Charcoal Kilns a Mosaic Canyon

7. června 2009 v 10:34 | JR |  Svatební cesta po divokém západě 2009
Dnes se znovu vrátím k naší svatební cestě, zpátky do Údolí smrti, kde jsme toho ostatně za těch pár dní viděli a zažili velmi mnoho. Posledně jsem vyprávěl o tom, jak jsme si zablbli v písečných dunách. Nuže ten samý večer jsme se vydali na 50 km dlouhou jízdu do hor na jihozápad, do kempu Wildrose, kde jsme plánovali nocovat.

Jak to tak v horách chodí, počasí se rychle a rapidně změnilo k horšímu. Po cestě Emigrant Canyonem se spustila strašlivá průtrž mračen a chvílemi začalo sněžit. Vystoupali jsme totiž dost vysoko - z "hladiny moře" postupně až do cca dvou tisíc metrů nad mořem. Do kempu jsme dorazili pozdě k večeru, už se smrákalo. Naštěstí déšť během cesty ustal, a tak jsme celkem v pohodě rozdělali stan, uvařili večeři a šli spát. Ovšem jedna změna přeci jen byla: setsakramentsky se tam ochladilo.
Mám spacák s extrémem do minus 10°C, komfortem asi do minus 5°C a v noci jsem klepal kosu úplně hrozným způsobem. Na stanu byla ráno jinovatka, v autě byly skla zamrzlá i zevnitř. Prostě straaaaašná zima. Tuším, že jsem to někdy v šest, nebo sedm ráno už nevydržel a vlezl jsem si do auta, nastartoval ho a topil, topil, topil...

Foto z rána, kdy už jsem byl natolik rozmrzlý, že jsem byl schopen zmáčknout spoušť aparátu fotografického.


Gabča má podstatně teplejší spacák, takže to přežila lépe, ale nos měla zmrzlý určitě taky. Byla to nejchladnější noc naší svatební cesty (což nemělo nic do činění s našimi partnerskými vztahy), podle auta bylo ráno kolem mínus 7°C, takže předpokládám, že v noci mohlo být i těch mínus deset. Brrrr! Později byly v noci také takové teploty, ale to už jsme vyměkli a spali radši v motelech.
Roztřesenýma rukama jsme si uvařili čaj, sbalili zmrzlý stan a pak už se ukázalo sluníčko a postupně jsme roztáli a mohli pokračovat dále. Kousek od kempu je totiž taková technicko-historická zajímavost a sice charcoal kilns, nebo-li milíře na výrobu dřevěného uhlí.
Vypadá to legračně - jako včelí úly, a je to pozůstatek doby, kdy se tu ještě mocně těžilo a zde vyráběli dřevěné uhlí ze dříví, které sem museli vozit po železnici. Dnes už skoro nejsou vidět stopy ani po těžbě, natož po nějaké železnici, ale ty "včelí úly", ty tu zůstaly.

Včelí úly, teda milíře.



Musí se k nim jet po nezpevněné šotolinové cestě (po kterých se z principu auty z půjčovny jezdit nesmí, ale znáte nás), která naštěstí není moc dlouhá a navíc nabízí celou řadu krásných výhledů na pohoří Sierra Nevady. Díky dobré viditelnosti jsme dokonce viděli i Mt. Whitney (nejvyšší horu USA mimo Aljašku).

cesta sice nezpevněná, ale pohodová - v pozadí Sierra Nevada

Sierra Nevada to znamená španělsky "zasněžené pohoří"

a jedna panoramatická nesmí chybět (jasný, keř není vlevo dole... jasný...)


Oproti údolí jsme "nahoře" byli úplně sami, nikdo nikde. U milířů jsme se vydali na menší trail do Mahagony Flat Campground, kam se v létě dá dojet i džípem nyní však byla cesta kompletně zasněžená, resp. pokrytá silnou vrstvou zledovatělého sněhu. Po něm se také stoupalo dosti obtížně, protože jak už začalo svítit sluníčko, měknul a bořil se. Místy jsme se propadali až po kolena, takže to opravdu bylo namáhavé stoupání a šli jsme tak trochu s obavami, jak se půjde dolů, až to bude ještě měkčí.




Nicméně cíle jsme dosáhli, opět sami, samotincí, nikde nikdo a my měli celý kemp pro sebe. Dosáhli jsme výšky 8133 feet, což je 2479 m n.m. Ukázal se nám výhled nejen dál do hor, směrem na Telescope Peak a další vrcholy Panamint Range, ale také dolů, do údolí na solné pole Badwater Basin, ostatně tam se ještě podíváme detailně v příštích statích.

pohled směrem do Údolí smrti na Badwater Basin

Poté, co jsem úspěšně sestoupili, resp. sesklopýtali dolů, vyrazili jsme zpátky směrem k Stovepipe Wells, resp. do jednoho kaňonu těsně před touto osadou. Jmenuje se Mosaic Canyon a trochu prošli jsme ho kam až jsme dokázali, byť manželčiny jezevčíkovské sklony by nás byly vedly ještě o kus dál. Tam však byl kaňon tak úzký, že by trvalo ještě notnou chvíli, než bych do toho správně zhubnul, abych se mohl bezpečně dostat tam i zpět.







Opět jsme se ocitli v teplém suchém klimatu, místy až moc teplém a moc suchém - v podstatě jsme kráčeli suchým korytem řeky, obklopeni rozeklanými barevnými skalami (proto mozaikový kaňon), až jsem po čase automaticky začal říkat: "šutry... šutry..." (čtěte stejným tónem, jako pan Srstka říkal: kachny, kachny..) . Pro nadšené geology jistě ráj na zemi, my to až tolik neocenili, ale je pravda, že některé šutry byly opravdu zajímavé, jako např. ten ve tvaru velryby.


přírodně leštěný mramor


tento slepenec vypadá jako by tu někdo zabetnoval kamínky, ale nikoliv - je to přírodní


Pro mne snad nejzajímavější byl mramor, skutečný mramor, který se tam v určitých vrstvách vyskytoval, místy vodou ohlazený stejně, jako by byl uměle vyleštěný. To jsem viděl poprvé takhle "na divoko".
Death Valley je ještě velmi obsáhlé téma, vzali jsme to tam opravdu důkladně, takže já osobně to vidím ještě tak na dva, tři blogy. Nic se nemá přehánět, proto další část až příště.





vyústění kaňonu cestou zpátky



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mr. DJ Mr. DJ | 7. června 2009 v 22:17 | Reagovat

Lahůdka, děkuji za článek. Podobné nízké teploty na spaní jsem asi nezažil resp. jsem je raději vytěsnil z paměti :).

2 JR JR | 7. června 2009 v 22:39 | Reagovat

Dík, já spal v podobných teplotách právě v USA před těmi 9ti lety (jo a na Aljašce taky tak trochu). Těžko se to určuje, když s sebou teploměr nevozíme. Každopádně, jak to jde pod nulu, tak je prostě kosa a člověk se moc nevyspí. Já navíc nemám pořádnou karimatku (celý život spím jen na "alumatce" a až na výjimky jako toto mi to stačí). Každopádně taky stárnu a měknu. Proto v Grand Canyonu, kde nahoře ještě ležel sníh, jsme spali v motelu, jak mastňáci.

3 djová djová | 8. června 2009 v 8:41 | Reagovat

brrr, to se do mě dala zima:-) Ale musela to být nádhera(tedy ne to spaní, samozřejmě)

4 Littlekey Littlekey | 8. června 2009 v 16:28 | Reagovat

Jestli tam pojedeš ještě jednou, letím s tebou.

5 JR JR | 8. června 2009 v 16:35 | Reagovat

LK: už jsem to psal DJovi, ale... važ slova! :-)

A copak tě tam tak láká? Tvrdé, studené lůžko? Vždyť je to vlastně pustopustá pustina. I když pravda... ony se tam těžily všelijaké kovy, určitě i nikl - a ve velkém!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama