VKKL, aneb jak jsme strávili poetické, uvolněné odpoledne – díl první

11. září 2009 v 11:52 | JR |  Svatba
Já vím, já vím, já vím. S křížkem po funuse, totiž po svatbě. Důležité je, že přece, ne? Ještě pořád jsem plný dojmů a stále ještě mám pocit, že to mohlo klidně trvat déle. Ony ty týden trvající svatby v Indii, nebo někde na blízkém východě mají něco do sebe.
Pan DJ, sám přijdivší až pozdě večer, označil tuto akci "vrcholem karlovarského kulturního léta" (VKKL) a já bych se neskromně rád domníval, že měl pravdu.

Farma Hory, místo konání celé akce (22.8.2009). ideální místo, krom lesní zvěře není rušen nikdo, pouze rodina místní správcové, která jaksi rušena byla velmi, ale k tomu se ještě dostanu. (foto Proky)



Událost takového rozměru nemůže být ponechána bez náležitého komentáře, byť se z důvodů časové tísně omezím hlavně na komentované fotky a pár strohých statistických dat, kterými bych ostatně mohl hned začít. Na oslavě bylo celkem 63 dospělých hostů, celkem 15 dětí z čehož byly 2 těsně po narození a 2 těsně před narozením jeden velký pes (Sašenka) jeden místní malý pes a jedno mrňavé jezvčičí štěně (Aňuša, která se ovšem držela stranou).
Přes nevyhnutelnou "migraci" příchodů a odchodů svatebních hostů, zůstala poměrně velká část zdravého jádra pařičů až do úplného konce, který nastal někdy kolem páté hodiny ranní, o čemž mám však sám jen zprostředkované informace, jak se dozvíte později.
Vypilo se (jenom) 179 piv, 6 litrů vína, litr a půl rumu, flaška jamesonu.... no, některé statistiky asi raději přeskočíme, stejně je přesně zmapované nemám. Snědla i nesnědla se strašlivá spousta jídla, bylo porušeno několik přísných diet a vyžádáno několik receptů.

svatební hodokvas

Dostali jsme báječné dary, všem tisíceré díky za všechny ty tisíce ;-), které nám pomohli akci zafinancovat, díky za krásná přání ke kterým se určitě později ještě vrátím.

V každém případě DÍKY! Díky všem, co se zúčastnili a pomohli učinit akci takovou jaká byla, tj. minimálně pro dva lidi doživotně nezapomenutelnou! Je zbytečné líčit těm, co tam nebyli, naše nadšení, přítomní si ho pak dozajista vybaví sami, a proto jen zrekapituluji co jsme vlastně všechno podnikli v rámci tzv. "doprovodných akcí", aby měli ucelený přehled i ti, co přišli později.

taková momentka, která však vcelku názorně ilustruje, jak to tam vypadalo (foto JMu)

1) Co dělat když potkáme medvěda?

První z řady zábavně vzdělávacích pořadů cestovatelského odpoledne. Začali jsme tím zásadním a sice jak se zachovat v případě střetnutí s jedním z nejnebezpečnějších predátorů planety, zejména pak u nás na Karlovarsku (kde by byl nebezpečný především tím, že by ho tu nikdo nečekal). Tak tedy zopakuji: potkáte-li medvěda hnědého, alias Grizzlyho, práskněte s sebou na zem a dělejte mrtvého. Pokud ale potkáte medvěda černého, alias Baribala, tak s sebou v žádném případě na zem nepráskejte a snažte se ho odradit od útoku (v angličtině je to doslova "fight back"). Máte na něj prý i mluvit, klidně můžete i česky.
Mimochodem, tato "disciplína" měla svůj původ v naší cestě na Aljašku, při které jsem před cestou psal do tamních národních parků a oni mi posílali různé mapky a brožurky, mezi kterými nikdy nechyběla jedna s názvem: Bear Safety in Alaska's National Parklands, kde je právě toto dopodrobna vysvětleno. To je též ten papír co drží Gabča v ruce při mé názorné demonstraci střetnutí s medvědy.

názorná instruktáž (foto Proky)


Legrační bylo, že úplně původně jsme to chtěli udělat jakou soutěž pro dospělé, kdy se na začátku vysvětlí pravidla a pak se vždycky odněkud vynoří jeden z medvědů a všichni se budou podle toho muset zachovat. Kdo to splete, bude si muset dát panáka. Od původní myšlenky jsem ale zcela ustoupil, jelikož mi došlo, že to děti bude bavit víc takhle :-)
Údajně to mělo i svůj výchovný účel, kdy třeba malý Mirek D. si rozdíl mezi medvědy dodnes pamatuje a kdoví, třeba mu to jednou zachrání život.

Velmi správně demonstrovaná reakce na střetnutí s medvědem Grizly (malý Mirek, foto JMu)


A tááááákhle bych ho bacil (toho černýho medvěda samozřejmě), foto JMu
Myslím, že zaručeně nejvíc se medvědi líbili malé Niki, která se pak s tímhle tahala celé odpoledne :-) foto JMu



Za zapůjčení medvěda hnědého děkuji MO a jejím dětem (na oslavě též přítomným), medvěd černý byl původně můj vlastní, avšak byl opuštěn a zděděn oběma našimi jezevčíky, kteří se s ním moc nemazlili... i když jak se to vezme... každopádně oči už nemá a je notně "v boji pošramocený".


2) Výprava za uschovanými zásobami

Abych ihned navázal na poučení o medvědech, vyzval jsem přítomná dítka, k tomu aby se vydali po stopách turistické výpravy, která se v místě (jako) zdržela přes noc a ráno před medvědy utekla, přičemž mi nezapomněli sdělit, že tam někde nechali před medvědy schované zásoby.
Cesta byla krátká a námi dopoledne řádně vyfáborkovaná, přesto jsme však dítka (ani jejich dospělý doprovod) nešetřili a protáhli je i hustým smrčkovým lesíkem. Na jednom ze stromů pak byl zavěšen pytlík s lízátky a bonbony, coby kýžený "poklad". Ten byl nakonec i úspěšně objeven a celá výprava se v pořádku vrátila. Dva mladíci měli s sebou na pomoc i oba medvědy (pro všecky případy).

Vzhůru na výpravu za ztraceným pokladem (zásobami), foto JMu


Tato disciplína měla původ v naší rumunské výpravě, kdy jsme skutečně na noc hledali strom na který jsme uvazovali zásoby, dostatečně daleko od našeho nocležiště, jelikož tam skutečně nebezpečí setkání s medvědem hrozilo. Vzpomínám si však, že jsme měli spíš obavy z bačů pasoucích kolem ovce a oslíky, ti by naše zásoby vyčmuchali ještě daleko lépe a rychleji než jakkoli zdatný medvěd.
Původně to mělo být ale taky úplně jinak. Předně jsme chtěli udělat výpravu "na dno Grand Canyonu", což mělo reprezentovat údolí řeky Ohře u Svatošských skal (k tomuto účelu velice příhodné), tam jsme chtěli zanechat (GPS) poklad v podobě pravého kamínku ze dna Grand Canyonu (letos přivezeného) a spojit to s nějakým předplaceným občerstvením v přilehlém bufíku u Jana Svatoše. Jenže, při cyklovýpravě týden před akcí jsme s hrůzou zjistili, že by se nám minimálně půlka výpravy cestou dolů ztratila (cestou nahoru druhá půlka), což by sice mělo za následek určitou úsporu při konzumaci alkoholických nápojů, leč by nás to vůbec netěšilo. Navíc by to bylo pro malé děti asi příliš daleko. Tož to dopadlo takhle.

Slavný návrat výpravy i s ukořistěnými zásobami lízátek (foto JMu)

Až sem jsem to stačil sepsat před další cestovatelskou výpravou, tentokrát jen do blízkého zahraničního okolí. Začínám dnes noclehem kdesi na jihu Rakouska, kde pochodíme po kopečcíh Předalpí, abychom se začátkem příštího týdne prvně v životě ocitli v Budapešti a dále pokračovali na východ Maďárije za teplými termály, hřejivým tokajským vínem a chuťově neodolatelným uheráčkem... Za týden jsme zpět a já budu moci pokračovat. Koneckonců, jak už jsem to jednou začal, tak i dotáhnu. Toto byl alespoň závdavek.

Připomínám, že dosud kompletní fotodokumentace je zde v galerii a další fotky i na:
Pokud máte další fotky, budeme za ně moc rádi a je úplně jedno, že je na nich tisíckrát jen jedno dítě, my oceníme úplně všechny.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 littlekey littlekey | 11. září 2009 v 12:12 | Reagovat

No tak tedy zvoleme: "Sláva, sláva, sláva!" :-) Opakuji se, ale to nevadí. VKKL se zapsal na čelní příčky pomysleného žebříčku prožitých akcí (rozumněj pařeb).
PS: Včera jsem zapomněl připočíst 50 Kč, které tam mám od minula v papírové podobě, takže celkem + 51 Kč.

2 JR JR | 11. září 2009 v 13:40 | Reagovat

LK: no ty seš ale monstrum! Včera div nebrečí, že skončil jenom korunu v plusu... a teď tady na plný pecky vybalí, že "zapomněl připočíst" pajsku! Ale fujtajbl!!!

3 DJ DJ | 11. září 2009 v 23:11 | Reagovat

Járo, Gabčo, prvně díky za pozvání, které neoplatíme :), ale je to pro nás velká pocta, byť je nám jasné, že jste to dali na tohle datum, abyste za naši oberrodinu ušetřili :)

Ale vážně, technokraticky komentuji první závdavek:
- VKKL - jsem rád, že si přemohl stud a přijal toto inženýrsky srozumitelné označení krásného setkání s příjemnými ledmi s bohatým programem
- jídlo - jsa přežrán z jiné svatby toho dne jsme jen uzobával vybrané lahůdky a litoval, že den je tak krátký a metabolické procesy tak pomalé
- pití - lahodné, ale čekal jsem kofilu, nicméně přiznávám, že do Marjánek na službu na letišti jsem jel ráno nějak tak po paměti a díkybohu nic nezpůsobil (nikoli kvůli alkoholu, ale nedostatku spánku)
- statistika o spotřebě je úžasná. Máme kamarádku, která má přehled, kolik okurek nakládaček se na na jejich svatbě snědlo. Mohu tedy očekávat manažerský souhrn v některých dalších dílech reportu? :)))))))))

Díky, díky tomu článku se opět usmívám a vzpomínám. Bylo to opravdu skvělé. Dost se mi líbil způsob prezentace během přednášky. Motivující.

4 DJ DJ | 11. září 2009 v 23:12 | Reagovat

je večer, proto čtenář promine a pochopí, že ledmi=lidmi[3]:

5 Proky Proky | E-mail | Web | 11. září 2009 v 23:50 | Reagovat

No, vida konecne ten ocekavany clanek. Temer denne jsem se koukam kdy uz tady bude a dnes jsem se dockal...

Kazdopadne jeste jednou dekujeme za pozvani. Oslava byla vskutku fajn! Takove odreagovani :o)

6 jm jm | Web | 12. září 2009 v 9:00 | Reagovat

Jo, díky moc. Krásně (subjektivně) jsem si zazpíval:-)

7 jr jr | 13. září 2009 v 19:41 | Reagovat

zdravime z hustopec aneb jak se da jet pres nemecko a rakouske joglland a viden do budapesti :-) na komentare odpovim az z poradneho pocitace kazdopadne za ne velky dik bude mne to motivovat pri psani zbytku

8 jr jr | 14. září 2009 v 22:28 | Reagovat

zdravime z budapesti. Mame za sebou 5tihodinovy maraton po meste ktere ze vseho nejvic snad pripomina prahu v tom dobrem smyslu slova. Zitra nas ceka cvachtani v laznich. Tak dobrou noc

9 Proky Proky | E-mail | Web | 15. září 2009 v 9:23 | Reagovat

Zdravim z Prahy! Tak si to cvachtani pekne uzijte. Tady od vcerejska celkem zatazeno a sem tam destivo...

Proky

10 JR JR | 21. září 2009 v 0:07 | Reagovat

Tak už jsme zpět z cest, projezdili jsme pěkně severní Maďáriji, popili něco Tokajského vína... no, ale všechno popořadě, však já se k tomu dostanu.

11 Proky Proky | E-mail | Web | 21. září 2009 v 10:19 | Reagovat

Vitejte zpet! Uz se tesim na nove clanky...Proky

12 Kajca Kajca | 22. září 2009 v 11:37 | Reagovat

Ahoj cestovatele. Uz se tesim na pokracovani slibne se rozvijejiciho komentere vasi oslavy. Jsem na webu jen obcas, ale zvedavost mi ted neda a brzo se zase na tyhle stranky kouknu. Po precteni vsech komentaru k akci, uz neni co dodat. Snad jen se vsim souhlasit a jeste jednou podekovat za skvele odpoledne, vecer i noc. :)

13 JR JR | 22. září 2009 v 13:06 | Reagovat

Kajča: vítám tě u nás na blogu. Je to zdroj nepřetržité inspirace, když se k tomu teda jednou za čas dokopu. Slibně vypadá středa, kdy budu slaměným vdovcem, pokud mne ovšem nepřepadnou pan Krajský rada s panem Lékárníkem kvůlivá Wolfensteinovi...
[3]:: DJ: ještě k té statistice spotřeby. Přestože nás oba čísla vlastně živí, tak náhodou my mezi ten typ lidí co má spočítané i spotřebované ruličky toaletního papíru nepatříme ;-)
To spíš, že si to pamatuju z účtu. Tam to bylo zcela přesně, ale ani ho nakonec nemáme na památku. Taky si něco pamatuju z toho jak jsme to objednávali, ale to jsme dělali stylem: "jo, svatba 60 lidí minulý týden? Tak to okopírujte, tamtoho přidejte tamtoho uberte, hlavně ať je dost rumu a bylo to".
Ještě ad kofila: to už je "stará záležitost", mám pocit, že jsem to pil naposledy když jsem ti to předváděl na výborovce před dvěma (nebo kolika) lety. Já jsem spíš konzervativní konzument piva a vína. K jiným druhům alkoholům se pouze nechám snadno přemluvit :-)

14 DJ DJ | 22. září 2009 v 21:09 | Reagovat

Směju se, bude zapotřebí to probrat na výborovce.[13]:

15 MM MM | E-mail | 25. září 2009 v 21:36 | Reagovat

Ahoj. Mně se líbí fotka s mědvědama, protože Gabče jsou vidět nohy až na další fotce pod ní. :)))

16 MM MM | E-mail | 25. září 2009 v 22:04 | Reagovat

Tak jsem to dočet, takže teď vážně. Já nepomáhal s organizací, s níčím, jen s konzumací a zpřetrhal jsem asi tak 2 strudy D, 4 struny E a 6 struk G. Děkuju novomanželům za skvělou akci.

17 JR JR | 26. září 2009 v 9:59 | Reagovat

[15]: MM pozor! To jsou náhodou moje nohy! :-) Já vím, jsou stejně krásné a ladné...

Jinak ty jsi byl samozřejmě jednou z hlavních opor hudební produkce, prasklé struny k tomu prostě patří. Hrálo a pělo se celou duší.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama