Santiago de Chile

22. listopadu 2008 v 22:01 | JR |  Patagonie 2008
Minulou sobotu jsem s naším "patagonským programem" vystoupil v rámci karlovarského cestovatelského festivalu Caminos a snad to nebylo tak úplně zlé, když na konci byl i potlesk. Títmo bych chtěl všem, kteří mne přišli podpořit moc poděkovat.

Panorama Santiaga z vrchu San Cristobal

Teď bych tedy rád dokončil tuto cestovatelskou etapu i zde na blogu. Asi to stejně nebude v jedné stati, to by asi bylo moc dlouhé, tak to zkusím na dvakrát.


Do velkého města jsme se zprvu dost báli. Přeci jen, zkušenost z Buenos Aires byla pořád ještě palčivě živá. Původní myšlenka byla, zdržet se tam jen na nezbytnou jednu noc (kterou jsme měli už z domova rezervovanou) a druhý den hned odletět, nakonec to ale kvůli nepřízni počasí v Puerto Montt byly dva celé dny a dvě noci. A nebylo to vůbec špatné.


Čtvrtek 10.4.08 - Santiago de Chile
V autobuse jsme krásně prospali celou noc a probudili se až kolem sedmé ráno, tak akorát na snídani, kterou nám roznesl stevard a hodinku na to jsme už byli v Santiagu. Měli jsme z domova připravenou adresu našeho hotelu i cestu k němu, nebylo to z autobusového nádraží až tak daleko. Šli jsme do metra, kde ještě probíhala ranní špička - to bylo něco! Vlaky přijížděli jeden za druhým (ale doslova, jen v řádu jednotek vteřin po sobě!) a všechny byly totálně narvané. Na nástupišti se přesto tlačily ohromné davy, doslova zástupy lidiček, z nichž se vždy dovnitř dostal tak jeden, dva. Neuvěřitelné. Teda, slyšel jsem o "nahaněčích" v tokijském metru - jak tam "hňácají lidi", aby se jich dovnitř vešlo více, to tu sice nebylo, ale jak jsem to viděl, uživili by se tu dost dobře.
My jsme na to jen nevěřícně zírali a zůstali stát stranou - s těmi batohy na zádech ani nemělo smysl uvažovat o tom, že bychom se tam dostali. Naštěstí špička úderem deváté velmi rychle opadla a my se svezli do naší stanice Universidad Chile na Linea 1. Metro má velmi podobný styl, jako to pražské - schéma linek - je jich tu pět, ale tři jsou takové "hlavní" a mají také zelenou, červenou a žlutou barvu, jako v Praze. Bylo tam ale strašné horko - rozprašovače tam vháněli trochu vlka, ale i tak to bylo na padnutí. Jinak všude plno securiťáků a od pohledu čisto a bezpečno.
Hostel jsme našli celkem rychle byl na malinkatém náměstíčku Plaza de Londres v takové staré klidné čtvrti. Jelikož jsme přijeli o den dříve, neměli pro nás ještě volný pokoj TWIN (=s manželskou postelí) ale vzali jsme za vděk jiným pokojem, kde byly dvě oddělené postele. Cena 16tis. CLP ještě celkem ušla, i když to byla taková kobka bez oken. Bylo tam ale čisto, koupelna a WC společná na chodbě hned vedle. Na druhou noc jsme se přestěhovali jinam, a to byl luxus. Ale k tomu později.
Oproti jihu, z kterého jsme přijeli, bylo tady už krásné počasí a teplo. Vlastně horko. Na tričko a kraťasy o sandálech nemluvě. Bohužel já měl jen to tričko, jinak jsem musel chodit v kalhotách (sice byly s obdělávacími nohavicemi, ale to se cestou rozbilo a Gabča mi to musela sešít) a v "horských" botách.
Po ubytování jsme vyrazili do města, na Plaza de Armas do informací, s dotazem na to, co se dá v Santiagu dělat. Chtěli jsme opět doporučení něčeho na celý den, ale bylo to slabé, odkázali nás víceméně na místní cestovky, což už přesahovalo naši představu o tom, kolik za to chceme (a můžeme) utratit.




Kostel na Plaza de Armas


Na Plaza de Armas je živo - hrají se tam šachy...



.... kreslí se svaté obrázky křídou atd.

Nakonec jsme se spokojili s mapkou a pár doporučeními ohledně přímo centra města. Nejdřív jsme se vydali směrem ke kopci San Cristobal a po cestě prošli univerzitním městečkem, teda jestli tam byla univerzita jsem si pořádně ani nevšiml, ale kaváren a hospůdek tam bylo moře a študáků rovněž. Příjemné místo.
V jednu chvíli jsme zabloudili do uličky, kde je dům Pabla Nerudy - nejslavnějšího chilského básníka, který se pro svůj pseudonym inspiroval naším Janem Nerudou - svět je malej.
Celkově ty uličky, kterými jsme tam šly byly pěkné, barevné, útulné, ač město jako takové ve mne žádný velký dojen nezanechalo, tyhle uličky se mi líbily.


Dům poety Pabla Nerudy, resp. jeden z domů (měl jich víc)- tento poeta byl poněkud lépe situovaný, než jeho český vzor



barevné domečky cestou k San Cristobalu

Na kopec San Cristobal se běžně jezdí lanovkou (funicular), která je takovou starší obdobou naší lanovky na Dianu, takže to jsme si nemohli nechat ujít, a navíc, komu by se chtělo šlapat ten kopec pěšky, když bylo takové horko. Navíc na vrchu pak jezdí ještě jedna - "závěsná" lanovka, nebo jak to říct, té se říká (Telerífico) a při koupi obou lístků dohromady to vyšlo celkem levně.
Nejprve jsme si z jednoho vrcholku pod 15timetrovou sochou Panny Marie prohlédli panorama města, ponořeného do prachu a smogu a usoudili jsme, že Santiago nepatří zrovna mezi perly, které je bezpodmínečně nutné navštívit. Na druhou stranu - každý pohled shora má něco do sebe, ať už se koukáte na cokoli. Bohužel nebylo v pozadí vidět panorama zasněžených And, to je asi jen po dešti, nebo v zimě, či brzy na jaře - jinak to přes smog v údolí prostě není možné.


Kopeček San Cristobal


Lankova na Dianu? No možná před sto lety...
(p.s. prosím omluvte sníženou technickou kvalitu fota - velké kontrasty ten foťáček opravdu nepobere)



závěsná lanovka alias Telerífico jede nad dost hlubokým údolím...až má člověk trochu strach!




malé video ze strašidelné cesty



Na vrchu jsme setrvali docela dlouho, kochali se, odpočívali a projeli se tou závěsnou lanovkou tam a zpět. Poté jsme se vrátili do města a šli na jiný kopec - Santa Ana, což byla původně vlastně skála, kterou se architekti města rozhodli při výstavbě všeho ostatního tak nějak ušetřit. Vypadá to jako zelený ostrov tyčící uprostřed moře šedivého města.
U vstupní brány nás kupodivu kontrolovali policisté a zapsali si nás do nějaké knihy, asi návštěvní. Nahoře jsme objevili pěkný park, k tomu pár historických staveb, resp. staveb v lehce umělém historizujícím stylu - takový záchvěv romantismu něco jako u Ludvíka Bavorského, jen méně pompézní. Výhled odtamtud byl zvláštní - tím jak byl člověk obklopen budovami, v některých se to celé zrcadlilo... zvláštní, ale neřekl bych, že nějak moc hezké.


Takto byla Santa Ana vidět z té lanovky (je to ten malý zelený kopeček)




Fontána na Santa Ana







toto byl pohled ze Santa Any- skoro na všechny strany


Během vyhlížení jsme se rozhodli, že nejlepší by bylo druhý den ze Santiaga vypadnout a podniknout celodenní túru na místní vinice.
Když jsme se pak vrátili do hostelu, zeptali jsme se, kolik by to stálo s cestovkou, ale bylo to poměrně dost cca 30tis CLP na osobu za půldenní výlet. Proto jsme se vydali ještě hledat nějakou jinou nabídku do města a vzali jsme to i přes stanici metra Los Heroes, odkud nám měl v sobotu odjíždět bus na letiště. Nebylo to od hotelu tak daleko.
Chodníky v Santiagu jsou dost široké a věčně plné lidí, až z toho jde člověku hlava kolem. Nám šla kolem dokola asi dvakrát, protože jsme v jednu chvíli viděli na travnatém náměstíčku vedle cesty obrovskou modrou velrybu. Nakonec se ale ukázala pouze nafukovací a celá pod patronátem Greenpeace.


proč já vlastně furt říkám, že jsme v těch správných místech měli vždycky na velryby smůlu a neviděli je?

Zkoušeli jsme se dívat po nějakých místních cestovkách přímo na jednom autobusovém nádraží, ale nic tam nebylo. Zato v hostelu, který byl naproti jsme pochodili o něco lépe. Ochotný mladík, který tam měl zrovna službu na recepci nám poradil, ať si tam zajedeme sami, že to metrem a pak busem není zase tak daleko a že to bude určitě levnější. Potom zavolal přímo do jedné vinice a předal mi sluchátko, ať si to tam domluvím sám. Nemluvili tam ani slovo anglicky.
Následoval telefonní rozhovor s nějakou paní na recepci, který považuji za vrcholný výkon svých znalostí španělského jazyka. Pro jednoduchost to přepíšu v doslovném českém překladu:



Já (nesměle): "Haló?"
recepční: vodopád nesrozumitelných slov
Já: "mluvíte anglicky?"
recepční: "Ne."
Já: "- prosím rezervace dvě osoby zítra, ráno"
recepční: "ok, v ...."
Já: "prosím?"
recepční: "11:30"
Já (pro sebe) - asi v půl dvanáctý, možná.
"A jak se dostat k vy?"
recepční: "To musíte metrem..... přestoupit na...... pak přestoupit na bus.... pak vystoupit na...."
Já (zoufale) - "prosím můžete zopakovat?"



...a tak dále....



....nakonec jsem si zapsal pár názvů stanic (hlavně tu výstupní metra), s tím, že se na zbytek už budeme muset doptat na místě. A s pomocí všech bohů jižní Ameriky.... to snad najdeme.


takhle doslova pitomně je v šedi ostatních domů "utopený" prezidentský palác


Po cestě zpátky do hostelu jsme si dali na ulici ještě dvě empañadas, což jsou takové moc dobré smažené kapsy plněné zeleninovou čalamádou, nebo masem, anebo sýrem. Mňamka, ovšem chce to být v dosahu toalet, což bohužel byl náš případ. Na Gabču tu přišlo velmi záhy, když jsme v supermarketu nakupovali jídlo na večeři (a taky konečně balík Maté, které už jsem se bál, že nikde neseženeme). Naštěstí tam bylo kde si odskočit, já si to prožil až v noci. No ale stejně jsme si je dali druhý den znova....


takhle se prodávají empaňdas! Je to na každém "větším rohu"


A tahle dáma měla nejlepší!


Večer jsme šli spát pěkně utahaní z toho celodenního trmácení se městem, ale měli jsme se nač těšit, čekala nás exkurze do vinic Concha y toro, o které vám něco povím příště.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Proky Proky | E-mail | Web | 24. listopadu 2008 v 1:20 | Reagovat

Koukam, ze tam maji pekne lanovky, ale opravdu nic moc prezidentský palác :o) Asi bych tam nechtel delat rezidenta...

Uz se tesim na posledni dil!

Ciao Proky

2 JR JR | 24. listopadu 2008 v 7:22 | Reagovat

To jako proto, že už bude posledni? :-)

každopádně díky za komentář :-)

3 lékárník MB lékárník MB | 24. listopadu 2008 v 13:02 | Reagovat

Na tu verlybu si z přednášky nepamatuju, ale Tvůj téměř cimrmanovský seminář byl opřen nejen o kvalitní fotografie, ale hlavně o nenahraditelný komentář. To byla prostě lahůdka

4 JR JR | 24. listopadu 2008 v 13:49 | Reagovat

MB: děkuji, nápadobně!

na přednáškách je krásný to, že ti do toho nikdo nekecá a můžeš bez přerušení něco říct a eventuelně (když to vyjde) zakončit pointou. To se doma, nebo mezi kamarády skoro nikdy nestane, protože do toho vžycky někdo skočí s ještě vtipnější poznámkou, či pointou.

ostatně s tebou coby rozeným komentátorem za zády jsem to místy při přednášce opravdu něměl snadné, abych se sám nerozesmál :-)

Samozřejmě, celá přednáška byla ochuzena o spoustu srandovních fotek, kde jsem já, nafukovací velryba (rozlišuje se v některých případech pouze barvou) atd. To se tam prostě nehodilo a nebo už nevešlo.

5 Littlekey Littlekey | 26. listopadu 2008 v 9:45 | Reagovat

Mrzí nás to, ale neměli jsme na vybranou, logicky jsme volili to, co jsme ještě neviděli. Když jsme odpoledne debatovali se Sargo a Jarmikem, také se velmi pochvalně vyjadřovali o tvé prezentaci.

6 DJ DJ | 31. prosince 2008 v 22:37 | Reagovat

přednášky jsou pro mne voleny v nelogických  termínech a lokalitách :)), ale věřím, že to křupne, jak se říká, a zažiju to.

Musím říct, že ten popis dojmů z města je parádní. Tohle je důvod, proč se prokousávám tímhle materiálem. Líbí se mi to. Jen bych to volil trochu strukturovaně proložené odkazy na obšírnější popis, kam se Ti vejde vše, abys měl dobrý pocit, že si čtenáře neochudil.

Ale je to můj subjektivní dojem a sám vytvořit ucelenou reportáž z cesty udělat neumím, Ty již roky ano.

Díky a omlouvám se za prodlevu, louskám pomalu.

7 JR JR | 2. ledna 2009 v 11:18 | Reagovat

Ó děkuji, jsem polichocen. Je fakt, že strukturovanější by to být mělo. Jenže to je pak i pracnější (ty odkazy a tak), což naráží na mou vrozenou mimořádnou lenost.

Přednášku jen tak žádnou další nechystám. Možná budu dělat něco v práci, kde jsem to už jednou musel z pracovních důvodů odvolat. Ale to by ti asi moc nepomohlo :-)

8 DJ DJ | 2. ledna 2009 v 16:35 | Reagovat

To asi ne, ledaže bychom to spojili s mou plánovanou neurčitou uniformovanou návštěvou u pana LK ve firmě :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama