Bariloche - Bosque de Arrayán, Villa Catedral

2. listopadu 2008 v 18:02 | JR |  Patagonie 2008
Dnes se naposledy podíváme do Bariloche a do Argentiny jako takové.

V předchozích článcích jsem ještě nezmínil dva vcelku zajímavé výlety, které jsme tam podnikli a sice do Bosque de Arrayán a trochu do kopců z Via Catedral do Refugio Frey.









Neděle 6.4.08 Bariloche - výlet do okolí

Ráno jsme se vzbudili trochu dřív, přičemž jsme zjistili, že nám přibyl ještě jeden spolubydla, ale ten klidně chrněl. My si šli dolů do kuchyně udělat výživnou snídani - míchaná vajíčka se zbylými párky od včera. V deset jsme pak vyrazili busem č. 20 na západ města, na konečnou, odkud jsme se pak vydali do parku Llao Llao na malý trek. Bohužel cestou se opět rozpršelo a rozfoukalo. Že mne tradičně přepadly střevní problémy netřeba ani hovořit.
Konečná autobusu byla u nějakého luxusního hotelu, v jehož resortu bylo i golfové hřiště (nějací nadšenci opravdu i hráli), my se chvíli drželi na asfaltové silnici, ale pak jsme zahnuli na stezku do lesa Arrayánských stromů (přesný český název neznám). Vlastně to vypadalo spíš jako prales, než les, bylo tam plno místní odrůdy bambusu (místy jsme šli úplným tunelem z bambusových stvolů), nějakých velkých stromů a pak hlavně těch Arrayanů - podivně pokroucených stromů skořicové barvy, které byly opravdu zajímavé, viz. fotky.


Zprvu velmi pohodlná cestička, se brzy změnila na cestu hustým pralesem




Podle této cedule jsme poznali, že "už jsme tam"



Takhle zvláštně ty stromy vypadají. Je jich tam spousta.


V lese ani moc nevadil ten déšť, hustý porost nás celkem slušně chránil, lidiček jsme tam potkali minimum, a tak to se všemi těmi zvuky skřípějících stromů ve větru a všelijakými "skřeky" ptáků, působilo až trochu strašidelně. Kromě toho jsme měli obavu jak je to vlastně dlouhé, protože jsme neměli žádnou pořádnou mapu a na cedulkách označujících cestu nebyly ani hodiny, ani kilometry.
Nakonec to ale nebylo tak dlouhé a brzy jsme vyšli z lesa dali se dál po silnici vedoucí oklikou zpět do Bariloche. Na chvíli jsme z ní opět uhnuli na menší trailík k Lago Escondido, a pak už jsme šli jenom po silnici, která svými výhledy ze všeho nejvíc připomínala Alpy, fakt, že jo. Vcelku uondaní a zmoklí jsme došli až do resortu Bahía Lopez, kde jsme v tamním poloprázdném hotelu u kafíčka počkali na autobus zpátky do města. Celkově to byla pěkná procházka, škoda toho počasí.
Po návratu do hostelu jsme se courli po městě, rozhodli jsme se pak dát Bariloche ještě jednu šanci a koupili si lístek dál do Puerto Montt až na úterý ráno.


Detail jednoho dalšího velmi zvláštního stromu - někdy lituji schvé botanické nevědomosti a analfabetismu, že nevím, jak se to vlastně jmenuje.



Toto byl asi nejhezčí výhled, který se nám po cestě naskytnul, zrovna chvíli nepršelo.



Suché stromy, ty já můžu. Obzvlášť ty pokroucené drsným větrem



Pondělí 7.4.08 Bariloche - Villa Catedral

Vstali jsme opět časně, a vyrazili na autobus, který neměl číslo, nýbrž jen označení "Catedral". Nebyli jsme si úplně jisti, na které zastávce má vlastně stát a tak jsme trochu znervózněli, když měl už dvacet minut zpoždění. Naštěstí, to je v Argentině ještě vcelku normální, takže bus nakonec přijel. Cesta do horského střediska trvala tímto šouravým městskáčem skoro celou hodinu a když jsme ve Villa Catedral v cca 1000 metrech nad mořem vystoupili, připadli jsme si jako ve městě duchů - nikde nikdo, nic nebylo otevřené, žádné informace, nefungovaly, zkrátka pusto prázdno. Bylo vidět, že se teprve pomalu chystají na zimní sezonu (bylo tam několik vleků), zkrátka, že jsme tam v nevhodnou dobu. Měli jsme docela problém tím pádem najít i výchozí bod na trail k Refugio Frey, protože jsme byli široko daleko jediní turisté.
Nakonec se nám to podařilo a vyrazili jsme na cestu s cca 700 metrovým převýšením. Podle mapy u začátku to mělo být 4 hodiny jedna cesta, my to nakonec stihli i o něco málo dříve. Bylo sice oblačno, ale nepršelo, naštěstí. Nejprve se šlo bambusovým porostem, dlouho po vrstevnici, pak jsme začali pomalu stoupat po úbočí hory Cerro Catedral, kde pásmo stromů a keřů brzy přešlo v poměrně rozsáhlé spáleniště.


Někde za tímhle "kopečkem" byl náš cíl.


Cesta je prach a štěrk a udusaná hlína....


I v detailech bylo čím se kochat.



Některé části cesty byly na první pohled trochu outdoorovější, ale vše bylo v pohodě a to jsem strašpytel.


Za ním to už pak šlo šturmem nahoru, po vcelku strmé mokré stezce skryté v pralesovitém porostu. Občas bylo potřeba něco obejít, přelézt nebo podlézt (a pak se zase narovnat), zkrátka to bylo technicky trochu náročnější, což mi dělalo trochu problémy, ta fyzička prostě chybí. Celou dobu jsme nepotkali fakt ani živáčka, až v refugiu (=útočiště, nebo tábořiště) Petříček byl jeden, slovy jeden stan. To jméno zní hodně česky, ale podle toho, co tam bylo napsáno to bylo pojmenováno po nějakém horolezci ze Slovinska. Každopádně to na tom druhém konci světa působí docela legračně.


Vypadá to pěkně, ale uvnitř to bylo spíš fuj, špinavá smradlavá díra s prkenou podlahou a minimem místa


Jak jsme dál stoupali, vedla cesta mezi "vousatými" stromy porostlými lišejníkem, později se to změnilo v husté křoviny až nakonec byla jen holá skála. To už jsme byli ale prakticky nahoře v refugiu Frey, utahaní jak koťata.
Cílem bylo takové malé horské pleso, obklopené skalami a bouda, která jako by vypadla z oka nějaké v Dolomitech. Podstatné bylo, že bylo otevřeno a uvnitř teplo a útulno. Ani nás už nepřekvapilo, že jsme jedinými hosty, hlavní bylo, že jsme si dali teplý čaj a já pak ještě "vrcholové" pivo.


Cíl cesty, refugio Frey, 1700 m. n. m.


Tomuhle se říká pohoda - můj spokojený a blažený výraz asi hovoří za vše.


Ale bylo tam krásně!, Jo. tam jo.

Kolem půl druhé jsme se vydali na cestu zpět, při které jsme už potkali pár turistů, mezi nimi i dvě holky, se kterými šli 3 "friendly dogové". Nevím, jestli jsem tu už o fenoménu přátelských psů psal, každopádně je to neuvěřitelné - tihle s nimi šli až z Villa Catedral, zřejmě proto, že jim dali dole něco k snědku. Přitom jsou to velcí psi, kterých bych se u nás normálně bál, kdyby byli takhle volně. V Argentině (a v Chile) v pohodě - vůbec neštěkají, vůbec neotravujou, prostě jsou jenom "friendly".
Jak jsme pak šli podél úbočí, tak byla krásná duha - dole v údolí asi trochu pršelo. Provázela nás dobré dvě hodiny.


Cesta dolů připomněla, že i zde byl podzim v plném proudu.



Vousaté stromy


Stále vousaté stromy, ehm dřeva. Prostě jsem neodolal.



Tohle mi přišlo velmi zvláštní - to je prostě postava, jak si zakrývá loktem obličej. Takový Ent.



Duha nad spáleništěm




byl to nádherný výhled do kraje, v dálce pod kopcem leží Bariloche.


Tam a zpět byla ta cesta 20 km, takže když jsme kolem tři čtvrtě na pět přicházeli do Villa Catedral, měli jsme toho dost. V autobuse cestou zpátky jsme víceméně podřimovali.
Když jsme se v hostelu trochu vzpamatovali, šli jsme se odměnit na tu steakovou hostinu, jak jsem o ní psal nedávno. Byla zasloužená.

Argentina se s námi tedy rozloučila v dobrém, toto byl vlastně poslední pěší trek, který jsme udělali, pak už to bylo jen deštivé okolí Puerto Monttu a Santiago de Chile. O tom zase příště.

Další fotky jsou jako vždy v galerii

jedna bonusová, podívejte, co měli v tamním Carrefouru:


pěkně komplet i s českými etiketami.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Proky Proky | E-mail | Web | 2. listopadu 2008 v 23:30 | Reagovat

Koukam, ze ceske pivo se da koupit asi po celem svete ;-)

V Australii vsak pijeme spis vino, protoze ho zde maji o dost levnejsi nez pivo a je navic velmi lahodne...

Mejte se krasne, protinozci J+R

2 JR JR | 3. listopadu 2008 v 22:42 | Reagovat

Jo, tak to tam bylo samozřejmě taky. Vino levnější a lepší, jéje! Ale zase občas jsem měl chuť to "prostřídat" :-)

3 Pedro Pedro | E-mail | Web | 15. listopadu 2011 v 22:20 | Reagovat

Třídní původ? Moji předkové byli neandrtálci, takže díky za info:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama