Patagonie 2008 –V horách Torres del Paine (díl první)

25. května 2008 v 17:24 | JR |  Patagonie 2008
Po dobrodružství s nelétavými opeřenci ve fraku, jsme ještě téhož dne opustili Punta Arenas a přesunuli jsme se do Puerto Natales, východiště pro cestu do národního parku Torres del Paine.
Dorazili jsme tam relativně pozdě večer, ubytovali se v jednom izraelském hostelu Maria José, v samostatném pokoji se sociálním zázemím, za velmi výhodnou cenu, jelikož hlavní sezona už byla pryč a majitelé hostelů a podobných zařízení se snažili vydělat, co se ještě dalo. Obecně si myslím, že jsme pak už dostávali v hostelech lepší cenu, než bychom měli v sezoně a hlavně jsme se nemuseli trápit tím, že by někde bylo obsazeno, což v takovém prosinci, nebo v lednu, není vůbec nic samozřejmého.
typická ulička Puerto Natales

přístaviště v Puerto Natales
Měli jsme trochu starosti s výměnou Argentinských Pesos za Chilské, ale pak se nám to podařilo v jedné z místních cestovních kanceláří a druhý den odpoledne, jsme už jeli do národního parku Torres del Paine, s úmyslem zdržet se tam několik dní, podle počasí pokud možno co nejdéle, tak abychom tam stihli něco prochodit. Dopravu do parku (je vzdálený ještě skoro 100 km od Puerto Natales) jsme si nakonec domluvili v hostelu, protože cena byla všude ve městě stejná, nebo horší. Tady jsme navíc měli ochotného recepčního - Waltera, který nám pěkně popsal všechny traily v parku, a poradil nám, že bude lepší jít od západu na východ, aby nám foukal vítr spíš do zad (později jsme však zjistili, že vítr foukal všude, pořád a snad ze všech stran).
V Torres jsou asi nejoblíbenější dva treky a sice náročnější velké "O", cesta při které objedtete celé skalní seskupení Torres a takzvané "W-čko", které je o něco lehčí (kratší, menší převýšení) a má oproti velkému okruhu tu výhodu, že se dá v případě nepřízně počasí docela šikovně zkrátit. Proto jsme si jej také vybrali a jelikož jsme chtěli ušetřit za loď, která cestu trochu zkracuje a vozí lidi do výchozího tábořiště (ovšem za nekřesťanský peníz), zvolili jsme za výchozí bod až administrační centrum národího parku, čímž jsme si "Wéčko" cca o den prodloužili. Samozřejmě jsme to celé šli na těžko, tedy s "plnou polní" tj. se všemi (zbylými) věcmi v batozích na zádech, plus potraviny na několik dní + vařič + voda atd.
Na mapce je červeně vyznačená naše pěší cesta
V Chile byl zrovna státní svátek - Velikonoční pátek (pondělí už neslaví), když jsme menším džípem vyráželi z Puerto Natales někdy v půl třetí odpoledne. Kromě řidiče jsme v autě byli sami (jak říkám, mimo sezonu, je mimo sezonu) a tím pádem jsme měli dost místa. Sice tam cosi smrdělo - ne my, ale něco jako když od výfuku. Řidič kvůli tomu párkrát zastavil, obcházel vůz a pak vždycky zakroutil hlavou až nakonec rezignoval a jel dál. Docela to frčel po těch prašných cestách tam, ani jsem nestíhal fotit Lamy a Nandu, kterých bylo podél cesty spousta. Krajina kolem cesty se stávala krásnější a krásnější, z rovinatých farem a pasoucích se stád ovcí, koní a krav se pozvolna zvedala do kopečků až byly brzy v dálce vidět hory a jezera. Nejúžasnější z nich bylo Lago Verde - zelené jezero, s vodou úplně tak barevnou, jak to je vidět na přiložených fotkách.
No není to nádhera?
Pohled zpět na Zelené jezero
U vstupu do parku jsme se moc nechlubili tím, že jsme Češi, jak je známo, bylo to právě zde, kde v roce 2005 jeden český turista způsobil nenapravitelnou škodu, když svou neopatrností založil požár, který se rozšířil a poničil velkou část parku (stopy jsou vidět dosud). O tomhle požáru se tam pak ještě dost mluvilo mezi turisty, naštěstí nikdo nevěděl, že to byl právě čech, a tak jsme se nikde s nějakým negativním přijetím nesetkali.
Vstup do parku Torres del Paine
Tudy jsme do parku přijeli
Tak toto je jediná lama, kterou se mi povedlo vyfotografovat
Ne. že by byla nejhezčí, ale zrovna jsme nejeli žádným dopravním prostředkem a ona se moc nehýbala, když jsem k ní šel, takže se to povedlo i takhle relativně z blízka.
A do třetice všeho lama, když už, tak sem dám i tenhle obrázek, ať je to kompletní. Domorodci jim říkají Guanaco.
Faunu je třeba doplnit ještě o pštrosa Nandu, o kterém též byla řeč. Viděli jsme jich nepočítaně, avšak vždycky jenom z auta, nebo autobusu, takže se mi je vyfotit nikdy nepodařilo. Zde tedy vemte za vděk alespoň naskenovaným pohledem.
Když jsme dorazili do administration centra bylo už po šesté večer a strážci parku nám rozmluvili plán jít ještě další cca 2 hodiny do dalšího tábořiště a zůstali jsme zde. Poprvé jsme vytáhli stan a ustlali si na jehličí mezi stromy, pěkně chránění před větrem, který tam foukal opravdu čerstvý a studený.
Naše první tábořiště. Stan jsme měli ukrytý v té skupince jehličnatých stromů, kde (tolik) nefoukalo.
Když jsme si dávali večeři na lavičce u jezera, najednou kde se vzali, tu se vzali, začínali se ze všech stran slétávat havrani (nebo co to bylo za černé ptáky). Vyloženě šli po drobcích, ale v jednu chvíli to vypadalo jako z Hitchkokova hororu Ptáci. Chilští opeřenci však brzy zjistili, že hladový český turista po sobě drobky prostě nenechává, a tak nás nechali být :-)
Kompars od pana Hitchkocka
Při západu slunce jsme si ještě vylezli na nedaleký kopeček a dívali se jak se Torres nádherně odráží v paprscích "dlouhého" sluníčka, vítr funěl a my měli před sebou asi nejkrásnější trek v životě.
Torres v podvečerním světle (spíš šeru)
Takhle jsme šlapali v Torres del Paine - Gabča zachycena v momentě, kdy jsme druhý den ráno vyráželi na cestu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Proky Proky | E-mail | Web | 26. května 2008 v 2:40 | Reagovat

Nadherne jezero a hory! To by bylo neco pro me :o)

2 dj dj | 26. května 2008 v 23:28 | Reagovat

čtu to postupně, ale je to silná provokace pro někoho, kdo bere vážně Tvou budoucnost a vyrábí Ti novou generaci.

3 JR JR | 26. května 2008 v 23:34 | Reagovat

DJ: No, no, no, no....

Myslím, že s tebou bude potřeba zavést rozhovor na téma budoucnost (moje).

4 Littlekey Littlekey | 27. května 2008 v 9:19 | Reagovat

Pěkná barvička toho jezera. Co je v něm rozpuštěné?

5 JR JR | 27. května 2008 v 11:11 | Reagovat

LK: no lo se, aneb Keine Ahnung.

6 dj dj | 27. května 2008 v 21:27 | Reagovat

aby sis to špatně nevykládal, vyrábíme a vychováváme naše děti, s nadějí, že jednou se zapojí do sociálního systému, na kterém budeme z části závislí :)

Na rozhovor se těším, kofila, pivo, kofila pivo :)

7 JR JR | 27. května 2008 v 21:45 | Reagovat

DJ: Rozumím, ale stejně to proberem. Kofila byla módní záležitost, od té výborovky jsem ji nikde nepil a nyní už se podobným výzkumům intenzivně NEvěnuji :-)

8 dj dj | 29. května 2008 v 21:47 | Reagovat

Jezero mi připomíná lago di Sorapis a nikde jsem nepostřehl váhu batožin. Je to velmi pěkné čtení spojené s pokoukáním.

9 JR JR | 30. května 2008 v 8:20 | Reagovat

DJ: možná to píšu pak dál, ale klidně to napišu i tady: podle mě cca 20-23 kg podle objemu vody. Což není nic pro tebe sportovce a bývalého vojáka, ale pro nás - flákače a povaleče, je to až moc

10 dj dj | 30. května 2008 v 20:22 | Reagovat

:)))))

sportovce :)))))) Já se dneska zadejchám do schodů s notebookem.

Mám v práci kolegu a ten si nebere více než 8 kg, pokud ano, tak má šerpu. Myslím, že jste si mákli. Zhruba tolik váží Majda a její svačina a po půl dni...

11 Eliska P. Eliska P. | E-mail | 10. června 2008 v 18:43 | Reagovat

Tak jsem zase jednou zavítala na tvůj blog a musím říct,

že to jezero je úplně úžasný. No ty hory vlastně taky. Jdu na další článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama