Ve vinicích Concha Y Toro

8. prosince 2008 v 15:57 | JR |  Patagonie 2008
Konečně jsem se zase dostal k psaní. Poslední dobou není nic jednoduché, předvánoční trudnomyslnost je vtipně doplněna redukční dietou a stresem v práci. K tomu nějaká ta "rýmička", mariášnický turnaj (absolvovaný v horečce) a člověk aby pohledal volnou hodinku na sepsání pokračování cestovatelského blogu.
V každém případě, dneska to bude o víně. Vidím to na předposlední reportáž z patagonské cesty, ostatně, právě jsem zabookoval letenku na cestu další, tak ať se nám to pak neplete, že?
Minule jsem tedy zmínil můj fatální výkon v domluvě exkurze v Concha Y Toro, tak si tedy poslechněte, jak to všechno dopadlo.
Takovýhle pěkný dvoreček mají v Concha y Toro - asi byste neuhodli, že za tou zdí vlevo byla toaleta pánská a napravo dámská. Jak vás znám, určitě byste to tipovali naopak! :-)




pátek 11.4.2008 Santiago de Chile - Concha Y Toro

Brzy ráno po snídani jsme vyrazili metrem až na konečnou stanici metra Línea 4 Los Mercédes, což byla dobrá hodina jízdy. Druhá polovina trasy pak byla již venkem, kdy jsme projížděli předměstí Santiaga - stále hustě obydlenou oblast byť s baráčky, které nemají moc pater, žádný panelákov jako u nás.
Po vystoupení z metra jsme se trochu chaoticky doptávali na bus, který má jet k vinicím, protože z cedulek na zastávce to poznat nebylo, autobusů projížděla spousta, některé zastavily, některé ne, zdánlivě bez jakéhokoliv systému. Parkujících taxikářů jsme se sice zeptali taky, ale to bylo na nás moc drahé. Nakonec nám poradila nějaká paní strážnice v metru s dopomocí ještě jednoho chlapíka, který mluvil anglicky (naštěstí). Cena za bus byla vyloženě symbolická, a jeli jsme už jenom kousek. Když se ještě krátce vyjádřím k celkové ceně, tak metro i s busem nás na osobu přišly na 1200 CLP a vstupné na exkurzi na 6tisíc, kdežto zájezd stál 25tis. na osobu. Taková úspora nám udělala radost, stejně jako to, že jsme to zvládli sami.
Vinice samotná byla překvapivě uprostřed města, žádné pusté kopce, kdepak. Později jsme se dozvěděli, že to je vlastně původní sídlo firmy a velmi malá, spíš "předváděcí" část vinic, a že firma Concha Y Toro vlastní jinak obrovské plochy vinic v Chile ale i Argentině, dokonce snad největší v jižní Americe, ale takové informace mám tendenci brát s rezervou.
U vstupu jsme vyfasovali modrou kulatou samolepku, to jako že jsme "anglicky mluvící výprava" a jelikož jsme tam byli asi o hodinu dřív, než jsme byli objednaní, čekali jsme na lavičce vedle obchůdku s vínem a suvenýry, než na nás přišla řada. Počasí bylo trochu zamračené, ale jinak bylo příjemně.
Na prohlídce nás bylo jen pár - čtyři Japonci (rodinka, přičemž jeden z nich už delší dobu žil v Santiagu), dva starší manželé z Kanady, Velšan a Holanďanka. Prošli jsme se tam krátce po parku, kolem malé vily, kde bylo původní sídlo firmy, průvodce povyprávěl něco historických dat, ale žádné dlouhé slohové práce, jen tak akorát, aby to nepřestalo být zajímavé. Vinnou révu přivezli do J. Ameriky z Evropy, původně z Francie. Úspěch Chile byl navíc podtržen faktem, že bylo jedinou zemí, která díky přírodním podmínkám nebyla zasažena pohromou révokaze phyloxery. Životnost vinné révy je zde tedy několikanásobně delší. To jsem si nevymyslel, to jsem se někde dočetl a hlavně nám to tam říkali - prý to tenkrát byla hrozná katastrofa a vlastně ve Francii dnes už nejsou původní odrůdy vinné révy, jelikož to všechno pochcípalo na tu plíseň, či co to je. Takže původní francouzské víno roste teď v jižní Americe - jak je všechno relativní, že?
(prosím případné znalce, aby laskavě korigovali případné dezinformace jichž se neúmyslně dopouštím)


tak to jsou ony, hrozny Cabernet Sauvignonu ročník 2008 - slaďoučké, mňam, mňam....

Asi by bylo na místě zde trochu objasnit můj vztah k vínu. To bylo tak... (v pozadí přeběhne chlapec žena obruč). Blahých časů, před mnoha lety ještě na koleji, jsem prakticky nerozlišoval mezi dobrým a špatným vínem, zejména proto, že jsem dobré pořádně nikdy neochutnal, vlastně by se dalo říci, že jsem rozlišoval pouze mezi vínem v Blatničce (Pražáci budou vědět), vínem lahvovým a vínem krabicovým. Jo a vínem červeným a bílým, samozřejmě.


Pak jednoho dne jsme byli ve sklípku v Hustopečích a posléze na návštěvě u kamaráda pana MM ve Valticích, který mne od té doby začal postupně zasvěcovat do tajů a krás tohoto výjimečného nápoje. Budiž mu za to můj neskonalý vděk stejnou měrou jako budiž za stejnou skutečnost proklet na stokrát! Od té doby mi totiž zmlsněl jazýček a jen tak nějaké víno do sebe nenaleji. Trpí pak především peněženka, neboť u dobrého vína, stejně jako u čaje platí úměra, že dobré víno má i svou (leckdy vysokou) cenu. Pravda, ještě zdaleka nejsem z těch, kteří by za láhev utrácely tisíce, ale stejně tak už mi neudělá radost víno z Kauflandu za pade, že? Do someliéra mám ale ještě stejně tak daleko jako z Řípu na Mt. Everest (délkově i výškově), takže zatím pohoda, užívám si to a víno mám zkrátka moc rád.



Z parku jsme brzy přešli k vinicím samotným, které sice nepůsobily moc malebně, zato jsme ale měli možnost ochutnat hrozny přímo z keřů, byly totiž tak akorát zralé, prý týden po naší návštěvě byl plánovaný sběrm tedy pokud jim tam po Gabčině velmi intenzivní degustaci ještě něco zbylo. Tomu se říká být v pravý čas na pravém místě, řekl bych!
Potom došlo na toužebně očekávanou degustaci, kterou jsme začali Sauvignonem blanc, který byl na můj vkus poněkud sušší, než je zdrávo. Zkrátka byl kyselý jak šťovík, což si tu velmi významně pochvalovali a cenili, protože tady je zřejmě uměním vypěstovat víno takových vlastností. No, u nás je to naopak (ale nechci se nikoho dotknout). Já prostě jen od vína z tohoto kraje očekával trochu jinou chuť. Na druhou stranu ale místní bílá vína skoro ani neznám, odtamtud mi chutnají hlavně ta červená.

K těm jsme se posléze také dostali a stálo to za to! Nejprve jsme se ale podívali do sklepů, kde měli plno sudů z kanadského dubu (á 500 USD za kus a dokonce i z francouzského dubu (á 1.000 USD za kus tedy myšleno cena prázdného sudu!). Průvodce nám pak vyprávěl legendu o místním čertu, která dala těmto sklepům jméno - Casilleria del Diablo (doslova "ďáblův sklípek"). V prvopočátcích výroby vína zde prý majitel měl problém s místními domorodci, kteří pro ně pracovali, protože se jim často jaksi "ztrácelo" ze sklepa víno. Tak si jednoho krásného dne vymyslel, že tam sídlí čert, a od té doby měl od vesničanů pokoj. Jak prosté, že? Skutečně tam jedno takové místo mají, kde to teda dost ďábelsky páchne, tak tam čert žije dodnes, ale tenkrát byl zrovna "on vacation", takže jsme ho neměli možnost spatřit. Poněkud překvapivě měli v té podivné atmosféře též archivní sklep, což mi tak nějak nesedělo s tím, v jakých podmínkách se víno archivuje u nás (na Moravě). Celkově mi tedy připadají podmínky v těch sklepích, které jsem viděl na Moravě (Valtice, Znovín) mnohem ale mnohem půvabnějšíí a kvalitnější, ale to se dá asi jen špatně srovnávat, asi stejně jako ta vína, protože obá mají něco do sebe.
Poslední víno, které jsme ochutnali byl Cabernet Sauvignon r.2006 Marques de Casa Concha a to byl opravdový zážitek! Ostatně, vína Concha Y Toro se dají sehnat i u nás, v těch lepších obchodech. Tak se po nich podívejte, jestli vás ta chuť zajímá ;-)


toto bylo v pořadí druhé ochutnané víno - Carmenere 2007, lahůdka

temný strašidelný vchod

A mnohem méně strašidelné sudy.Tedy krom ceny. I když, představa, že bych to všechno vypil je také poměrně horro....ba ne, ta je velmi lákavá!



Fotka se sice moc nepovedla, ale to víno.... to je prostě učiněná pohádka (jak jsem tuhle někde četl - je to víno, které k vám promlouvá)


Sklenice, ze kterých jsme degustovali jsme si pak mohli ponechat na památku jako suvenýr. Jen a pouze díky tomu, že jsme druhý den odlétali, jsme si mohli dovolit vzít si je s sebou (jinak by nám po cestě dost překážely), takže myslím, že asi uhádnete, z čeho teď popíjíme víno doma, že?
Již dříve (a nejen na cestách) jsme zjistili, že věci, v tomto případě vína, v suvenýrových obchodech v turistických destinacích jsou začasto mnohem dražší, než tam, kde se dají normálně koupit. Proto jsme si tam ani žádné víno přímo nekoupili, pouze Gabča si pořídila slušivý klobouček s nápisem Concha Y Toro, a vrátili jsme se na stanici metra Las Mercedes, kde jsme v supermarketu nakoupili stejná vína o polovinu levněji (tuším, že jsme dovezli do Čech 4 lahve, plus jednu jsme vypili ještě ten poslední večer v Santiagu).
Dali jsme si malý "předoběd" a naplánovali si, že večer zajdeme někam na večeři. Do hotelu jsme se vraceli s obavami z odpolední páteční špičky, jeli jsme trochu jinou trasu - přes Líneu 5 se dvěma přestupy, ale bylo to celé v pohodě.
Ledva jsme uložili víno do batohů, které pak cinkali jak vozík seňora Lorence, vyrazili jsme zpátky do města, znovu na Plaza de Armas, kde to výrazně ožilo (pátek večer) a obecně lze říci, že lidí bylo všude tři... byly jich zkrátka plné ulice. Legrační bylo sledovat, jak se hloučky člobrdíků hromadí u kaváren, či hospůdek a sledují fotbal v televizi - a to prosím nebyly žádné velkoplošné obrazovky, spíš taková malá prdítka, ale všichni tam postávali se skleničkou vína v ruce a každou akci velmi emotivně prožívali! To bylo legrační, myslím ale, že to někde v Itálii, nebo ve Španělsku musí v době zápasu vypadat úplně stejně.
Mně fotbal nic neříká, ale žít v Santiagu asi bych se na to občas chodil koukat, protože to má docela atmošku.
Trochu jsme se procourali městem, našli tržnici, kde měli mít podle průvodce "vyhlášené speciality", ale nějak se nám to moc nezdálo (hodně to tam smrdělo rybinou), tak jsme se nakonec vrátili na naší "hlavní ulici", kde jsme si dali v jedné hospůdce místní obdobu pizzy, která sama o sobě měla s tím, na co jsme zvyklí u nás, společné jen jméno. Ostatně se podívejte na obrázky a řekněte sami. Každopádně byla moc dobrá.



pizza na santiagský způsob - a proč ne?

Cestou do hotelu jsme se zastavili ještě na zmrzlinu a na pokoji, resp. na balkoně si pak udělali takový malý rozlučkový "dýchánek" s lahvinkou vynikajícího červeného vína.
To byl náš poslední celý den v Santiagu a druhý den následoval již jen odlet, který ale sám o sobě také nebyl bez zajímavosti. O tom napíšu příště, už naposled z této rubriky.


no comment aneb jak vypadá pohoda

Ještě bych sem mohl dát dva bonusy a sice můj velmi amatérský a nekvalitní pokus o zachycení santiagského nočního ruchu:



Takhle to vypadá na ulici ve městě. Pátek večer....

A toto je už trochu rušnější avenida - a takhle to tam frčí vlastně celý den. I když možná večer jet o "hemžení" trochu výraznější.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 dj dj | 10. prosince 2008 v 22:23 | Reagovat

odhodlal jsem se ke studiu záhybů tohoto blogu, v poslední době na weby nemám moc čas, ale tohle si dostuduju, i otevřu si k tomu zítra asi i lahvinku.

2 JR JR | 11. prosince 2008 v 7:44 | Reagovat

Jen studuj, studuj... vyloženě tu chybí tvé fundované komentáře.

3 dj dj | 11. prosince 2008 v 19:29 | Reagovat

Ale no tak, takovej dopink přece nepotřebuješ.

4 JR JR | 11. prosince 2008 v 19:35 | Reagovat

Potřebuju, bez komentářů mě to prostě nebaví...

5 dj dj | 11. prosince 2008 v 20:29 | Reagovat

Mno, Jardo, takovýhle články mám nejraději, i když Ti závidím výjimečný zážitek, je to o něčem, co je dosažitelné a představitelné. Fotky hor jsou parádní, ale moje žena neviděla vyšší než Belianské Tatry, tak to si to pak neumí představit.

Ale víno, jídlo, ruch, pohodu, to je něco, co si představí i zápecák, jako my. Narážím tím na naši současnou situaci, kdy klidu nemáme, ale z místa se moc nehýbáme, anžto s námi hýbou děti.

Moje další postřehy z článku:

- jak si zjistil národnostní složení skupinky? já když jdu na Hlubokou na třetí okruh, okukuju spolunávštěvníky, ale takováhle lustrace :)

- líbí se mi Tvá geneze vztahu k vínu, musím říct, že to mám obdobný, ještě bych k tomu přidal jednu kategorii - dědovo rybízový, ale je to krásně popsaný, stojí mne to strašně peněz, proto se nákupu vína vyhýbám, začínám být nekritický.

- nevěděl sjem nic o tom, že víno v J. Americe je dovezené, nějak jsem si naivně myslel, že ta plodina byla taková globální, třeba jako tráva.

- nejlepší víno, krom extra vzácných od nás, jsme pili Chardonay (jeden spoluvodák, kterej vínu "rozumí", by řekl šardonaj) a to řadíme hodně vysoko. Prostě to Slunce u nás asi tak nesvítí.

Těším se na článek o letech dom. Tenhle mi dal sílu zvládnout ty předešlé.

6 dj dj | 11. prosince 2008 v 20:30 | Reagovat

k té tvé poznámce v komentářích - jako pisálek jiného blogu Ti rozumím. jakejkoli komentář, to je palivo.

7 JR JR | 12. prosince 2008 v 9:00 | Reagovat

DJ: národnostní složení tak nějak vyplynulo samo, resp. myslím, že se na to ptal ten náš průvodce - odkud kdo je. S tím jsme se v cizině setkávali celkem bežně, že se průvodci ptají z jaké dálky kdo přijel. Na Hluboké to ale asi nejde, v těch davech... Mně to je sympatický - často vás pak ty lidičky kolem ještě osloví a ptají se na otázky typu: "a je u vás válka?" ale téď už se většinou ptají normálně, nebo třeba řeknou - jo, Praha, tam jsem byl, moc krásné město. To pak zahřeje srdíčko zakukleného vlastence.

ad rybízové víno - tzv. "čučo" dělali i naši, ale to mě nikdy nebralo. Ani bych se o tom v souvislosti s vínem moc nezmiňoval.

Hele, jsem ode dneška slaměný vdovec, přijďte, dáme lahvinku nějakého extra dobrého... mám tam pár vzácnějších kusů a sám si je neotevřu.

V poslední době jsem objevil německá vína a mile mne překvapila. Velmi mile dokonce.

Článek o letadlech, resp. o letu zpět bude nejspíš zítra, či pozítří.

8 dj dj | 13. prosince 2008 v 10:02 | Reagovat

za chvíli se uvidíme, tak Ti to řeknu všechno, tady je málo místa.

9 Proky Proky | E-mail | Web | 18. prosince 2008 v 12:27 | Reagovat

Hm, to je pravda komentare jsou dulezite. Jen mi nekdy prijde, ze lide jen ctou a hraji takovou tu pasivni roly. Nevim proc tomu tak je, ale to asi jen tak nezmenim.

PS: Jeden postrech, ktery sem vubec nepatri, ale napisi ho sem. Dnes jsem si vylil do klavesnic trochu kafe a nejak se mi na pise lepe. Je to takove "mekoucke" ;-) Nic jsem nepil, jen...

Ahoj ze Sydney, Proky

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama