Přeběhl mi přes cestu hermelín

6. ledna 2009 v 17:09 | JR |  Fotoreportáže
Naše sobotní relaxační běžkování popsal už krásně pan JM na svém blogu, ale stejně mi to nedá, abych nedoplnil ještě jednu přírodně-zeměpisnou zajímavost, které jsem tam byl svědkem.



Předně: tak krásně, jak bylo v sobotu, jsem na horách ještě nikdy nezažil. Prakticky bezvětří, sluníčko, prašánek... stopa krásně vyfrézovaná, lidiček málo, to i já, člověk s vrozeným odporem k fyzickému pohybu, jsem v tu chvíli dojat a šťastnen, že se mohu venku plácat na těch dvou prkénkách. Doslova co noha nohu mine se sunout k vytčenému cíli (bájné maringotce nad Hřebečnou), tu a tam zastavit, otřít si zamlžené brýle, vysmrkat se do žčela plomočeného kapešníku, zmáčknout spoušť aparátu fotografického (prakticky naslepo, neb brýle jsou stále zamlžené), jo, jo to prostě stojí za to.



Ale ta zajímavost: nevím už, jak na to přišlo, že jsem zpočátku stanul v čele naší skromné výpravy, když tu mi přeběhlo přes cestu cosi sněhově bílého, malého, podlouhlého, chlupatého. Zcela evidentně to byla lasička, ale bílou jsem nikdy neviděl. Chvilku jsem ji sledoval, ale pak ovšem zmizela v hromadě sněhu. Naštěstí zanechala jasně patrné stopy, takže peloton, který mne po pár vteřinách dojel, mi to aspoň mohl uvěřit (a ne jako tenkrát s tím losem). Bohužel, ty stopy mě nějak nenapadlo vyfotit.



Každopádně, doma jsem zapátral na webu a zjistil že se jednalo s největší pravděpodobností o Lasici hranostaje (Mustela erminea) a tudíž o "surovinu" (ochránci zvířat prominou) pro výrobu královského hermelínu, tedy toho pláště, nikoliv pochutiny jménem Pepa.





Lasice Hranostaj aneb chodící hermelín (foto vypůjčené z internetu)



Jsem za ten prchavý okamžik osudu vděčný, protože málo co mi udělá takovou radost, jako spatřit nějaké zvíře v "divoké" přírodě. Nevím proč, prostě mám ohromnou radost z každé srnky, zajíce, jelena, lišky, losa, medvěda atd. když na ně natrefím sám, tváří v tvář (mimo zoo).
Notabene, když se jedná o něco tak roztomilého, jak je lasička.

Zbytek minireportáže doplním obrazem:


Pohled zpět směrem k Abertamům, odkud jsme vyjeli. Bylo to právě zde, zhruba na úrovni toho smrčku, kde lasička přeběhla.

Teda, řeknu vám, nebýt to sníh, a nebýt venku (údajně) -14°C tak bych se tam asi tak dva tři roky válel a pak by se vidělo...


ještě jedna taková téměř vánoční...


Zde asi nejhorší úsek cesty - drobné stoupání, které teda foceno na šířku jako stoupání nevypadá, ale já bych vás tam postavil a viděli byste! Zde je nejlépe vidět, že sněhu ještě nebylo tolik (dnes už je tam určitě dvojnásobek)


Mráz - nejlepší děda


Tato mýtina bude zřejmě plná pařezů z nějakého polomu, ale v zimě to vypadá náramně, co říkáte?


A nakonec náš novosnoubenecký pár, šťastný a spokojený po dojezdu k autu, těsně před sejmutím lyží.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Littlekey Littlekey | 7. ledna 2009 v 8:46 | Reagovat

Pěkný, ta sobota mě mrzí. Chtěl jsem jít bruslit, než začne sněžit, ale nezvládl jsem to. Dopoledne jsem obětoval nákupu pračky a její instalaci a odpoledne jsme hostili rodinu MM. Ale pěkně jsme si popovídali vypili pár lahví dobrého vína, takže vlastně nelituji. :-)

2 DJ DJ | 7. ledna 2009 v 17:29 | Reagovat

lasičku jsem ještě neviděl, to bych byl taky pyšnej. Už jsem viděl hodně kun (nežertuju na účet platidla). Mimochodem asi se nějaký havěti líbí v našem autě (fabii), už jsem z motorového prostoru vyndal ožranou čtvrtku chleba a okousanou žemli. Skoro bude nutné to zařadit mezi nutné úkony před jízdou, aby mi to nechytlo za jízdy. (šéfovi kuna přežrala kabely k turbu u oktávky)

Ale zpět k reportáži, fotky pěkné, to my, co jsme museli trávit víkend doma s nemocným manšaftem, jen závidíme. Tenhle kout světa mám rád, proto ten článek u pana JM jsem ještě nečetl, protože bych brečel, u tebe jsem doufal na nějaký jídlo a nechal jsem se nachytat :).

U maringotky je GPS poklad...

3 JR JR | 7. ledna 2009 v 17:44 | Reagovat

DJ: doufám, že neexistují bílé kuny, to by se taky mohlo stát, že jsem kecal, resp. že jsem se spletl.

O tom jak hlodavci lezou do motorů už jsem hodně slyšel. Mám z toho trochu obavy jelikož přijíždím domů obvykle pozdě a ráno vyrážím brzo. Až bych s nadsázkou mohl tvrdit, že "motor ani nevychladne". Teď v těch mrazech...

Tak GPS poklad tam možná je, ale maringotka je poklad sám o sobě. Už to teda je čím dál tím horší (ale které restaurační zařízení není, že) docela jsem se podivil, když tam po zákaznících chtěli aby si počítali svou útratu sami. Ale je vidět, že ti staří manželé, co to tam provozují, to prostě nedělají pro peníze, ale pro radost.

4 DJ DJ | 7. ledna 2009 v 21:57 | Reagovat

kuny asi nějaký bílý jsou, albínky, jako každý zvíře, ale asi se nemnoží.

Onehdá jsem viděl bílého srnce (mám videozáznam a viděl jsem jej střízliv se svědkem na dvacet metrů) a vypadal jak koza, ale hranostaje si s ničím asi nespleteš.

Závidím. Ani jsem netušil, že to žije u nás, v Krušnejch.

5 JR JR | 8. ledna 2009 v 7:41 | Reagovat

DJ: Já taky ne. Ale to ani o tom losovi.

Na podobnou "havěť" mám tedy štěstí, ale na pořádnýho grizzliho ne a ne narazit ;-)

6 DJ DJ | 8. ledna 2009 v 21:51 | Reagovat

No, medvěda se bojím i na Slovensku, teď, aby se člověk bál už i u nás.

Ale zvěř v přírodě, to je paráda. Švagr je myslivec, já pocházím z lesácké rodiny a na myslivosti se mi líbí ten kontakt, nelíbí se mi lov. Kromě fotek. To vyjde nastejno. :)

7 Sargo Sargo | 9. ledna 2009 v 12:15 | Reagovat

Včera mi přeběhla přes cestu zrzavá kočka, heč :-D

8 Proky Proky | E-mail | Web | 9. ledna 2009 v 13:41 | Reagovat

Gratuluji k prima setkani! Take jsem netusil, ze bych toto zviratko mohl potkat skoro za barakem v nasich horach :o)

Jinak loni, jsem v Tatrach potkal dost zblizka medveda a o neco dal sviste a kamzika  (fotky budou az se odhodlam k napsani clanku ;-)

At zije priroda a putovani v ni!

Ciao, PROKY

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama