Mariáš a finanční krize

5. června 2009 v 10:28 | JR |  Reporty
Nemohu jinak, musím se z toho prostě vypsat. Daleko raději bych se z toho vySPal, ale to nejde. Je to zkrátka hrozné, tak hrozné, že se musím vrátit k zašlé tradici mariášových reportů.
Pamatuji se, jak jsem kdysi jeden report nazval "Hrůza, jež slovy vypovědět nelze", nevím tedy, jak dramatičtěji bych ještě mohl pojmenovat to, co se odehrává několik posledních měsíců. Je to totiž jeden kontinuální kartihoror.

(pozn. autora: tento text může být mylně interpretován jako vyzívání k potlačování práv a svobod kartimenšin a popírání kartináboženství, vězte však, že je tomu jinak - i Jan Hus, jak známo vynikající mariášník a vynálezce fleku "pod obojí", za pravdu hořel)


Nebude na škodu si krátce zrekapitulovat poslední dění v našem mariášnickém spolku. Předně jsme se poněkud rozšířili a dalo by se říci, že máme už 6 stálých členů. Není tedy výjimkou, když se sejdeme tzv. "ve dvou ligách", událost dříve nebývalá.
To je samozřejmě chvályhodné, stejně jako to, že působíme opravdu pravidelně, až na nepatrné výjimky opravdu každý týden. To je všechno moc pěkné a kartišlechtí nás to.
Co je méně pěkné, je tzv. "měnová reforma" kterou postupným politickým nátlakem prosadil (v tomto ohledu velmi protřelý) pan krajský rada PK. Přešli jsme prostě z desetníkového na mariáš dvacetníkový a tím pádem skokově zdražili vše na dvojnásobek.
K tomuto v pravdě revolučnímu zvratu došlo v době mé svatební nepřítomnosti na starém kontinentě, údajně prý proto, abychom se přizpůsobili turnajovým zvyklostem, kde se takto počítá a platí. Dnes už víme s jistotou, že pravý důvod byla hamižnost a loupeživé sklony pana krajského rady. To je nad slunce jasné.
Je velmi zvláštní, že první mé dvacetníkové působení po návratu ve stavu manželském bylo mimořádně úspěšné. To bylo 19.3.2009 a vyhrál jsem tenkrát neuvěřitelných 59 korun. Bohužel to bylo naposledy.
Tak jako všichni ostatní, jsem byl v rámci "měnové reformy" donucen vybrat z PPPéčka veškerý hliník, který se tímto přestal počítat. Nevěřili byste tomu, ale v horách bauxitu, který můj naditý pytlíček obsahoval, se skrývala tučná suma ve výši 71,30 Kč. Tak tu jsem musel chirurgicky odstranit, v pravdě vytěžit a PPPéčko zůstalou pouhým stínem toho, co kdysi bylo. A to byl teprve začátek.
Prohlásím-li na tomto místě, že jsem 8, slovy osm, her v řadě prohrál, možná uslyšíte, jak se s rachotem bortí jedna legenda, jeden mýtus o velkém hráči, o nemožnosti dlouhé řady ať výher či proher, zkrátka, něco se stalo.
Osm proher za sebou je nestoudné, podlé a hanebné. Je to prostě hnus, hnus, hnus. Nevím, jak jinak se k tomu postavit. Je to zločin proti lidskosti, nestvůrná obludnost, kterou nebohý autor pociťuje jako dosud největší kartikřivdu osudu, křivdu takového rozsahu, že se autor sám láme a váhá ve své kartivíře. Tak je tedy opravdu Kartibůh?????

Otázku ponechám zatím nezodpovězenou, leč se obávám, že fakta hovoří za vše. Jak se mohlo stát něco tak hrozného?

Nechodí mi karty.
Chodí mi karty úplně hrozné, takové s kterými se nedá hrát.
Zapomněl jsem jak se hraje?
Hraju tak špatně?
A nebo je to jinak?

Není snad štěstěna ke mě zády ke krajskému radovi čelem? Ptám se kdo, tak brutálně a nenasytně těžil a tyl z mého neštěstí? Kdo?
Odpověď znáte.

Fotka, která by mohla nést název: "pokušení v beznaději" - zasvěcení vědí, že se to nedá vyhrát.


V řeči čísel jsem od 2.4.09, kdy tato tragická řada začala, prohrál již 201 korun, v průměru 29 korun na zápas, jednou dokonce 72 korun. Cifry v mé statistice nikdy nevídané, rudě krvácejí v excellové evidenci až pokaždé musím otírat monitor, když se na ně podívám. The horror. Hrůza.

Jednou, někdy v dubnu, jsem pravda v nastavovaném čase nepatrně plusil, leč to nelze počítat, neb to nebylo ve stavu úplné střízlivosti a lze usuzovat na jakýsi zvrácený tah protihráčů, kteří mne v nonstopáči nechali vyhrát. To neberu v potaz a musím trvat na oné nepřerušené minusové 8-misérii, resp. započítám-li ono působení v normální hrací době, kdy jsem rovněž tratil, pak se dostávám až nemístné devítce, která jen vzbuzuje dojem, že se série příště zaokrouhlí. Hnus.

Ptám se znovu: jak je toto možné?

Opravdu jsem frustrovaný. Už jsem se několikrát kartisvatě zapřísahal, že na mariáš už nikdy nepůjdu, proč se trápit ještě ve svém vzácném volném čase, že? Nakonec však pokaždé zvítězila hráčská náruživost a zodpovědnost zakódovaná ve mně tak silně, že jí prakticky nelze odolat. Přes ústrky osudu vždy znovu zvedám rukavici a nechávám se kartimlátit, zbitý (opravdu B ne P) odcházím domů, a uvnitř chátrám a trpím.
Už jsem prodal auto, abych na to měl. Manželku málem zastavil...
Co bude následovat?

Vezměme si
kupříkladu události včerejšího večera, který začal tak dobře. Opravdu jsem věřil, že to je ten Bod zvratu, neb jsem první hru dostal karty na dvě sedmy, pět na pět, s pouhou jednou desítkou, jinak bez ostrých. Maje výnos vydal jsem se na tuto sebevražednou misi a zvítězil jsem! Nevídáno! A druhá hra? Balzám na mou rozervanou duši - na ruce 6 zelených, stovkových, dvě vysoké kule a nějaké plívy. V talonu došla sedma s devítkou kulí. Měl jsem to 6 na 4 bez výnosu, riskl jsem 100+2x7 a vyšlo to i přes renonc pana PK! Extáze! Sedmé nebe.... a právě tehdy jsem měl (sice velmi záhy) odejít, protože pak už nebylo nic správně, nic dobře.
Zbabělý útěk z boje mi však umožněn nebyl, pravda po druhé hře a v momentě, kdy jsme byli jen tři, se není co divit.

Došlo ještě na několik pěkných okamžiků, na které si vzpomínám. Třeba na betla, kterého jsem oflekoval panu krajskému radovi a kterého jsme na osmičku zelenou chytli (a to se chtěl otočit). Také tam byl jeden významný moment, kdy jsme s panem PK měli proti panovi DM 100 zatímco on měl 90 (a bylo pod obojí). To bylo velmi pěkné.
Někdy kolem desáté dorazil pan lékárník MB, nesouc rebarborový koláč, který předtím doma sám upekl. Samo o sobě divné, že? Shodli jsme se sice, že to chuťově nebylo špatné, nicméně pan MB sklidil oprávněnou kritiku ve smyslu: "Co se má co flákat doma u plotny, když má být na mariáši".
Pak si z hry příliš detailů nevybavuji. Vím, že se mi dostalo nějakého monstrózně úchylného talonu v podobě dvou plonkových desítek, po kterých jsem ze stovky utekl do betla a puknul ho. A to je tak vše.

Postupně a nenápadně nastupovaly temné síly levice (pan krajský rada sedí obvykle po mé levici). Ten, který z počátku nejvíce brblal a hořekoval na své mínus, si dal několik svých obvyklých vyložených lepších stovek, durchů a betlů, kterými zvrátil finanční rovnováhu na stole a nakonec přišel s drtivým úderem posledního soudu.
Téměř úplný sen záložního důstojníka, nebo-li 140 + lepší 2x7 a bylo vymalováno! Dvacetikoruna u každého z nás změnila majitele a pan krajský rada si objednal nákladní vůz, aby mu pomohl s obtěžkaným vakem, tou bezednou studnou, která kdysi snad mohla být jeho PPPéčkem. Dnes ne zcela nepodobnému velkoobjemovému kontejneru na svoz těžkých kovů.

Takové to tedy bylo.
Možná vám bude připadat, že má zdrcující kritika dopadá často jen na jednu stranu (tedy nalevo), nicméně je to vždy o subjektivním pocitu a též o faktickém výsledku - opticky měřitelném v hromadě mincí, která se kumuluje výhradně na levé straně stolu. Kartibohužel.

Příště opět přijdu a budu trpět. A co na to Kartibůh????
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 DM DM | 5. června 2009 v 12:41 | Reagovat

Pěkně jsi slova nakladl, to ano. Ale ruku na srdce, kde je pravá příčina tvých neúspěchů?
Polevil jsi ve víře, v píli i v docházce. A toto jsou plody tvého absentování.
Pominu tvoje výlety do Ameriky za svatbou i když oženit jsi se mohl stejně dobře i v Krále Jiřího a nemusel bys kvůli tomu 3x absentovat.
Ale co ty ostatní absence: Pomni, kolikrát jsi se nechal zlákat svým zaměstnavatelem do pochybných podniků nevalné úrovně (Embassy, Pupp), místo abys s námi zasedl k zelenému suknu.
Pomni, co ti bylo přednější, když my dřeli s krajským radou turnaj v Bochově. Dokonce ani do Staré Role jsi na turnaj nedorazil a tam jsi měl hájit svůj stůl a svoje město – taková ostuda.
A jako by to všechno nestačilo. Teď, když je na obzoru další výzva – dlouho očekávaný turnaj v Chýši - zase chceš dát přednost výletu (VÝLETU !!!) do Krumlova za nějakým pochybným podnikem.
A jako by ani to všechno nestačilo, svádíš ještě na scestí i ostatní spoluhráče a dokonce přímo u zeleného sukna je přemlouváš, asi abys v kartihříchu nebyl sám, aby se k tobě přidali, kartiboha se zřekli, svých povinností nedostáli a s tebou do Krumlova se vydali...

2 Littlekey Littlekey | 5. června 2009 v 12:50 | Reagovat

Jaroušku, neplakej, to bude zase dobrý. Hraješ dobře, to ty karty, ty za to můžou, Krtibůh si na tebe zasedl, nedává ti talón, řídí naše snímání tak, aby ti nic do ruky nepřišlo. Je na tebe tak krutý, že tě nechá nadechnout a pak tě smete tím, že mi nadělí lepší dvě sedmy se stovkou. Je to opravdu hnus a nespravedlnost. Je mi to nepříjemné, kolikrát jsem si říkal, nehlaš to, Jarda bude mít depku, ale to bych mohl urazit Kartiboha, kdybych nehrál nejlepší možnou hru a mám strach, aby si na mě taky nezasednul. Činy kartiboží jsou nevyzpytatelné. Jardo vydrž, já také musím vydžet tvou mnohdy subjektivní kritiku mé osoby (ano jeden renonc jsem včera udělal), ale bylo nás ten více, ale jsem kamarád a vím, že to tak nemyslíš, proto příště zase příjdu a budu se snažit co mi budou síly stačit, abych váš všechny oškubal. Kartibůh mi pomáhej.

3 JR JR | 5. června 2009 v 13:21 | Reagovat

No, panečku - takové pěkné komentáře!
DM: na to se nedá říci, než: to kázání mi tedy dává ten pravej!

LK: máš naprostou pravdu, jsem rád, že to vidíš stejně jako já (ničemo) :-)

4 djová djová | 5. června 2009 v 21:22 | Reagovat

ač naprostý laik a kartineznalec, náramně jsem se "pobavila" (samozřejmě ne na tvém neštěstí), moc pěkně sepsáno, tak držím palce, ať ti je Kartibůh milostiv!

5 Mr. DJ Mr. DJ | 6. června 2009 v 21:56 | Reagovat

Jako karteista musím dát za pravdu pánům LK a DM, ač prvního pisatele komentáře znám jen z těchto a páně radových řádek.

Možná nastal čas, aby si začal hrát se mnou a spravil si skóre. :)

6 JR JR | 7. června 2009 v 8:46 | Reagovat

DJ: važ slova!

7 Mr. DJ Mr. DJ | 7. června 2009 v 22:09 | Reagovat

Jak už kamaráda podpořit?
Mám paralelu, letos jsem se začal doslova vyhýbat létání. Není to to samé, ale je to asi věkem, něco se s námi děje, něco se mění, věřím, že to přejde.

8 paní LK paní LK | 8. června 2009 v 8:03 | Reagovat

Jardo netruchli,
nevíš-li, že ty, které Kartibůh nejvíce miluje, také nejvíce zkouší?
:-)
Ale chápu, že je to k nas.ání...

PS: No vida, budu muset z PPPéčka podobného sběrně těžkých něco odlehčit ;-)

9 JR JR | 8. června 2009 v 9:30 | Reagovat

paní LK: a vida, člověk přemýšlí o pomstě, a ona přichází sama :-) Věřím, že peníze na mě vyhrané použiješ na nějaké kartibohulibé účely :-)

10 JM JM | Web | 9. června 2009 v 6:37 | Reagovat

KRÁSA!!!

11 lékárník MB lékárník MB | 10. června 2009 v 12:47 | Reagovat

Milý kartitrpiteli, vzpoměň si na 7  tučných let předcházejících nynějším 7 hubeným. Obraz prosperity minulosti budiž Ti útěchou v přechodném období kartirecese.

Ta měnová littlekeynesianská reforma, která si v ničem nezadala s rokem 1953, se nás ostatně dotkla všech a tak Ti pomáháme nést kartikříž.

12 Sargo Sargo | 19. června 2009 v 19:44 | Reagovat

No fuj. 8-)

13 Dery Dery | E-mail | 23. června 2009 v 20:15 | Reagovat

No jo Jardo, jsi se oženila tudíž máš teď zcela oficiálně jiného pána (paní) než je Kartibůh, tak se tolik nediv. Jediná šance, jak to zlomit je vytrvat a hrát a licitovat a chodit si pro talon a platit a platit a pak to přijde a půjdeš domů s nulou a nebo zase s plusem...

14 JR JR | 23. června 2009 v 20:59 | Reagovat

Dery: už to přišlo! Minule... a byla to krása!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama