Výlet na Augustusburg a letecké muzeum v Kovářské

28. července 2009 v 22:20 | JR |  Fotoreportáže

Co se dá dělat v sobotu, když je počasí vrtkavě proměnlivé a trávit víkend jako většina národa (tj. v supermarketu) se vám nechce? Dá se vyrazit na výlet za hranice všedních dnů i republiky, ku kterému nás shodou okolností vylákali z tepla a bezpečí domovského gauče manželé MB.

Naším cílem byla údajná renesanční perla podkrušnohoří (resp. Erzgebirge), zámek Augustusburg ve východním Německu. Samotná cesta byla malým nostalgickým dobrodružstvím, neboť (považte) jsem překračoval hranice na Božím daru poprvé po nějakých 20ti, možná 25ti letech. Naposledy to bylo ještě s našima v Trabantu Combi za výhodnými nákupy botiček do DDR. Přesto jsem si vybavoval až překvapivě mnoho "prazážitků" až jsem se tomu sám divil. Ona tedy krajina našich bývalých Genossen soudruhů není nic extra - úroda pěkně sklizena, políčka řádně obdělána... je to hospodářství, inu Německo! A ta jednolitá šedivost místních střech! Ošklivé, opravdu ošklivé. Zcela upřímně, mi ta naše odsunem zpustlá strana Sudet připadá mnohem romantičtější a tak nějak "divočejší". Prostě hory jak mají být, byť nevysoké.


políčka řádně obdělána...


Cestu nám začasto znepříjemňovaly přeháňky, které se ostatně vytrvale zjevovaly a zase ustávaly po celý den. A krom deště se nám do cesty stavěly ještě záhadné žluté cedule "Umleitung" z kterých byl krom mne, coby řidiče, nešťasten hlavně elektrický přítel Tom Tom, který tak dlouho říkal "Až to bude možné, otočte se", až zcela ztratil důvěru posádky, což hrálo do noty panu MB, který hned v úvodu cesty vyhlásil moderní navigační technice nesmiřitelnou válku.
Nezdálo se to, ale díky objížďkám a vesnicím téměř na každém kilometru se nám to celkem protáhlo a do Augustusburgu jsme přijeli až kolem půl druhé. Z bohatého programu prohlídek jsme zvolili trojkombinaci: muzeum kočárů, mučírna a prohlídka zámku s fakultativním výstupem na věž.


Nádvoří zámku - v podstě to samé je vidět i při otočení se o 180°


Muzeum kočárů byla záležitost na deset minut (zase tolik kočárů tam neměli), což se hodilo tak akorát na přečkání další přeháňky a vyplnění času do druhé hodiny, kdy měla začínat prohlídka zámku. V danou hodinu dostala však pověstná německá přesnost a smysl pro organizaci vážné trhliny - nejen že jsme na průvodkyni dobrých sedm minut čekali (na dešti), ale shromaždiště nebylo zřetelně označeno a nebyl tam nikdo, kdo by celou věc organizoval a řídil, či alespoň intenzivně dělal ten dojem (jak jsme wir aus den deutschen Betrieben gewöhnt). Skandál, samozřejmě.




Prohlídka samotná byla naprosto zoufalá, z celého obrovského zámku nám ukázali jednu velkou, totálně vybydlenou místnost s velkým papírovým modelem zámku z dřívějších dob. Nebohý zámek byl postaven někdy v šestnáctém století a od té doby už jen chátral. Zkázu zřejmě dokončil minulý režim (tak jako u nás), ale zřejmě už zde nebylo tolik co likvidovat a zámek už delší dobu fungoval coby úřední budova. Ostatně více o historii zámku se můžete dozvědět zde: http://www.die-sehenswerten-drei.de/augustusburg_krone_2d.cfm
Kromě té jedné velké místnosti jsme viděli ještě dvě menší (rovněž prázdné) a vestavěný kostel, který byl komplet pod lešením, takže ani z něj nebylo vidět skoro nic. Pro zjednodušení představy bych to popsal asi jako návštěvu kláštera v Teplé, bez knihovny a bez kostela. Alespoň jsem nelitoval, že jsem si nezakoupil povolenku na fotografování, protože by stejně nebylo co fotit.
Nečekaný byl ale samotný závěr prohlídky, kdy jsme přešli ze zámku až na "spodní nádvoří" či jak to nazvat, kde byla v jedné poměrně veliké budově studna. A ne zas tak ledajaká studna, byl to celý dřevěný rumpál se složitým, osli taženým, soukolím, kterým se vytahovala voda nahoru a dále rozváděla do zámku. Celá stavba stojí totiž na kopci a to přímo na skále, takže voda byla vždycky problém. Proto někdy začátkem devatenáctého století začali s hloubením studny, na které si pozvali profesionální horníky, které později "z finančních důvodů" nahradili jednoduše vězni, kteří "fárali" celý týden, aniž by mohli studnu opustit a vytahovali je jen v neděli na mši. A pak že jsou dneska nároky německých zaměstnavatelů přemrštěné...
No, nic. Studna byla vskutku zlatým hřebem prohlídky. Nejprve jsme neviděli nic, než černou zamřížovanou díru, u které průvodkyně nabrala do hrnku vodu a vylila ji dovnitř. Nic se nedělo. Pak jen taková lehká sprška, jak se padající voda tříštila o stěny studny. Jednadvacet, jednadvacet, jednadvacet.... a ještě jednadvacet.... a pak teprve velké ŽBLUŇK!
Impresivní! A co teprve když paní rozsvítila! Pohled do 120 metrů hluboké díry, na jejímž dně byla nasvícená modrozelená hladina, bral dech! Opravdu úctyhodná práce! Kdyby nic jiného, tak tohle bych doporučil vidět.



Výhled z věže (všimněte si šedivé důsledné nebarevnosti městečka v podzámčí)



Pak už jsme jen vylezli na věž, z které jsou, jako z každé věže, vidět za dobrého počasí vysoké hory. V tomto případě Klínovec, což zase není tak daleko. Kromě toho jsme ale z věže viděli představení sokolníků, kteří v podhradí předváděli dravé ptáky. Nevědět to, asi by nás o to více překvapila orlice (jistě říšská) na silnici u parkoviště. Nestane se vám asi často, aby tak kolosální dravec seděl jen pár metrů před vámi, v klídku si hověl a nenechal se vyrušit ani auty projíždějícími proklatě blízko, či odvážným českým fotografem, který se neváhal přiblížit téměř na dosah... objektivu, aby vám mohl zprostředkovat tento nevšední zážitek.

Pozor chodci a orli!


Dravec této velikosti je prostě impozantní tvor


Kolega MB nakonec na naléhání manželky zaběhl k sokolníkům s naléhavým sdělením: "Sie haben dort einen Adler! (Máte tam orla!)", načež se mu dostalo naprosto klidné odpovědi, že to je v pořádku, že má vysílačku a že se buď vrátí, nebo si pro něj dojdou. Orel si nakonec vybral první variantu, zřejmě ho již unavilo být středem pozornosti a odletěl zpět (i když to zprvu vypadalo, že to chce dojít pěšky).

orloportrét


Na závěr klasická, řekl bych přímo učebnicová "Burešovka". tentokrát dovedená k dokonalosti, neb se tam zvěčnil i sám autor a guru Burešovkismu.


Cestu zpět opět provázel déšť, objížďky a bratrovražedný boj Tom Toma s panem MB. Mělo to ale i jedno pozitivum, kterým byla zastávka na kebabu v městečku jehož název si už nepamatuji. Pamatuji si ale předvolební plakáty na každé lampě hrdě hlásající "Ausländer raus!" Mno... pěkně to tam vedou Genossen Kollegen.

Překročením hranice zpět do vlasti v zoufale nemalebné obci Vejprty však náš výlet neskončil, a neskončily bohužel ani objížďky (zřejmě nějaká epidemie). Přes nástrahy silničářů jsme se však do sekundárního cíle výpravy dostali. Tím cílem nebylo nic menšího, než letecké muzeum v Kovářské, přesněji Muzeum letecké bitvy, která se nad tímto cípem Krušných hor odehrála 11. září 1944. V Kovářské je jistá skupina nadšenců, která v budově místní školy, nebo školky, či co to je, má jedno patro věnované archeologickým vykopávkám letadel sestřelených během této velké bitvy, při které bylo najednou ve vzduchu skoro tisíc letadel! Srovnejte si to s dneškem, kdy prakticky celé naše bojeschopné stíhací letectvo tvoří těch 12 Grippenů (pan DJ jistě upřesní případné nesrovnalosti).
Přímo v Kovářské spadla jedna B-17tka (její kormidlo rovnou na střechu původní školy, přičemž člen osádky pád přežil, což mi připadá neuvěřitelné) v bezprostředním okolí pak další tři létající pevnosti. Celkově mají ale zmapováno přes třicet míst kam dopadly sestřelené letouny a jejich zbytky jsou pak v muzeu vystaveny. Na první pohled to vypadá jako hromada haraburdí a rezavých, pokroucených plechů. Srdce leteckého fandy však zaplesá. Prohlídku, kterou zahájila projekce dvou krátkých dokumentů, však přežily relativně v klidu i naše manželky, kterým bylo jen tu a tam potřeba vysvětlit rozdíl mezi bombou a přídavnou nádrží, ale jinak to zvládly statečně. Pán, který nás v muzeu provedl (byli jsme jediní návštěvníci a přišli jsme asi čtvrt hodiny před zavíračkou) byl velmi ochotný a bylo vidět, že je to prostě nadšenec. Přeji jím tímto hodně úspěchů v dalším vrtání v zemi, bohužel sem nemůžu dát odkaz na jejich stránky, protože mi to při zadání v prohlížeči hlásí dost podivné hlášky o jakémsi nebezpečí a hrozbě kompletního poškození a likvidaci počítače.

Tak takové to tedy bylo. Moje první prohlídka zámku v Německu, blízká setkání orlího druhu a báječní muži na sestřelených strojích.
Omlouvám se za trochu moc ukecanou reportage, ale já už jsem holt takovej...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 djová djová | 29. července 2009 v 12:50 | Reagovat

tak mi nemusí být líto, že jsem zámek ještě neviděla, to potěší, díky:-) jinak skvěle napsané!

2 Littlekey Littlekey | 30. července 2009 v 8:00 | Reagovat

Vidíš, já jsem na Božáku hranici ještě nikdy nepřekročil :-) Kvalitní reportář.

3 JR JR | 30. července 2009 v 9:50 | Reagovat

DJová - máš pravdu, zámek na prd, ale ta studna... kvůli tomu bych tam šel znova. To jsem jinde neviděl.

LK: zajímavé... a kde jste kupovali botičky a šusťákové bundy, když jsi byl malej?

4 jm jm | Web | 2. srpna 2009 v 10:25 | Reagovat

Chechtam se nad tou bureškovkou. Není to vlastně první historicky publikované dílo samotného Mistra? Zatím jsme jenom my, jeho žáci, šířili osvětu a klopýtavě se snažili ty maximy naplnit obsahem.

Jinak teda já ten urbanismus německej obdivuju. Mně se to líbí, jak je to všechno laděný stejně.

5 sargo sargo | 2. srpna 2009 v 23:18 | Reagovat

Se zájmem přečteno, kladně ceněno. :-D

JR: ne každý byl takový buržoust, aby si chodil pro botičky a bundičky na Západ! :-)))

6 JR JR | 2. srpna 2009 v 23:32 | Reagovat

Sargo: pozor pozor - to bylo právě na Východ! (a Trabantem)

JM: je to vskutku učebnicový příklad, myslím, že by v tom Mistr mohl dávat lekce, či napsat několik naučných knih a pak ještě vydávat velký barevný časopis na křídovém papíře :-)

7 DJ DJ | 6. srpna 2009 v 22:26 | Reagovat

Trochu mi vadí zobecňování Čechů. Začátek reportáže o většinové sobotní zábavě mne dost odradil a rozladil. Zbytek mne potěšil. Božák je součást historie naší rodiny a je to důvod, proč jsme se z Praeheeeyyy stěhovali do KV, zajímavé je, že jsem jej několikrát křížil na kole s pasem, ale vždy jen jednou během výletu, druhý přechod proběhl jinde v okolí.

orla jsem včera viděl na letišti v Marjánkách, kamarád vedle něj letěl na tři metry. parádní fotky, lepší než v zoo.

jsem rád, že sdílíš můj názor na rozdílnost krajiny, jen já nevím, která je hezčí. Volil bych asi kompromis.

a burešovku SPECIMEN si tisknu, konečně vím. :))))

8 DJ DJ | 7. srpna 2009 v 22:12 | Reagovat

ad Kovářská - je tam tématický poklad - nádherný. Ani se mi nechce věřit, že na nebi bylo tolik letadel. Já zažil v jednom stoupáku, že nás bylo na sto metrovém kruhu pět. To jsem měl zpocená záda, abych se vyhnul, oni naopak. Zní to úchylně, ale muselo to být úžasné. Prý jedna z největších leteckých bitev té války, že?

beru zpět předchozí komentář, jsem zmíněn. Skvělá reportáž! :)

9 JR JR | 10. srpna 2009 v 8:10 | Reagovat

DJ: Dík za komentáře, uznávám, že někdy mám tendenci k tendenčnímu zobecňování, což nemusí být zcela korektní. Je fakt, že už to možná není tak silné jako dřív, že lidi (tedy většina) v sobotu dělají i něco jiného, protože už jsou prostě přesyceni nabídkou. Alespoň tady ve Varech. Coby bývalý zaměstnanec jednoho potravinového řetězce to celkem sleduju a po fázi až nepřirozeného boomu supermarketů přichází zřejmě fáze útlumu. Jen je trochu škoda, že v KV to začíná zavírající se Hypernovou, kterou jako jedinou máme přímo u nosu.

Na Kovářské (tam je nářez) by měla být nějaká vzpomínková akce začátkem září, kolem výročí té bitvy. Prý mají přeletět Grippeny a možná i kdoví co dalšího. Zvažuji účast. Bitva to rozhodně byla obrovská (asi tisíc pětset letadel, jestli jsem správně počítal).

Ad to tvoje létání - včera jsem na ČT4 sledoval nějaký pořad o mistrovství světa v akrobacii kluzáků - teda to byly kousky! Doufám, že až spolu konečně poletíme, že se mnou taky něco takového zkusíš. A nebo radši ne?
Mimochodem

10 VP VP | 10. srpna 2009 v 16:57 | Reagovat

Já bych proti těm komentářům o obecné zálibě obyvatel tohoto pidivného státu v nakupování až tak kategoricky nebyl. I o půlnoci je před Tescem víc aut než před krajskou knihovnou ve dne.
A k tomu souboji s navigací. My jsme měli včera menší šok, když nám kousek od Plzně najednou oznámila: "Po pěti stech metrech najeďte na trajekt" a na obrazovce naskočila krásná malůvka parníku... No uznej, to by rozhodilo nejednoho suchozemce. K její cti ale nutno říci, že za chvíli se objevila řeka a přívoz :-)

11 DJ DJ | 10. srpna 2009 v 21:29 | Reagovat

Když si byl v Říši a já místo Tebe vezl kolegyni (4,5 hodiny), tak to bylo: nepočítaně vývrtek, do pěti souvratů a asi tři ostré pády.
Musíš si konečně udělat čas.[9]:

S tím zobecňováním mám prostě problém. Tu masu jistě tvoří pořád Ti samí lidé, my třeba (nechci zobecňovat) se masám vyhýbáme, abychom to mohli kritizovat :).

12 JR JR | 11. srpna 2009 v 7:09 | Reagovat

DJ: 3x slovy třikrát jsem byl letos v zahraničí. A z toho 2x jsi mi zrovna nabízel let. No není to pech? 4,5 hodiny s akrobacií.... Herrmann Frank!

13 JR JR | 11. srpna 2009 v 7:10 | Reagovat

VP: jo, myslím, že už jsem to taky jednou zažil. Nevím, jak se to tam jmenuje ale vím, že poměrně nedaleko od nás je přívoz.  Naposledy jsem se na něčem takovém svezl v Dawson City :-)

14 DJ DJ | 11. srpna 2009 v 21:04 | Reagovat

[12]: to doženeme. 23.8. mám službu na letišti, tak se neopijeme a prolítneme se. Objednám počasí.

15 DJ DJ | 11. srpna 2009 v 21:06 | Reagovat

[12]: jako soused Rudolfa některé jeho výroky těžce nesu. :), ale je nás sousedů menšina

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama