Aljaška-Yukon 2006

19. ledna 2008 v 15:14 | JR |  Aljaška 2006
Tak jsem si říkal, když už máme ty letenky do Ohňové země, že by to chtělo to moje cestování tady nějak doplnit. Až nezdravě mnoho prostoru je zde věnováno Indonésii, zkrátka proto, že to bylo loni aktuální. Neznamená to ale rozhodně, že by to pro mě byl největší cestovatelský zážitek, to určitě ne. Sice těm ostatním už těžko věnuji tolik prostoru, bude to takovou zkratkovitou "best of" formou, ale aspoň něco.
Abych byl spravedlivý, vezmu to retrospektivně a uvidíme kam až se dostanu. Že by až ke kempovaní s rodiči v NDR na FKK pláži v roce osmdesát něco? No, uvidíme...

Každopádně, byla-li Indonésie "heslem" roku 2007, v roce 2006 nemohu mluvit o ničem jiném, než o Aljašce a Yukonu. Strávili jsme na cestách po tomto konci světa celý měsíc a (alespoň za mne) mohu říci, že to na mne udělalo obrovský dojem a jakkoliv se to nedá srovnávat, Aljaška a Yukon bylo to nejkrásnější, co jsem kdy viděl.
Přitom to vlastně bylo z velké části utrpení, jak byste se mohli přesvědčit, kdybyste četli deník této polární výpravy, ten ovšem dosud existuje pouze v papírovém manuskriptu a jak se znám, nejspíš jej už do elektronické formy nikdy nepřevedu.
O těžkých začátcích s pronajmutím auta jsem tu už psal, takže kdo má chuť může si to osvěžit zde. Ostatní problémy by se daly shrnout do dvou zásadních: počasí a zdraví. Nevím, jestli už jste někdy měli měsíc dovolenou a z té vám prvních 21 dní pořád pršelo? Vzpomínal jsem na Forresta Gumpa, jak říkal, že ve Vietnamu poznal tisícero druhů deště, myslím, že na Aljašce jsme to poznali také. Zkrátka chcalo a chcalo, abych citoval i jiné klasiky.
První den zcela bez deště byl skutečně až ten dvaadvacátý a to už nám jich pak moc nezbývalo. Přesto i v dešti je Aljaška krásná a člověk si naučí vážit si drobných radostí, jako suchého místa pod stříškou, malého plynového vařiče, pytlíkového čaje, instantních polévek a auta s topením. Špatné počasí (podle místních nejhorší za mnoho let) nám dost ovlivnilo (a pokazilo) cestovní plány, takže místo vícero pěších tůr jsme toho více najezdili, v konečném součtu to bylo 8800 km (za měsíc!), díky tomu jsme sice viděli o dost větší kus světa, ale zase jsme hodně času strávili na cestě ,a některé věci jsme holt neviděli vůbec, jako třeba Mt. Mc. Kinley, která zůstala v mracích.
Malá mapa cesty: začínali jsme ve Fairbanksu (nevím, jestli to bude čitelné, kdyžtak vemte k ruce atlas), pak jsme jeli na jih do Denali nation park, dále do Anchorage, Seward, Valdez, McKarthy road, Tok, Top of the World Hgw, Dawson city, po Dempster Hgw na severní polární kruh, pak Silver Trail, do Keno city, Whitehorse, Skagway po Alaska Hgw až do Watson Lake (nejvýchodnější bod) a pak zpět do Fairbanksu s malým (asi 600km) "kolečkem" uprostřed.
Podobně negativní vliv měl můj zdravotní stav, jelikož jsem tou dobou s sebou musel vláčet ohromné množství léků z kterých se mi dělalo špatně, až to došlo tak daleko, že jsem pár dní nemohl vůbec nic jíst ani pít, jinak to šlo hned ven. Bylo to zrovna v místech mimo civilizaci, já tam skomíral za volantem... Gabča nevěděla co se mnou... no, na některé chvíle je lepší se nepamatovat.
Nicméně, vše se v dobré obrátilo a člověk má obecně tendenci to špatné rychle zapomenout, takže dneska už se mi to celé zdá, jako že to bylo prostě super. A proč vlastně Aljaška? No, tak nějak jsem se tam vždycky chtěl podívat, je to země která voní dobrodružstvím, zlatou horečkou, je tam drsná a krásná příroda, nezkažený kus světa. Určitě ale nemohu upřít zásluhy panu Leoši Šimánkovi, známému to cestovateli a propagátoru Aljašky a kanadského severu, jehož diashow a knížky mne velmi velmi oslovily a určitě byly jedním z důvodů výběru této destinace.
Problémem cestování na daleký sever je, že je to poměrně dost drahá legrace, letenky do Anchorage stojí obvykle kolem 40tis. na osobu, což bylo rozhodně nad náš limit. Měli jsme ovšem štěstí a z letů na Havaj z roku 2004 jsme měli nalétáno dostatek mil na jeden let po USA. Po neskutečném martiriu hledání různých kombinací, jsme nakonec dosáhli "ideální" kombinace - Praha-Londýn -Los Angeles-Seattle-Anchorage-Fairbanks (a zpět) za nějakých 30k/os., což už se dalo vydržet (se skřípěním zubů a provrtanými koleny, samozřejmě). Bylo jasné, že budeme cestovat se stanem (hotely jsou na Aljašce neskutečně drahé), stravovat že se budeme z jídla co koupíme po supermarketech, zkrátka takové to naše klasické "low budget" cestování, které nám ale vůbec nevadí, naopak s tím máme (v USA zejména) bohaté zkušenosti.
Ještě taková poznámka na okraj - den před naším odletem byli v Londýně na letišti chycení ti teroristé s tou tekutou bombou, a my letěli právě přes Londýn. Do poslední chvíle jsme nevěděli, jestli vůbec ten náš let bude, nebo ne. V Londýně jsme pak čekali 4hodiny na runway, než jsme dostali povolení ke startu a s sebou jsme v letadle nemohli mít vůbec nic, kromě pasů. No, dneska už na to mohu vzpomínat v klidu, ale tenkrát to byl horor a nervy jsem měl totálně na dranc.
Před cestou jsem si stanovil několik cílů, co všechno bychom tam měli podniknout a vidět.
  • Potkat medvěda - na to jsem se samozřejmě těšil nejvíc, protože jsem už dlouho dopředu psal do různých národních parků o letáky a mapy a oni nám je poslali, přičemž u každého byla stejná brožurka "co dělat když potkáte medvěda". Bohužel/bohudík se nám to zase až tak nepoštěstilo, medvěda jsme viděli všeho všudy 3x a to 2x z hoooodně velké dálky (viz foto, tady někde) a jednou nám přešel asi 30 metrů před autem a to jsem ho nestihl vyfotit, protože jsme byli oba asi tak stejně překvapení, že se vidíme. Ve všech případech to byl medvěd černý, neboli baribal, grizlouše jsme na živo neviděli.
  • Rýžovat zlato, pokud možno vyrýžovat ho tolik, aby nám to zaplatilo cestovní náklady a zajistilo bezstrostný život. No, tak to se nenaplnilo tak docela, ale zarýžovali jsme si hned několikrát a pár zlatinek jsme si domů přivezli.
  • Vidět onu pověstnou polární záři - to by bylo na samostatný článek, ale vězte, že se to podařilo úplně poslední noc a byl to jeden z nejkrásnějších zážitků v mém životě.
  • Vidět ledové kry plující v moři - nejlépe i to, jak se přímo odlamují z čela ledovce. Odlamování se nekonalo, bylo strašlivé počasí, ale kry jsme viděli a byl to opět zážitek na celý život.
  • Překročit polární kruh - povedlo se, byla tam hrozná zima, nevlídno, byli jsme tam docela sami a byl to (jak jinak) zážitek na celý život :-)
  • vidět táhnout lososy - viděli jsme to na dvou místech, je to fantastická podívaná, člověku se nechce věřit, čeho jsou ryby schopny. Jinak ale jelikož ryby nejím, tak mi lososi nic neříkají, takže případné rybářské nadšence zklamu - rybařit jsme nezkoušeli.
  • Vidět velryby - to se jediné nepovedlo, na velryby jsme měli smůlu i na Havaji, nevadí, alespoň je stále na co se těšit a po čem toužit.
Jak jsem předeslal, nelze to všechno shrnout do jednoho článku, navíc stručnost je zrovna vlastnost, která mi schází, proto místo dalších slov nechám působit obrázky s trochou toho komentáře.
Tohle působivé panorama je z národního parku Denali, kde jsme strávili dva dny, projeli jsme jej místním turistickým busem až na druhý konec k Wonder Lake, kde je onen známý obrázek Mc.Kinley ( nejvyšší hora severní Ameriky) zrdcadlící se v křišťálovém jezírku. Tak tam nám ovšem ukrutně pršelo a viděli jsme leda prd. Mc. Kinley jsme zahlédli jenom na malou chvilku ještě z autobusu, pak už jsme měli smůlu. I tak je to ale krásný park, a když má člověk štěstí na počasí může klidně celý měsíc strávit jen tam.
V Denali jsme viděli taky psíky Husky, které nám tam předvedli místní rangeri v akci se psím spřežením. Trochu jsem si poopravil názor na to, jak to s tím taháním psů, tedy tažnými psi vlastně je. Teď jsem přesvědčený o tom, že to ti psi dělají rádi a že se k nim (aspoň v Denali) chovají velice dobře. Až budu mít jednou velký dům a spoustu času, taky si pořídím psí spřežení.
V Denali jsme se těšili, že uvidíme spoustu divoké zvěře, ale spíš jsme byli zklamáni, když už jsme něco viděli, bylo to z dálky a nic moc. Paradoxem pak bylo, že jsme karibu a losy vídali pak hned u silnice v mnohem obydlenějších oblastech. Třeba tento mladý los se potuloval u silnice kousek od Anchorage.
Ledvocové splazy jsme navštívili hned několikrát, to je vždycky vděčná podívaná. Celkově se ale zase tak moc neliší od těch co jsme viděli ve skandinávii, jen jich je prostě víc na jednom místě.
Takhle krásné počasí bylo v podvečer jednoho dne, když jsme dorazili do Valdezu. Odsud jsme chtěli jet na výlet lodí po zálivu na ledové kry a velryby, jenže ten den už nic nejelo. Zamluvili jsme si tedy plavbu na druhý den v očekávání, že "to vydrží". Nevydrželo.
Zde ještě jeden pohled na záliv ve Valdezu, večer při odlivu. Voda je zde při odlivu velmi mělká a plná lososů, kteří to nezvládli do potoků, na nich pak hodují rackové a navzdory romantické obloze evokující křišťálově čistý vzduch, nad tím vší se vznáší jaksi nelibá "vůně" tlejících ryb. Byl tam i kemp, ale právě kvůli tomu "vovzduchu" jsme raději jeli do jiného.
Sice jsme při plavbě v zálivu Prince Wiliama neviděli velryby, ale hned na začáktu se k nám přidaly mořské vydry, což jsou legrační a velmi zvědavá stvoření. Nějakou dobu po návratu jsem o nich viděl nějaký dokument a tam říkali, že jsou tyhle vydry taky dost iteligentní a vlastně jako jediní savci, kromě člověka používají nástroje (kamínky, které si dají na břicho a roztloukají o ně škeble)
Kry nepotřebují žádný komentář, jsou každý den jiné, jsou krásné, majestátní a to člověk vidí jen jednu desetinu!
Tahle modrá kra byla i pro kapitána naší lodi překvapením, říkal, že takhle modrou ještě nikdy neviděl. Souvisí to nějak se stářím toho ledu a obsahem kyslíku, na detaily se mne ale neptejte.
Takhle vypadá typická aljašská krajina - močály, lesy z "tenkých" smrků a kopečky v pozadí. Zkrátka nádhera!
Tohle je Top of the world Higway a opět jeden velký zážitek. Po této cestě jsme jeli z Toku do Dawson city, překrašovali jsme zde hranici USA/Kanada a zkuste si to představit asi tak, že nalevo od vás je asi 700km nic a pak moře a napravo taky. Přes všechnu tu pustinu kolem, hádejte koho jsme tam nepotkali - skupinu asi dvaceti českých motorkářů, aneb český národ je všude.
Hranici jsme nakonec překročili v klidu, byť jsme měli trochu obavy, protože auto z půjčovny jsme neměli pojištěné (na to nám nezbyly peníze). V Yukonu už je zase metrický systém, takže jsem musel "přenastavit" tachometr na km/hod :-)
V Kanadě hned za hranicí nás uvítal tento krasavec
Dawson city, mekka všech zlatokopů a dobrodruhů. Je zde vidět i soutok Klondike river (ta tmavší) s Yukonem (ta světlejší). Dawson city je dnes tuším druhým největším městem severního territoria Yukon (tak zní oficiální název), má 1800 stálých obyvatel. Největším (a hlavním) městem je Whitehorse s 25ti tisíci obyvatel. Legrační, co?
Zde autor v roli drsného zlatokopa na Klondike river, marně zkoušejíc své štěstí pokrokovou metodou tzv. "ešusingu". Ešus je ovšem nádoba k rýžování zlata zcela nevhodná, neb má moc kolmý okraj.
S touto rýžovací pánví, a pod odborným dohledem místního zlatokopa, mi to už šlo lépe. Ano, ta malá světlá špína jsou zlatinky!
Každý správný zlatokop musí své jmění umět pořádně roztočit! V Dawsonu k tomu mají jedno obzvláště příhodné kasino. Těmto obrazům s otvory pro obličej jsme začli říkat "ksychtíky" a začli jsme je sbírat.
Jelikož koukám, že jsem překročil limit, dokončení příště.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Proky Proky | E-mail | Web | 20. ledna 2008 v 21:33 | Reagovat

Naprosto super clanek! Diky jardo :o)

Zdravim ze Sydney, PROKY

2 DJ DJ | 20. ledna 2008 v 23:30 | Reagovat

Konečně. Díky za pokochání se jiným tématem a dálavou. Sice jsem byl za polárním kruhem (Norsko), ale takhle romanticky to necítím. Docela si mne naladil. Ten Island, na ten jednou našetřím.

3 JR JR | Web | 21. ledna 2008 v 6:27 | Reagovat

DJ: Island bych taky moc rád, ovšem jakkoli se to zdá podivné vyšel by měsíc na Islandu na víc peněz než na té Aljašce, bohužel.

4 LittleKey LittleKey | 21. ledna 2008 v 16:12 | Reagovat

Krása, ledovce jsou fakt parádní. Jak dlouho jsi ten článek psal? Jen abys pro samé cestování nezapomněl na jiný důležitý věci jako třeba svatba :-) a po svatbě ...:-))

5 JR JR | 21. ledna 2008 v 16:40 | Reagovat

LK: takové exotické cestovatelské destinace jako kontinent "svatba" v plánu nemám :-)

6 JR JR | 21. ledna 2008 v 16:52 | Reagovat

PK: psal jsem to strašně dlouho... asi několik hodin ale ne v kuse, na to nikdy nebyl čas.  Ale já jsem pomalejší člověk, pomalu čtu, pomalu píšu, pomalu chodím....

7 schwalm schwalm | Web | 9. září 2016 v 12:26 | Reagovat

aukce půjček :-?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama