El Chaltén - trek k Fitz Roy a Cerro Torre

3. září 2008 v 22:37 | JR |  Patagonie 2008
Vraťme se opět na chvíli do Argentiny. V El Chalténu, kde jsem minule skončil své vyprávění, jsme strávili ještě další dva dny parádními treky, o kterých by byla škoda nereferovat. Ostatně když se řekne Fitz Roy, nebo Cerro Torre, leckterému (zakuklenému) horolezci jistě blýsknou očka a zrychlí se tep.
panorama Fitz Roy (mimochodem je momentálně též v záhlaví blogu)

Úterý 1.4.08 - El Chaltén - Trail k Fitz Roy
V noci hodně foukalo, se stanem, resp. jeho stěnami to pěkně mlátilo, ale nepršelo a to bylo hlavní. Ráno jsme nechali stan stát, v něm velké batohy a jen na lehko s malým batůžkem a vodou vyrazili na trail pod horu Fitz Roy. Začátek byl kousek od kempu, vyráželo se poměrně zostra do kopce, navíc foukal silný protivítr, takže jsme funěli už od začátku. Vítr hnal od hor mraky a vypadalo to všelijak.
Takovéhle pěkné cedule mají u každého začátku trailu, pak už ale není nikde skoro nic.
Chvíli vedla cesta poměrně hustým lesem, kde jsme na jednom místě najednou viděli tři datly! Nikdy jsem je tak zblízka neviděl, byly snad dva metry od nás. Dva s černou hlavičkou a jeden s červnou. Znělo to jako, jako.... no prostě jako datel! Doufám, že bude na tomto videu něco z toho slyšet. V lesním kempu blízko našeho cíle jsme potkali Kamilu s Elisterem (tu Čechošvédku a jejího přítele Angličana, které jsme poznali v Calafate). Ti zde mají v plánu přespat, přijeli také včera, ale jiným autobusem a vydali se rovnou na vícedenní trek, vlastně šli v opačném směru než my. Navíc my měli v plánu jít tam a zpět stejnou cestou, bez noclehu v "divočině". Už jen z pohodlnosti, abychom se nemuseli tahat s batohy.
Tak to jsou prosím dva z oněch tří datlů, co jsme tam (hned vedle sebe) viděli. Co jsem zapomněl zmínit je, jak byly proděravěné okolní stormy - hotový dřevěný ementál!
Z kempu to už byl jen kousek k Rio Blanco a odtud se dalo pokračovat ještě dál a výš na vyhlídku, která byla Fitz Royi blíže. Docela jsme váhali, zda jít, či nejít, mraky se hodně honily a vypadalo to, že každou chvíli hory zahalí neprodyšnou peřinou a také se tak nakonec stalo.
Tento čirý zurčící potůček se honosně nazývá Rio Blanco
Pokračovali jsme proto ještě chvíli po proudu říčky Rio Blanco na vyhlídku na jakýsi malý ledovec, ale cesta byla hodně podmáčená, bahnitá a celkově dost mizerná. Navíc začalo trochu poprchat, takže jsme to nakonec obrátili zpět.
Čekaly nás další tři hodiny cesty zpátky do El Chalténu, cesta vedla trochu jinudy, chtěli jsme jít přes jezírko Laguna Capri, ale pořád se to nějak točilo, až jsme měli v jednu chvíli strach, že jsme se ztratili (přestože den předtím ve visitors centru říkali, že to prakticky není možné). Strach byl spíš z toho, že jsme se vydali špatnou (velmi dlouhou) cestou. Nikdo nikde, nebylo se koho zeptat... no, ale dobře to dopadlo. Cestou zpátky se už kompletně zatáhlo a déšť byl na spadnutí.
Laguna Capri
Do města jsme dorazili tradičně pěkně uondaní. V "supermarketu" velkém asi jako náš obyvák (pro neznalé: máme 2+1 standardní velikosti) jsme si koupili vínko (tentokrát pro změnu bílé) a naproti v pekárno-kavárně jsme si dali kafíčko a něco dobrého k tomu. Večer v kempu došlo na tradiční těstoviny, přičemž při vaření jsme se skamarádili s místním mourovatým kotětem a vínko jsme pak popíjeli z tradičního Che Guevaráckého hrníčku, který mi daroval pan velkoobchodník RS, kolega od zeleného sukna.
Já s kočkou na klíně (jak jinak) sice poněkud mžourám (blesk fotoaparátu), ale nasycen a s vínkem naprosto spokojen.
Malé kotě, mňau. mňau, spalo v El Chalténu v kempu, mňau mňa.... se mi to nějak nerýmuje, ale je fakt, že ho nebudu ohrožovat na životě jen proto abych napsal, že "spalo v mé botě"...
Středa 2.4.2008 El Chaltén - trek k Cerro Torre
Ráno bylo zataženo ještě víc než v podvečer a sem tam začalo poprchat. Nedalo se nic dělat, vyrazili jsme na trail stůj co stůj. Opět to bylo hned zpočátku do kopce, celou dobu až k první vyhlídce, ale bohužel, v mracích nebylo nic vidět. Škoda.
Vyhlídka bez vyhlídky na Cerro Torre, to je jako Hamlet bez Hamleta. Neurazí, ale něco tomu chybí.
Dál se šlo širokým údolím po vcelku pohodové cestě, kolem spáleného lesa (zde to neměli na svědomí čeští turisté), který později plynule přešel v les "normální", na kterém byl už krásně vidět začínající podzim. Jen to sluníčko chybělo. Pěšina byla sice pohodlná, ale opět vcelku dlouhá - šli jsme asi tři hodiny, než jsme dorazili k cíli, kterým bylo krásné ledovcové jezero do poslední chvíle ukryté před našimi zraky za kamenitou morénou. Ze Ceroo Torre do něj slézal ledovec a na jezeře se pohupovalo i několik odlomených ledových ker. Hora samotná bohužel nebyla vůbec vidět a neukázala se ani na chvilku.
Moment, jak byla ta divná písnička... "přes spáleniště, černými lesy...."
Barevná krása kamenné ledovcové morény, to snad ani není třeba nijak komentovat.
Na místě jsme si udělali malý piknik a posvačili bagetu s paštikou. Pak jsme se ještě trochu vyblbli s ledovými úlomky a hurá zpátky. Počasí se na zpáteční cestě stále zhoršovalo a zhoršovalo, až to vyústilo v bohapustý slejvák ve kterém jsme celí mokří dorazili až do El Chalténu.
Piknik u cesty, ehm u ledovcového jezera. Paštika a bageta musí bejt!
Bohužel, hora hor se neukázala ani na chvilku.
Libo-li koupel?
A toho panáka si dáš s ledem, nebo bez?
Dobyt! (no, ale moment, kdo vlastně? A s jakým i/y?)
Opět jsme dokoupili zásoby a šli se ohřát a uschnout do panaderie a nakonec kemp, kde jsme pod kuchyňským přístřeškem s hrnkem instantní polévky nešťastně sledovali jak chčije a chčije, abych citoval klasika. Děsili jsme se toho, jak budeme ráno balit mokrý stan.
Stavební boom v El Chaltenu, to je zkrátka něco - vznikají celé čtvrtě, rozrůstá se to co mu údolí a bohatí investoři dovolí. Za pár let, tu (nedej bože) budou stát mrakodrapy.
Vlastně mohu trochu předběhnout děj a s odstupem času konstatovat, že nám od té doby již deštivé počasí zůstalo celkem věrné po celý zbytek pobytu v Argentině a i pár dalších dní v Chile. O upršených dnech si ale povíme zas někdy příště.
Lama bílá, obecná (Lamus bilus populus) Tuhle měl někdo doma na zahrádce.
P.S. Nějak co teď udělali na blog.cz nové ovládání, tak mi nefunguje vkládání obrázků, které byly uloženy dříve, takže k první půlce textu fotky doplním později. Jinak jsou k nahlédnutí zde v galerii.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Proky Proky | E-mail | Web | 10. září 2008 v 13:21 | Reagovat

No prima zase dalsi pekny clanecek...

Jo jo, tam by se fotiloooooooooooo :o)

U nas pomalo, ale jiste zacina jaro. Uz se na teplejsi pocasi moc tesim.

PS: Nej komentar "A toho panáka si dáš s ledem, nebo bez?" a nej foto "Laguna Capri 1".

2 JR JR | 12. září 2008 v 0:10 | Reagovat

Díky protinožcům za komentář! Tady začíná podzim, už máme po srandě.... v půl osmé se stmívá.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama