 lžíce rumu (pozn. velikost lžíce je pojem velmi relativní), strouhaná citronová kůra, 2 lžíce mandlových lupínků, 2 lžíce rozinek, špetka soli, strouhanka.
Safra, a co teď s tím?
Nastrouhat citronovou kůru nám moc nešlo, ale to nevadilo, nahradili jsme ji rumem
Patláma, patláma...
V tuto chvíli jsem si vzpomněl na Wericha z Horníčkem a jejich scénu "Hněť mne"
Používali jsme i nejmodernější techniku a kromě toho pravidelně všechny polotovary a přísady (zejména ty tekuté) degustovali
Pravda, těsto bylo jednoduché a bylo hotové hned, byť jeden z polotovarů tzv. "kvásek" se nám na první pohled moc nezdál, ale pak nám potvůrka nechtěla kynout! Museli jsme ji šoupnout do koupelny, kde je nejtepleji.
Přestože kuchyň je naší nejmenší místností, bylo zde pořád nejvíce lidiček - jakoby snad ještě neviděli profesionály v akci.
V obývacím pokoji byl promítán velmi stylový film Velká žranice, tentokrát jsem si jej bohužel vzhledem k zaneprázdněnosti v kuchyni vůbec neužil, ale svůj účel splnil: téměř nikdo z přítomných neměl hlad!
Kromě filmu, byl ale pro některé přítomné největší atrakcí "hřející pytlík" z Hudy sportu, mimochodem náš hit letošních vánoc.
My jsme se mezitím věnovali druhému uměleckému dílu s názvem Nanukové řezy I:
7 vajec, 7 lžic horké vody, 180 g práškového cukru, 260 g polohrubé mouky, 30 g kakaa, půl balíčku prášku do pečiva
Krém: ½ l mléka, 1 a ½ balíčku kávového pudinku, 125 g másla, 200 g práškového cukru, 3 lžíce rumu (experimentálně bylo zjištěno, že nevadí ani 8 lžic).
Poleva: 100 g tuku (Iva), 40 g kakaa, 2 lžíce pudinku, 4 lžíce mléka
Někdy mám při kuchtění pocit, že jsem jaksi osvícený...
Mmmm, myslím, že je třeba přidat ještě trochu rumu...
základní výrobní prostředek každého cukráře, pekaře, kulináře
No, ty mi budeš něco povídat!
Pan krajský rada PK přivoněl....
... a lup ho tam "po továrnicku"'
Nanukové řezy nás také jaksepatří potrápily - krém měl dlouho podivnou až nevábnou konzistenci, zlé jazyky kibiců tvrdily, že je to kvůli extrémní dávce rumu, nám se tomu nechtělo věřit, proto jsme naopak rumu ještě přidali a celou směs vlastně 3x povařili (na potřetí jsme přidali ještě jeden pudlik a pak to teprv dostalo netekutější podobu).
No, vypadá to divně... hlavně, že je tam dost rumu.
To je on - náš sporák šampion!
Ani poleva nebyla bezproblémová, dělali jsme ji na dvakrát, leč výsledek předčil všechna kulinářská očekávání.
řádně rozprostřeme...
To se nám to dílo daří...
Paralelně se vším přicházel na svět i poslední kus: Opilý Franc:
250 g moučkového cukru, 250 g másla (Hery), 150 g polohrubé mouky, 5 vajec, 1 lžička prášku do pečiva, 2 lžíce kakaa
Krém: 200 g moučkového cukru, 250 g nastrouhaných vlašských ořechů, 2 dl (! Toto množství je v originál receptu a zde jsme si to ani moc nezveličovali!)
Čokoládová poleva: 100 g čokolády na vaření, 2 lžíce mléka, 50 g ztuženého tuku (Omega, Planta)
Pravděpodobně nejúspěšnější dezert, pravý umělecký rumový skvost, neboli rumajstrštik! Byl zlatým hřebem večera a finální porcování čokoládové polevy (která se tentokrát podařila na jedničku) probíhalo až v jednu ráno, kdy již prakticky všichni odešli.
Hele, tady se do těsta nedává rum, je to správně?
prima vařečka, co?
Konečně jsme se letos dočkali pořádné porce sněhu!
V očích pana MT se zračí naprostá důvěra k mým schopnostem, kdy jsem rozprostíral těsto po plechu s pravou láskou
"Shake it, baby!"
Detail krému na korpusu
Pravda, takto to vypadá trochu podivně...
Ale je to bašta!
Páradně nakrájená poleva Opilého Frantíka
To, že dobroty byly hotové až tak pozdě v noci, mělo svá negativa: kupříkladu už je nikdo nechtěl jíst, vlastně už skoro ani nikdo z přítomných nebyl přítomen.
Proto jsme dávali až druhý den výslužku a domnívám se, že měla úspěch. Ostatně, ať účastníci sami potvrdí pravdivost mých slov. Výhodou našeho pečiva je to, že se zřejmě nikdy nezkazí, jsa notně konzervováno rumem. A mimochodem - pekli jsme z třtinového KEY rumu, protože toho jsme doma měli dvě lahve (právě od narozenin). Uvědomil jsem si to vlastně až v momentě, kdy jsem ho lil do prvního těsta. Nemohu řící, zda to byla lepší volba, než náš klasický tuzemák, spíše ne, na druhou stranu to bylo o to zajímavější.
Náš dvorní fotograf: Proky, většina z výše publikovaných fotek je jeho dílo. Sám si ovšem výslužku zapomněl v autě MK, a jelikož to bylo auto služební, bylo v pondělí odevzdáno a odjelo i s výslužkou kamsi do Hanoveru! Jaká škoda! (Ach, wie Schade!)
Při tomto pohledu nemůžu nemyslet na parlamentní "porcování medvěda"
Bábovka byla vynikající i k snídani
P.S. Don't eat our cakes and drive!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 LittleKey LittleKey | 5. dubna 2007 v 7:26 | Reagovat

Akce opravdu interesantní. Výsledek vynikající. A co se týče Key rumu, mě nevadil :-)

Jen mě fascinuje, že i fotka nakrájené buchty může být pěkná a to jsem viděl, nic ve zlým, čím to bylo foceno a za jakých světelných podmínek. Proky má holt oko. Škoda, že už mám po svatbě, býval bych si tě pozval...

2 Sargo Sargo | 5. dubna 2007 v 11:35 | Reagovat

Mňam mňam, budeme se muset brzy stavit, dokud má pan JR své výtvory v dobré paměti... :-))

3 Monika Monika | 5. dubna 2007 v 13:43 | Reagovat

Skvělé podívání!!! Řekla bych, že chlap za plotnou či troubou s vařečkou v ruce je fakt sexy ;-) Doufám, že se někteří inspirují!

Ještě dneska jsem dojídala vaše výtvory k snídani, neb pana LK bolí zub, a byly i po tak dlouhé době VÝTEČNÉ :o))) Patří vám dík :-)

A k fotkám, kdo umí, ten prostě UMÍ...

4 JR JR | 5. dubna 2007 v 16:10 | Reagovat

Děkuji všem za milé komentáře, bylo to vskutku krásné, ale možná, že pravý půvab toho všeho je, že k takové akci dochází přibližně jen jednou za dva roky.

V každém případě měli ještě včera možnost ochutnat i pan a paní MB s tím, že "opilej Frantík" jak jsem si soukromně přejmenoval Opilého France měl znovu fantastický úspěch!

Dnes jsem dobral antibiotika, tak bych si konečně taky mohl dát, pokud tedy na mě doma ještě zbyde :-)

5 jm jm | Web | 6. dubna 2007 v 20:31 | Reagovat

hm, vše vypadá dobře.

Děkuji za připomenutí mé oblíbené hlášky "hněť mne" - jinak v plném znění je to myslím "hněť mne, Jindro". Pak je tam myslím "peníze nebo smrď!"

No, a do historie by mohl vejít popisek "Nastrouhat citronovou kůru nám moc nešlo, ale to nevadilo, nahradili jsme ji rumem" Nemáš to v latině?

6 lékarník MB lékarník MB | 10. dubna 2007 v 12:08 | Reagovat

JM: qui non citrus habet, per maximum rumum pernikam facit.

7 JR JR | 10. dubna 2007 v 19:55 | Reagovat

Inu, i takový dělník ve šroubárně si může přečíst kvalitní recept v originále!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama