S poštou nad Aljaškou

16. května 2007 v 21:30 | JR |  Aljaška 2006
Bylo 7. září 2006, náš měsíční pobyt v zemi zlatokopů, plný fantastických zážitků, ale taky deště, zimy a všelikerých potíží se blížil ke konci. Jedna z "atrakcí" divočiny, kterou jsem si celou dobu přál zažít, bylo vznést se nad onu čarokrásnou krajinu, a podívat se na to všechno z ptačí perspektivy.

Bylo to v plánu už od úplného začátku, dokonce jsem měl už pár tipů vyhlédnutých z domova, avšak po příletu a dramatickém půjčení auta, které popisuji zde, to vypadlo dost bledě. Nebyly to nakonec jen důvody finanční, ale také deštivé počasí, které nám na původně plánovaném místě vyhlídkový let znemožnily. Když se pak blížil konec dobrodružství, návrat do Fairbanksu a odlet zpět, věděli jsme už, že na to mít budeme, zbývalo jen najít nějakou tu solidní možnost.
Už už to vypadalo nadějně v Haines Jct., kde bylo jednak krásné počasí, hory n.p. Kluane byly na dohled, ovšem mělo to jeden háček: pro let byly potřeba 3 osoby, pokud bychom neměli třetího, museli bychom za něj doplatit, což by v konečném důsledku znamenalo tuším 250 USD za půl hodiny, nebo 500 USD za hodinu, což na nás přece jenom bylo moc. Zkoušeli jsme tedy pár hodin počkat, jestli se někdo neobjeví, kdo bych chtěl s námi letět, dali jsme to vědět i do visitor's centra, a vyrazili zatím na výlet, ale bohužel. Tuto možnost jsme tedy vzdali, vzali si pár kontaktů a jeli dál na severozápad. V městečku Silver City jsme po prašné cestě dojeli k místnímu letišťátku, kde jsme sháněli jistého Andyho, na kterého jsme dostali kontakt, že dělá i vyhlídkové lety. Ten bohužel nebyl k nalezení, akorát jeden človíček (a obrovský pes) nám řekl, že je to ještě asi půl kiláku směrem po ranveji, tak jsme tam dojeli - barák otevřený, ale nikde nikdo. Takže smůla.
No, koukám, že to už docela dost rozepisuju, tak přeskočím ty pasáže, kdy jsme za nádherného počasí jeli kolem úpatí oněch zasněžených hor a já nadával jak křeček, že jsme neletěli za těch pět stovek. Víceméně poslední možnost byla v Toku, městečku na křižovatce několika cest (no vlastně dvou cest, víc jich tam není). Tam jsme se někdy dopoledne dostavili na letiště, které tam provozuje společnost 40-Mile Air, kde jsme se k naši pramalé radosti dozvěděli, že vyhlídkové lety už teď v září neprovozují, protože právě začala lovecká sezona a oni mají spoustu práce s tím, vozit lovce do divočiny a schazovat pro ně vybavení a pod.
Když nás ale viděli tak smutné, nabídli nám, že by nás mohli vzít druhý den s poštou, do zlatokopecké osady Chisana (to asi ani nenajdete na žádné mapě), a že je to také pěkné, navíc by to nestálo tolik. Problém byl v tom, že to mělo být až druhý den, dopoledne, přičemž jsme byli v Toku, kde se jaksi dalo dělat akorát prd a možná ani to ne.
Nakonec jsme se nechali nezávisle napsat na tento let, s tím, že buď přijdeme, nebo ne a vyrazili jsme z Toku dál po Alaska Hwy do Delta Jct. Někde po cestě se zrodil šílený nápad, udělat si takovou "zajížďku" po Richardson Hwy, z které se nakonec vyklubala šílená jízda 800 km během odpoledne a noci a zpátky do Toku. Cestou jsme viděli, spoustu zajíců u silnice, jedny z nekrásnějších panoramat na Aljašce, a při noční jízdě jsme málem přejeli jednu statnou losici, ale o tom zase někdy jindy.
Druhý den sice bylo zase pod mrakem, ale čert vem počasí, v devět ráno jsme byli nastoupení v kanclu 40mile Air, se zaplacenou letenkou a čekali na pilota, který dorazil v zápětí, představil se nám jako Brian a když se dozvěděl, že jsme z Čech, šokoval nás otázkou: "Jak se máš?" On totiž uměl trochu česky, jelikož nějakou dobu pracoval s jedním čechem, kdesi u Anchorage, či kde. Za tu dobu se naučil trochu česky a měl ohromnou radost, že si může s někým zase tuto znalost osvěžit. Každou chvíli se nás ptal jak se co řekne a psal si to do poznámkového bločku.
Po nezbytných formalitách, jako vyplnění váhy v librách (to je pro našince sakramentsky nepříjemná cifra, anžto je to cca dvojnásobek té naší kg váhy, že ano), jsme už nasedli do letadla, já dopředu k pilotovi, Gabča dozadu a hurá do vzduchu.
Myslím, že jsem toho napsal spoustu, tak nyní snad jen s minimálním komentářem vychutnávejte co jsme během tohoto nezapomenutelného letu viděli.
Tak tohle bylo naše prdítko. Bohužel v civilních letadlech se nevyznám, tak vím jen, že by to měla být nějaká Cessna
Z některých fotek je krásně patrné, že tam je už začátkem září nádherný podzim, co se klikatosti řek týče, mám pocit, že zrovna v tomto případě by mohli mít "na každém rohu" jeden Loket
Troufnu si tvrdit, že takhle vypadá valná část Aljašky - v zásadě lesy, bažiny, jezírka, a zase lesy, bažiny, jezírka... mimo hory je proto chození "jen tak" poměrně obtížné (nehledě na komáry)
Tyhle kopečky jsou už předhůří Alaska Range a vlastně jakási širší součást n.p. Wrangler
Právě kvůli těmto nádherným barvám jsme pro dovolenou zvolili srpen-září, protože to je právě to jedinečné barevné období, než napadne sníh. Příštěch bych to posunul ještě více k září, protože to bývá prý hezčí počasí (i nám v žáří pršelo o dost méně)
Takto vypadá typická severská ledovcová řeka - viděli jsme to i rozvodněné, kdy to bylo plné vody (ale ne ze vzduchu)
U několika dalších fotek je myslím komentář zbytečný
Jelikož jsme v Brianovi vzbudili velké sympatie, stejně jako on v nás, rozhodl se, že pro nás udělá malou "zajížďku" a vezme nás nad ledovec. Asi vůbec netušil, že nám tím poskytne jeden z největších a nejkrásnějších životních zážitků.
Zde foto z mezipřistání ve zlatokopecké osadě Chisana, jasně, Brian je onen sympaťák uprostřed. Sama Chisana by možná vydala na jeden samostatný blog, teprve tam jsem si doopravdy uvědomil, jak se na Aljašce, resp. v divočině vlastně žije.
Při zpáteční cestě jsme letěli níže, abychom měli šanci zpozorovat nějaký ten "wild life", ale nezdařilo se. Pouze v jednom jezírku bylo vidět pár bílých teček o kterých Brian s nadšením tvrdil, že jsou to labutě, a že "to je něco!". Docela se divil, když jsem mu říkal, že je máme před barákem, prakticky denně. Tam je to asi poměrně exotický pták.
Poslední foto těsně před finálním přiblížení na přistání zpět v Toku, zde je ale krásně vidět Alaska Hwy - se zatáčkami si opravdu moc starosti nedělali.
Let trval i s půlhodinovou zastávkou v Chisaně tři hodiny a vyšel nás dohromady na 230 dolarů, což byl nádherný poměr cena/výkon/zážitek.
Tak to by tedy bylo k mým leteckým zážitkům z malých letadel. Snad se poštěstí a zase bude někdy co přidat do série.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 DJ DJ | 16. května 2007 v 23:08 | Reagovat

Velmi pěkné. Díky. Nepřepadal Vás strach v jednomotorovém stroji v takovém terénu?

P.S.

Tipuji Cessnu 182.

2 Viktor Viktor | E-mail | Web | 16. května 2007 v 23:11 | Reagovat

Ahoj Jardo,

moc se mi tvoje stránky líbí, jak fotky tak komentář. Taky si s tím trochu hraju, ale jsem amatér. Vždycky se těším co buď ty nebo Proky zveřejníte.

Díky V.

3 JR JR | Web | 16. května 2007 v 23:22 | Reagovat

Děkuji vám pánové, Viktore vítám na blogu! Já jsem si říkal, jestli seš to ty, ten odkaz na Prokyho stránkách...

DJ: strach jsem měl jen tak nějak v pozadí (neměl šanci vzhledem k vlastnímu ohromení a opojení z toho pohledu), je fakt, že jsme se pořád hlásili atd. ono by to fakt nebyla sranda tam někde ztroskotat... to mi bylo naprosto jasný. Na druhou stranu to bylo pořád ještě relativně dost blízko civilizace a někdo o nás věděl. Dovedu si představit daleko svízelnější podmínky v oblastích víc severozápadně, kde nejsou cesty, města vůbec nic... jen medvědi :-)

4 LittleKey LittleKey | 17. května 2007 v 15:03 | Reagovat

Pěkné. Nevynachals tohle v tvé prezentaci? Nobo to nejspíš bylo v půlce, kterou jsem neviděl :-(

5 JR JR | Web | 17. května 2007 v 15:09 | Reagovat

LK: fakticky je to jeden z vrcholů té prezentace (promítáno s hudnou, bez komentáže)

6 jm jm | Web | 17. května 2007 v 16:45 | Reagovat

No, podle blogu vypadáš asi tak 5x větší pilot než DJ.

Ale je fakt, že u něj je to napůl práce, tak chápu, že o tom tolik nebloguje. Ale o té hobby části by mohl! A měl!

7 DJ -> JM DJ -> JM | 17. května 2007 v 21:47 | Reagovat

Připravuji ucelenou kolekci, první díl bude let vrtulníkem. Jen v poslední době jsem apatický a nemám slinu. Dnes mám skvělou náladu, tak to možná spáchám.

8 Proky Proky | E-mail | Web | 17. května 2007 v 23:05 | Reagovat

Velmi pekne fotecky! Jsem nadchnut Aljaskou :o)

9 JR JR | Web | 18. května 2007 v 7:11 | Reagovat

JM: Už jsem skončil - víc toho lítání zatím nebylo :-)  Ale budu o to usilovat kdykoliv a kdekoliv to půjde.

DJ: no, jo porád ten tvůj vrtulník.... musím to taky někde zkusit. :-)

Proky: díky, však jsi je už viděl, ne?

10 DJ -> JR DJ -> JR | 18. května 2007 v 15:41 | Reagovat

Měl jsem to napsané a hezky, ale zkazil jsem to..takže jindy, ale bude :o)

11 Sargo Sargo | 18. května 2007 v 21:45 | Reagovat

Fíha, to je nádhera!

Nemám slov. :-))

12 JR JR | Web | 19. května 2007 v 11:01 | Reagovat

Sargo: óoooo! Jsem potěšen!

DJ: už se těším

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama