Upršený Puerto Montt

8. listopadu 2008 v 11:00 | JR |  Patagonie 2008

Přesně za týden bude festival caminos, kde budu mít krátké povídání o našem Patagonském putování, tak si říkám, že je na čase to do té doby tady dotáhnout, aby ti co nepřijdou, nebyli o nic ochuzeni.
Dnes vzpomenu ty nejupršenější dny, které nám v závěru dovolené chtěli zkazit dojem z jinak pěkného počasí. Vzpomeňme, že v minulém článku jsem skončil v Bariloche, odkud jsme se následující den vydali do Chile...


Puerto Montt ve své zamračené kráse, no kráse.... prostě takhle to tam vypadá





Úterý 8.4.08 - San Carlos de Bariloche - Puerto Montt

Ráno bylo opět hnusně, takže cesta busem přes údajně romantický horský průsmyk do Chile stála za houby. Pohybovali jsme se téměř výlučně v mlze a nebylo vidět vůbec nic. Zato to ale byla pohodlná cesta. Jeli jsme se společností Via Bariloche, ve dvoupatrovém busu - semi cama (pololůžkovém), kde jsme dostali třeba i snídani.
Naposled jsme překročili argentinsko-chilskou hranici a za pár hodin jsme byli v Osornu, kde většina ostatních cestujících vystoupila. My pokračovali ještě hodinu a půl až do Puerto Montt. Cestou nebylo vidět nic zajímavého, pouze přestalo pršet (zajímavé samo o sobě), ale bylo pořád dost zamračeno. Krajina kolem byla zemědělská - všude samé pasoucí se krávy, také to zde bylo mnohem zabydlenější, najednou všude spousta domků, staveb.... a navíc jsme si to štrádovali po klasické dálnici s dvěma pruhy v obou směrech! Prostě civilizace.
V cíli nejprve hledáme ubytování, na nádraží si nás odchytl jakýsi chlapík v pseudouniformě nádražního zřízence, ovšem podivného vzezření (neměl žádné přední zuby). Zavedl nás do nedalekého pensionu (zde tomu říkají "family hosteria"), ale nám se tam moc nelíbilo, protože nebylo možno používat kuchyň. Zašli jsme tedy naproti, kde to bylo o tisíc pesos levnější, byla tam kuchyň k dispozici a navíc byla na pokoji koupelna se sprchou. Celkově je to ale jiný styl než hostel (ty tu asi nejsou), jsme tam i jediní mladí a též jediní cizinci.
Bohužel, teprve po zaplacení první noci zjišťujeme, že zrovna tahle hosteria nebyla dobrá volba. Smrdělo to tam, spousta much a v koupelně špína a mravenci.
O švábech v kuchyni snad raději ani nemluvě.





Ne, tak v tomhle pokoji to opravdu moc nevoní...






Koupelna sice na pohled vypadala docela obstojně, ale při bližším ohledání a očuchání už to bylo slabší. Na druhou stranu, my nejsme v tomto směru moc vybíraví.

Vyrazili jsme do města, nejprve do čtvrti starých dřevěných domků, kde jsme si v takové tržnici vyzkoušeli vlastní odvahu a koupili si kousek čerstvého sýra.
Jelikož přímo v P. Montt vlastně nic není, měli jsme v plánu u nějaké místní cestovky sehnat nějaký krátký zájezd (jedno-, maximálně dvoudenní). Ve městě to ale bylo relativně drahé, tak jsme se vrátili na autobusové nádraží, kde už to bylo lepší. Gabča chtěl zájezd k termálům, jenže na tu zatím nebylo přihlášených dost lidí, ale máme se zkusit vrátit v sedm.





čtvrť "romantických dřevěných domečků" jak psali v průvodci, na nás nepůsobila tak docela bezpečně, tak jsme to vzali hopem.





Fotka z města, která se myslím i přes značnou rozmazanost celkem povedla - tady je krásně vidět, kolik je tam všude potulných psů (friendly dogů). A přitom jsou úplně v klidu.

Bohužel se mezitím rozpršelo a přímo lilo! Vyrazili jsme nakoupit a pak zpět do hosterie, kde jsme čekali do sedmi. Tak nějak na čas jsme se vrátili na nádr, ale tam jsme s překvapením zjistili, že je teprve šest! Posun o -1 hodinu jsme jaksi nezaregistrovali. Tu hodinku navíc jsme strávili ve městě, ale pršelo tak jsme se schovávali v obchodech a byli jsme tak nějak bez nálady.
Ve správný čas jsme byli zpátky, ale bohužel, na termály se jelo až pozítří. Vzali jsme tedy o něco levnější túru na peřeje Petrohue, která byla už zítra, a tak nějak jsme se rozhodli, že to v Puerto Montt zabalíme, počasí bylo proti nám.
Večer jsme si udělali tradiční těstoviny s kečupem a sýrem, lidi tam byli milí, ale s naší chabou španělštinou jsme si moc nepokecali. Navíc to dole v kuchyňce hrozně páchlo rybinou, a tak jsme radši šli brzy spát. Venku dál lilo.



Středa 9.4.08 Puerto Montt - peřeje Petrohue

Stále chčilo a chčilo, počasí, na které jsme z našich cest poměrně zvyklí, přesto na náladě nikdy nepřidá. Po snídani jsme si na nádraží dali bágly do úschovny (trochu s obavami) a u stánku, kde jsme včera objednávali túru, si nás vyzvedl řidič-průvodce jménem Hector, který mluvil anglicky. Naším dopravním prostředkem pak byl takový malý busík, nebo dodávka, vlastně ani nevím, jak se těmhle autům správně říká. V každém případě žádná šunka. Po městě jsme ještě posbírali další 4 lidičky a vyrazili jsme na vyhlídku nad Puerto Montt, kde v dešti nebylo bohužel vůbec nic vidět.





Vyhlídka bez vyhlídky, to je jako Hamlet bez Hamleta.



náš pohodlný dopravní prostředek



Chilané, ale asi španělsky mluvící obecně říkají: "A mal tiempo buena cara", což volně přeloženo znamená, že špatným podmínkám (počasí) se má čelit s úsměvem. Tuto větu jsme se kdysi na špánině učili, ale teprve tehdy, když ji řekl Hector, mi tak nějak došlo o čem to je. Nikdo z přítomných (postarší manželé a dva chlápci ve středních letech) neztrácel ve špatném počasí náladu, byli pořád samá legrace, vtipkovali jako by to byli staří známí. Škoda jen, že jsme skoro ničemu nerozuměli.
Vyjeli jsme z města a jeli do Puerto Varas, kde jsme měli cca půl hodiny na prohlídku města a místního casina.


Nejprve pohled







A nyní smutná, mokrá realita....


Souhlasili jsme s ostatními, že si dáme společný oběd za 5tis na osobu v jedné restauraci po cestě. Mělo to být ve stylu "tenedor libre" tozn. doslova přeloženo "svobodná vidlička" a je to styl "all you can eat" nebo-li "sněz kolik chceš". To nás samozřejmě lákalo.
Byla to obrovská restaurace s velkými okny s výhledem na jezero (a na bohužel neviditelný vulkán). Oběd byl super, nejprve jako předkrm "píjas" smažené slané koblížky, ještě teplé, které se roztrhly na půl a do nich se dávala taková dobrá zeleninová čalamáda. Hlavním chodem byl talíř výborného vařeného vepřového a hovězího masa s bramborem a talířem zeleniny (hrášek, mrkev a červ. řepa). Toto pak bylo několikrát doplněno, než jsme řekli stop (to už jsme samozřejmě byli přejezení). Bylo to na takových společných mísách, ne pro každého, takže se to dalo brát víc jako "společenská událost". Nakonec byla pak ještě zmrzlina.
Jeden ze spolucestujících mluvil anglicky, tak nás "vtáhl" do společné diskuse, povídali jsme o poměrech u nás a zde a spousta toho byla až překvapivě stejná. Docela jsme se pobavili, škoda jen toho zlého počasí.

Po obědě pršelo o něco méně, popojeli jsme kousek dál k Laguna Verde - sopečnému jezírku, které sousedilo s tím velkým jezerem, na které jsme koukali z restaurace (prý je druhé největší v Chile). Obešli jsme ho kolem dokola (to malé jezírko, ne to velké!) v jednom místě se to prý když je víc vody i spojuje (ten den to už skoro byl ten případ). Kolem byla docela bujná vegetace, všechno bylo ale intenzivně mokré, takže jsme neměli moc chuť se tam nějak dlouho zdržovat.
Další bod programu byla projížďka lodí, ale v tom počasí jsme se rozhodli to vynechat. Když jsme pak viděli nějakou jinou skupinku, která do toho šla, věděli jsme, že jsme udělali dobře. Byli mokří komplet durch.





Sopečné jezírko


Vyrazili jsme tedy proti proudu dál až k cíli cesty - peřejím Petrohue. Po levé straně se nám ukazovaly zvláštní úkazy - bahnopády. Vypadá to stejně jako vodopád, ale místo vody ta teče bahno. Na jednom místě byla silnice dokonce jedním takovým bahnopádem přerušena, až jsme si mysleli, že to je konečná. Ne tak Hector, nejprve si to šel omrknout a pak to prostě přejel. Tenhle napínavý okamžik jsem natočil i na malé video, tak ho sem dám a uvidíte sami.



Bahnopád - statické foto



a zde videozáznam




Toto je nahrávka z našeho adrenalinového přejezdu přes bahnopádem rozervanou silnici




Peřeje samotné byly moc pěkné - divoká nespoutaná řeka, voda jako živel a to vše na podklady černých lávových kamenů. Prochodili jsme si tam nějaké ty chodníčky a mohli jen litovat, že nebyla v pozadí vidět ta sopka.





Goretexová bunda s kapucí = nejlepší přítel člověka v časech, jako byl tento








Saltos de Petrohue



So much fot the vulcano... zkrátka, něco tomu chybí.




ale je to živel, tahle ta voda...





Zde ještě malé video




Cestou zpátky byl také ještě jeden "krásný" výhled na vulkán, chce to holt trochu víc představivosti, no.

Pak už jsme se jen vrátili zpět do Puerta Montt, kde jsme se definitivně rozhodli pro odjezd do Santiaga už teď, to počasí nevypadalo ani podle předpovědi, že by se mělo umoudřit.
Koupili jsme lístek u společnosti Pullman bus za krásnou cenu 8 tis CLP / osobu za semi-cama. Už přesně nevím, kolik to bylo kilometrů, ale určitě přes tisíc, jeli jsme na noc, a překvapilo nás, jak rychle jsme to měli ujet.
Bus navíc nebyl plný a tak jsme se v horním patře "roztáhli" a každý si sednul na jednu dvousedačku. Dostali jsme večeři, a koukali na televizi, kde dávali staré hudební klipy z 80. let - doslova vykopávky a pak nějaký film. Potom jsme se už nechali ukolébat plynulou jízdou a těšili se (a zároveň se trochu obávali) do velkého města.






Fotka našeho busu po příjezdu do Santiaga.



O Santiagu budu vyprávět příště a myslím, že to už pak bude poslední, či předposlední článek o našem patagonském dobrodružství.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Proky Proky | E-mail | Web | 11. listopadu 2008 v 11:21 | Reagovat

Koukam, ze nezahalis a je tu zase dalsi pekny clanek. Sice, jak pises, nebylo dobre pocasi, ale i tak jste urcite plni dojmu a zazitku!

My jsme byli v patek v Sydney akvarium a tak to jdu zpracoat at je take dalsi clanek. Na foceni to nebylo, proto jsem povetsinou tocil na kameru...

Z druhe strany sveta mava ROBERT

2 JR JR | 11. listopadu 2008 v 20:30 | Reagovat

Nazdárek, díky moc za pohled, musím ho naskenovat a dát ho sem, už se na to chystám od pondělka! Omluvou budiž, že jsem se právě vrátil z Německa...

3 Proky Proky | E-mail | Web | 11. listopadu 2008 v 22:28 | Reagovat

To je OK...hlavne, ze dorazil!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama