České nebe aneb Cimrmani po patnácté

6. května 2009 v 7:39 | JR |  ostatní
Myslím, že by bylo stačilo, kdybych byl býval napsal "nebeské České nebe". Včera jsme měli tu čest vidět v karlovarském divadle poslední cimrmanovu hru a byla to paráda. Nic na tom neměnil fakt, že jsme seděli nekonečně daleko od jeviště (pátá řada, druhé galerie), že jsme špatně slyšeli (cimrmani nepoužívají mikrofon) a že jsme herce rozeznávali jen skrzeva archaické divadelní kukátko.

Stejně to byla paráda. Nemám v úmyslu psát recenzi, těch bylo určitě už napsáno dost, chtěl jsem jen dát dohromady pár postřehů:

- obsazení: Svěrák (J.A.Komenský), Brunker (svatý Václav), Weigel (J. Hus), Hraběta (Praotec Čech), Čepelka (Babička), Rumlena (K.H. Borovský), Reidinger (Radecký) a ještě jeden kulisák hrál postavu Tyrše.
k obsazení jen tolik, že bylo výtečné, vedle "standardního" Svěráka a Brunkera podle mého vynikal Weigel jako Jan Hus. To byla moje nejoblíbenější postava, měl i jedny z nejlepších hlášek (nebudu prozrazovat).

- téma českého nebe je samo o sobě krásné, je vidět, že volili s ohledem na věk a schopnosti a podařilo se. Divák navíc nemá pocit vykrádání sama sebe, jak to trochu bylo u Afriky (ve srovnání s Dobytím severního pólu a motivem velké výpravy).

- odehrálo se jen jedno představení, proto bylo tak obtížné sehnat lístky. Prý už dvě za sebou nedají. Škoda.

- z úvodních seminářů byl jeden reprízou a sice ten o stavbě Cimrmanova pomníku na Malostranském náměstí (na tom nástupním ostrůvku tramvaje). Nechápu proč ji zařadili, působilo to na mne snad jako jediné negativně, protože jsem čekal že budou samé nové věci.

- byla tam krásná narážka na Klause, která byla ale pochopena v obecenstvu různě (např. panem lékárníkem MB)

- pan lékárník MB s chotí by se byl býval na představení vůbec nedostavil, nebýt mé upozorňovací SMSky. To by bylo škody...

- na konci byly standing ovations, alespoň tedy u nás na periferii, teda na galerii

- kdybych si mohl příště vybrat, tak 5. řada, 2. galerie už opravdu ne


Co říci závěrem? Snad jen "Budoucnost patří Aluminiu!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 djová djová | 6. května 2009 v 8:53 | Reagovat

grrr,nestydíš se chlubit takhle veřejně, když pro některé nejni šance na představení zajít??? gratulace:-)

2 JR JR | 6. května 2009 v 9:23 | Reagovat

Jsem hrozný, vím to. Ale je třeba abych veřejně sdělil své dobré dojmy, kdybyste se vy ostatní mí věrní čtenáři dostali k lístkům, či později k CD, či DVD

3 Mr. DJ Mr. DJ | 7. května 2009 v 22:27 | Reagovat

Závidím, v pozitivním smyslu toho slova.  Pánové, to jsou machři. Včera jsem četl v jedné rodinné restauraci na jihu Čech (tam, kde by chtěl žít každý) zápis pana Svěráka v návštěvní knize: když kachna, pak pečená, když holka, tak svlečená... atd. ale ve svém věku uchovám v paměti jen první verš, vyhovuje mému naturelu, stejně jako DJdC (Divadlo Já.... nikoli mé iniciály s dodatkem :) )

4 lékárník MB lékárník MB | 8. května 2009 v 9:17 | Reagovat

nemělo to chybu (teda až na to patnáctý patro divadla, kde sledování hry připomíná spíš rozhlasový poslech), měl jsem trochu pocit, jako by se panové loučili a na rozloučenou nabídli svým příznivcům esenci té nejvytříbenější cimrmanovštiny

5 DM DM | 12. května 2009 v 16:24 | Reagovat

Také jsem to taky viděl (M.Lázně, 8 řada, přízemí) – hezký.

(Varování: Následující část článku vyzrazuje děj.)
Strašně, ale strašně mi to připomínalo Akt. Obě hry jsou postaveny na konfrontaci lidí různých sociálních a názorových postojů.

Dokonce i stejní herci hrají v obou hrách stejné charaktery:
Hraběta – Béďa / praotec Čech – bodrý dobrák, stejný typ
Čepelka – Žílová / Babička – stejný typ dobračky
Svěrák - dr Turnovský / J. A. Komenský  - aktivní inteligent (v obou hrách stejně poučuje Hrabětu)
Weigel – Žíla / J. Hus – konzervativní, přímý typ v obou hrách

Stejně jako v Aktu postupně přicházeli na scénu a představovali se, akorát hláška „V kolik přijíždí ten parník maminko? … Takže kdo přijel parníkem, už je tady“ vystřídala kratší: „Pošlete nám sem babičku.“

Zpěvy a tance jsou též v obou hrách stejné.

Nosné téma – rozhodování o osobnostech současného dění v Českém nebi je možno vidět jako analogii k popisu jednotlivých osudů roztroušených dětí v Aktu.

Souhrn: Kdo viděl akt, nemusí na České nebe a naopak.

Zdá se, že se Cimrmani ve svojí poslední hře vrací k té první. Dobrá zpráva je, že i po 42 letech sou pořád dobrý.

6 JR JR | 12. května 2009 v 16:37 | Reagovat

DM: máš pravdu, tohle srovnání mě sice vůbec nenapadlo, ale jak to tady popisuješ, tak na tom opravdu něco bude. Je otázka, zda jsme to viděli v obvyklém  obsazení, nebo ne.

Je fakt, že Miloň mi paní Žílovou připomněl hodně.

7 jm jm | Web | 13. května 2009 v 7:58 | Reagovat

To obsazení!!

Každá pomlčka je šípem do mojí duše! Já bych to loučení chtěl taky vidět!

8 Terka Terka | Web | 20. května 2009 v 10:19 | Reagovat

Erömü... Cimrmani jsou skvělí. Pomník Cimrmana na místě po soše maršála Radeckého Dávat nemuseli, ale jinak je to prý skvělá hra. Je to tak, ještě jsem ji neviděla :-( Respektive, zatím nebyl čas vystát frontu na lístky. Už jsem přemýšlela, že bych se tam zkusila nějak novinářsky procpat, zatím jsem psaivní, děs... A to mám Cimrmany fakt ráda! éreš pikloš...

9 JR JR | 20. května 2009 v 21:43 | Reagovat

Terka: rozhodně doporučuju. Předpokládám, že dostat se na tohle představení bude výrazně lehčí mimo Prahu. Stejně to ale počítám tak na Vánoce vyjde na CD a DVD, na to se už taky těším.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama