Report z 28.8.2008 - o jednom splněném snu...

1. září 2008 v 23:39 | JR |  Reporty
Je to sice už krapet vyčpělejší záležitost, přeci jenom jsem byl mariášové reporty (ty staré a krásné) zvyklý psát ještě v kocovině následujícího rána, nicméně i teď s odstupem času, je myslím důležité abych světu referoval o minulém čtvrtku a událostech jistě zásadních. Kdy jindy, když ne dnes, kdy nám zrušili poslední - haléřové mince?

Na poslední působení jsem dorazil v poměrně zuboženém stavu, vyčerpán na těle i na duchu, po velmi náročném pracovním týdnu, o střevních potížích ten den mne sužujících ani nemluvě. De fakto jsem zvažoval, že bych snad ani vůbec nešel, a snad jedině vědomí, že jsem ten třetí, který musí, a pro něhož je jedinou omluvenkou vlastní úmrtní list, mne donutilo k tomu, dobelhat se až ke Kubrychtům. A to jsem prosím předem věděl, že tam bude ta horší (řekl bych až vysloveně špatná) obsluha.
Stalo se tedy, že oproti zvyklostem jsem na místo dorazil až jako třetí, doplniv tak duo pana krajského rady a pana velkoobchodníka RS. Bylo mi tak zle, že jsem si dokonce NEDAL pivo. Dal jsem si červené víno (budiž proklet ten, kdož způsobil, že ty kyselé patoky podávané běžně v restauracích nižších cenových skupin zovou se vínem) a oznámil, že jsem přišel jen z povinnosti, a že jsem totálně zničený ještě než jsme začli hráti. Vskutku v takto podivném rozpoložení jsem se nacházel, a snad pro ty útrapy, zadařilo se mi nakonec velice. Ale nepředjímejme.
Začali jsme působit ve třech, z prvních her si pamatuji na (bohužel) podařené lepší dvě sedmy pana RS, který se už pomalu učí hrát dvě sedmy a po sérii mnoha neúspěšných pokusů začíná tyto drahé hry i vyhrávat.
Později dorazil pan MB s velmi letním sestřihem a zábava se rozproudila. Jediný, kdo se příliš nebavil byl pan krajský rada, kterému nešel list. Mé prokletí zřejmě účinkovalo znamenitě, protože začasto prohlašoval, že se na to vy.. kašle. A skutečně, ani ne v deset hodin prásknul s kartami na stůl a že už dál hrát nebude, že půjde domů! Přesto však seděl s námi u stolu ještě dobrou hodinu a něco.
Posléze to přišlo! Mohlo být něco málo po desáté, když jsem dostal na ruku pět nejvyšších červených se sedmou a k tomu pět krásných (rovněž nejvyšších) žaludů, kterým ovšem chyběla sedmička. Byl jsem na forhontu a ani se se mnou moc nelicitovali. V talonu jsem dokoupil sedm, devět žaludů a bylo to tady - SEN ZÁLOŽNÍHO DŮSTOJNÍKA jako vyšitý! Jelikož jsem byl na výnosu, bylo to hned vyložené a 150 + lepší 2x7 bylo mých! To se mi nestalo ani nepamatuji, jestli vůbec kdy! Můj život dostal smysl, přeci jen jsem tu nebyl kartinadarmo!
Toto jsem dostal na ruku (foto je zinscenované a z mobilu)
Takovýto slastný talon jsem dokoupil...
.... a takto vypadal onen pravý, nefalšovaný sen záložního důstojníka - červená trumf, žaludy strčí a stopadesát k tomu!
Ten krásný pocit, ta euforie, když jsem inkasoval 10,80 od každého! Ech, to byla krása! Není snad lepších pocitů pro pravokartivěrného mariášníka, než toto. A ten pocit zadostiučinění!
Přes nespornou hvězdnost večera jsem nebyl jediný, kdo si královskou hru užíval, byl to i pan DM, který dorazil přibližně v deset večer (přímo z Německa) a celkem hrál dvě sedmy tuším tři až čtyřikrát, přičemž mu jednou nevyšly strkačky, ale jinak pokaždé inkasoval.
Na celém krásném večeru pak mému kritickému oku a jazyku nemohly uniknout leckdy osudové chyby pana MB, který z nepochopitelných důvodů minimálně dvakrát vynášel desítku, od které neměl eso, pokoušeje se snad o jakýsi "pseudoštint", který samozřejmě končil esem soupeřovým, neboť to byla naprostá pitomost.
Též u mne vyskytl se jeden drobný charakterový kaz. Zahlásil jsem žaludskou sedmu, omylem za ní považujíc nešťastnou devítku, což nebylo nic jiného, než důkaz únavy a vyčerpání, kterým jsem musel ten večer čelit.
Nakonec jsem skončil 34,30 Kč v plusu, což je krása. Plusil zcela jistě i pan DM, nevím jak pan RS, pan MB jistě platil, stejně jako předčasně zbaběle kapitulující mariášová ostuda pan PK.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 DM DM | 2. září 2008 v 8:56 | Reagovat

Poznámku k chování pana Krajského rady - Neumí vyhrávat a neumí ani prohrávat !!!

Co je to za chování - takhle se rozčilovat kvůli nedošlému listu? A takhle se rozčilovat kvůli spackanému došlému.

Neumím si to vysvětlit jinak, než nastupující krize středních let - stáří je daleko, mládí v čudu...

Tomu nasvědčuje i skutečnost, že zhrzený a zahanbený PK se ještě u stolu obrátil ke klasice a sám jako Něžný barbar dopíjel skapané pivo neschopný odejít a neschopný zůstat. Vyčerpaný se občas na nás obrátil, aby slovem klasika vyjádřil stav své duše:

„Výčepní stolice byla zastřená ubrusem pocákaným vápnem, regály rovněž pod ubrusem, avšak u stolu seděli dva staříci, udělali si maličko místa na stole a čekali, až za pár hodin se začne šenkovat, oba byli už bezzubí, že bylo léto, tak měli jen kalhoty a pantofle, a už si ani nezapínali poklopec, na stole měli každý v novinách dva namazané chleby, dva štamgasti, kteří už dva dny hynuli, že se maluje, tak aspoň seděli a dívali se upřeně na ubrus přehozený přes výčepní stolici.“

Co jiného je to než popis apokalypsy. Zde si uvědomuji, že krize může přijít na každého z nás, kamarádi. Měli bychom si pana krajského rady více všímat a podržet ho, když je v nouzi.

Že nás ani jeho další vstup nezalarmoval? Jak je to možné? Může za to snad vytržení nad Snem záložního důstojníka v podání JR. Z karlovarského kraje stolu zazněla totiž opět slova klasika:

„Tu čtvrt hodiny před otevřením přicházela stařena a v prstech měla plechový hrníček, posadila se na schůdek a čekala, pět minut před otevřením to už nevydržela a stoupla si k vratům kořalny, přiložila ucho a naslouchala s hrůzou, jestli majitel neumřel nebo co? Když uslyšela uvnitř kořalny život, lehce tloukla plechovým hrníčkem do železné závory, jako by byla zasypaná v dole a dávala znamení zachráncům. Když se pak otevřely dveře, první vběhla do alkovny, koupila si dvě deci žitné kořalky a hned nastojačku ji zvolna vypila, slzy štěstí jí tekly po tváři, pak si koupila ještě jeden hrníček, na schůdkách upila a pak odnášela hrníček domů, křepká a bystrá, plná štěstí.“

Petře, promiň nám naši nevšímavost. Samozřejmě tě v tom nenecháme !

2 JR JR | 2. září 2008 v 13:05 | Reagovat

Pěkně jsi to napsal (přepsal), jen co je pravda. Při vrcholovém karbanu však nemá poetická literatura prostor. Já bych pana radu zdaleka tak nelitoval. Koneckonců to bylo teprve podruhé v řadě, kdy mu nešel list (já mám nejdelší sérii 4x za sebou a to taky nemumím prohrávat a přežil jsem to, relativně teda). :-) Jelikož mé prokletí znělo "několikrát" tak to ho minimálně ještě jedna špatná série čeká.

Krize středního věku,pche! Tak leda prasklá duše, to ho mohlo trápit. A to ještě nebyla jeho vlastní, resp. ta immaterielní, anýbrž ta cyklistická, kterou mu včera manželka s vlastním synem až v daleké Sokolovské ulici musela obstarati. Shodou okolností jsem je tam včera potkal.

3 jm jm | Web | 2. září 2008 v 15:59 | Reagovat

Co zlatý řez v malířství, to sen zál. důst. v mariáši. Dokonalost, harmonie, krása!

4 Littlekey Littlekey | 3. září 2008 v 9:19 | Reagovat

Ano uznávám, moje chování nebylo důstojné. Player tak vznešené karetní hry by se měl umět ovládat a strpět příkoří, které mu kartibůh sešle do listu a do talonu. Neb jen kartibůh ví, co je správné. Kaji se a jdu si odříkat 100 krát kartináš. Panu JR dodatečně gratuluji k nádhernému listu. Děkuji taktéž panu DM za provedenou psychoanalýzu, jen doufám, že její závěr není správný! :-)

5 JR JR | Web | 3. září 2008 v 11:17 | Reagovat

LK: Pěkně se kaješ, třeba se nad tebou skutečně kartibůh smiluje. Jednou... časem.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama