Patagonie 2008 – V horách Torres del Paine (díl druhý)

27. května 2008 v 21:43 | JR |  Patagonie 2008
Dnes jen krátce a to trochu jinou formou - zde je doslovná transkripce zápisu jednoho dne z ohmataného deníčku patagonské výpravy:
23. března 2008
V noci strašně foukalo, měli jsme pocit, že nás to odnese, navíc se nám špatně spalo, pořád jsme se budili. Angličankám, co spaly ve vedlejším stanu to asi potrhalo stan (docela jim ve větru vlál). Sbalili jsme se a ve ¾ na devět jsme vyrazili směrem na Paine Grande, podle mapy to mělo být 17,5 km a 5 hodin cesty.
Batohy cestou těžkly a těžkly, ostrý protivítr tomu navíc nepomáhal ani trochu, ještě že byly po cestě krásné výhledy do krajiny.
Pohled na Torres od jihu

Tu horu vlevo jsem si pojmenoval "Mount doom", protože je jak višitá z LOTRa
Jéžkovy zraky... já chci zpátky!
Řeka se jmenuje Grey a vytéká z jezera Grey do kterého padá ledovec Grey (ten bude příště)
Potkali jsme pouze minimum lidí - kovboje, tady se jim říká gauchos, ženoucího stádo koní, pak dvě menší skupinky (v protisměru) a dva jednotlivce (rovněž v protisměru). Jeden z nich byl američan z kalifornie, v důchodu, který zde "dobrovolničil" a měl zrovna volno, tak si byl udělat malou procházku.
Pozn. To je zajímavá věc, tihleti dobrovolníci. V důchodu nechtějí vysedávat u televize a nadávat jak je všechno drahý a špatný (jako jejich vrstevníci u nás), ale přihlašují se na různé dobrovolné programy, jako třeba zde - v NP Torres del Paine, kde upravují cestičk. Později jsme je viděli v akci a dokonce jsme potkali i toho "našeho". Klobouk dolů, já před nimi smekám a chtěl bych mít jednou tolik energie a odhodlání jako oni.
Jedny z nejkrásnějších scenérií po cestě
Gaucho, ženoucí své stádo... wild wild south!
Cestou jsme měli tři delší přestávky, přece jenom, ten cca dvacetikilový bágl se pronesl! V jednu chvíli jsem měl opravdu dost.
Vypili jsme taky 2,5 lahve vody, v tom větru jsem měl pocit, jako by mě to vysušovalo jak mumii.
Do cíle etapy- kempu Paine Grande jsme dorazili v půl třetí odpoledne, čili přibližně o 45 minut později, než byl udávaný čas. Gabča to považovala za úspěch já už tolik ne. Sice bychom byli byli ten den došli možná i do dalšího, dalších pět hodin vzdáleného, kempu, ale asi by nás to odrovnalo. I tak jsme měli dost (tuhý kořínek, samozřejmě). Raději jsme tedy zůstali v Paine Grande a šetřili síly na další dny.
kemp Paine Grande mám vyfocený až o dva dny později, když jsme z něj šli směrem na Campamento Italiano. Původně jsme přišli jakoby zleva po vzdálenější straně jezera. Budovy, které jsou vidět jsou vlastně hotel (velmi drahé a možná i luxusní ubytování). Plácky na stany byli vpravo kousek od těch baráků.
Byla tam taková útulná, spartánsky zařízená kuchyňka, kde to žilo, lidé si tu vařili, sušili věci, odpočívali atd. Nefoukalo tam a bylo tam teplo.
My jsme si tam uvařili instantní polévku, doplnili vodu a nakonec si v té kuchyňce udělali základnu na celý zbytek dne. Kemp byl placený, takže měl takové vymoženosti jako sprcha, kterou jsem si dopřáli vzápětí po jídle, a bylo nám hned fajn.
V jeden okamžik jsme byli svědky i dramatické situace, kdy se u jednoho ze stařičkých plynových vařičů vzňala zpuchřelá gumová hadice s přívodem plynu a než se povedlo plyn vypnout, celkem slušně to plápolalo. Zde zřejmě o požárních předpisech ještě nic neslyšeli. Jakýsi údržbář to pak přišel spravit, takže jsme si mohli udělat i těstoviny k večeři bez "plýtvání" vlastním plynem. Byli jsme dost žabaři, když jsme sledovali ostatní vandrovníky (ze všech zemí světa), jak si dělali různé pochutiny, které bych i doma považoval za sváteční jídlo. A to si to prosím všechno táhli na zádech! V kempu byl sice obchůdek, ale mizerně zásobený a s přemrštěnými cenami.
Během odpoledne jsme ještě postavili stan a dobře jsme udělali, protože se v podvečer přehnala menší přeháňka. Pak si situace uklidnila, ale od severozápadu se hnaly další mraky. V Patagonii člověk nikdy neví.
Lago Pehoe - voda je pitná
Prvky začínajícího podzimu v Torres del Paine
A ještě jednou Lago Pehoe v panoramatu
Torres v celé své kráse - pohled směrem k francouzskému údolí. I tam se spolu ještě podíváme.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 jm jm | Web | 28. května 2008 v 15:19 | Reagovat

krásné fotky, krásný popis!

2 JR JR | 28. května 2008 v 15:26 | Reagovat

JM: Krásný komentář :-)

3 Proky Proky | E-mail | Web | 29. května 2008 v 6:41 | Reagovat

No proste nadhera. Hned bych tam jel take. Hory mi tady v Sydney dost chybi. Proto tak rad jezdim alespon do Blue Mountains (coz je kolem 1000 m :o)

Pekne fotky, jen tak dal!

4 JR JR | 30. května 2008 v 12:45 | Reagovat

Proky: díky za komentář, fotky jsou sice rozmazaný, špatně exponovaný (ten foťáček moc kontrastu nepobere), ale jelikož to tam bylo opravdu TAK KRÁSNÝ, tak se to dá a možná jsou místy i líbivé :-)

5 dj dj | 30. května 2008 v 21:22 | Reagovat

to je nechutně lákavé. Asi jsem degenerovaný, ale od dětsví zkoumám oblohu. Ta oblaka jsou opravdu úchvatná. Zbytek nehodnotím, to udělal pan jm a já se přidávám.

6 JR JR | 1. června 2008 v 15:01 | Reagovat

DJ: Obloha mne na Patagonii fascinovala už z fotek, které jsem viděl dávno předtím, než jsme jeli. Je nádherná, díky čistému vzduchu, četné "rozfoukané" oblačnosti.

Občas jsme viděli opravdu nádhernou oblohu, kterou jsme neviděli nikde jinde na světě.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama