VKKL, aneb jak jsme strávili poetické, uvolněné odpoledne – dokončení

25. září 2009 v 12:29 | JR |  Svatba
Rád bych si myslel, že vrcholem vrcholu karlovarského kulturního léta, byl poslední bod programu, aneb komentované pásmo fotografií ze všech našich významných (zahraničních) cest. Tak jste mi to alespoň někteří naznačovali a já bych tomu byl opravdu rád, neboť příprava této prezentace byla asi nejpracnější ze všeho a zabrala mi asi čtrnáct dní.

Tedy pracné bylo hlavně naskenovat staré fotky, udělat výběr z těch tisíců fotek co už máme, najít aspoň nějaké vtipné, a pak k tomu všemu udělat ještě nějakou smysluplnou časovou osu, začátek a závěr (s tím mi hodně pomohla Gabča).
Řeč samotnou jsem si nepřipravoval, jako ostatně vždy při podobných příležitostech, spoléhal jsem na improvizaci a velmi tolerantní publikum. Rovněž efekt fotografií s časovým odstupem více než deseti let byl sám o sobě dost silný (i pro mne), jediné co na tom bylo smutné je to, jak jsem očividně přibíral na váze za ta léta...

přednáškový sál byl zcela zaplněn


Popravdě si už vůbec nepamatuji, co jsem při přednášce všechno vykládal, jen vím, že jsem z toho měl dobrý pocit, kolik lidí se smálo, a že skoro všichni vydrželi až do konce. Úplně jsem se zděsil, když jsem zjistil, že to bylo dlouhé snad dvě hodiny, nebo kolik! Ještě jednou všem díky za trpělivost a báječnou atmosféru! Rovněž za upřesňující, doplňující a místy velmi vtipné poznámky. Jeden příklad za všechny: když jsem chválil kvality argentinského stejku, Gabča suše poznamenala: "bodejť by ti nešmakoval, když jsi celou dobu jedl jen těstoviny s kečupem a chleba s paštikou..." :-)

Úvodní obrázek zachycující přesné místo, kde jsme se s Gabčou seznámili.


Celou prezentaci (bohužel bez komentářů) jsem uložil na web, akorát je nutné, abyste si to dali "seřadit podle data vložení". Doporučuji všem, kdo se nemohli promítání zúčastnit!


Během promítání dorazil i poslední, ale o to významnější host, pan DJ, který ten den dokonce zvládnul svatby dvě! Bohužel jsme ani nestihli pořádně pokecat, ale to vlastně s nikým a přitom se všemi.

Promítáním skončil oficiální program, spousta lidiček se pak rozloučila, ale zůstala stále ještě početná skupina, která se teprve vrhla na pravou party atmosféru.
Kolem půlnoci nám vynosili zbylé pochutiny ven (pití tam bylo celou dobu), a pak se to teprve pořádně rozjelo. Zábava jak se patří, živá hudební produkce pánů MB, MM a PF a pana P (který měl tu smůlu, že absolvoval konzervatoř a tudíž měl cosi jako absolutní hudební sluch), následováno silnými vokály všech přítomných v různém stádiu střízlivosti. Já sám mám vzpomínky na popůlnoční běsnění jen útržkovité, někde mezitím vším se vynořují pouze různé (a hrůzné) obrazy, jak zpíváme s panem lékárníkem "Mezi horami", jak několikrát pějeme "Tam ná Guááájáááááněéééé" a rovněž pár klasických songů repertoiru AGB jako "U stánků na levný pivo" a "My girl where did you sleep last night", zkrátka takové ty pecky, "klukovské" odrhovačky. Rovněž se hodně zpívalo slovensky (v uších mi dnes zní "obrácený" refrén: "něbudě to také drahé, ľahká...") a tak vůbec, to bylo veselé a ještě veselejší.

juristické trio v akci

přesto že se setmělo a ochladilo, nám se ještě zdaleka nechtělo jít spát...


Došlo i na hudbu reprodukovanou, kterou pro nás velmi zodpovědně zařídil pan JM, kterému též patří velký dík, dočkal jsem se i mnou vybrané Cimrmanovi svatební písně "Pojď Járo do chomoutu", kterou jsem skutečně toužil mít zahránu na veselce.

Také se tančilo, tomu vévodil pan krajský rada, který tam kohosi učil Čaču, už tedy nevím na jakou píseň, ale mám takové hrozné podezření, že tančilo úplně na všechno i na bigbít od Visáčů, nebo Tří sester :-) Z fotografií je též patrné, že měli sólo novomanželé, ale já sám si to už moc jasně nevybavuji.
Hrálo se nejen na kytary, ale též na různá foukátka a cinkrlátka, čemuž vévodila naše společná virtuózní produkce s Kajčou na triangl.



Trianglu se prostě nic nevyrovná!


cinrklátkový orchestr v akci


nešťastní majitelé prokazatelného hudebního sluchu si zřejmě při mé vokální produkci vytrpěli své

sólo pro novomanžele


Asi nejkomplexnější fotodokumentaci rušení nočního klidu dělala Sargo, a nejlepší bude, když se na to sami podíváte zde:



Zkrátka a dobře, zábava v plném proudu, prostě jsme "zapařili" jako za mlada. Usnul jsem s hlavou opřenou o stůl (taky jako za mlada) někdy v pozdních nočních, nebo brzkých ranních hodinách, a podle Gabči, která se prý ukládala k spánku poslední, říkala, že bylo už po páté ráno, když se to rozešlo do hajan.

Bylo v tom všechno, duše, city....

Jo, to jsem vám zapomněl napsat! Víte, co se mi zdálo den před oslavou? Zdálo se mi, že jsem se probudil, a už bylo po oslavě a já si nic nepamatoval!!! Takovou noční můru jsem měl, a proto jsem druhý den ráno otevíral oči jen velmi opatrně a s určitými obavami. Naštěstí to v té děravé (a trochu bolavé) hlavě zůstalo, sice ne úplně všechno, ale podstatné věci snad přece, předchozí řádky budiž toho důkazem.

Paní správcová byla po ránu nějaká nerudná, tak jsem se pokusil žoviálně vyjádřit určité omluvně laděné sympatie: "My jsme byli včera asi trochu hlučnější, že? Já vím, vy to tu máte každý týden a musí to být únavné, že..." A paní správcová na to: "No to sice jo, ale VY jste byli EXTRÉM!"
Na to já: "Trošku jsme si zazpívali, no to víte, svatba..."
"Vy jste nezpívali, vy jste řvali!"

Táááám náááá Guááááájáááááněéééééé s kůlááátóoooou čééééépicíííí....."


Já osobně to beru jako pochvalu, oficiální uznání a důkaz toho, že jsme zanechali nesmazatelný dojem, byť možná pro další oslavy podobného druhu budeme muset hledat jiné místo :-) Ba ne, druhý den, když jsme se tam byli vyrovnat, tak už byla paní správcová zase jako sluníčko, potřebovala se prostě jen vyspat.

Co ještě dodat? Je to sice trochu riskantní, ale já zmíním i to, co se zorganizovat nepovedlo, aniž bych kvůli tomu měl nějaké velké výčitky, stejně by na to všechno ani nebyl čas.
V mých poznámkách k organizaci akce jsem měl ještě toto:
  • "lampionky" - resp. říká se tomu čínská přání, nebo jak, jsou to takové malé horkovzdušné balonky, které mají dole svíčku, která se zapálí a teplý vzduch nafoukne balonek a ten pak krásně stoupá vzhůru. Vězte, že jsme jich (s pomocí Káji a Jíti) zakoupili asi dvacet ks a chtěli jsme je o půlnoci hromadně se všemi vypustit, jenže nám nedošlo, že dělat něco takového uprostřed lesa je přinejmenším nevhodné, a jelikož jsme nechtěli být příčinou lesního požáru, balonky jsme schovali na jindy.
  • "Honíme zloděje po Buenos Aires" - další, bohužel skutečnými zážitky inspirovaná soutěž, která měla být jakousi pohybovou vložkou, tak tu jsem jaksi nedotáhl do smysluplné podoby, zjistil jsem, že by se mi nejlépe líbila spíš detektivka v tomto duchu, ale nakonec jsem nic nevymyslel.
  • Hula tance - tak tohle mohl být velmi atraktivní bod programu, bohužel se mi nepodařilo sehnat dostatečné množství mladých slečen, které by byly ochotné tančit oděné pouze v sukýnkách z trávy a věncem orchidejí na hlavě, a já zase nebyl ochotný přistoupit k žádnému kompromisu ;-) Teď mi sice teprve došlo, k čemu jsme mohli využít ty rozpůlené kokosáky, no ale už je pozdě.
  • "něco se sopkama" - tak zněla poznámka, no jo - jenže co?
  • promítání Dnes naposled - na to prostě nezbyl čas, jedna z těch věcí, kvůli kterým chápu, že je lepší, když jsou oslavy vícedenní
  • Průchod mezi tučňáky - tak tohle selhalo vysloveně kvůli neochotě zoologických zahrad v okolí, které odmítly zapůjčit dostatečné množství živých tučňáků (tj. 120tisíc) abychom mohli vytvořit přesnou iluzi ostrova Isla Magdalena.

Toť vše. Jsem nekonečně dojat a zbývá už jen poděkovat. Děkuji vám všem, kteří jste dorazili anebo alespoň dorazit chtěli. Děkuji oběma maminkám za napečené dobroty a za pomoc, děkuji všem kteří nám pomáhali s organizací a rekvizitami, děkuji Bábě Futeři, že zařídila velmi rozumné počasí, děkuji za všechny štědré dary finanční i kulturně zábavné. Dary samy o sobě by byly na samostatný blog, který si možná nechám ještě někdy do zásoby, už jen kvůli originalitě některých z nich a kvůli krásným přáním, která jsme od vás dostali.


Především pak děkuji Gabče, že je jaká je, a že je se mnou.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kajca Kajca | 28. září 2009 v 20:26 | Reagovat

Nezbyva, nez opet souhlasit. Nalada byla skvela. Zaverecnou vetu bych dvakrat podtrhla. Myslim, ze znam docela dost zenskych, ale Gabka mezi nimi zari, jako diamant pohody a klidu. Mas Jardo proste kliku. :)

2 Proky Proky | E-mail | Web | 28. září 2009 v 22:24 | Reagovat

Ano, byla to vskutku krasna oslava!

Mne se asi nejvic libila prednaska o vasem cestovani po svete. Jen tak dal a stale spolecne, preje Proky.

3 DJ DJ | 28. září 2009 v 23:48 | Reagovat

Nechapu, cim jsem si zaslouzil takovou čest být vyzdvižen v celé té plejádě příjemných, hlučných, zajímavých a nebráním se říci krásných lidí, které jsem si se zaujetím prohlížel během sledování přednášky, neboť některé úseky jsem četl nebo slyšel - u vložek s komentářem jsem se od srdce smál. Zde bych se zastavil. Ten komentář se mi moc líbil a přistihl jsem se, že jsem Ti záviděl těch 120 minut slávy. Vím o čem píšu, není to jednoduché frázovat a občas prohodit něco, co nikdo nečeká. To považuji za nejsložitější. Kolikrát vidíme přednes a tušíme, co bude v dalším souvětí.

Ale zpět ke gvajáně. Pan krajský rada učil dokonce blús, takový se tam děly nepřístojnosti!

DJovo výstupy z VKKL?
- Vary stále mají zdravé jágro, tedy to ještě ne, mají to zdravé jádro
- naše generace netuhne, ale pouze bytní a přitom sílí
- najdou se sebevrazi, co zorganizují podobnou megapárty a je třeba jen smeknout. (Svatební oslavu máme za sebou a tušíme...)
- stále jsme Vám nedali gratulační motivační dopis, rádi napravíme osobně během zimy (buďme realisté).
- jste (JM, JR, LK, MB a další) ještě větší ďáblové, než jsem tušil

Fotky Sargo jsou vůči mé osobně kruté, ale objektivní :-D.

Prostě VKKL, nultého ročníku proběhl v pořádku, očekávám v průběhu jara, že obdržím pozvánku na VKKL 2010!!!

Gabčo, Járo, díky, že jsem mohl za naši rodinu sledovat důkaz toho, jak Vás mají lidi rádi.

David

4 djová djová | 30. září 2009 v 14:23 | Reagovat

tak si to tu pročítám a prohlížím fotky se slzou v oku, snad se mi někdy poštěstí účastnit se nějaké akce s vámi (hlavně ten zpěv, ten zpěv bych chtěla slyšet:-))

5 lékarník MB lékarník MB | 30. září 2009 v 21:53 | Reagovat

oprávněně vrchol léta v jeho nejskvělejší podobě a hodině. díky

6 JR JR | 1. října 2009 v 7:41 | Reagovat

Děkuji všem za ta vřelá slova! Skoro ani nevím, co bych dodal. Snad jen, abyste se s VKKL 2010 raději na nás tolik nespoléhali ;-)
Jinak velmi trefně to napsala Kajča, já bych to ani lépe popsat nedokázal.

P.S. Včera jsem se nečekaným řízením osudu ocitnul ve špitále, ale jsem tu online, tak budu mít možná vice než dost času zase něco napsat, třeba o naší Rakousko-uherské dovolené.

7 VP VP | 1. října 2009 v 10:48 | Reagovat

Těší mě, že se VKKL tak úžasně vyvedl a mrzí mě, že jsem u toho, jako obvykle, zase chyběl. Navíc je obdivuhodné, že ve víru událostí ještě najdeš čas to vše tak barvitě vylíčit, zatímco já po dvou měsících s bídou zaktualizoval příhody našeho šelmy na blogu... :-(

8 JR JR | 1. října 2009 v 11:00 | Reagovat

VP á tak to se tam musím hned podívat!

9 Proky Proky | E-mail | Web | 1. října 2009 v 14:14 | Reagovat

Preji brzke uzdraveni!

A pokud budes mit ted cas, tak doporucuji stranky http://www.metrophotochallenge.com/cz kam muzes prihlasit svoje fotky k soutezi a vyhrat ;-)
Ja uz jsem stesti oslovil http://www.proky.mpchallenge.com.

Proky

10 littlekey littlekey | 1. října 2009 v 20:36 | Reagovat

Vkkl proste splnila vlastne predcila vsechny pozadavky na party "silicich tricatniku". Vino, zeny, zpev, dokoce jsem naucil i se naucil novou figuru do bluesu. Diky Kajco. Diky Rejchovi!

11 JR JR | 1. října 2009 v 20:53 | Reagovat

Proky: Dík za přání i za odkaz. Já si ale soutěžní ambice nedělám, vím, že fotím vlastně dost mizerně, v skrytu duše doufám, že se časem zlepšuji, ale stále to ještě není srovnatelné s konkurencí.
V každém případě já si holt potřebuju své fotky okomentovat, pak to má teprve hodnotu :-)

PK: jo, jo, sílící třicátníci... jak dlouho si to ještě budeme moc říkat? A myslím tím oboje, sílící i třicátníci.

12 Proky Proky | E-mail | Web | 1. října 2009 v 21:50 | Reagovat

No, ja to vidim jinak...
Naprosto otevrene a bez nadsazky musim rici, ze se pomalu a jiste zlepsujes!

Dobre svetlo preje Proky

13 DJ DJ | 2. října 2009 v 21:59 | Reagovat

myslím, že se to dá docela snadno vypočítat, třicátníku :)[11]:

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama