Indonéské střípky - část třetí: Kelimutu

27. července 2007 v 23:34 | JR |  Indonésie 2007
Jelikož anketa z minulého blogu ještě není tak úplně "rozjetá" a navíc je poměrně vyrovnaná, říkal jsem si, že bych zatím udělal takový menší blogový "krok stranou" a dal bych sem zatím něco jiného k tématu. Kelimutu je ostatně místo, které patří na titulní stanu, byl to totiž důvod proč jsem se vlastně pro Flores rozhodl.

Co nás vlastně na ostrově Flores tak upoutalo? Slyšeli jste někdy o něm? Já až do března tohoto roku nikdy. V březnu, aspoň myslím, že to bylo v březnu, jsme ale byli na Setkání cestovatelů v KD Ládví v našem hlavním městě a tam nás právě přednáška o Nusa Tengara (což jsou ony Indonéské ostrovy a ostrůvky) oslovila ze všech nejvíce. Jinak kdo si to pamatujete, byly plány na letošní dovolenou všelijaké - od Venezuely po Kamčatku. Byl to nakonec ale obrázek Kelimutu lakes, který mne naprosto očaroval!
Když se k tomu přidaly rýžová políčka, krásné pláže a šnorchlování a pořád ještě únosná cena letenky, bylo v podstatě rozhodnuto. Zde se tedy na vlastní nebezpečí podívejte, co to Kelimutu vlastně je.
Nejprve něco málo zeměgůglu, abyste se krapet zorientýrovali:
Jedná se vlastně o jezera v kráteru sopky, přičemž jsou tři vedle sebe (ze země lze ovšem vyfotit pouze tato dvě najednou, třetí je na druhé straně vrcholku, z kterého se fotí.
Jezera v kráteru, no budiž, to by ještě nebylo až tak vzácné, ale. ALE! Tato jezera mají každé jinou barvu, ba co víc, ony tu barvu samy od sebe mění. Kupříkladu na přednášce bylo jezero vpředu zelené a vzadu spíš do červena. Vědci údajně dodnes neví tak docela jistě čímto, že se tak děje. Průzkum je v těch oblastech poměrně obtížný, navíc ta voda je horká (podtím je stále aktivní vulkán).
My jsme na vrcholek odkud se dá tento neuvěřitelný přírodní úkaz vypravili z Moni (to byl druhý nocleh na Floresu), vyráželi jsme už ve čtyři ráno abychom byli nahoře na východ slunce. Autem jsme se ještě za tmy vyvezli až na relativně vysoko položené parkoviště, kde jsme si dali kafe a čaj (který tam prodával človíček, který jel na motorce těsně před námi). Venku bylo na místní poměry chladno a hlavně - pršelo. Chvílemi dokonce lilo. Zkrátka docela depka (nocleh v Moni někerým také moc nesedl, navíc jsme toho moc nenaspali).
Na parkovišti jsme byli první, pak dorazilo ještě jedno nebo dvě auta, rovněž s turisty. Nezbytný domorodý průvodce se s námi vydal cca v půl šesté ráno na vrcholek, kam vedla pohodlná cesta a nebylo to víc, jak dvacet minut chůze (do kopce, s baterkami v ruce, nebo na čelech).
Vrcholek je ve výšce cca šestnáct set metrů n.m. tedy zhruba jako naše Sněžka. Pro domorodce to jsou již vysokohorské ba arktické podmínky a průvodci se klepali zimou. My jsme si naopak sundavali svetry, do kterých jsme se na jejich rady nabalili, bylo tam v pohodě.
V pohodě, jenže bylo prd vidět. Mlha kam se podíváš, do toho sem tam sprchlo... to byly krušné chvíle pro psychiku. Ne však pro nás, neb jsme na podobné okamžiky na cestách zvyklí, nám totiž prší skoro všude. Chtělo to čas a trpělivost a my naštěstí obojí měli
Východ slunce nad Kelimutu vypadal ten den asi takto, přičemž kdesi vpravo dole (a možná i zcela mimo záběr) jsou ona pověstná jezera.
Nezbývalo, než čekat, zda se mlha zvedne. Průvodci začli zpívat bohům počasí, aby se mlha zvedla, prodavač čaje a kávy nahoře prodával "zaručené kafe na zlepšení počasí" a my čekali a čekali a pobroukávali si vlastní modlitbičky v hlavě, jen aby trochu zafoukalo a my viděli to, proč jsme se sem táhli takový kus světa.
Samo Rákosníčkovo krájení mlhy bylo velice poetické a fotogenické. No řekněte, nevypadá to mysticky?
Očima jsme vypíjeli a propalovali mlhu tam dole, dočkáme se?
Mezitím jsme mohli sledovat jak se po cestě, po které jsme klopýtali potmě sem tam blíží ještě další turisté, celkově nás tam ale bylo jen pár (my, asi 4 holanďané a jeden brit, nějací amíci a jeden francouzský pár)
Naše prosby byly vyslyšeny a snad pomohly zpěvy domorodců, nebo to vrcholové kafe, kdo ví. Dočkali jsme se!
Takto vypadají dvě jezera v celé své kráse - tyrkysové a hnědé, které ještě není moc vidět. Podle našeho průvodce bylo tyrkysové ještě den předtím tmavě zelené.
Tohle místo má pro místní velmi posvátný význam. Podle toho co nám říkal, věří, že jezera jsou místem věčného odpočinku duší mrtvých. Duše po smrti opouštějí svou vesnici a přijdou nejprve k bráně Perekonde kde na ně čeká strážce brány Konde Ratu. Podle toho jaký byl člověk za živa, přijde jeho duše buď do modrého jezera, kam odcházejí duše dobrých mladých lidí, do hnědého pak duše starých a do černého, které je vidět z opačné strany vrcholu, přijdou duše zlých lidí.
Tato fotka vrcholku má tak neuvěřitelně příjemné barvy, že jsem neodolal a zařadil ji sem, i když se asi tak docela nehodí do kompozice. V červené flísce je zde alespoň vidět náš monijský průvodce s kterým jsme pak sešli zpět na parkoviště a pak zkratkou džunglí, přes dvě vesnice a vodopád zpět do hotýlku.
Na rozfoukání mlhy nad černým jezerem jsme čekali o něco déle, ale opět bylo i tak na co se dívat. Ono to z těch fotek už zdaleka tak nevyzní,ale představte si vrcholek sopky ztracený někde v džungli, široko daleko žádný otravný zvuk civilizace, jen občas nějaký ten ptáček z džungle má cosi na srdci, sem tam zavane větřík, a do toho zpívá domorodec své modlitební písně... Kdepak, to si asi nepředstavíte, to místo má v sobě genius loci, je to prostě magie přírody, jeďte se tam podívat a prožijte to na vlastní kůži.
Zde se ukázalo černé jezero, které je tak černé a hladina na něm tak klidná, že funguje prakticky jako zdrcadlo.
Opět obrázek jinak ne moc vzhledného vrcholku, který prostě měl tu výsadu, že na něj nejlépe svítily ranní paprsky tropického sluníčka. Kromě toho je zde ovšem pěkně vidět i psík, který se potuloval už dole kolem parkoviště a pak šel s lidmi (myšleno s námi všemi) na vrchol. Podivné bylo, že nežebral a lidí se vlastně bál, když jsem ho chtěl pohladit, musel jsem hodně opatrně, protože se každé prudkého pohybu lekl a uskočil. Podle toho jsme usoudili, že se tam k psům asi zrovna moc dobře nechovají (no jasně, kdo by se taky choval hezky k ehm ke guláši, že ano, ehm). Nicméně bylo sympatické, že tam ten živý tvor s námi byl.
Zde obligátní foto "s námi" zleva pan KM, slečna JJ a má veličkost. Slečna GE fotí a jelikož je několikrát na výše publikovaných fotkách, myslím, že ji to nebude tak mrzet, že zrovna na tomhle snímku chybí.
Zde také vidíte, že přechodový filtr bych byl býval užil, kdbych ho měl. Teď už ho ovšem neužiju vůbec, že ano.
Poté co jsme na vrcholku strávili asi hodinu a půl, vydali jsme se zpět a udělali si odbočku ještě k okraji kráteru hnědého jezera. V dálce vlevo je vidět vrcholek z kterého byly všechny předchozí fotky a za ním z tohoto směru je to černé jezero.
Já jsem neváhal a vlezl jsem tam, kam už se prý nesmí (i když cedule tam nejsou a cesta tam byla prošlapaná), abych mohl pořídit co nejlepší záběry. Průvodce prý trnul strachy, při pohledu na mne jak tam stojím na tom okraji, který se každou chvíli může zřítit dolů do horké vody. No, tak blízko kraji jsem zase nebyl, anžto sám trpím strachen z výšek, takže to zase až tak dramatické nebylo, to nemusíte mít strach.
No a zde poslední obrázek s detailem, jak nádherně hladina jezera zrdcalila oblohu. No, řekněte, nenadchlo by vás to k cestě na Flores? Kolik z vás tam pojede?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 hablina hablina | Web | 28. července 2007 v 12:03 | Reagovat

Mlžné fotky mi připomněly můj nedávný výlet na Tesák, ovšem ten zbytek, ach, och, koch, koch...že bych začala šetřit ? :)

2 JR JR | Web | 28. července 2007 v 12:48 | Reagovat

Ve srovnání se "zbytekem světa" mi letenka na Bali a pak na Flores nepřišla zase tak drahá (z Frankfurtu to na Bali bylo cca 23 tis. zpáteční včetně poplatků, a přelet Bali-Flores byl za 3 tisíce). Navíc, tohle stojí za všechny prachy (i za ten foťák)

3 DJ DJ | 29. července 2007 v 12:54 | Reagovat

Nebudu se vyjadřovat k ceně, kráse.. to považuji za předem vyřčené. Moc hezký článek, nápadně mi to připomnělo Lago di Sorapis v Dolomitech. Znáš?

4 JR JR | Web | 29. července 2007 v 13:07 | Reagovat

Neznám, rád poznám.  Nicméně v Dolomitech jsem byl a  troufnu si tvrdit, že tohle je úplně o něčem jiném. Představ si kolem toho tu džungli a to že tam kromě domorodých vesniček není široko daleko civilizace (ty hory jsou jinak nepřístupné).

Díky za pochvalu článku, já už myslel, že si to nikdo nepřečte. Mám rozepsanej už další a mám takový pocit, že jsem se rozjel až moc a čtenáři (tedy vy čtyři) to nestíhají pobrat :-)

5 jm jm | 29. července 2007 v 20:21 | Reagovat

už to asi psala Sargo, ale s GPRS z domova se nám v zásadě nikdy nezobrazí fotky (zpravidla tak 10 - 25% z fotky, pak to skončí a nahlásí hotovo).

6 Sargo Sargo | 29. července 2007 v 21:05 | Reagovat

...takže se již těším, až si to konečně přečtu a hlavně prohlédnu v nějakých slušnějších podmínkách :-))

Komentáře nejsou vše, asi hlavně většinou není kromě óchání co dodat :-D

7 DJ -> JR DJ -> JR | 29. července 2007 v 21:47 | Reagovat

Neblázni, konečně něco mimo svět dětí! To je potřeba. Když už nepíšeš (pro mne) o snovém světě mariáše, tak "alespoň" tohle. Jsem rád, že znám nějakého světoběžníka a není to pilot :o)).

Takže klidně zrychli, protože šéf má dovolenou, já budu dohánět resty a budu si chtít ulevit...prosím :o)

8 DJ -> JM, Sargo DJ -> JM, Sargo | 29. července 2007 v 21:52 | Reagovat

VÝMLUVY!

Já dnes během služby na letišti v Mariánkách jsem přes GPRS tahal vše a to na telefon!

;-)))

9 DJ -> JR DJ -> JR | 29. července 2007 v 22:06 | Reagovat

Sorapis - to je jezero tyrkysové barvy. Až bude hotový byt, naskenuju fotky, protože je čím se chlubit. Kdo z Vás lezl v 1 km vysoké stěně s dvaceti kily v kletru? Na pár let jsem ztratil ostych z výšek..ale to byl rok 1998.

10 JR JR | Web | 29. července 2007 v 23:12 | Reagovat

JM, Sargo: Aha, to jsem netušil, to to radši nečtěte - komentáře bez fotek asi nebudou dávat smysl.

DJ: Musím se na to mrknout, ale jestli je to příštupné tak náročným způsobem, tak to bych se tam asi nedostal :-)

11 JR JR | Web | 29. července 2007 v 23:14 | Reagovat

Dneska už to asi nezvládnu, ale zítra sem šoupnu ty lidičky

12 jm jm | Web | 30. července 2007 v 9:15 | Reagovat

DJ: No, jen přijď k nám a můžeš se předvést, jak zobrazíš všechny fotky z blog.cz - ale musí být vidět celé!

13 JR JR | Web | 30. července 2007 v 21:59 | Reagovat

Já jsem psal dneska? No, rozepsal jsem to jako Tolstoj román... to snad ani nepůjde zveřejnit jak je to zmatený.

14 DJ -> JR DJ -> JR | 30. července 2007 v 22:49 | Reagovat

Šup šup, přece nebudu čekat do rána.

15 DJ -> JM DJ -> JM | 30. července 2007 v 22:51 | Reagovat

Já o tom problému vím a občas to zlobí. Skoro vždy pomůže obnovení. Taky je třeba změnit styl prohlížení stránek. Halt jich nech načítat několik najednou.

My jiné než mobilní připojení  (2x GPRS a 1x CDMA) nepoužíváme...

16 JR JR | Web | 30. července 2007 v 23:08 | Reagovat

DJ: už to nezvládnu... nějak se mi to vymklo z rukou :-)

17 jm jm | Web | 31. července 2007 v 8:29 | Reagovat

DJ: u mně obnovení nepomůže skoro nikdy.

18 DJ -> JM DJ -> JM | 31. července 2007 v 12:46 | Reagovat

Když jsem ještě závodně rybařil a neuměli jsem si vysvtělit, proč jednomu bere a druhému se stejným vercajkem nebere...vysvětlení bylo jedno - smrděl vlasec.

Ale to jsem Ti nepomohl.

Jaké třídy GPRS je používaný aparát?

19 JR JR | Web | 1. srpna 2007 v 7:55 | Reagovat

P.S. Taková zeměpisná zajímavost: když si osoba žijící se mnou ve společné domácnosti náhodou po měsíci přečeta tento blog, hrozně se rozčílila za tu fotku, kde píšu "že to má moc pěkné barvy" - prý jsem sem nemusel dávat zrovna to, jak se drbe na choulostivých místech... :-)

(já si toho ani nevšiml)

20 jm jm | Web | 1. srpna 2007 v 9:35 | Reagovat

Konečně jsem se podíval z místa, které ukazuje i fotky. A jsou opravdu úchvatné!

Vrcholovky mají fakt barvičky k pohledání a ta poslední fotka s odrazem vypadá úplně neskutečně.

21 DJ -> JR DJ -> JR | 1. srpna 2007 v 12:53 | Reagovat

Díky za upozornění, taky jsem si toho nevšiml :o))

22 JH JH | E-mail | Web | 1. srpna 2007 v 13:35 | Reagovat

Náhodně sem to tady objevil a koukám on to krajan. Viděl jsem, že už i nějaká  přednáška proběhla. Děláme cestopisný přednášky v Sokolově a tak se ptám jestli by nebyl zájem :-) jinak díky za pěkné foto a povídání.

23 Proky Proky | E-mail | Web | 3. srpna 2007 v 22:50 | Reagovat

Zacina to byt cim dal tim vic zajimavejsi! Asi je to skutecne misto plne zazraku prirody...pekne fotecky.

PS: Az dnes jsem se konecne dostalo k tomuto novemu clanku. Uz zacinam pomalu vsechno zarizovat ;-)

24 JR JR | Web | 5. srpna 2007 v 9:15 | Reagovat

Všem: tento týden jsem těžce nestíhal kvůli práci, ale dneska snad dokončím ten článek o člobrdících.

25 JR JR | Web | 5. srpna 2007 v 9:18 | Reagovat

to: JH  - rád. i když nejsem žádný profík.

26 alena koloušková alena koloušková | E-mail | 17. září 2007 v 18:16 | Reagovat

Jsem ráda,že jsem Vás objevila. Létáme každý podzim do Indonésie a snažíme se prozkoumat co nejvíce. Naposledy jsme byli na LOMBOKU a ostrovrech Gilli meno air a Travangan. Nádhera,ale pevnina Lomboku nás učarovala více. Co by jste mi doporučil na FLORESU,samozřejmě,včetně jezer. Moc se těšíme na Vaši odpověd. Cestování zdar. ALENA A PAVEL

27 Martice Martice | E-mail | 3. června 2009 v 10:18 | Reagovat

Hojdá, byla jsem tam v roce 2007 a letěla bych znovu je tam krásně :-) a nikdo nikam nespěchá...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama