Patagonie - El Chaltén

18. srpna 2008 v 22:54 | JR |  Patagonie 2008
Poslední povídání z Patagonie mělo víceméně nulovou odezvu, takže se mi do dalšího popisování ani pořádně nechtělo, no ale dělám to pro sebe, že jo. Tak ať je to kompletní a hlavně chronologické. Tentokrát vyšlyším prosby pana DJ a dám sem něco kratšího. Mimochodem, nový motiv v záhlaví blogu je právě odsud!

Pondělí 31.3.08 El Calafate - El Chaltén
Vstali jsme brzy, dali si čaj a šli jsme na bus. Cesta byla klasická, tj. nic a sem tam lama nalevo a taky nic a sem tam nandu napravo. Udělalo se azuro, cesta trvala asi 5 hodin a už celou poslední hodinu a půl jsme se blížili přímo ke krásným horám El Chalténu.
"Higway numero uno y por la una va El Rey, Láďa va con el autóbus, esta siempre mismo Higway King..." (un canción de Las Tres Hermanas)
El Chaltén je městečko, které vzniklo teprv asi před dvaceti lety (přesněji v roce 1985), a je to na něm vidět - některé cesty, ba celé ulice se teprve staví, asfalt je jenom někde, ale všude je vidět čilý stavební ruch. Gabča to celé srovnala s růstem měst v USA za zlaté horečky a něco na tom je. Zde jsou zlatou horečkou ovšem nikoliv pochybné kamínky kdesi hluboko pod zemí, ale turisté přijíždějící do hor, chtějící vidět alespoň z dálky legendární horolezecké mety Fitz Roy a Cerro Torre. Nepoštěstí se vám každý den, že se podíváte do města, které vzniklo jen a pouze jako základna turistického ruchu.
El Chalten z vyhlídky Los Condores
Hned na začátku města jsme měli malou zastávku u návštěvnického centra, kde nám udělali krátký brífink, kde popsali zásady chování v národním parku a několik nejběžnějších treků. Nafasovali jsme také názorné mapky a pak jsme ještě autobusem kousek popojeli na druhý konec vesnice, kde byla konečná.
Panorama El Chaltenu z vyhlídky Los Condores - uprostřed v dálce (jakoby nízká) Cerro Torre, vrpavo Fitz Roy
Místní hostel, resp. jeden z mnoha místních hostelů, na konečné zastávce nám přišel zbytečně drahý (40 ARG $ na osobu), a tak jsme se vydali hledat kemp, což znamenalo ujít jen asi padesát kroků naproti přes ulici, kde nás taková správná stará babka ubytovala na své zahrádce, která sloužila jako oficální kemp (také jeden z mnoha). Nebyli jsme tam úplně sami, travička byla pěkná, měkká, sprchy také byly, tak jsme postavili stan a vyrazili zpátky do města.
Pohled z vyhlídky Los Condores na druhou stranu (směrem kterým jsme do El Chalténu přijeli). Na tu oblohu se prostě nemohu vynadívat.
Během odpoledne jsme pak stihli dva menší treky - jeden na vyhlídku Los Condores, která byla nějakých 100 výškových metrů nad visitor's centrem a byl z ní nádherný výhled na město a hlavně na panorama okolních hor. Také jsme viděli kroužit velkého ptáka, kterého jsme zprvu mylně považovali právě za kondora, avšak při pohledu dalkohledem jsme zjistili že to byl "Black chested Eagle" tedy jaskýsi druh orla. Tak či onak byl impozantní když tam tak kroužil nad krajinou.
domělý kondor, alias dešťovka, teda Black chested Eagle
Sešli jsme dolů a opět přešli celé město a vydali se na opačnou stranu k další místní atrakci - malému vodopádu. Cesta sice byla nenáročná a po rovince, ale šlo se velký kus po prašné silnici, takže každé projíždějící auto jsme hlasitě proklínali kašlajíc prach a písek.
Aby nedošlo ke zmatení - toto je ohlédnutí se zpátky, po cestě po které jsme k vodopádu šli (a pak se po ní vraceli), sluníčko jsem měl v zádech, takže se prakticky jinak fotit nedalo. Je to malebné, ale jde se po tom vcelku blbě (hrozně se práší)
Vodopád sám o sobě byl pěkný, nicméně nás při návratu už pěkně bolely nohy, ono se to za ten den celkem nasčítalo celkem jsme chodili asi 5-6 hodin, tak si to zkuste nějak představit.
Zátiší s dámou a vodopádem
Večer jsme si v přístřešku v kempu udělali těstovinky, zatímco jsme mlsně pozorovali kolegy turisty z austrálie, kteří si dělali opravdické BBQ tedy grilování. I tak jsme se dobře nadlábli a šup spát.
O dvou celodenních tůrách, které jsme v El Chalténu podnikli si povíme příště.
široká ledovcová údolí mají něco do sebe, takhle podobně vypadají řečiště i na Aljašce
Toto byl takový malý experiment - přiložil jsem foťáček k dalekohledu a hleďte, ono se na Cerro Torre dá (s jistou nemalou dávkou shovívavosti) i koukat!
Zbylé obrázky jsou jako obvykle v galerii
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Seloki Seloki | Web | 18. srpna 2008 v 22:56 | Reagovat

Hezkej blogíísek

2 jm jm | Web | 20. srpna 2008 v 9:37 | Reagovat

Jojo, fakt pěknej blogísek:-)))

3 JR JR | 20. srpna 2008 v 14:23 | Reagovat

děkuji za podporu všem teenagerovským  fanouškům, panu JM zejména! :-)

4 lékarník MB lékarník MB | 21. srpna 2008 v 12:10 | Reagovat

Tres Hermanas :-))))) un grupo conocido en el mundo latino!!!

5 JR JR | 21. srpna 2008 v 19:10 | Reagovat

claro que sí. Muy conocido cancion es Las Mujeres desde la Tierra del Fuego!

6 Sargo Sargo | 28. srpna 2008 v 11:09 | Reagovat

Tak abys neřekl, že máš nulovou odezvu: opravdu moc pěknej blogísek! :-D

7 JR JR | Web | 28. srpna 2008 v 12:59 | Reagovat

Tak ti teda pěkně děkuji za reakci ;-)

Šmarja, to je slovo, "blogísek"...

8 Zdeněk Hrbek, Tachov Zdeněk Hrbek, Tachov | E-mail | 14. prosince 2008 v 19:12 | Reagovat

Vím, že není jednoduché popsat poutavě navštívenou krajinu. Sám to neumím. Je však hřích nevyužít takové zážitky a takové pohledy k podrobnějšímu zpracování. Cestovatelé, publikující na Internetu často popisují, jak se při snídani "pobryndali čajem".Takový zážitek mohli mít i v hospodě "U Fleků".Každý z nás navštěvuje nějakou turisticky atraktivní krajinu s nějakým cílem, Někdo leze po skalách, někdo sjíždí bujné řeky a někomu stačí se nadlábnout místních specialit. Vaše obrázky jsou nádherné. Ne každý může být, jako John Stenbeck, který dokáže popsat poušť Llano Estacado skoro básnicky. Neberte proto můj názor jako výtku, ale jako námět na zamyšlení nad pocity, které člověk má, když se dívá.

Přeji Vám hodně dalších návštěv cizích zemí a krásných zážitků, o které se s námi podělíte.                  S pozdravem  Z. H.

9 JR JR | 15. prosince 2008 v 22:01 | Reagovat

Zdeněk H: Diky za komentář, máte v mnohém pravdu, i když se necítím patřit výhradně ani do kategorie "Steinbecků" ani "čajíčkářů". Ty moje cestovatelské blogy jsou hodně podřízné tomu, kolik času tomu mohu (a chci) věnovat. Obvykle ho není moc a z největší části to beru jako připomínku hlavně pro mne samého. Čas od času se sem přesto snažím propašovat nějakou tu myšlenku, postřeh pro ostatní, možná ne tak často jak bych mohl, pravda.

Mé zážitky, asi jako většiny ostatních, jsou zde zprostředkovány vlastně pouze přepsáním deníku, který jsem si vedl už po cestě, který je často hlavně o tom, "jak jsem si vařil čaj". Z toho je ale zase strašná spousta praktických informací pro ostatní cestovatele, kteří se takto někam chystají - byť je asi neskutečně úmorné prokousávat se tím balastem. Sám jsem podobných informací u ostatních využíval a přestože jsem nebyl nikterak literárně ani duševně obohacen, moc mi to pomohlo. Proto respektuji i takový styl a úmyslně ho sem tam používám.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama