Cesta do St. Louis aneb Jak se létá Bussines Class?

15. srpna 2007 v 5:57 | JR |  Fotoreportáže
Tak to máme další splněný sen - let bussines třídou. A k tomu za oceán. Jo, já se mám. Tenhle blog píšu právě na palubě Airbusu 3něco, právě na oné luxusní sedačce. Velmi pravědpobně bych ho odsud mohl šoupnout i na internet, ale to nechám až na hotel.

A propo - sedačka, tou bych asi měl začít. Představte si velké, pohodlné křeslo jemně futuristického a sympaticky kulatého tvaru, plně elektronicky ovládané, s asi deseti možnými nastaveními poloh, s vibracemi a masážním programem pro záda, s vysouvatelnou podložkou pro nohy, se zabudovaným LCD panelem, vlastní lampičkou... máte to? Myslím, že pochopíte, když vám řeknu, že jsem si první půlhodinu hrál jenom s křeslem. Nyní, už jsem s ovládáním plně seznámen (koneckonců už na něm sedím sedm hodin) a tak pokročme k dalším příjemnostem, které cestovatele v BC provázejí.

Kynoucí autor (obrazně i doslova)

Tak především je to neskutečně mnoho místa na nohy. Pro nás, co je máme poměrně dlouhé, je to nebeská úleva a paráda. To je prostě k nezaplacení. Křeslo se dá položit skoro do roviny, takže spánek je také radost (vyzkoušel jsem si). Sám pro sebe (takřka) mám tři slovy tři okna, takže i kolega, který sedí vedle mne, může koukat z oka a něco z něj vidět (u economy class to pro toho druhého od okénka moc dobré není). Jak se tak dívám, tak to taky není zrovna žádná sláva, jsme někde nad Kanadským New Foundlandem a je kompletně zamračeno.

Tohle je naprosto božský pocit - natáhnout nohy... a na nic nenarazit


Ale zpět do Frankfurtu, čekačky a check-iny na letišti jsou prakticky stejné, tam si člověk s BC moc nepomůže, akorát při nástupu do letadla jdete první, což je samozřejmě super. Ještě víc super je, že dostanete "welcome drink" v podobě džus/voda/pivo/šampaňské. Hádejte, co jsem si vybral. Jasně, když BC, tak bublinky, že ano.

Na zdraví (naší drahé firmy)


No, potom nám přinesli takovou moc dobrou směs oříšků - jejej, to byla dobrota. No a k tomu samozřejmě drink. Mezitím (spolu se zkoumánín křesla) příjemně utekl čas, a šlo se na start. Pravda, bylo ještě poměrně dost zmatků kolem - cestují s námi totiž dvě rodiny s dětmi (vícero dětmi), takže se to různě přeskupovalo a přesedalo, aby byli všichni spokojeni. A propo - malé děti na palubě... co vám budu povídat, já už jsem teda celkem zvyklý, protože jsem se takto už několikrát nevyspal, ale přeci jen, v BC jsem to nečekal. Myslel jsem, že to tu bude opravdu samý bussines man s laptopem a kravatou. Tak to tu jsme akorát my čtyři (já plus 3 kolegové z Německa), navíc bez kravat, zbytek jsou "rodinky na výletě" a důchodci. A přitom je plno. Kdo by to byl řekl, že?

Frankfurtské letiště z ptačí perspektivy

Tak jsme tedy vzlétli, každý dostal brašničku s výbavičkou pro let - "klapky na oči", špunty do uší, kartáček a zubní pastu, ponožky, hřeben - proč i já, proboha? + sluchátka. Ovšem ne jen tak obyčejná sluchátka, pěkně odhlučněná, relativně luxusní sluchátka s (opět relativně) dobrými akustickými vlastnostmi (minimálně to tlumí dětský křik), zkrátka něco jiného, než ty klasické "pecky" které dostanete v EC.
Start - a už se servírovalo další pití, dostali jsme několikajazyčné papírové menu, abychom si vybrali co si dáme dobrého. Dal jsem si tradičně chicken breast, protože si to dávám skoro pokaždé, a bylo to samozřejmě lepší. Spolu s předkrmem, v kterém jsem se ovšem jenom tak ponimral, protože to byla samá ryba a mořská potvora, což já nejím, jsme to všechno dostali naservírováno pěkně v porcelánu, stejně jako pití bylo celou dobu ve skleničkách! Prostě luxus.
Po hlavním jídle byl pak ještě výběr ze tří druhů zákusků - zmrzlina, ovocné pyré a sýry. Dal jsem si sýry a byla to správná volba. Mňam! Jo, tohle si dám líbit.

Jak tu pan DJ nedávno psal o těch mráčcích při letu, tak ty já taky moc rád. Takhle vypadala oblačnost kdesi nad Německem.


No a aby mi let pěkně utekl (a taky abych se s kolegou nemusel bavit o práci), pustil jsem si filmeček. Shrecka trojku a málem jsem se tu uchechtal k smrti

Tomu prostě říkám absolutní komfort. Špatná zpráva pro PK: oříšky se jaksi nedali vzít s sebou, leda bych si je nastrkal do kapes, což mě jaksi nenapadlo. Navíc mi chutnaly, tak jsem je zbaštil všechny, přestože to vlastně jíst nesmím.


Teď to máme ještě tak dvě hoďky do Detroitu, Musím si to ještě užít, tak končím.

Epilog
Přestup v Detroitu, resp. odbavení skrz imigration, dvojí security check, vyzvednutí zavazadel a znovuuložení zavazadel proběhlo v pořádku. Odsud jsme však už neměli Bussines class, naopak, seděli jsme úplně vzadu v Economy Class, hned vedle motoru, takže to byl opravdový pád z výšin na úplné letecky-cestovatelské dno, abych tak řekl. Byl tam hrozný kravál, rozbolela mě z toho hlava nebylo skoro nic vidět a ještě navíc naše sedačky přímo před námi museli vyčistit, protože se tam někdo asi poto, poblinkal. O tom, že to celé najednou působilo ztísněně, špinavě a zkrátka a dobře hnusně, asi není třeba psát. Stačí když řeknu, že přesně takhle jsem byl doposud vždy zvyklý cestovat (zejména na ty motory vzadu mám "štěstí"). Zkrátka, jednou si dole, jednou nahoře. Naštěstí, nazpátek to bude opačně - z fuj do huj. Už se těším!

sardinky v economy class, aneb jak jsem normálně zvyklý cestovat


Tady už dloooooouho nikdo neutíral prach


"výhled" z okénka. Pro úplnost dlužno dodat, že to, co právě vidíte, je řeka Mississipi


Frankfutr-Detroit, Northwestairlines, NW005, 10:40, 13.8.2007
Detroit-St. Louis, Northwestairlines, NW 651, 15:38, 13.8.2007

P.S. Jestli zítra brzo vstanu, tak napíšu ještě krátce něco málo o naší prohlídce Gateway Arch, protože ta stála totálně za to!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 jm jm | Web | 15. srpna 2007 v 10:16 | Reagovat

Líbí se mi potvrzení mé teorie, že ze všech cest si člověk nejvíc pamatuje, co tam jedl.

2 jm jm | Web | 15. srpna 2007 v 10:18 | Reagovat

dodatek: jinak teda první polovina se mi samozřejmě nelíbila, druhá byla o poznání příjemnější.

3 lékarník MB lékarník MB | 15. srpna 2007 v 13:26 | Reagovat

tohle jsem si neměl číst. V BC jsem ještě neletěl, a tak mi ta EC nepřipadala tak hrozná. Ovšem od teď  tam budu sedávat jen s krajním odporem (ty sejry mě dorazily)

4 JR JR | Web | 15. srpna 2007 v 13:26 | Reagovat

JM: to je mi jasný :-)

stejně to prý bylo něco extra vyjímečného a nebude se to nejspíš opakovat (podle toho co říkali jsme BC letěli "za odměnu"). No uvidíme za rok, že ano.

5 JR JR | Web | 15. srpna 2007 v 13:53 | Reagovat

MB ano toto je svým způsobem "nas..ací" článek :-) ale to víš, přece bych vás o to neošidil!

6 Barča Barča | 15. srpna 2007 v 20:46 | Reagovat

Ahojky,zdravíme cestovatele.

7 Sargo Sargo | 15. srpna 2007 v 21:13 | Reagovat

Sakryš, to pomalu stojí už jenom za tu cestu! :-D

Jak to snášely ty děti by mě docela zajímalo, ale když jsi se nezmiňoval o nějakém extra řevu, tak asi snesitelně...? Nebo jsi byl v takové pohodě díky těm špuntům? :-))

Dostala jsem chuť na ovocné pyré, na letiště kvůli tomu naštěstí nemusím, ještě že tu je dobře vybavený mrazák. :-))

8 DJ -> JR DJ -> JR | 15. srpna 2007 v 21:27 | Reagovat

BC je BC, ale mám cíl 1st Class. S našima standby letenkama to není vyloučeno :o). Jen pro info. 1st třeba CSA ani nemají. Jinak gratuluju, protože to muselo být opravdu odměnou.

9 DJ -> JR DJ -> JR | 15. srpna 2007 v 22:03 | Reagovat

Tipuju A340.

10 Proky Proky | E-mail | Web | 15. srpna 2007 v 23:10 | Reagovat

At zije letani v BC, ale taky to vidim pro mne celkem nerealne. No, hlavne, ze jsem se alespon timto clankem na ni mohl podivat ;-)

Mej se tam za velkou louzi :o)

11 JR JR | Web | 16. srpna 2007 v 0:43 | Reagovat

Sargo: Děti to snášeli tradičně, tj. špatně - větišinou je to tak, že sotva jedno utichne, už se rozbrečí další. Jelikož jsem měl ale ta dobrá sluchátka, tak se to celkem dalo vydržet. Nejhorší na děti byla tenkrát cesta z Havaje do NY - to jsem se nevyspal vůbec a pak jsem musel ještě celej den šlapat po Manhattanu. Jakmile vidím v letadle malé dítě, očekávám problémy. Ale zase nejsem z těch, co by kvůli tomu nějak moc trpěli. Dokud jsou v hudebním repertoiru letadla Led Zeppelin je všechno v pořádku :-)

DJ: tohle letadlo taky první třídu nemělo. Viděl jsem to ale cestou do Indonésie, tam už je jenom jedna sedačka (křeslo) a jedno sedadlo naproti, asi kvůli jednání (nebo na hraní lízaného mariáše). To už mi ale nepřipadalo tak rozdílné a myslím, že v tom nebude rozdíl ani co se jídla a pití týče.

Já jsem celkově spokojen i s tím jak to probíhá tady. Nějak mi ta amerika i amíci už přirostli k srdci ať si říká kdo chce co chce.

Naopak začínám mít čím dál větší pocit, že mí něměčtí chlebodárci jsou spíše věci ke škodě než ku prospěchu tím, jak jsou nepružní.

12 LittleKey LittleKey | 16. srpna 2007 v 8:10 | Reagovat

Škoda, těch oříšků, dnes na mariáši dám dvojtou porci buráků, abych si to vynahradil :-)

Už se těším, na mariáš, doufám, že se sejdeme. Užij si to!

13 DJ -> JR DJ -> JR | 16. srpna 2007 v 10:17 | Reagovat

Tak to se teda sakra pleteš. Ten rozdíl tam je stejně zásadní jako skok mezi economy a b. I když je možné, že člověk našeho standardu některé vychytávky ani neocení.

Ty máš rád amíky?

14 DJ -> JR DJ -> JR | 16. srpna 2007 v 11:09 | Reagovat

Jo k tomu motoru. Ten pocit, že vyletí lopatka z turbíny nebo kompresoru...tam taky nerad sedím.

15 JR JR | Web | 16. srpna 2007 v 13:18 | Reagovat

LK: klidně se můžeme sejít i mimo mariáš, takhle v neděli na pivku v Evropáku, nebo U Kubrychtů... potřebuju si spravit chuť co se piva týče.

DJ: Jo, já mám rád amíky! Sice ne všechny, ale tak nějak jsem je myslím pochopil a spoustu věcí jim závidím. (spoustu taky ne, to je jasný).

To je na delší diskusi, asi.

16 DJ -> JR DJ -> JR | 17. srpna 2007 v 9:47 | Reagovat

Respektuju to, ale vnímám to jinak. (Amíci) U mne to je založeno pouze na krátké osobní zkušenosti a bohaté pracovní. Nicméně svůj vztah k nim považuji za rodící se a neuzavřený. Průšvih je ten, že než někoho začnu hodnotit, má u mne maximum bodů a lze jen odečítat. Předcházím tím odsouzení na základě prvního dojmu :o)

17 JR JR | Web | 19. srpna 2007 v 12:04 | Reagovat

DJ: To je zvláštní způsob, taková holandská dražba, jo? Tak já to měl přesně naopak, přes počáteční (a velmi silný) despekt k USA, američanům a všemu kolem toho, jsem se postupem času a sbírání zkušenností jiných než těch "na první dojem" jsem se dostal do současného názoru, který je směsí tolerantnosti a obdivu, jakkoliv to může znít divně

18 DJ -> JR DJ -> JR | 19. srpna 2007 v 22:02 | Reagovat

Já hodně vycházím z jejich pohledu na letecký svět mimo USA. Zde to je na dlouhé vysvětlování. Jen mám NYNÍ dojem, že se jejich populace rozvrstuje na několik skupin a jedna pro nás neobvyklá je vyplňovač checklistů bez vlastního názoru. To je pro mne zvláštní a přestože je to asi vysvětlitelné, težko se pak s takovým člověkem jedná. My v Evropě známe totiž šedou barvu.

Ale nechci, aby to vyznělo, jako odsuzování, pouze konstatuji, že jimi nadšen nejsem a ani nehodlám studovat jejich náturu.

19 JR JR | 19. srpna 2007 v 22:21 | Reagovat

DJ: tak to pozor - už jsi někdy pracoval s Němci? Jejich pracovní chování bych shrnul pod termín: "rozkaz je rozkaz a dienstreglama je dienstreglama" takovej čeklistovej slabomyslnec je proti tomu ještě kašička... :-)

20 DJ -> JR DJ -> JR | 20. srpna 2007 v 12:41 | Reagovat

S Němci méně.

Ale je jich v EU strukturách dost. Nicméně vedle žabožrouta a špageťáka je varinata "plnič rozkazů" přínosnější.

Tak konec nacionalismu :o).

21 salam salam | 4. září 2007 v 7:19 | Reagovat
22 JR JR | 4. září 2007 v 22:38 | Reagovat

Salam: Moc pěkný!

23 petr petr | E-mail | 1. května 2009 v 15:34 | Reagovat

Dobrý den, jen bych chtěl tomuto pánovi říct, že se do sandálů ponožky nenosí a jeho popis překvapení je jak od "Neználka z jeho cesty do Přáslavic."

24 vadurnyqlhz vadurnyqlhz | E-mail | Web | 1. června 2009 v 19:18 | Reagovat

JYTMdM  <a href="http://aaowniltkzcg.com/">aaowniltkzcg</a>, [url=http://qmherpduivbg.com/]qmherpduivbg[/url], [link=http://malgeyujzokf.com/]malgeyujzokf[/link], http://hyqgasgryvrv.com/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama