Byli jsme ve Švajcu (zase)

13. května 2009 v 22:11 | JR |  cestopisy

Není každý den posvícení, není každý den úspěch, a tak je třeba si zlepšit náladu něčím pěkným, třeba přidáním několika řádků na blog. Minulý víkend jsme, letos podruhé, opustili hranice naší země milé, země jediné a vydali se směrem na jihozápad, asi tak 750 kilometrů od KV.



Neuchatelské přístaviště






Nebyla to tentokrát objevitelská výprava, ani jsme příliš netoužili po poznání dalekých krajů, zkrátka jsme jeli navštívit kamarády, toho času už dvojí, kteří žijí v sýrožroutské zemi helvétského kříže. Ti první, jsou už vlastně rodina - Karin, Češka původem z drsného Hornoslavkovska a Danik, Kanaďan, původem z neméně drsného Québecku. Před necelými dvěma lety k nim přibyl ještě malý Mareček, tímto Čechokanaďánek, narozený ve Švajcu, toho času bez švajckého občanství (to se tam prý nezískává tak samozřejmě).

Zde malý internacionál s domkem který jsme pro něj pomohli transportovat z low cost country



Krom nich jsme se cestou zpátky zastavili ještě za Petrou, rodilou Moravačkou z dálného východu (Vsetín), která teď bydlí v Basileji a u které jsme už jednou byli, o čemž jsem ostatně onehdy psal zde.
Obávám se, že když napíšu, že jsme cestu začali vlastně tím, že jsme byli v divadle, někteří čtenářové mne už přestanou mít rády. Je to však svatá pravda, péčí našeho firemního bankovního ústavu jsem totiž získal dva lístky na představení Dona Juana s Miroslavem DonUtilem (jak bylo vtipně v programu) v plzeňském divadle J. K. Tyla. Že to bylo do druhé řady v přízemí, a že k tomu byl i raut, to psát snad ani nebudu, to bych už vysloveně popuzoval, že?
To bude lepší, když napíšu, že jsme kvůli tomu neviděli naši slavnou prohru se Švédy, jenže to bych z jedné třetiny lhal, jelikož právě na poslední třetinu jsme dorazili k sestřence (tímto děkujeme za nocleh rodině R) a byli jsme naší slavné prohry svědky se vší parádou. Uvádět hokejový zápas není zcela bez souvislosti, jelikož v práci si všichni mysleli, že jsme jeli do Švajcu právě kvůli tomu. Tedy nejeli.


V sobotu dopoledne byli všichni v kavárničkách ve městě, anebo na přilehlém trhu.


Cesta samotná ani moc nestojí za zmínku, bylo to prostě dlouhé, přeci jen to chtělo na delší dobu, aby se kompenzovala ztráta času na silnici, ale to zrovna holt nešlo, musel stačit prodloužený víkend. Ocenil jsem pomoc navigace, byť přes Německo to bylo snadné (90% cesty navíc znám, jelikož tudy jezdím do Muttergesellschaft, kde jsme se ostatně i tentokrát zastavili něco vyřídit), těsně před cílem však byla služba Tom Toma nedocenitelná. Pravda, kamarádi se moc divili, kudy že jsme to přijeli, někudy přes hory, kudy je to prý podstatně delší, než po dálnici, ale cesta to byla pěkná, tak jsme si nestěžovali.


Když ne na jazyku, tak jsem to měl na mysli: "To není země, to je zahrádka..." Jo a mimochodem, to není cyklostezka, to je normální silnice (v té své nejkvalitnější části)



V sobotu jsme stihli prohlídku Neuchatelu (více v komentářích fotek) a také jakési přilehlé soutěsky, jejíž jméno jsem si bohužel nezapsal a na které bylo zajímavé hlavně to, že ta nejzajímavější část byla z důvodu sesuvů půdy uzavřena a musela se obtížně obcházet bahnitou cestou přes kopec. Z Basileje jsme pak neviděli už vůbec nic, krom pěkného bytu, kde Petra bydlí a několika přilehlých ulic, kterými jsme poměrně dlouho kroužili, v marné snaze zaparkovat.



Na jezeře probíhal zrovna nějaký závod plachetnic. Bohužel bylo pošmourno, takže Alpy v pozadí jsme mohli jen tušit.

Náměstí nevímkoho, se soškou nevímkoho na kašně, která není na snímku zachycena. Kašen je tam celkově všude spousta.

Při prohlídce hradu s chrámem nás zaujalo hlavně to, že kromě nás tam široko daleko nikdo nebyl (a to byla prosím sobota dopoledne)


V této vile je prý vyhlášená luxusní restaurace

Soutěska měla své kouzlo i přes lehce deštivé počasí. V hlubokých tůních se prý lidé i potápějí

Toto jsme viděli v místě, kde jsme to už otáčeli. Přinejmenším pěkná barevná kombinace takhle čerstvě z jara, co říkáte?


Po rozvleklém úvodu nyní zbylé postřehy v bodech:

- Ze všeho nejlepší byla páteční večeře - sýrové fondue! No to vám byla taková dobrota... umím si představit, že bych se taky stal sýrožroutem (emeritním)
- Nelze zapomenout ani na lokální vína - rovněž lahodná, pivo jsem neměl příležitost okusit, snad příště, prý ale nestojí za nic.
- Navigace ztrácí v tunelech signál (a tudíž cestu), což ve Švajcu způsobuje problémy
- Rychlostní limity jsou v CH ještě přísnější, než jsem si pamatoval (na dálnici jen 120 ale skoro všude je omezení na 100)
- Ještě že jsem měl s sebou své staré švýcarské hodiny (parkovací), potřebovali jsme je
- Do auta se nám vejde celý dům! Teda domeček pro děti, ale i tak...
- Petra byla ve čtvrtek na tom zápase se Švédskem, prý byla i v televizi (škoda, nevšimli jsme si)
- Nové CD od Čechomoru (to s těmi pověstmi co čte Vladyka) zakoupené na cestu je moc pěkné, písně klasické, vynikající čardáš - ten se nám bude s panem lékárníkem MB moc pěkně pět, pověsti jsou ukrutně morbidní
- Švýcarská dálniční známka zakoupená z druhé ruky za poloviční cenu, se dala použít (nalepená na folii)
- Přes určité, před pár lety prodělané, základy francouzštiny je to pro mne stále nesrozumitelný jazyk, kterým nejsem schopen komunikovat a stydím se za to
- Mateřská dovolená trvá v CH jen čtyři měsíce
- nezaměstnanost v CH je prý jen kolem 2-3%
- Švajcaři jsou bohatí
- Octavie a vůbec Škodovky tam dost frčí, stejně jako VW, Audi a Toyota
- Hráli jsme tři partie v kanadské (národní?) stolní hře Supertok - taková zajímavá podoba člověče nezlob se, která se hraje s téměř totožným herním plánem, ale místo kostek s kartami a hrají dva a dva proti sobě. Kombinačně je to vcelku náročné, ale ne zase natolik, aby se to nedalo během pár her naučit. Poslední partie byla vskutku vynikající a skončila nečekanou výhrou mužského týmu (zřejmě slušnej oddíl)
- Dalo se být ve Švýcarsku a v kapse nemít ani ten jeden symbolický Frank
- Švýcaři by se měli stydět za své rozbité vedlejší silnice, jsou skoro tak hrozné, jako u nás.
- Pan DJ má talent volat mi a zvát mne k nebeským jízdám v nepravou chvíli. Není to fér
- Ve firmě jsem vyzvednul reklamní DVD Agent 0,07 Lubrication forever - je to taková blbost, že se zřejmě brzy stane kultovním minisnímkem našich domácích projekcí. Posuďte sami - jak jde dát dohromady výrobu centrálních mazacích systémů a Jamese Bonda? Otázku ponechám nezodpovězenou a všechny pozvu na tento filmový "poklad"




A nesmí chybě zeměpisná zajímavost na závěr: i takto roztomile mohou vypadat auta městské policie. Zajímalo by mne, jestli místní policisty vybírají jen v přiměřených rozměrech... jako námořníky do ponorek :o)














 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 djová djová | 14. května 2009 v 23:12 | Reagovat

snad se ani nebudu obtěžovat s poznámkami na DALŠÍ návštěvu divadla:-), nemluvě o sýrovém fondue...

2 Littlekey Littlekey | 15. května 2009 v 13:50 | Reagovat

Že by ten filmek překonal Gablelstaplerfahrera Klause?

3 Littlekey Littlekey | 15. května 2009 v 13:52 | Reagovat

Už se mi ty písmena pletou, Gabel...jo a zahrádka pěkná, ale ještě by to chtělo doplnit o nějaký strom v popředí. Soutěská ma atmošku.

4 Jarka Jarka | 15. května 2009 v 23:07 | Reagovat

Díky za aktuakní foto mého vnoučka!

5 JR JR | 16. května 2009 v 9:37 | Reagovat

LK: filmeček je jinej než Gabelstapplerfahrer Klaus, rozhodně blbější :-)
...já ti dám strom! Si ho tam jdi zasadit!

Jarka: fotek máme samozřejmě vícero, dodám jen co se k tomu dostanu

6 Terka Terka | Web | 20. května 2009 v 10:16 | Reagovat

vypadá to moc hezky a zajímavě, fotky se povedly, jsem příznivec (teda příznivkyně) takovýchto krátkých výletů. Ad divadlo - rozhodně není třeba ho cpát až do půlky :-)

7 Sargo Sargo | 22. května 2009 v 20:31 | Reagovat

Není co dodat - pěkná reportáž, je to jedna z těch zemí, které bych pokořila s velkou radostí :-))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama