VKKL, aneb jak jsme strávili poetické, uvolněné odpoledne – díl druhý

23. září 2009 v 21:22 | JR |  Svatba
Jsem zpátky z Uherska, bylo to pěkné, bylo to krátké. Ale o tom někdy příště, teď mám ještě nějaké resty. Člověk by se ani nenadál a on už je to měsíc, co byla naše velkolepá oslava! Tak to abych si pospíšil, dokud si vše, ještě alespoň přibližně, pamatuji.
Naváži tam, kde jsem posledně skončil a sice další aktivitou.


3) Šnorchlování aneb Výlet do hlubin oceánu

Jedna z disciplín, která vyžadovala určitou technologickou přípravu (samozřejmě v intencích našich omezených znalostí a schopností). Chtěli jsme demonstrovat naši zřejmě nejoblíbenější činnost u moře (teplého) tj. šnorchlování a zkoumání bájného světa pod mořskou hladinou. Zažili jsme to na Havaji a pak ještě lépe v Indonésii (s dioptrickými potápěčskými brýlemi), kde nás tato vášeň stála první digitální zrcadlovku, jak mnozí jistě víte. Tu jsem ostatně chtěl také původně umístnit do vody pro větší autenticitu, ale před nedávnem jsem ji prodal za tři stovky na náhradní díly (mechanické).
Vymyšlená aktivita sice hezká, jenže, kde sehnat cosi jako akvárium, aby to bylo dostatečně velké, čisté, průhledné, přenosné atd.? Volba padla na jakousi plastovou vaničku na prádlo, kterou měli v nejmenovaném přilehlém supermarketu v akci. Na to, abych tam strčil hlavu a zase ji vyndal,
byla velká dostatečně. Zbývalo vyřešit co dát dovnitř? Sehnali jsme takové malé barevné magnetky s různými vodními živočichy a bylo to jasné. Uděláme to formou lovení mořských pokladů!
No jo, jenže dno musí být také něčím pokryté, že? Mušličky jsme měli, ale celkově se tento náročný problém podařilo vyřešit až v samotný den oslavy, sesbíráním velmi vhodných oblázků v blízkosti nejmenovaného bývalého MNV v nejmenovaném městě (prostě jak jsem byl u našich vyzvednout ty rohlíky, tak jsem k tomu rovnou nabral i pytel kamení).

Nejdůležitější ze všeho však byla autentická fauna a flóra. Tento náročný úkol jsme svěřili odborníkům na slovo vzatým - Jítě a Kájovi (díky, díky, díky!), kteří až z dalekého hlavního města, nebo odkud, přivezli několik akvarijních kytek a hlavně krásnou rybičku, jejíž druh a původ si bohužel nepamatuji. Vím jen, že byla modrá a měla takový jako když závoj. Chudák...
No, samotné chystání akvária bylo spojeno s (doslova) nelehkými útrapami jej naplnit (plné bylo těžké jako kráva, s prominutím), a pak přenést na předváděcí místo. Voda tekla z kohoutku jen jedna - ledově studená, proto jsem to napustil dříve aby to trochu "orazilo", a neumrzla nám z toho pak hlava.
První várka vody se ukázala jako neprůhledná (kamínky byly špinavé), proto jsme ji museli vylít a připravit druhou várku, která už byla jakž takž. Jakž takž na omak, ale když jsme to do toho šoupli rybičku, šla beznadějně ke dnu. Zavrtala se mezi kamínky a nehýbala se. Co teď? No to vám byla situace....

Rybka těsně před vypuštěním do simulovaného moře

... a krátce po vypuštění (nebo bych měl napsat spíš spuštění?)


pro děti má voda v sobě cosi magického (foto ještě před zahájením aktivity)


Naštěstí rybka zřejmě jen simulovala letní spánek a evidentně žila. Jen se jí nechtělo v té vodě plavat. Dokázala přečkat můj demonstrativní prvoponor, který pak kupodivu nikdo nenásledoval (což mne, na rozdíl od rodičů dítek, docela zklamalo) a nakonec byla zachráněna a odvezena do skutečného akvária, kde sice ožila, avšak ne na dlouho, neboť byla po pár dnech jaksi roztrhána stávajícími obyvateli onoho akvária. Tolik k pohnutému osudu nešťastné rybky, který ač v konečném důsledku tragický, přesto nepřekoná tu příhodu, které jsem byl svědkem na jednom sudu na koleji na Jarově, kde totiž byla jedna rybka za živa vypita (fuj), no ale dost hrůzyplných akvaristických historek a zpět k aktivitám.
Šnorchlování mělo opět dle očekávání velký úspěch u dětí, jak jsem byl poučen, děti + voda = OZP (o zábavu postaráno), ovšem tu a tam jsem vycítil i cosi jako náznak kritiky z řad dospěláků rodičů. To ještě nevěděli, že to není poslední "vodní" aktivita. Pravda, počasí nebylo až tak teplé, proto bylo nutné dítka posléze převléknout do suchého. Ne však dříve, než proběhla další zábavná prezentace.


Co to tam ten pán dělá? On je mišuge?

Jo, je fakt mišuge!



Ta obětavost! Co bych neudělal pro pobavení kamarádů, že?


Napoprvé a hned jsem ulovil velrybu!


Děti brýle a šnorchl nakonec vůbec nepoužily, raději lovili s hlavou venku (nevěděli o co přicházejí, stejně jako tatínkové, kteří si tak bývali mohli zchladit alkoholem pomalu rozpalovaná čela - je to moc zdravé :-))


Nádoba nakonec po skončení akce, když jsme ji chtěli přenést stranou, rupla a celý obsah se vylil. To už byla rybka naštěstí venku, ale i tak to byla celkem katastrofa a potopa na chodníku vydržela hodnou chvíli.




4) Ryžování zlata

Tak tohle bylo jasné, další reflexe našeho Aljaško-Yukonského dobrodružství, to jsem sliboval už v pozvánce, z toho se nešlo nijak vykroutit. A že jsem měl takové cukání. Proč?
Opět spousta technických problémů - předně vana kde se mělo rýžovat. Myslel jsem, že na takové farmě, kde jsme byli, se najdou nějaké necky, vana, či velký džber, ale to jsem se mýlil. Naštěstí vypomohl a včas zasáhl pan Krajský rada PK, kterému tímto velký dík, a dovezl starou (dětskou?) vaničku, která byla pro tento účel naprosto ideální.

Jednoduché to nebylo ani s rýžovací pánví. Přestože jsem si ji na netu vyhledal s dostatečným předstihem a za rozumnou cenu, nedařilo se mi s tím, kdo to prodával, stále zkontaktovat. Nakonec se to skoro na poslední chvíli povedlo a pánev pro nás vyzvedl Gabči brácha v Praze, u nějaké paní v Geologickém ústavu (jestli se nepletu). Je plastová, praktická, typ "Číňan".

No a nakonec zbývalo vyřešit problém zlata. Jeho cena na světových trzích vlivem krize neustále stoupá, takže jsem musel upustit od původního plánu a poohlédnout se po jiných nuggetech, než těch pravých. Po všelijakých fantaziích o natírání kamínků, galvanizování ložiskových kuliček a podobně, nakonec zvítězila varianta technologicky i nákladově podstatně méně náročná, a sice zabalení kousků olova do zlatého staniolu od čokolády :-)
Na první (velmi letmý) pohled ten rozdíl téměř nepoznáte! Tak se také stalo (ano, teď zklamu všechny šťastné zlatokopy, kteří "vytěžený" kus mají doma v trezoru na dvanáct západů), takže zlata bylo celkem deset velikých nuggetů, zahrabaných do kbelíků s pískem a všechny (pokud vím) byly náležitě vyrýžovány. Měl jsem štěstí, že se mi to při prvotní demonstraci také povedlo (to fakt byla víc náhoda, než že bych to měl "nafixlovaný").
Děti i dospělí se do rýžování pustili s velkou vervou, obavy rodičů se naplnili a po souhlasném ujištění, že to byla poslední "vodnická" aktivita nastala fáze velkého hromadného převlíkání potomstva.
Nemohu nezmínit nesportovní chování části účastníků (však oni ví koho myslím), kteří začli monumentálně těžit už "na sucho" přímo přebíráním písku lopatkou, což jsem ale rychle a rázně zatrhnul, aby zbylo na ostatní :-)

Coby malý bonus jsem měl s sebou lahvičku s pravým zlatem z Aljašky, které jsme poctivě vyrýžovali, takže každý mohl vidět, jak to vypadá (a jak malá jsou to zrníčka), když to je doopravdy :-)

První rýžování předváděl samotný král Clondike, alias autor

Následovníci posedlí zlatou horečkou na sebe nenechali dlouho čekat jak je vidět třeba zde na duu A&MT (he, to už bych je mohl psát rovnou jako ATM, nebo ještě lépe TMA)

.... mám plechovej hrnek v něm (pořádnej valoun)!


Našli se i tací, kteří si zlato přinesli z vlastních dentálních zásob


Nevím jak ostatní, ale my jsme se bavili ohromně :-)



Jako bych to nevěděl! Zase jsem se tak strašně rozkecal, že je to na jeden blog už tak hodně dlouhé, proto nebudu váhat, doplním to fotkami a rychle to šoupnu na web, abyste z toho také něco měli a když zbude čas, pustím se hnedle do pokračování.

Tak zatím na čtenou! :-)


P.S. Za foto děkuji JMu, Prokymu, Sargo a Kajče a znovu prosím všechny, kdo mají ještě další fotky. aby mi je poslali. Jinak platí, že jsou zatím zde (poněkud neuspořádaně, ale to snad omluvíte):

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Proky Proky | E-mail | Web | 24. září 2009 v 0:27 | Reagovat

Ano, ano ryzovani zlata opravdu neni nic jednoducheho, natoz pripravit takovou soutez. Ale povedlo se vam to!

Proky

2 JR JR | 24. září 2009 v 8:56 | Reagovat

Mně by rýžování zlata celkem bavilo. Ale nesměla by ta voda být tak studená a musel bych u toho v klidu sedět. Za normálních okolností je to celkem pakárna, hrbíte se, zima je vám... no a nic nenajdete.

3 DJ DJ | 24. září 2009 v 23:06 | Reagovat

Taková nadílka fotek a textu, to si musím nechat na zítra. Konečně!

4 jr jr | 25. září 2009 v 2:01 | Reagovat

velmi spravne ja se prave vracim z mariase a jiz se nemohu dockat komentaru

5 DJ DJ | 25. září 2009 v 22:56 | Reagovat

Musím konstatovat, že při čtení článku se mi osvědčilo si psát poznámky... abych nezapomněl nic okomentovat :)
1. zrcadlovka na díly - to je vcelku pozitivní, já myslel, že si ji dávno rozdupal. Jakpa si ji prodal?
2. akvárko - to je vidět, že si nikdy neměl akvárko, to ví každej jouda, že se štrk musí proprat. Ale na fotkách to vypadá náramně a věřím, že ve skutečnsoti to nebylo o nic horší. Zdá se, že byste byli ideální organizátoři různých veselic s dětmi, nechceš to zkusit komerčně? :)
3. paní MK se směje nad kočárkem... vzpomeňme si na to za pár měsíců.
4. jako prcek jsem nanosil kýbly slídy vyrejžované z potoka pod Klínovcem. Rodiče tomu nějak nerozuměli, je pozitivní, že jsou okamžiky, kdy děcko i dospělec mohou rýžovat a vyrýžovat a přitom neškodit.
5. to zlatu v lahvičce jsem navrhoval kolovat. Všimni si, že jsem byl na konci a u dveří. škoda.

Jdu na další čtení a je mi stále více a více líto, že jsem to neviděl na vlastní oči. Dýchá z toho ... prostě VKKL.

6 JR JR | 26. září 2009 v 10:04 | Reagovat

DJ:
ad 1. normálně, přes aukro, nebo přes paladix.cz (foto bazar) - rovnou jsem tam napsal o jaké poškození jde a že je to neopravitelné. Kdo má 350D tak se mu to může hodit, když se odře nějakej čudlík, nebo tak. Taky jsem takhle poslal někam ten objektiv, který to nepřežil a ti parchanti mi ale slíbených 350-500 Kč nikdy neposlali.

ad 2. no ono mě to napadlo, dokonce mi to i taťka říkal, jenže ony ty šutry vypadaly celkem čistě. No, pro příště jsem poučen. Ohledně organizace velkých party a dětských her mám svůj názor, a sice že to dokážu, ale vlastně to dělám nerad, protože se u toho moc stresuju. Už jsem měl na starosti (pracovně) akce většího rozsahu, byl to úspěch, ale já si to vůbec neužil, člověk má jen starosti a honí se. Tady to bylo přece jenom pohodovější.

ad 5. - byli jsme sice výhradně mezi kamarády, ale tohlezlato zásadně ukazuji pouze "z ručky do ručky" :-) Ostatně, mám ho tady doma pod monitorem, spolu s dalšími dvěma cestovatelskými artefakty poslední doby - špuntem z vína Cassilera del Diablo a zkamenělým stromem z Petrified Forrest n.p.

7 DJ DJ | 26. září 2009 v 20:26 | Reagovat

[6]: Jednou to zlato zřím, věřím. :)

8 JR JR | 26. září 2009 v 20:40 | Reagovat

Já ho tam ukazoval pár zájemcům, ale nějak jsi byl asi mimo a pak jsem byl mimo já. Jak říkám, leží mi tu pod monitorem :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama