Aljaška-Yukon 2006 dokončení

19. ledna 2008 v 16:00 | JR |  Aljaška 2006

Kousek za Dawsonem jsme odbočili prudce na sever po Dempster Higway (která má takový pěkný asfaltový povrch jen na začátku, pak je to šotolina) a cedulka s nápisem "next service 370 km" si nedělala srandu.To jsou pak chvíle, kdy jste rádi, že máte auto z půjčovny, na které je spolehnutí.
Medvěd! Tohle byl ten druhý, prvního mám na snímku zhruba stejné velikosti, ovšem na tmavém pozadí a při prezentačkách ho dávám jako hádanku. Tady je to alespoň jasně vidět. Díky dalekohledu jsme si ho prohlédli přeci jenom lépe.
Panaroma po cestě na severní polární kruh, kolem Dempster Higway mi dodneška připomíná úvodní obrázek z nejmenovaného nejpopulárnějšího amerického animovaného seriálu...
Severní polární kruh dobyt! Tohle je tuším devátý snímek na samospoušť, který se podařil. Ježiš, co já se kvůli téhle srandě naběhal...
Jinak tam teda v srpnu byla teplota kolem nuly, hrozný vítr a mlhavo.
A opět to vidím... "The simpsons....." :-)
Tohle je už kousek dál na tzv. Silver trail, v těchto místech se těžilo stříbro a železná ruda. My jsme si tu vyzkoušeli autohorolezectví až na vrchol kopce odkud měl být krásný výhled, ale byla tam bohužel mlha jako blázen, takže ty správné "kochy" byly spíš o něco níže, jako tento. Hrálo to všemi barvami, podzim byl plném proudu.
Za zmínku stojí též dikobraz, kterého jsme tu viděli, ale nestihli vyfotit, protože zmizel v houští. Všechny ostatní jsme viděli už jen v podobě placek na silnici.
Má oblíbená kýčovka, která vznikla cestou zpátky po Silver trail. Když tohle vidíte, tak prostě máte pocit, že to stojí za všechny ty strasti, obohatí vás to na sto let dopředu, srdce vám v tu chvíli buší tak nějak v souznění s přírodou a máte pocit dokonalého okouzlení. To už vám pak nikdo nevezme.
Cestou do White pass jsme viděli i Emerald lake, smaragdové jezero, které má skutečně takovouhle pohádkovou barvu.
Ono se to málo ví, ale na Aljašce je i poušť - Carcross dessert, údajně nejmenší na světě, no ale znáte američany, oni mají pořád něco "nej". Prý je to dno jakéhosi pravěkého oceánu.
Skagway bylo za dob zlaté horečky výchozím místem pro všechny zlatokopy, sem připlouvali zaoceánskými loděmi ze San Francisca a odtud se vydáli na nebezpečnou a neuvěřitelně drsnou cestu přes White pass - přes Chilcootský průsmyk se dvěma tunami zásob na zádech (tedy museli jít několikrát). Těžko si to dnesk představit, viděli jsme tam dobové rekvizity, fotky... musela to být divoká doba.
Dnes se to ve Skagway hemží turisty, kteří vyskákají z těchto obřích lodí, oběhnou obchody se suvenýry, muzea a hospody a zase jednou dál. V sedm to bylo vylidněné a pusté místo.
Tak alespoň jeden grizlík, byť vycpaný. Třeba ho potkám někdy jindy.... a nebo možná radši ne.
Nejvýchodnější bod naší výpravy - Watson Lake a "les cedulí"- na tomto místě byli ubytovaní dělnící stavějící Alaska Higway (mimochodem taky neuvěřitelná věc, tahle dálnice, postavili ji vlastně jenom kvůli druhé světové válce a ohrožení z Japonska, za asi 8 měsíců a od té doby ji vlastně neustále dodělávají, asfalt je tam teprve od nedávna a to ještě ne všude). Cedulky si sem dávali ti dělníci jako vzpomínku na domov, od té doby je z toho tradice a dneska turistická atrakce. Spousta je tam i českých, samozřejmě. Jen to počasí nám opět nepřálo, jak je ze snímku patrno.
Alaska Higway - sen každého motoristy, teda až na to, že když jedete celý den pořád rovně, tak máte co dělat neusnout. Při západu slunce to ale má svou magii, jo, tam jo.
Po cestě jsme viděli několik kolesových parníků, coby muzeí, v tomto jménem SS Klondike jsme se byli podívat i uvnitř a byla to krásná exkurze. Byl to poslední den sezony a my byli jedniní návštěvníci, takže jsme si to se slečnou průvodkyní docela užili.
Parníky byly díky svému nízkému ponoru dlouho dobu jediným dopravním prostředkem mezi Whitehorse a Dawson city, po cestě spotřebovaly neskutečné množství dřeva a celkově to bylo náročné cestování. Paní průvodkyně dokonce říkala se cestující v první třídě mohli (a teď považte) osprchovat pouze jednou za celou 3,5 denní cestu! Ehm, nechtěli jsme slečně průvodkyni brát iluze a tak jsme jí raději detily o naší vlastní hygieně během tohoto výletu neprozrazovali .-)
O vyhlídkovém letu, který jsme nad Aljaškou absolvovali jsem psal zde. Nevím však, jestli jsem tam zmiňoval, že mým snem bylo letět hydroplánem (to abych trumfnul pana DJ), byl jsem k tomu velice blízko... nicméně rozhodnutí letět s poštou nelituji. A na hydroplán snad ještě někdy dojde.
Podzim v Kluane national park je radost pohledět, co říkáte?
To už se nám to všechno krátilo a terpve se začínalo dělat lepší počasí. Lépe nakonec, než vůbec.
Aljaška, jak ji známe z prospektů cestovních agentur. No, když máte štěstí...
... tak si smlsnete podobnými "kochy"
Na "pipelinu" neboli ropovod nemůžu zapomenout! To je taky mistrovské dílo, takových kilometrů, stojí to na permafrostu... lidi dokážou být někdy velice šikovní. Někdy taky ne, a pak ropou zasviní kus panenské přírody, bohužel. Civilizační daň.
Podvečerní panoramata kolem Richardson Hgw - na ty nikdy nezapomenu. Nic krásnějšího jsem v životě neviděl. Doufám, že mohu říci: zatím.
Můj nejoblíbenější obrázek, který mám dodnes na pozadí monitoru a na který se vydržím koukat celé minuty. Ideální světelné podmínky, barvy jak od umělce... prostě extáze, co vám budu povídat.
Předposlední den jsme dorazily do Chena hot springs, kde jsme se jednak báječně vykoupali v termálních lázních (pod širým nebem, div nám nesněžilo na hlavu), ale taky jsem navštívili místní muzeum ledových soch, které dělali nějací místní umělci (chlap a ženská, kteří se zrovna tou dobou čerstvě vzali) - jsou to dokonce mistři světa v ledovém sochání, na tomto sousoší je to vidět.
A nakonec... grandiózní finále.... ano, to je ta pověstná polární záře, o které jsme všichni četli v Učitelských novínách! No já jsem byl tak plný zážitků....
Ve skutečnosti je za tím třeba vidět i těch x nocí, kdy jsme nespali. abychom ji viděli (je vidět až dlouho po půlnoci a jenom když je jasno, což právě většinou nebylo), jak jsme si na to natahovali budíka... ale hlavní věc - poslední noc, když už jsme to chtěli vzdát se najednou objevila. 5 nebo deset minut mihotavého zeleného mámení, kolotání a šalby. Nádhera.
Tak takové to tedy bylo! (V pozadí přeběhne eskymák žena obruč)
Nerad bych vás otravoval na závěr nějakými moralismy, toho si dosytosti užijí mí kolegové u mariáše, když jim pravidelně káži, ale cosi by to dodat chtělo. Už jen kvůli panu DM, s kterým jsme onehdá vedli učenou disputaci ohledně prospěšnosti/škodlivosti cestování na lidskou povahu.
Z Aljašky jsem si odnesl především toto: Jsou místa a situace na tom světě, kdy je fuk, jetstli seš dobrej v práci v nějakém vědním oboru, nebo snad ve sportu. Tam jste prostě sami za sebe. A když si to uvědomíte (ale opravdu s ohledem na tu syrovou realitu), přehodnotíte si priority. Tak nějak jsem to alespoň udělal já a od té doby v sobě mám tu zkušenost a jsem za ní nesmírně vděčný. Doma u televize, v práci nebo v hospodě s kamarády by mi to asi nikdy nedošlo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 jm jm | Web | 20. ledna 2008 v 12:07 | Reagovat

Náádherný, nádherný! Díky za články, k tomuhle se bude člověk vracet (to se neomrzí!).

Fotky super, v paměti utkví nejvíc asi modrá kra.

2 JR JR | 20. ledna 2008 v 12:19 | Reagovat

Taky děkuji, už jsem  myslel, že si to ani nikdo nepřečte, a já na tom zbytečně strávil celý včerjší den (to vkládání fotek, to je za trest).

Samozřejmě je tohle taky jen špička ledovce, koneckonců i na přednášce mám  těch fotek asi 450. celkově jsem jich dovezl 2,5 tisíce.... :-)

P.S. Do Patagonie jsem si právě objednal 16GB kartu.... světě děs se!

3 VF VF | Web | 20. ledna 2008 v 19:05 | Reagovat

Jejda, to je pokoukani, ta krajina, to je opravdu neco. A jelikoz ze zkusenosti fotky jsou jen zlomek reality... to musi bejt.

Spousta fotek mi pripomina mista na druhe strane zemekoule, na Novem Zelandu. Asi to bude tou oblohou, v tehle krajich je takova modrejsi :-)

4 JR JR | 20. ledna 2008 v 19:21 | Reagovat

Vojta: určitě to musí být z části podobné, jen nevím, jestli jsou tam taky tak "hmatatelné" ty obrovské vzdálenosti a rozměry toho všeho. Jako že jedeš sice po silnici, ale kolem na vzdálenost např. celé České republiky není nic jiného :-)

Koukám, že jsi hlasoval pro teplejší kraje, no jasně ;-)

5 VF VF | Web | 20. ledna 2008 v 19:52 | Reagovat

Jo jo, hlasoval, zimu muzu v horach, ale na dlouhe cestovani radeji do tepla :-)

Jasne, na NZ ty rozmery jsou uplne jine, ale ja jsem poukazoval na fotky, a z tech to tak "hmatatelne" neni. Ale ta nalada je podobna. Ono to asi bude uplne jine, ale ja vidim jen fotku, ty vis co je kolem, jak tam bylo, co jak pusobilo, pro me to je jen maly vyrez z tveho pohledu, navic probrany z tech nekolika tisicu vyrezu...

6 Proky Proky | E-mail | Web | 20. ledna 2008 v 21:50 | Reagovat

Naprosto super clanek! Diky jardo :o)

Zdravim ze Sydney, PROKY

7 JR JR | 20. ledna 2008 v 23:08 | Reagovat

Zdravím protinožce, díky!

8 DJ DJ | 20. ledna 2008 v 23:54 | Reagovat

Duchovno, fotky, cimrmaniády, oblaka od Homera (US). Nový literární rozměr. Jasně, taky díky za tu parádu. Já si to rozložil do dvou dní. Přece jenom mi to bylo líto prohlédnout jedním vrzem. Nepletu-li se, fotky (některé) jsme viděli u Vás, ale tady to vyniká náramně.

Těším se na další postřehy cestovatele Vašeho rozměru. Vy to berete tak nějak jinak, přístupně.

9 Sargo Sargo | 21. ledna 2008 v 8:59 | Reagovat

Nádhera :-) Je z toho znát, že tě to tam skutečně zasáhlo. Fotky jsou parádní.

Článek zní tak nadšeně, že tam člověk pomalu ani nevnímá to, jak celou dobu pršelo, byla mlha a na nule... :-D Asi bych si měla zahlasovat pro to (přiměřené) teplíčko :-)) Ale Aljaška byla vždycky jedním z mých cílů na "možná někdy" ;-)

V reportech rozhodně pokračovat, prosím! :-))

10 JR JR | 21. ledna 2008 v 9:51 | Reagovat

Ještě jednou dík, potěšili jste mě, že vás to potěšilo. Tak trochu si slubuji, že nás teď v Patagonii čekají podobné zážitky, i když podvědomě vím, že to bude (musí být) úplně jiné. Ale už jenom to vědomí, že to bude měsíc v exotických krajích mi dává sílu neskonale mě to těší.

Jinak ještě k tomu nadšení, Gabča by vám mohla najlépe vyprávět, jak to tam DOOPRAVDY bylo - jakou jsme měli ze začátku depku... fujtajbl! Hlavně ta představa - nejdražší naše dovolená všech dob a ono tam bylo hnusně..

Taky Gabča nikdy neopomene zmínit, jak jsem hned druhý den na Aljašce začal slovy: "příště pojedeme do Bolívie" :-)

11 DJ DJ | 21. ledna 2008 v 22:48 | Reagovat

Dneska jsem o tom celý den snil. Skandinávie mne moc neuchvátila, přestože jsem byl daleko a vysoko. Tohle vypadá jako to, co chci jednou vidět. Neplánuji tam výpravu, ale třeba jednou, pracovně :o)))

12 JR JR | 22. ledna 2008 v 8:04 | Reagovat

DJ: služební cesty jsou jistě krásná věc, ale jsou to pořád jen služební cesty. Chybí tam (obvykle) ta volnost. Zase se ale člověk neklepe zimou ve stanu :-)

A kde až jsi byl ve Skandinávii? Až na Norkapu? My jsme tenkrát byli nejseverněji někde u Trondheimu a mě to teda taky uchvátilo, byť nám tam opět dost pršelo.

13 LittleKey LittleKey | 22. ledna 2008 v 8:23 | Reagovat

Pěkný, fakt jo. Vím co říkám, patřím k těm, co viděli alespoň půlku prezentace a slyšeli cestovatelův originální kometnář. Jo, jo děti. :-) Když už jsi zmínil ten mariáš...Kdybyste viděli Jardu, jak je dojatej, když vyhraje lepší dvě sedmy? Nedej bože, aby byla zrovna Vídeň, to pak blikotá a mihotá jak záře nad Aljaškou :-)

14 JR JR | 22. ledna 2008 v 12:39 | Reagovat

LK: jsou příměry, které sedí.

Ovšemže je to pro pana Krajského radu zážitek vidět mne rozzářeného radostí nad dobrým listem, to bude ovšem tím, že mně takový přijde jednou za měsíc, zatímco pro něj jsou dvě sedmy za dvojnásobek obvyklým "póvlem" na ruce a bez stovky k tomu prakticky ani nezačíná licitaci.-

15 DJ DJ | 22. ledna 2008 v 19:53 | Reagovat

To ne, nejseverněji na pláži města Eggum na Lofotech.

16 JR JR | 23. ledna 2008 v 22:47 | Reagovat

DJ: Koukal jsem na mapu, to je pěkně serverně, to muselo být fajn. Dej to na blog!

Než já se propracuju k Norsku (1998) to bude ještě dloooouhá míle.

17 DJ DJ | 26. ledna 2008 v 20:27 | Reagovat

Myslíš? Já se nepovažuji za cestovatele, ale když mne vyzýváš...

Ještě jednou se omlouvám za opsání tématu Dolomit. Je to moje srdeční záležitost.

18 JR JR | Web | 26. ledna 2008 v 23:51 | Reagovat

DJ: Já to jedu chronologicky pozpátku, takže holt tak jak to bylo, nedělám si nárok na žádné prvenství :-)

A kromě toho, tvůj výkon byl docela o něčem jiném.

19 DJ DJ | 28. ledna 2008 v 21:10 | Reagovat

Já jsem nikdy neuvažoval o tom dělit se o zážitky až takhle veřejně. Přednášky si netroufám dělat o čemkoli. Ještě to promyslím. To skenování :)

Jsem rád, že ses rozjel. Rád Tě a JM čtu tříbí mi to češtinu. Takovou tu co mám rád.

20 JR JR | 28. ledna 2008 v 21:42 | Reagovat

Děkuji, čtu to ještě v práci, jedna z mála věcí, co mne dneska potěšila...

21 baraun baraun | Web | 11. srpna 2013 v 20:20 | Reagovat

Krása ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama