Svatební noc v Grandhotelu Pupp - předehra

18. ledna 2009 v 22:39 | JR |  Svatba
Ehm, ten nadpis je poněkud dvojsmyslný a zavádějící. Kdo by čekal, že se dočte o nějakých pikantnostech, bude pravděpodobně zklamán. Kolem naší svatby, která nemá být, a zřejmě ani nebude svatbou tradičního typu, se už událo několik humorných příhod, z nichž jedna vysoce překonává ostatní. Kromě toho jsem ji už valné většině známých vyzvonil, ale přesto cítím, že je nelepší příležitost, jak s ní seznámit i světovou veřejnost.


Předně, bydlíte-li ve Varech, asi by vás nenapadlo, že tam někdy budete využívat hotelových služeb. Patříte-li navíc mezi nižší střední, či vyšší nižší vrstvy, jako my, asi by vás ani omylem nenapadlo, že budete dokonce spát v hotelu Pupp, GRANDhotelu Pupp dokonce. Když jsem se tam dnes ráno probudil (v posteli nikoli na podlaze v Becher's baru), stále jsem tomu málem nemohl uvěřit.
Cesty osudu jsou nevyzpytatelné a Karlovy Vary jsou malé město. Hlavně o tom bude následující stať.



To bylo tak: Týden před Vánoci byla Gabča ve Vsetíně a já finišoval s přípravami na zásnubní akt. Už mi dorazil prstýnek, já ještě "ladil" pár dalších detailů, rezervoval letenky atd., když tu jsem v rámci pracovních povinností musel povečeřet se svými dvěma oberšéfy - finančním ředitelem z německé mateřské firmy a jeho šéfem - CFO (druhý po bohu) naší americké babičkovské firmy. Oba byli toho času na přepadově-zdvořilostní návštěvě svých statků v Chodově D.C. Jsou to, shodou okolností, docela sympatičtí pánové, ne o moc let starší, než já, oba však ženatí, dětní a tak tématem našich mimopracovních rozhovorů bývá často téma mého "rodinného života". Nevím, snad je to u nich zvykem, ale spíš si myslím, že jsem je tak trochu iritoval tím, že jsem dosud svobodný, bezdětný, prakticky bez dluhů ,s radostí po světě cestující volnomyšlenkář, zkrátka osoba ztělesňující vlastnosti, které by asi dobrý finanční manažer, takový ten zcela oddaný firmě, strachující se o rodinu, splácející hypotéku, zkrátka neměl mít ani náhodou.


hotelové lobby (jedna z mále kuřáckých oblastí)



V každém případě jsem to na ně pro jistotu vybalil rovnou z kraje, a byli tak šokovaní, že se chvíli nezmohli na slovo. Tento prchavý okamžik však netrval dlouho, jelikož pak propukli v relativně (na finanční ředitele) bujaré veselí s tím, že pro mne musí tím pádem uspořádat bachelor's party (zapíjení svobody) a to nejlépe hned! To jsem se pak nezmohl na slovo já.
Neustále opakovali, že musíme najít nějaký noční podnik, kde by mi mohli zaplatit lap dance (nemaje zrovna v tomto oboru dostatečnou slovní zásobu, přesto jsem se později dovtípil, že se jedná o "tanec na klíně" performovaný dívčinou méně než spoře oděnou). Nejsem vůbec zběhlý v oboru, nevím ani zda bohudík, či bohužel, každopádně mne automaticky napadlo Lady Marion, a zároveň mne napadlo, že to asi bude moc na mně, i na ně. Taky že ano, poté co jsem jim pracně vysvětlil, že ve Varech vím pouze o jednom podniku tohoto druhu, a že je to vykřičený dům, rázem zopatrněli a omezili se na vtipkování o tématu co by bylo kdybychom tam šli, za což jsem jim byl vděčný, protože kdo ví, jak by ten večer byl skončil, kdybychom opravdu přešli od slov k činům. Rád bych tu napsal, že hlavní brzdou jsem byl já, je to sice pravda, ale tak či onak to bude vypadat blbě, takže se spokojte s tím, že to zkrátka tak bylo.
Šli jsme po večeři ještě do Becher's baru v Puppu, jenže tam se zrovna rekonstruovalo a bylo zavřeno. Vzal jsem je tedy ještě do Garáže na drink a pak se šlo celkem v klidu spát někdy kolem půl jedné, jedné hodiny ranní.
Na tom by ještě nebylo nic tak zajímavého, kdyby se druhého dne neobjevili kucí ušatí u mne v kanceláři s tím, že pro mne mají svatební dar. Že ho sice nemají fyzicky, ale že si mám zajít odpoledne do hotelu Pupp, za nějakým pánem, že mi tam předá voucher na jednu noc v Grandhotelu v apartmá junior sweet! To mě dost zaskočili, jednak přepokládanou (a později i potvrzenou) hodnotou daru, ale i jeho, ehm, "praktičností". Přece jenom, jak jsem psal v úvodu, to by mě ani nenapadlo! Proč spát v Puppu, když můžu spát doma, že? Na druhou stranu, kdy jindy bych se tam asi podíval, myslím mimo slavnostní sál? Upřímná radost se dostavila velmi záhy po počátečním šoku a já se už začal těšit sám za sebe, stejně jako za Gabču pro kterou to pak bylo zásnubní překvapení "navíc".

Kdo by si to byl pomyslel - můj vlastní balkon v Puppíku! Gabča mne fotila z našeho druhého balkonu...

Jenže! To samo o sobě, jakkoliv je to sympatické a milé gesto, ještě nestojí za to, abych o tom psal takto obsáhlý text, že. Ono to mělo ještě určitou nečekanou dohru. Asi deset minut poté, co mi dar oznámili, mi volala mamka, toho času jediná zasvěcená do přípravy zasnoubení (přes ní jsem kupoval ten prstýnek), s tím, že je prý v Puppu rezervace na nějakého Jaroslava Rejchu a jestli o tom něco nevím?!
Informace jsou to jediné co znám, co svou rychlostí strčí světlo do kapsy. Jenže v tomto případě nebylo nic jenom náhoda. Ona totiž moje teta pracuje v Puppu jako vedoucí rezervací, víme?
Nebozí kolegové tak nevědomky zapříčinili malé informační zemětřesení v celé naší rodině, neboť můj taťka je navíc také Jaroslav. Všichni byli zmateni a obvolávali se navzájem, co že se to děje? Vezmeme-li v úvahu, že se navíc blížily Vánoce, myslela si zase mamka, že jim chci připravit nějaký drahý vánoční dar, zkrátka jsem musel s pravdou ven a brzy věděla celá varská část rodiny, vlastně úplně všichni, že se budeme s Gabčou brát. Kromě nevěsty teda. Cesty osudu jsou nevyzpytatelné a jsou věci, které prostě nevymyslíte, ty se musí stát.
Voucher jsem si ani nemusel chodit vyzvedávat do Puppu, zaskočil jsem za tetou se strejdou, zasmáli jsme se tomu, jak se tomu všichni divili a zároveň jsem si domluvil nějaký protekční pokoj a posunutí termínu, tak aby nám lépe vyhovoval (původně byl jen do 28.12.08) no a pak už nezbývalo, než se těšit. A ta noc proběhla včera. Dnes jsem ještě příliš plný dojmů a také příliš unaven, abych psal pokračování, na to si budete muset počkat minimálně do zítřka, resp. do té doby, než se k tomu zase dostanu.
Alespoň to mohu ilustrovat fotografiemi, které se do pokrčování všechny nevejdou.

krásný výhled z jednoho z našich balkonů, zasněžená zamrzlá Teplá je asi také poměrně neobvyklý úkaz.



Ten Mercedes parkující pod námi není náš, my přišli pěšky :-)

To snad ani komentář nepotřebuje :-))))
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 DJ DJ | 18. ledna 2009 v 23:42 | Reagovat

Snobárna! Je Ti alespoň trochu hanba? :)

Teda, naprosto rozumím a gratuluji. Sem tam nějakou náhodu zažiju, ale stále více pociťuji výhodnost odstěhovat se od většiny rodiny do jiné části republiky, to pak ta rychlost informací se přiblíží rychlosti světla.

Náramně se mi líbí definice finančního ředitele (pohlédl jsem od monitoru na šanon s hypotékou, pak na šanon životních pojistek celé rodiny, pak na šanon stavebních spoření, šanon na auto atd..), taky se mi vybavila věta jedné americké kolegyně, která mi v prosinci sdělila, že díky krizi a systému pro státní zaměstnance přišli s manželem o třetinu "úspor" a budou muset pracovat o pět let déle na důchod.

Proto užívej výsad a naplňuj si sny.

Článek je to dlouhý, ale přelétl jsem jej jedním dechem, vždyť GH Moskva je pro Varáka srdeční záležitost. Díky

2 Proky Proky | E-mail | Web | 19. ledna 2009 v 7:18 | Reagovat

Take gratuluji!

Doufam, ze mas take nejake foto z vnitrku pokoju...

To vis, ja se tam take asi jen tak nepodivam. Leda snad, ze bych se u vas ve firme nechal zamestnat a pak miril vysoko ;-)

Ne, zertuji moje kroky po priletu do Cech povedou do Prahy a bydleni, ktere uz pomalu shanime, bude v okoli Prahy.

Vsem novym (predevsim pozitnim) zazitkum zdar!

Ciao PROKY

3 DJová DJová | 19. ledna 2009 v 8:30 | Reagovat

víc takových svatebních darů:) tedy bez té "omáčky" okolo!

4 JR JR | 19. ledna 2009 v 9:00 | Reagovat

Díky všem za komentáře, vezmu to popořadě:

DJ: není mi hanba, ale myslím si, že by měla být trochu hanba Puppu za ty ceny, vše je ale otázka nabídky x poptávky, takže je vlastně všechno ok :-)

Proky: neboj, ve druhé části budou fotky prakticky výhradně z interiérů. Tak do Prahy, říkáš? Že byste si už tak moc zvykli na velkoměsta?

DJová: že jo? Klidně by to mohlo pokračovat a pak vždycky k výročí :-)

5 Littlekey Littlekey | 19. ledna 2009 v 15:00 | Reagovat

První část bez komentáře, to už jsme probrali:-) No a na tu druhou si rád počkám.

6 Proky Proky | E-mail | Web | 19. ledna 2009 v 15:54 | Reagovat

Na velkomesta si asi nikdy nezvyknu. Mam k nim mnoho vyhrad...prilis hluku, anonymita, spech, atd.

Jde mi spis o praktickou stranku veci - v Praze je spousta prac. prilezitosti.

7 jm jm | Web | 19. ledna 2009 v 16:12 | Reagovat

Ve velkém stylu od samého počátku projektu:-)

8 JR JR | 19. ledna 2009 v 16:32 | Reagovat

LK: Druhá část bude ještě méně pikantní, než ta první, pokud teda někoho nebere moje fotka v županu ;-)

Proky: Copak hlavní město... ale copak se nechceš vrátit do "rodné" fabriky?

JM: Správně - velká událost chce velký styl. Legrační je, že když jsme s Gabčou vrámci tohoto luxusního pobytu probírali tu oslavu, kterou plánujeme, tak jsem to musel u stopadesátého šestého pozvaného kamaráda a příbuzného zarazit s tím, že kvůli tomu to přece děláme ve Vegas, abychom nemuseli pořádat megalomanské akce doma. Otázka oslavy však ještě nebyla uspokojivě dořešena.

9 DJ DJ | 19. ledna 2009 v 23:43 | Reagovat

člověk se má ženit, když má ještě málo kamarádů :).

Ale vážně, zamyslel jsem se nad tím a chápu, jak probíhají Vaše úvahy. u nás v rodině se ujalo, že příbuzní se žení, když máme termín porodu. Předloni jsme takhle propásli dvě svatby v den narození Terezky, letos to bude pro změnu sestřenka, při naší klice se zase trefíme s porodem. Člověk by řekl náhoda, ale ba ne, umění plánovat. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama