Švýcarsko 2.-6.7.2004

16. února 2008 v 9:49 | JR |  cestopisy
Jelikož byly výsledky v anketě nerozhodné, rozhodl jsem se, že napřed "vyřídím" ty evropské cestovatelské zážitky z roku 2004, než se obrazně i doslova vydám na druhý konec světa. Zde tedy máte popis našich pěti dní ve Švajcu.

Musím říci, že to byla moje první návštěva v zemi helvétského kříže (nepočítám-li mezipřistání na letišti v Zurichu cestou do USA) a udělala na mne velký dojem. Gabča už tam jednou byla kdysi na školním zájezdě, pro mne to byla skutečně premiéra a tuším, že jsem tam jel trochu s předsudky o tom, že je to země "sýrožroutů" :-)
Jak jsme se tam vlastně dostali? Totiž, Gabči spolužačka už od střední školy (nebo od základy) a později naše společná spolužačka na výšce, slečna PK (pozor neplést s krajským radou PK, který zdaleka nevypadá tak dobře, nic proti) nás pozvala. Ona totiž po škole začla pracovat u nejmenovaného čokoládového koncernu, a časem se dostala k práci ve Vevey, kde má tato renomovaná firma vyrábějící vše z čeho se tloustne, sídlo.
Pozvání jsme rádi přijali a vydali se tam na začátku července, opět na takový prodloužený víkend kdy jsme to spojili s Cyrilem a Metódem, takže to vyšlo asi na pět dní, nebo kolik. Sice jsme tenkrát kvůli tomu objetovali část MMF, ale co na tom.
Vydali jsme se tam autem, nedávno mi došlo, že to byla nejdelší cesta, jakou jsme s Mikem kdy podnikli - přes 800 km (v v jednom zátahu). Jelikož jsme tou dobou byli o něco spořivější, než si můžeme dovolit být dnes (poněkud složitě formulováno to, že jsme tenkrát koukali na každou korunu), tak jsme uvažovali o tom, jak uspořit cestovní náklady. Kamarád mi poradil, ať zkusím servery zaměřené na spolujízdu (spolujizda.cz a podobně), že tam třeba někoho seženu. A skutečně se zadařilo, ozvaly se dvě slečny, že by rády jely s námi (za alikvótní podíl na nákladech na PHM).
Zbývalo vyřešit dálniční známku, kterou nám zapůjčil vynalézavý pan MB (vynalézavý proto, že přišel na to, jak ji přilepit na sklo a zase odlepit), jemu tedy ještě jednou díky, takto veřejně. Pak už jen naplánovat trasu a hurá do Švajcu!
Všechny moje sličné spolujezdkyně
Zcela výjimečně na tomto výletu nebyly žádné komplikace a ani jsme ničím netrpěli, ani já ne, dokonce! Takže všichni, kdo by se těšili na další hrůzostrašné zážitky z dovolené by teď měli přestat číst, protože co se týče tohoto výletu, mám prakticky výhradně dobré vzpomínky.
Začalo to šacováním na hranici... ehm, výhradně dobré, jsem říkal! :-)
Dorazili jsme někdy v noci, holky jsme vysadili na nádraží (pokračovali ještě dál, do Ženevy) a my jsme se šťastně shledali se slečnou PK, která nás ubytovala ve svém pronajatém bytě.
V následujících dnech nás provedla po Vevey, zajeli jsme spolu do Lausanne, večer navštívili jazzový festival v Montreaux a vyjeli si i trochu do hor.
Jelikož ve Švýcarsku se z neznámých důvodů Cyril a Metoděj neslaví, tak ona musela pak chodit do práce a my jsme si udělali jeden den výlet sami - do Nyonu a lodí na druhý (už franzouszký) břeh do města květin Yvoire. Zpátky jsme to pak ještě vzali přes středověký Murten. Tolik k navštíteným místům, detaily dále u fotek.
Takto vypadá promenáda kolem Ženevského jezera ve Vevey, je plná květin, rostou tam dokonce i palmy, prostě báječné místo na procházky.
Já a můj starej kámoš Charlie. Tento slavný pán zde žil po svém úprku z USA (ach ty vztahy s mladými, velmi mladými ženami...)
Takovými parníky se tu po jezeře jezdí, podobným jsme pak jeli do Yvoire, tento je focený ve Vevey
Jo, jo, lodičky při západu slunce, to je kýčové téma, které se mi nikdy neomrzí
Jeden den večer jsme byli na jazzovém festivalu v Montreaux, kde na několika scénách hrálo spousta kapel, tahle byla maďarská a hráli báječně salsu. Jediný problém byl, že tam bylo všude hrozně moc lidí, vyloženě narváno a davy (tím, že to bylo na promenádě u jezdera, takže se to celé odehrávalo v takové úzké "nudli" a nebylo kam by se ty davy rozptýlili. Proto jsem tam až tak dlouho nevydržel.
A zde už náš piditrek do hor (větší část převýšení jsme prosím vyjeli autem, místy na jedničku, tenkrát dostal Mike pěkně zabrat)
No řekněte, není to nádhera?
Zde je foto kompletní výpravy s poněkud "useknutými" končetinami, ale to je téměř klasika, když vás fotí někdo cizí. Aby nedošlo k nedorozumění, slečna PK, naše milá hostitelka je ta vpravo :-)
Panoramatický snímek nesmí samozřejmě chybět
Nahoře byla taková malá chovatelská stanice svišťů - na tomto snímku se mi podařilo vyfotit hned dva sviště najednou.
Foto téhle "zubačky" sem dávám pro všechno potomstvo spřátelených blogů
Tohle už je z Nyonu, kde jsou i nějaké antické památky, tohle je myslím Caesar, a je vidět, že to byl skutečný velikán, který se ale nebál podat pomocnou ruku obyčejným pocestným.
Myslím, velmi zajímavá forma jak naznačit jak to tenkrát vypadalo v antickém paláci, co říkáte?
Zbytky antického chrámu, pěkně upravený park, kytky... pohodička.
Z Nyonu jsme přejeli lodí do Yvoire, města květin, které si zachovalo svůj středověký ráz a je velmi malebné. Je to jinak už Francie, ale člověk to prakticky nepoznal (i ve Vevey se mluví francouszky), pouze jsme za kafe platili Eurem.
V Yvoire je i hrad, je ale (myslím) v soukromém vlastnictví a nedá se do něj podívat. My na to stejně neměli čas.
Květiny všude kam se podíváš!
Zde jsem nám chtěl se svými chabými znalostmi objednat dvě kávy, jednu obyč a jednu s mlékem, ale nakonec jsme dostali obě obyč. "Café au lait" mi prostě nějak nerozumněli. Ale kavárnička je to hezká, ne?
Najděte květinu, mezi květy!
Jméno tohoto hradu jsem už zapomněl, bylo to cestou zpátky z Nyonu do Vevey, kde jsme se jenom krátce zastavili.
Ve Vevey jsme si vyrazili také na místní trh, který byl sám o sobě velkým zážitkem.
Dodnes jsem nezjistil co tohle je, ale prodávali to tam, kde jídlo. Vypadá to jako květy dýní, nebo něčeho takového, nevíte někdo k čemu to je?
Sýry v zemi sýrožroutů nemůžou chybět! Bohužel se mi ty fotky moc nepovedly. Jinak to není jednoduché vybrat si "nějaký" sýr, když tomu nerozumíte. Každopádně to, co jsme ochutnali bylo výtečné.
Po cestě domů jsme navštívili Murten, to už leží v německy mluvící části Švajcu. Je zde krásně zachovalé středověké opevění, kterým se dá na několika místech procházet.
Na závěr jedna myslím výmluvná fotka, která nepotřebuje další komentář
Pár postřehů ze Švajcu:
  • Bydlení: nesmí se tam splachovat záchod ve večerních hodinách, aby nebyl hluk, pouštět pračku o víkendu je výslovně
  • zakázáno a vůbec se chovat doma hlučně jest na pováženou, protože vás pak můžou vyloučit z domu "pro špatné chování". Na druhou stranu je to kompenzováno tím, že máte jistotu, že bude večer a o víkendu klid.
  • Trochu s tím souvisí i to, že když zapomenete zamknout dveře od bytu (nebo prý i od auta), nic se nestane (slečna PK říkala, že se jí to už několikrát stalo). Něco za něco. Tenkrát jsme byli krátce po odcizení kol (viz předchozí blog) a ta rána ještě dost bolela. Z tohoto pohledu je pro mne dodnes Švýcarsko zemí zaslíbenou, protože se tam prostě nekrade (přinejmenším v některých čtvrtích)
  • Je tam dost draho, to asi nikoho nepřekvapí, nás to taky nepřekvapilo.
  • Dodržuje se tam rychlost, jak v obci, tak mimo obec, tak na dálnici, a to přesto, že se tam smí jezdit jen relativně pomalu (dálnice tuším 110, město 50 a mio 80, ale to bych teď kecal). Já jsem taky dodržoval rychlost, jednak ze strachu z pokut, ale i proto, protože ji prostě dodržovali všichni a provoz mi připadal velmi plynulý a bezpečný. Rozhodně jsem neměl pocit jako tady, že jsem brzda a že všechny zdržuju. Dodnes na to vzpomínam jako na hodně pocit hodně bezpečné a příjemné jízdy. I na té dálnici se jelo pohodlně dokonce i s kamiony, všichni jeli tak nějak podobně rychle, takže přejíždění z pruhu do pruhu nebyla ruská ruleta, jako na D1ce.
  • Klimatické podmínky kolem Vevey - to je vše co bych si přál. Sladkovodní jezero s průzračnou vodou, v létě je tam teplo a krásné koupání (také jsme se vyčvachtali), kolem jsou všude vinice a hned za rohem jsou Alpy, kde se dá dobře turistit. Všechno se dá zvládnout v jednom odpoledni. Prostě paráda.
  • Být sýrožroutem není vůbec tak špatné, když ochutnáte opravdické švýcarské sýry!
Tedy ještě jednou dodatečné díky naší krásné hostitelce slečně PK, která stále ještě sídlí ve Švýcarsku a touto dobou válčí na universitě v Lausanne o titul MBA (tímto ji zdravím a držím palce!). Doufám, že bude ještě někdy příležitost se za ní znovu podívat. Dokonce jsme získali další kamarády, kteří rovněž sídlí v této pěkné zemi, takže já myslím, že se tam co nevidět zase podíváme.
Už se těším!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 DJ DJ | 18. února 2008 v 0:06 | Reagovat

Musím konstatovat, že to je nádhera, provokativně líbivý blog! :) Díky,

Na zbytek otázek položených v textu odpovědět neumím.

2 LittleKey LittleKey | 18. února 2008 v 8:45 | Reagovat

Taky bych si přál být sýrožroutem ve Švýcarsku. Je hezké, mít hezké kamarádky v hezké zemi, kde se nekrade. Trošku vám závidím. Ale jenom trošku :-) Moc rád bych žil bez pocitu strachu, že ti někdo vykrade auto, nebo byt. Toho se asi nedočkám.

3 jm jm | Web | 18. února 2008 v 9:38 | Reagovat

Musím říct, že si život ničím různými nesmyslnými strachy a stresy.

Ale nějak s tim bytem to nesu filozoficky a nemám z toho strach. Dokonce ani v baráku, kde bylo v přízemí spoustu francouzských oken na zahradu, tak mi to nevadilo. Teď jsme taky v přízemí a taky je tam výklenek na terasu.

S autem spoléhám na to, že i zloděj má svoji čest, a na parkovišti si nevybere starýho Opla...

Z toho článku se mi nejvíc líbí to opevněné město, tam bych se rád podíval. Podobný město, co jsem byl v Bavorsku, je Rothenburg. To se dá snad obejít po hradbě skoro celý, to se mi líbilo.

4 JR JR | 18. února 2008 v 11:31 | Reagovat

Díky za komentáře (čekal jsem na ně napjatě celý víkend :-)).

Mě to tenkrát vzalo hodně, ten pocit bezpečí a tak, protože jsem tenkrát tu krádež cítil jako obrovskou křivdu (hergot, jakto, že mi někdo za jednu noc sebere něco, na co já makám celý měsíc, abych si to mohl koupit!), teď už to trochu přebolelo, ale vzpomenu si na to, když jdu do sklepa a musím odemykat 4 zámky abych se ke kolu dostal, nosit tím pádem čtvery klíče atd. Stále věřím, že jsou na světě místa, kde bych nemusel.

Nicméně, žijeme tu v české kotlince plné zlodějíčků a velkozlodějů a asi se to jen tak nezmění, tak proč si tím kazit náladu (připomeňte mi to, až mi zase někdo něco ukradne).

Ono, zase abych si večer pomalu nemohl ani spláchnout záchod, neřku-li pustit Zeppelíny, to by mi taky vadilo.

Já jsem obecně už několikrát uvažoval o tom, zda bych byl schopen dlouhodobě žít v jiné zemi a zatím mi vyšlo, že ne. Největší problém by byla jazyková bariéra a odlišnost smyslu pro humor. To je něco, co mě poutá k naší zemičce ze všeho nejvíc, jinde bych se něměl s kým zasmát nad Švejkem, Cimrmanem, Mlýny...atd.

5 Sargo Sargo | 18. února 2008 v 22:24 | Reagovat

Ua ua ua, parádní blog. Mohu říci, že o úspěšných cestách se čte neméně příjemně, než o těch hororových :-D Jeden z mých cílů, kam se určitě vypravíme (jm už bohužel byl).

Ten květ je opravdu dýně, využití si neumím představit, myslím, že to bude jako dekorace a u zeleniny to mají proto, že to prostě ti zelináři prodávají z ořezaných dýní... :-)

Opravdu velmi pěkné, fotky parádní a velmi vám to tam sluší :-)

6 JR JR | Web | 18. února 2008 v 23:12 | Reagovat

Sargo: ó děkuji, je to tak trochu masochismus koukat na sebe před dvaceti kilama (nebo kolika)... a bude ještě hůř!

7 DJ DJ | 18. února 2008 v 23:12 | Reagovat

Dobře, připadám si jako analfabet, kterej to ani pořádně nečetl. Fotky hodnotit nehodlám, těm se totiž nedá nic vytknout, jen závidět :), ale zaujalo mne téma zlodějů.

Ve Varech nám asi dvakrát vybrali byt rodičů, ukradli a zničili auto, mamku třikrát přepadli v parku, jednou jí sebrali peníze v práci... mám být optimista?

Pak se to nějak srovnalo, až nám sebrali ta kola přímo pod nosem, přestože byla zamčená uprostřed hromady jiných kol. Dva roky jsme byli bez kol. Všechno máme bohatě pojištěné a už se nám nic neztrácí. Ale člověk nesmí polevit :), ono to jednou přijde.

Obecně bych ale nesouhlasil s tím, že ta naše miska je plná zlodějů. Tak moc jich tu zase nemáme. Kolik jich znáš osobně?

8 jm jm | Web | 19. února 2008 v 10:14 | Reagovat

Ještě k tématu kradení: ü čeho mám obavy z ukradení, tak obecně preferuju pojistku před alarmem, vlčkákem a PCO.

9 JR JR | 19. února 2008 v 16:23 | Reagovat

JM: To chápu, ale když si uděláš součet všech pojistek, které za rok platíš jen kvůli omezení důsledků krádeží, vyjde ti (nejspíš) nehorázná suma (auto, byt....) u mne to jednu dobu vycházelo jako ekvivalent mého měsíčního příjmu, což mi přijde naprosto neadekvátní až zvrácené. Suma sumárum zaplatíš jednu x-tinu svých příjmů aby ses sichroval proti zlovůli někoho jiného.

V zemi, kde se nekrade bys nemusel a mohl si za to koupit něco jiného, nebo to dát na dobročinné účely, co já vím?

To mě na tom prostě vadí, ale jsem si vědom, že s tím, těžko můžu něco dělat. Maximálně se odstěhovat na Aljašku, nebo na Island, tam se nekrade :-)

10 Sargo Sargo | 20. února 2008 v 14:29 | Reagovat

Já chci na Island! :-))

Jednoho zloděje jsem znala, bydlel nad námi, ukradl mi kolo, ale jak to dokázat, že... to je snad horší než ho neznat.

11 DJ DJ | 20. února 2008 v 22:39 | Reagovat

Jo Island, čeká na nás všechny :)

12 Susserová Susserová | 3. května 2008 v 20:54 | Reagovat

To Švýcarsko je velmi povedené, mám naprosto stejné dojmy. Pa a dobrou noc!

13 JR JR | 4. května 2008 v 13:38 | Reagovat

Jarka S: díky za komentář!

14 Anuška Anuška | E-mail | 25. února 2011 v 18:01 | Reagovat

Dýňové květy se přidávají do zeleninových salátů a při dušení drůbežího masa. Používají to i Italové - špica!! Švýcarsko a Island považuji za nejhezčí země. I když Rakušáci s tou až odpornou čistotou a překvětinováním jsou taky dobří.

15 JR JR | 25. února 2011 v 19:56 | Reagovat

Díky, konečně se po letech dovídám na co to je! To bych moc rád vyzkoušel.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama