Indonéské střípky - část první: Něco o dopravě

22. července 2007 v 12:09 | JR |  Indonésie 2007
Tak jo, tak já s tím teda začnu. Ale jak, že ano? Původní záměr byl nepsat přímo deník, ale uveřejňovat určité tematicky zaměřené statě. Ještě když jsem byl tam, tak mi to bylo naprosto jasné, jak to bude vypadat a jaká témata to budou. Teďka nevím jak začít, tak to zkusím od dopravních prostředků a způsobu dopravy celkově.
Upozorňuju, že milovníci krajinek, zvířat nebo detailů si zatím ještě nepřijdou na své.

Fotky z dovolené prostě musí začínat letadlem, kterým jsme tam letěli, to mi nikdo nevymluví. Letadly jsme také urazili nejdelší vzdálenost a poprvé překročili Rovník. Letěli jsme z Frankfurtu protože to nakonec bylo nejlevnější (bookovali jsme přes www.lastminute.de) s Quatar Airwais přes Doha, kde jsme přestoupili na let přes Kuala Lumpur do Denpasaru na Bali.
Toto je tedy let QR 028 z Frankfurtu do Doha (nevím proč, se u nás říká "Dauhá", když všichni ostatní říkají "Doha").
Frankfurt je velké letiště, Doha je malé letiště, a je tam hrozné horko cca 40°C, k tomu absolutně suchý horký vzduch a člověk chca nechca musí vystoupit na letištní plochu. To je pak jedinou vaší starostí honem honem do klimatizovaného busu a pak honem honem do klimatizované letištní haly, jinak je to děs.
Děs bylo taky to, že v letadle Doha-Denpasar na zemi nefungovala klimatizace, takže tam bylo k zalknutí. Pan KM již formuloval stížnost, já ji přeložil do AJ a bude se zase bojovat s kapitalismem :-)
V Indonésii jsme se dopravovali letecky pouze při přeletu Bali -Flores. Nejprve z Denpasaru (Bali) do Maumere (Flores) s mezipřistáním na ostrůvku Sumba, na takovém vesnickém letišti.
Fotečka z mezipřistání v Sumbě při letu Denpasar - Maumere, škoda že nemám vyfocenou letištní budovu, resp. čekárnu, kam jsem se pro horko a zápach neodvážil vstoupit.
Tímto letadélkem jsme letěli z Labuanbaja zpět na Bali. Duo KaJ které pořídilo tuto fotografii, vyráželo už o dva dny dříve - udájně uvnitř letadla viděli i švába, nám to ale pak přišlo v pohodě až na chaos na letišti při odbavení.
Jinak jsme dopravu byli nuceni řešit autem s průvodcem, protože vyjma Bali nám nechtěli auto pronajmout samotným, bylo by to prý dokonce ještě dražší. Nakonec jsme i na Bali využili služeb placeného řidiče a věřím, že to bylo dobře, protože místy byla cesta docela náročná, navíc se jezdí vlevo (teda pokud je někde takový luxus, jako že se pohodlně vejdou dvě auta vedle sebe). Náš řidič průvodce na Floresu měl jméno, nebo spíš přezdívku Renault (jak nám říkal: "as the fast car in France, you know") a o tom jaké jsme s ním měli peripetie se doufám zmíním někdy později, až se budu věnovat lidem a zvyklostem. Renault by jinak nejspíš vyhrál kterékoliv závody ralley, protože místy jel jako ďábel a několikrát jsme se spontánně začali všichni modlit. Ono jet stovkou po pidisilničce, po které běhají psi, děti, jezdí jiná auta a hlavně je tam plno zatáček a děr... to je tedy... to je skutečně adrenalinový zážitek.
Auto to bylo relativně nové (na tamní poměry naprosto nové a luxusní i s A/C), Mitsubishi džípek, a je třeba uznat, že nás dovezlo všude bez problémů.
Nelekejte se, Gabča neřídila (nemá řidičák), to jen ta nezvyklost směru jízdy po levé straně.
Z míst, kde byla cesta špatná moc obrázků nemáme, protože jsme měli co dělat abychom se udrželi v autě. Zde alespoň několik foto od KaJ z doby, kdy už můj aparát byl ve věčných lovištích.
Zde jsme variantou brod překonávali staveniště nového mostu (v období dešťů by toto místo bylo asi zcela neprůjezdné), foto KaJ
Takovýchto míst naštěstí bylo minimum, ale stály za to. (foto KaJ)
Asi čtyřikrát jsme využili též přepravy loďkou - touto jsme jeli na celodenní výlet v Rijungu na severu Floresu, Je to sice taková kocábka, ale dieslový motor vydává neskutečný randál! Jo kapitán se občas bavil tím, že si sedl na střechu, dal si cigárko s naším průvodcem a ještě s jedním dalším maníkem, který se k nám "připrůvodcoval" a řídil pouze nohou :-)
Další foto z výletu (nešťastného pro mne) v Rijungu, na pláži tohoto malého ostůvku jsme zakotvili, průvodci nám šli upéct kachnu se smrtelnou chilli omáčkou a my jsme se zatím vyřádili při šnorchlování.
Jelikož si naprostá většina Indonésanů nemůže dopravu autem dovolit, základem místní dopravy jsou takzvaná Bema - tyto malé autobusíky. Větší auto by už neprojelo klikatými zatáčkami (prostě by se zlomilo v zatáčce). Kapacita jednoho Bema je stručně řečeno neomezená, prostě kdo potřebuje jet, se tam vždycky nějak namáčkne, ať už dovnitř, nebo na střechu.
Nutno říci, že v onom tropickém vedru, které tam všude panuje je pro mne představa cestování uvnitř dost neslučitelná se životem, stejně jako si neumím představit, jak bych se v těch zatáčkách udržel nahoře :-)
Z každého Bema, které jsme míjeli, na nás lidé radostně mávali a pokřikovali "hallo mister!" ostatně jako všude. Otázkou je, kdo byl větší atrakcí - oni pro nás, nebo my pro ně?
Tady jsem to už moc nestihl zaostřit, ale myslím, že je celkem pěkně vidět, jak taková doprava vypadá. P.S. Tohle Bemo je ještě poloprázdné!
My jsme se Bemem svezli pouze jednou a to při odletu z Labuanbaja, kdy jsme si prostě stopli jedno z mnoha projíždějích městem a nechali se odvézt na letiště. Bylo v podstatě prázdné, nebylo nás tam víc než deset.
Pravděpodobně jako všude v Asii je základním dopravním prostředkem jednotlivců motorka, resp. skutr. (foto KaJ, tohle je z Bali)
Jezdí na něm jeden, dva, tři, ba i čtyři lidé (pět jsme myslím nikde neviděli, ale věřím, že i to lze). Vozí se na tom mimina i kojenci, dědové, babičky, ba i jednu mrtvolu jsme tam viděli převážet (mezi dvěma dalšími - živými lidmi), i když u toho posledního je to nejisté, protože ten člověk prý možná jenom spal. Ale asi hodně tvrdě, teda.
Jen velmi málo jsme viděli bicyklů. Tento v Labuanbaju byl svostnou výjimkou, stejně jako tato fotka pořízená z mobilu (vyšla docela slušně, ne?)
Celkově jsme toho najezdili docela dost, byť v kilometrovém vyjádření by to tak nevyznělo. Některé trasy ale, byť měřily jen 150 km nám zabrali celý den téměř non-stop jízdy. Za tmy náš řidič moc jezdit nechtěl (nedivím se při stavu těch silnici a toho co se kolem nich všechno pohybuje) a tma přichází v tropech se šestou hodinou a velmi rychle.
Také bych připojil konstatování, že jakokoliv se nám mohlo zdát ježděni v Bali, nebo na Floresu nebezpečné, nikde jsme neviděli žádnou bouračku a že dopravní prostředky jsou tak nákladná záležitost pro místní lidi, že si jich hledí a např. dírami v silnici projíždějí velmi opatrně (pneumatiky, brzdy, tlumiče, tohle všechno je pro ně dost drahá záležitost). Podle toho co jsem odpozoroval je majitel auta už dost bohatý člověk (obvykle max. jeden z početné rodiny) a většinou je-li majitelem už s tím autem sám nejezdí - na to má lidi/řidiče.
Tolik tedy díl první, už i tak je to asi dost dlouhé. Teď si tak uvědomuji, že by to chtělo ještě celé uvést nějakou mapou cesty, no, pokusím se něco takového dodat později, pilnější a zvídavější z vás nechť zatím laskavě zalistují atlasem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 hablina hablina | Web | 22. července 2007 v 17:37 | Reagovat

Těším se moc na tu mapu a hezky vyznač, kudy jste projížděli. Jinak jsem v pokušení zdokumentovat silnice v mém okolí, neb ty Floreské  vypadají oproti nim docela slušně :)

2 JR JR | Web | 22. července 2007 v 18:46 | Reagovat

Zapracuju na tom, vyloženě jsem si oblíbil google Earth a tam by z toho šly udělat i animace, ale já zase až natolik počítačově gramotný nejsem, tak nevím. Ale minimálně 2D mapku dodám.

3 DJ DJ | 22. července 2007 v 22:15 | Reagovat

S překvapením zjišťuji, že první a třetí letoun byl evropská provenience z Toulouse. Ten prostřední si nejsem jistý, to je obvyklá koncepce u několika v ýrobců...

Systém vyprávění je skvělý a děkuji za něj. My letos šetříme dovolenou na období okolo porodu, protože čekáme nápor a bude nás potřeba doma obou, tak letos se nechystáme ani "na Lipno". Takto se můžeme zasnít :o)

Díky

4 JR JR | Web | 23. července 2007 v 7:58 | Reagovat

DJ: Bohužel nemám fotku toho letadla co letělo mezi Katarem a Bali - to bylo prý docela staré (pan KM by věděl, je to let QR624), taky tam neměli ani televizky v sedadlech, čili to byla docela otrava těch 9 nebo kolik hodin to bylo. Kompenzovali to nicméně aspoň tím, že tam byly aspoň alkoholické nápoje zdarma (pivo, víno, paňáky), což při letech s americkými společnostmi už člověk moc nevidí (jak s Continental, tak s American Airlines to bylo 5 USD za pivčo).

Stejně je to legrační - muslimská aerolinka podává alkohol na palubě letadla zdarma a k tomu si (když máš teda ten displej) můžeš naladit kanál s tzv. Mekka pointerem abys věděl kterým směrem máš v určenou chvíli mlátit hlavou o zem (muezína si můžeš pustit do sluchátek)

5 DJ DJ | 23. července 2007 v 10:31 | Reagovat

Mekka pointer... hezký :o)

6 jm jm | Web | 23. července 2007 v 10:53 | Reagovat

Vynikající, těším se na pokračování.

7 JR JR | Web | 23. července 2007 v 11:14 | Reagovat

DJ: Mekka pointer, to je základ :-) vypadá to jako půdorys latdla s VELKOU šipkou směrem kde je právě Mekka. Akorát nevím, jak to řeší ten časový posun, kterým časem se to řídí.

8 DJ DJ | 23. července 2007 v 20:02 | Reagovat

K dokonalosti dovedeno, že letadlo poletí stále vybočeno (za cenu aerodynamických ztrát je možné svírat s tratí letu osou letadla docela velký úhel). Aby se v letadle plném muslimů vešli do uliček.
Jak jsem viděl ty jejich busíky, opět jsem si vzpomněl na mašrutku.

9 JR JR | Web | 23. července 2007 v 21:24 | Reagovat

Já ti naprosto rozumím, byť jsem mašrutku nikdy neviděl :-)

10 Proky Proky | E-mail | Web | 23. července 2007 v 23:03 | Reagovat

No, vida prima poctenicko a fotky. Tak jen tak dale :o)

11 Toufi Toufi | 25. července 2007 v 9:34 | Reagovat

Konečně:-))) Paráda,jen tak dál:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama