Patagonie - Routa 40

23. září 2008 v 22:28 | JR |  Patagonie 2008
V poslední době se toho stalo hodně. Největší událostí bude jistě nové autíčko, s ním související výlety a tak dále. Shodou okolností jsem též poslední cca měsíc věnoval dost vzdělávání, byť profesionálně zaměřenému. Mimo jiné zajímavé informace, jsem tím pádem byl například obohacen o jednu zajímavou (avšak nikterak překvapující) skutečnost, že nedokončené věci člověka obírají o energii. Nedokončené tvary se tomu říká. Když "tvar" dokončíte, vrátí se vám energie zpátky. Někdy víc, někdy míň, ale něco se vždycky vrátí.
S dnešním oficiálním nástupem podzimu, známého vysavače energie a původce trudnomyslnosti a chmurných myšlenek, bych se mohl pokusit zapracovat na ukončení jednoho velkého tvaru - zápisků z cest po Patagonii. Nuže směle do toho, dnes to bude krátké a obsahově mělké, ale o to víc kilometrů po cestě se mnou urazíte.

Toto není Routa 40, ale jedna z cest necest, které jsme křižovali. Jelikož jsem to fotil už v podvečer za "dlouhého světla" vyšla z toho taková tematicky pěkná fotka, jedna z mých nejmilejších, tak ji sem dám coby lákadlo.

Jestli si vzpomínáte, tak naposledy jsme nás opustili v argentinském El Chalténu, po dvou krásných jednodenních tůrách k Fitz del Roy a Cerro Torre. Nevím, jestli jsem to zmínil, ale když jsme tu poslední noc tam uléhali, schylovalo se k pěknému dešti.
Čtvrtek 3.4.2008 El Chaltén - Perito Moreno (město)
V noci se patagonští diablos ženili, déšť i vítr pěkně na plný pecky bušili do stanu, takže jsme jej ráno chca nechca museli balit totálně mokrý. Sami jsme při tom také slušně promokli, takže jsme se co nejdříve běželi usušit do hotelu, který (díky bohu) sloužil též jako zastávka našeho autobusu. Chvíli jsme ještě poseděli za internetem (ten je všude a za každého počasí) a pak jsme se nalodili do pěkného a pohodlného autobusu, v kterém jsme měli strávit celý den. Vlastně dva dny. Čekal nás velmi dlouhý, dvoudenní přejezd z El Chalténu až do Bariloche, po Routa 40, s jedním noclehem po cestě, tak dlouhá cesta to byla.
Snažili jsme ji co nejvíce prospat, což se nám po neklidné noci vcelku dařilo. Měli jsme celkem tři řidiče, kteří se po cestě podle záhadného rozpisu střídali a s nimi i jejich muzika. Ta zahrnovala všechny žánry od místních odrhovaček, po cosi na styl místního Pepíčka Zímy, po nové popové věci až po klasický rock, který dělal radost zejména mně. Bohužel, ani Creedence Clearwater Revival Best of se nedá poslouchat šestkrát za den. Zřejmě tam nefunguje běžné rádio (a nebylo by se co divit v té pustině), takže holt musely stačit kazety, i když dneska bych už ruku do ohně za to nedal, jestli to nebyly cédéčka.

Náš pohodový autobus z Chalten travel. Na snímku je zachycen i chlapík, který spolu se svou manželkou s námi jel taky pěný kus cesty, vlastně už od Calafate. O dveře se opírá místní chica, která ještě spolu s jednou kamarádkou tak nějak patřila k partě co seděla vepředu (s řidiči)
Krajina kolem (údajně romantické) Routa 40 nebyla moc fádní, prašná cesta, kolem které se v lehce zvlněném terénu střídala šedá s hnědou, vybledlé trsy trávy, kamení a sem tam nějaké té stádečko lam, či nandu. Cca po 2 až 3 hodinách jsme zastavovali na všelijakých estanciích, většinou jak vystřižených z filmu o totálním zapadákově.

Zapadákov jménem La Siberia (česky doslova "Sibiř")

Pro větší názornost La Siberia ještě jednou - tentokrát celá
Do městečka Perito Moreno (neplést s tím ledovcem, ten je pěkně daleko odtud) jsme dorazili až někdy v deset večer a byli jsme rádi, že jsme měli ubytování rezervované, jelikož městečko už dávno spalo a nikde na ulicích nebylo vidět živáčka. Shánět tam hostel by se nám opravdu nechtělo a ti, co to zkusili toho podle svých slov druhý den litovali.
Hotel byl lehce ušmudlaný, ale vcelku laciný, dokonce s koupelnou (a televizí!) na pokoji. My bydleli ve třílůžáku, ještě jakýmsi mladým Italem, který neuměl slovo anglicky a přesto jsem si s ním dosti lámavou řečí (která byla nesmělým pokusem o španělštinu, v reálu však podivnou směsicí "internacionálštiny") pěkně popovídal. Podle něj je v Argentině hodně velká italská menšina a dokládal to na mnoha jménech argentinských fotbalistů, v čemž jsem mu jaksi nemohl odporovat nemaje zbla ponětí o fotbale vůbec. Tohle je vůbec na tom cestování poněkud rozčilující (a teď odpusťte malou odbočku), že kamkoliv na světě jsem přijel měli mnohem lepší přehled o českých fotbalistech, než mám já.
No nic. Po ubytování jsme si došli do hotelové restaurace (v tomto podání to působí honosně, ale spíš to byla taková zakouřená jídelna) a dali jsme si večeři. Gabča si dala Lasagne (v místním podání trochu jiné, než jsme zvyklí) a já si dal svůj první opravdický argentinský steak. O tom (a hlavně o tom druhém) bude ale samostatný blog, takže můžete být v klidu, z tohoto článku hlad nedostanete.
K večeři byla i nezbytná lahev vina de casa a pak se šlo na kutě.
Pátek 4.4.2008 Perito Moreno - Bariloche
Vstali jsme brzy dole v restauračce si dali snídani a kafčo. Přitom jsme pozorovali, jak místní školáci a školačky chodí do místního malého krámku (který byl součástí hospody) nakupovat bombony. Také jsme si jich pár koupili, abych věděli, co se tu mlsá. Na naše evropskými sladkostmi zmlsané jazýčky to ale bylo příliš sladké a jinak nic moc.
Autobus to byl tentokrát jiný, bylo v něm méně místa na nohy, ale zato zde bylo WC. Posádku tvořili tentokrát už jen dva řidiči a k nim jeden průvodce, který mluvil dobře anglicky a cestou občas něco vyprávěl do mikrofonu a bylo to takové celkově víc zábavné. Těsně kolem poledního jsme konečně najeli na asfaltovou cestu, takže to ubíhalo rychleji, nicméně měli jsme před sebou 850 km a to bylo zkrátka na celý den.

Routa 40 od nevidím do nevidím

Zde opravdové foto cedule Routa 40 u které nám řidiči na mnohačetnou žádost cestujících udělali speciální zastávku

Zapadákov jménem Chubut
V televizi nám pustili dva filmy, nejprve zajímavý dokument o partě horolezců. která lezla na Cerro Torre (zdolali ji až na třetí pokus!) a pak podle mne velmi stupidní film 300 (už jsem ho předtím viděl). Pak televizi naštěstí vypnuli.
Přes den byla krajina převážně rovinatá, pak jsem ale nějak usnul a najednou byly kolem nás kopce. Do Bariloche, které bylo již horami doslova obklopené jsme opět dorazili až večer, někdy kolem deváté.
Chvíli nám trvalo najít volný hostel, Bariloche už bylo opět větší a hlavně turistické město. Naše poslední v Argentině, takže jak jsme se tam měli si nechám na příště, respektive na přespříště, po těch šťavnatých stejcích.
Neprozradím než, že od Bariloche nám nastala naše standardní dovolená minimálně co se počasí týče.

Na závěr pro ilustraci foto z okénka busu, abyste měli představu na co jsme se to celé dva dny koukali. Nic moc, že? Až příště pojedete třeba Praha - Karlovy Vary, nebo po D1ce a bude vám to připadat nudné, tak si vzpomeňte na tohle.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sargo Sargo | 25. září 2008 v 20:37 | Reagovat

Zcela mě uchvátilo, že se něco opravdu jmenuje La Siberia. :-D

2 JR JR | 26. září 2008 v 16:34 | Reagovat

claro que sí. Vždyť u nás se taky jmenuje jeden kraj Česká Sibiř, tak proč ne v Patagonii.

3 Proky Proky | E-mail | Web | 30. září 2008 v 4:59 | Reagovat

Pekne poividani a fotecky. Opravdu ta prvni fotka je prijemna na oci :o)

Konecne se zase dostavam k PC. Mam ted jeste prazdniny a tak makam jako das (v pekarne). Pristi rok by mel byt ve znameni cestovani.

Cestovani zdar a dobre svetlo!

4 simona simona | 13. října 2008 v 15:31 | Reagovat

dobrý den, náhodou jsem se dostala na váš blog. Je přímo úžasné, kde jste všude byli!! Fotka s tím "zapadákovem" mě úplně dostala. Já v tom vidím úplně nádherné místo, perfektní místo pro žití. Jsem úplně unešena. Když jsem zadala Chubut do vyhledávače, tak mi to našlo jen provincii. Má toto místo nějaký název? Chtěla bych vidět další fotečky, je to naprosto nádherné místo. I když vím, že tam nikdy nepojedu, natož abych tam bydlela, tak se přeci jen ráda pokochám :) Simona.

5 JR JR | 13. října 2008 v 22:46 | Reagovat

Simona: díky za milý komentář! Určitě bych se nepovažoval za moc zcetovalého, napak, čím víc jsem toho viděl, tím víc je mi jasné, že toho co jsem neviděl (a vidět bych chtěl) je mnohem, mnohem víc.

Chubut možná ani název toho města není. My jsme tam prostě jenom zastavili na celé té dlouhé cestě u nějaké benzinky a já se trošku prošel kolem a udělal zrovna tyto dva obrázky (ulici a ceduli) víc jich ani nemám.

Zase bych nerad vzbudil dojem, že to tam všude vypadá takhle, naopak, některá města jsou skoro podobná těm u nás, nebo někde ve Španělsku. Říkám skoro. Samozřejmě kolem našich vesnic není sto kilometrů každým směrem polopoušť s lamami :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama