San Carlos de Bariloche - den první

4. října 2008 v 12:53 | JR |  Patagonie 2008

Sobota 5.4.08 - Bariloche

V tento památný den, jsme slavili Gabči narozeniny. Byli jsme v Bariloche, kam jsme dorazili pozdě večer. Bariloche se přezdívá Argentinské Švýcarsko a když si prohlédnete některé fotografie, pochopíte proč. Je to takové podhorské městečko, turistické centrum, atmosférou už dosti vzdálené od těch víc na jihu, je zde spousta hotelů, penzionů, rekreačních středisek. Oblast je velmi hustě obydlená (v porovnání třeba s Ohňovou zemí), a kromě toho je tam taky na každém rohu obchod s čokoládou, ale o tom později.


Takto vypadá běžná ulice v Bariloche



Ráno se nám nechtělo vůbec vstávat, přestože noc proběhla v klidu (4 Izraelci, co s námi bydleli na pokoji se oproti očekávání chovali celkem tiše). Celé dopoledne bylo zataženo a tak jsme aspoň obešli místní infocentra ve snaze zjistit, co se tu kde dá dělat.
Později jsme si v hostelu dali (konečně po dvou dnech) sušit stan na dvorek a vyrazili busem č. 20 k lanovce na kopec Cerro Campanario. Bohužel už po cestě začalo pršet a viditelnost se snížila na minimum. Po delším váhání jsme se přesto rozhodli lanovkou vyjet nahoru, což se posléze ukázalo jako dost špatné rozhodnutí. Takhle jsme nezmokli snad nikdy v životě! Měli jsme sice goretexové bundy, to ano, ale nějak jsme zapomněli na nohy, a taky na to, že cestou nahoru může foukat vítr a tím pádem, že může klidně pršet snad ze všech stran. Brrrrr!
Nahoře jsme se tedy hned běželi schovat do vyhlídkové kavárny, z které bylo vidět.... no, prd je slabé slovo.


Ještě teď mám husí kůži od zimy a intenzivní pocit mokra po celém těle, když vidím tento obrázek. Teď si představte, že tím jedete zhruba deset minut...




Takovýhle nádherný výhled je běžně z vyhlídky na Cerro Campanario - krásné, že?




Taky bych to chtěl zažít! Takhle vypadala realita 5.4.08 :-(




Oslavanecký zákusek a kapučínko... Zákusky v Argentině jsou všechny na jedno brdo - všechny jsou dělané z tzv. dulce de leche (doslova "sladké z mléka") a je to jakási obdoba salka, nebo něčeho takového a je to hrozně sladké. Gabču to napřed nadchlo a dokonce si toho pixličku koupila, ale po pár dnech se jí to už taky znechutilo.


I přes nepřízeň počasí, byla nálada 1A



Jelikož měla ale Gabča ty narozky, nechtěli jsme si zkazit den takovou drobností, jako že jsme promočení a zmrzlí na kost, dali jsme si kafe a zákusek a poseděli jsme nahoře, než jsme uschli. Venku se stále čerti ženili, lilo jako by měl přijít konec světa a my stále otáleli s tím, kdy a jestli vůbec se svezeme dolů, protože to znamenalo opět promoknout jak vodník Česílko. Ona to byla taková sedačková lanovka, něco jako je na Klínovec z Jáchymova. Nakonec nás to stejně neminulo, a opět jsme se pěkně "namočili". Štěstí, že autobus zpátky jel poměrně brzy. Takto neslavně tedy skončil náš první výlet v Bariloche.

V hostelu jsme se rychle převlékli do suchého, a běželi si do "společenské místnosti" uvařit čaj. Stan mokrý ještě z El Chalténu, jsme dopoledne dali sušit na dvorek, nám díky bohu holčina z recepce schovala dovnitř, takže nakonec vcelku proschnul.
Seděli jsme, pili jsme čaj, já dopisoval deník a tu se s námi dal do hovoru takový starší (ale čilý) chlapík, samozřejmě opět z Izraele a s údivem zjišťujeme, že má Čechy docela slušně procestované a naposledy byl loni v létě v Klenčí pod Čerchovem (na ten název si chudák nemohl vzpomenout a musel si to najít v nějakém průvodci, který měl s sebou). Svět je malej.

K večeru, když přestalo pršet, jsme si vyrazili do města ke katedrále a k jezeru, bylo to hezké, ale foukal studený vítr, tak jsme to dlouho venku nevydrželi a šli si nakoupit nějaké suroviny na večeři (obligátní). Při její přípravě se s námi dala do hovoru zase nějaká stará babka (a pak že hostely jsou plné mladých lidí), místní, z Argentiny, která říkala (ovšem domluva byla docela složitá - španělsko-anglická), že byla v mládí u filmu a že znala i nějakého českého režiséra... byl to nějaký eeee.... Forman, Milos Forman. Svět je fakt malej!
Večer přesto, že měla G narozeniny nakonec nebyl moc slavnostní (to jsme odložili o dva dny později), dali jsme si akorát dobré červené vínko a poměrně brzy šli spát v naději, že se počasí umoudří.


Barilochská katedrála se moc neliší od nějakých německých, nebo takových. co jsme viděli ve Skandinávii. Akorát vedle ní stojí veliký šutr, který zde prý nechal ledovec.



Pozdně podvečerní pohled na jezero nad kterým se bohužel stále držely mraky


Příště bude malý čokoládový speciál, tak se těšte (vy co máte rádi sladké).
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Proky Proky | E-mail | Web | 10. října 2008 v 1:26 | Reagovat

I pres neprizen pocasi to musela byt opravdu nadhera! Vypraveni o tech obchodech s cokoladou si urcite take rad prectu (cokoladu a hlavne marcipan miluji :o)

Aktualitka: Tak uz mam za sebou druhy den v nove skole. Ucitelum skoro vse rozumim (mam Skota, Anglicanku a Australana), ale slysel jsem tam mraky novych slovicek. Asi se budu konecne muset poradne ucit anglictinu ;-)

Pozdravy z jarniho Sydney...Proky a Jana

2 JR JR | 10. října 2008 v 7:30 | Reagovat

Proky: díky za pozdrav od protinožců, jaro vám závidím, tady začínají podzimní plískanice a hlavně už se brzo stmívá. Mám též spoustu témat na psaní (např. v neděli jsem opět letěl letadlem), ale nestíhám, tak snad o víkendu něco přidám k lepšímu.

Co já si pamatuji, tak Skoti mají naprosto nenapodobitelný přízvuk.

3 Sargo Sargo | 13. října 2008 v 21:43 | Reagovat

Jooo lanovka v dešti, to můžem. Pište nás třikrát. :-D (Ale NÁM nahoře rostly borůvky! ;-))

4 JR JR | 13. října 2008 v 22:33 | Reagovat

Sargo: píšu! Já bych vás chtěl vidět... ono je déšť a ono je "cosi" jako když pustíte naplno sprchu. Ale sprchu shora, zdola, zprava, zleva a ještě z několika dalších naprosto nepravděpodobných směrů.

pak na nějaký borůvky... prostě nebude nálada :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama