2005 Dolomity

24. ledna 2008 v 18:22 | JR |  cestopisy
Na rok 2005 nevzpomínám v dobrém. Tedy, ne že by byl úplně špatný, ale cestovatelsky to bylo slabší a také v tomto roce začaly (resp. vyvrcholily) mé zdravotní potíže operací od které to s mou fyzickou kondicí už šlo jenom s kopce.

Taky jsem tou dobou ještě myslel, že práce (a domnělá) kariéra je přednější, než cestování, takže jsem vlastně neměl ani dvoutýdenní dovolenou. Pouze dvakrát po týdnu, ani ne celém, myslím. Myslem jsem si, že se to v práci beze mě po... ale nepo. Jasně že ne. Stálo mě to jednu sezonu si to uvědomit, pak už to bylo spíš tak, že jsem se z prace po.. já. Ale dosti zoologie a neblahých vzpomínek.
Kde jsme tedy byli v roce 2005? V zahraničí "pouze" v Alpách, tedy italských Dolomitech. Byl to takový podivný výlet, z které ho jsem měl zpočátku obavy, neb to bylo z části organizované, šlo o učitelský zájezd ze Vsetína a my se měli vlastně jenom "přifařit" až na místě, kam jsme chtěli dojet po vlastní ose a po cestě něco málo okouknout. Třeba vyhlášený bavorský kýč - zámek Neuschwanstein, na který jsme se chystali už dávno. Bylo to po cestě.
Nikoho zřejmě nepřekvapí, že nám tuším čtyři, nebo pět těch sedmi dní (20-27.8.2005) propršelo. To je taková tradice, patrně. Bylo to opět auto-stano-levno cestování, jak jinak, tentokrát okořeněné tím, že v základním táboře v Dolomitech v Cortině d'Ampezzo byla i luxusně vybavená Gabči mamka, která měla dvouplotýnkový plynový vařič a zásoby zcela postačující pro přežití na výpravě k severnímu pólu, nebo Mt. Everest. Kdepak instantí polévky, tam jsme si hodovali... panečku!
Protože jsme byli pouze "přifaření" nemělo to ty rušivé atributy organizovaného zájezdu, vlastně to pro nás bylo pouze a jenom výhodné, protože jsme se mohli do výchozích míst svést s ostatními autobusem a nemuseli jsme řešit co s autem. Takže z tohoto pohledu to (oproti mojim obavám) bylo dobré.
Co jsme tedy všechno viděli?
Předně ten Neuschwanstein, to je pěkný zážitek, ale nemusíte spěchat, to stihnete i jako důchodci a naopak si to možná užijete víc, protože coby důchodci budete zvyklí stát dlouhé fronty. Nám se frontu stát nechtělo, ani se nám nechtělo platit drahý vstup, takže jsme si zámek prohlédli pouze zvenku z takové pěkné vyhlídky. Je to samozřejmě zajímavé, ještě zajímavější pak skutečnost, že král Ludva II bavorský při stavbě svého snu prakticky zruinoval bavorskou státní kasu a sám si to ani moc neužil, protože záhy zemřel. Na druhou stranu, musí se nechat, že tohle po něm prostě zůstane.
Prošli jsme si tam i okolí (starší sídlo Hohenschwangau) a druhý den jsme se podívali do Linderhofu, druhé takové parády, kde si kromě zámku nechal šíleně-romantický panovník postavit i umělou jeskyni a jezírko s vodotrysky atd. Bohužel nám oba ty dny dost propršely, takže z toho mám dnes doslova mlhavé vzpomínky a dojem celkově mdlý. Bylo tam kolem i dost lidí všude, tak mě to prostě moc neoslovilo.
V samotných Dolomitech jsme udělali asi tři delší tůry, z nichž v paměti utkvívají ty na Monte Piano a Cinque Torres. Obojí moc pěkné, byť žádný velký turistický výkon (ale na ty my moc nejsme). Kapitolou samo o sobě bylo slézání (nahoru jsme vyjeli lanovkou) z Refugio Lagazuoui) skrz prokopané tunely z první světové války. Celkově, jestli mi něco z téhle "skorovíkendovky" utkvělo natrvalo v paměti, tak to, že ta válka tam musela být strašlivá. Ona je samozřejmě strašlivá i jinde, ale v těch vysokohorských podmínkách - v mrazu, sněhu, na skalách a ještě pod palbou nepřítele....
Zákopy a památníky všeho druhu jsou tam dodnes a mám z toho ten pocit, že je to jeden veliký hřbitov, tedy to celé působí tak nějak smutně, místo tajmně a majestátně, jak se na správné velehory sluší
Například zde vidíte zákopy na Monte Piano, člověk si fakt říká: "a tady se ještě někomu chtělo bojovat?"
Cestou z Itálie jsme to vzali ještě přes Berchtesgaden, přece jsem si nemohl nechat ujít "Orlí hnízdo". Rovněž zážitek, svým způsobem. Opět jakési historické memento, které je (bohužel) skrvnou na geniu loci této části Alp.
Přitom je tam vlastně moc hezky.
Následují fotky z komentářem, tentokrát se dostáváme do období vděčného přístroje Canon A70, tedy kvalitativně to bude trochu sestup, ale snad to vydržíte.
Tento způsob kempování zdá se mi docela luxusním aneb deštivá večeře v kempu Rocchetta
Pohled z lanovky na Monte Lagazuoi 2780 m.n.m. Ještě že nikde poblíž neměly zrovna cvičení americké stihačky...
Takovéhle výhledy se vám naskytnou na Monte Lagazuoi
Alpy, ty tě prostě ohromí (a pak jiná místa, která tě dojmou)
Víte jakou kadenci má takový kulomet z první světové války? Myslím, že by mi to bylo jedno, kdybych tu musel klepat kosu v tuhé zimě a v neustálém ohrožení života. Mně úplně stačilo, když mi pak v tunelu došla baterka...
To jste pak rádi, když vylezete ven!
no a vůbec nejlepší, je pak vychutnat si svého kozla!
Mračna honící se po obloze a jejich stíny na těch bílých skalách měly něco do sebe.
tady jsme někde zakufrovali, když jsme pak šli přes nějaké sedlo oklikou dolů. Takže jsme to šli dvakrát.
... takže jsme málem minuli tento pěkný útvar jménem Cinque Torri
Tohle bylo následující den - relativně příjemná procházka po vrstevnici po Passo Pordoi 2239 m.n.m.
když řidičům autobusu došel Kozel, tak jsem se "musel podívat na tenhle Bránik" Ta pěna, to jsou alpský ledovce... :-)
Tahle tůra měla jistý nepředpokládaný závěr. Měli jsme totiž dojít do horní stanice lanovky a pak sjet dolů (ušetřit tak kolena), jenže oni tu lanovku jaksi opravovali, a tak nezbývalo, než scházet dolů po černé sjezdovce... to bude patřit mezi ty zážitky, které si raději pamatovat nebudu, ale jisté je, že tolik sakrování a i horších výrazů tenhle kopec určitě ještě nezažil!
Poslední den v Dolomitech jsme si udělali tůru kolem Tre Cime di Lavaredo 3003 m.n.m. tady už bylo hej, ale více než polovinu jsme šli v docela "rákosníčkovské" mlze husté tak, že by se dala krájet.
kapliček není nikdy dost, tady navíc mají svůj důvod
trochu té flóry, abyste nemuseli koukat pořád na to kamení.
Tre Cime di Lavaredo 3003 m.n.m. stále kapánek v mlze
Panoramablick vom Kehlsteinhaus 1834 m.n.m.
A Orlí hnízdo nakonec

Příště zůstaneme v roce 2005 a podíváme se po vlastech českých, resp. moravských, a sice cyklisticky!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 jm jm | Web | 24. ledna 2008 v 20:44 | Reagovat

hmmm, tak nad těmahle propagačníma fotkama jsem v němém úžasu...

Nějaký pokles kvality jsem teda ale nezaregistroval.Jak vidno, tak Alpy jsou pěkný i na Orwo.

2 JR JR | 25. ledna 2008 v 7:25 | Reagovat

Díky za schovívavost ale já bych to nepřeceňoval. A propagační myslíš ty reklamní fotky co jsem dělal pro Plzeňský Prazdroj a Pražské pivovary? :-)

3 LittleKey LittleKey | 25. ledna 2008 v 11:15 | Reagovat

Jardo, pomníčky si staví každý panovník, to je jasný a století na to nemá žádnej vliv. Jenže tenkrát je za zrujnovanou kasu alespoň někdo propíchnul, ale dnes? Fuj, zase ta politika...krásné fotky.

4 JR JR | 25. ledna 2008 v 14:14 | Reagovat

No, ty jako krajský rada to samozřejmě musíš mít z první ruky :-)

Tak jaképak pomníčky (krom monofunkční jebhaly) se u nás dále chystají?

5 DJ DJ | 25. ledna 2008 v 22:21 | Reagovat

Ó, Dolomiti(y), to byl zážitek. Tak si mne nadchl že naskenuju svou sérku a zamachruju. Byl jsem tam na "lezecké" výpravě v roce 1998 a nad kapličkou u Rifugio di Lavaredo je Toblinger Knotten, ten jsme zdolali, ale jesti si vzpomeneš, tak když se k té kapličce postavíš zády a koukneš na tři zuby tak vlevo vidíš Patternkofel. Z něj je pohled na Tre Cime nejlepší. :)

Díky za milou vzpomínku, fotky máš nádherný, já měl kliku na počasí, i když chcalo dost, tak brzy na mém blogu vyjde plagiátorský článek. Paráda.

Byly to moje nejdražší prázdniny, ale nejlepší. Když visíš na laně v kilometrové stěně a na zádech dvacet kilo....

6 JR JR | 27. ledna 2008 v 13:12 | Reagovat

DJ: tvůj článek je moc pěkný, je vidět, že jsem zasáhl citlivé místo.

Všem ostatním čtenářům rozhodně doporučiji mrknout na stránky pana  DJ viz "zajímavé odkazy"

7 Proky Proky | E-mail | Web | 29. ledna 2008 v 8:46 | Reagovat

Jardo fakt prima clanek a fotecky!

Priznam se, ze mi ty kopce a hory v Australii dost chybi. Ale verim, ze se brzo podivam alespon do Snow Mountains...

Mej se fajn

8 Sargo Sargo | 31. ledna 2008 v 19:41 | Reagovat

Zdá se mi to, nebo je Gabča mamince fakt podobná? :-))

Připomeň mi, že s váma nikam nejezdit, naopak si hlídat termíny vaší dovolené a brát si jí jindy... ;-)

Fotky skvělé!! :-)

9 JR JR | Web | 31. ledna 2008 v 19:48 | Reagovat

Sargo: No comment!

10 ee ee | 2. října 2008 v 10:13 | Reagovat

myslím, že ty večeře Vám chutnaly

11 kendell kendell | Web | 9. září 2016 v 7:01 | Reagovat

soukromé půjčky kladno :-|

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama