Den osmý, trudnomyslný

7. října 2009 v 17:08 | JR |  ostatní
Outlocitnější čtenáři doufám prominou, když začnu citátem klasika:

"To máme pěkné léto," navazoval Bretchneider svůj vážný rozhovor.
"Stojí to všechno za hovno" odpověděl slušně pan Palivec ukládaje tácky do skleníku.

Slova jak z mramoru, pan Palivec je zkrátka poslední dobou můj favorit. To máte tak...


Včera jsem se dozvěděl, že tu týden ležím jen proto, aby mohli páni doktoři konstatovat, že se poslušně hlásím během této doby nic s mým abscessem nestalo, a že si ten pacholek v nezměněné formě stále hoví v mých... tedy, ehm, střevech. Antibiotika, neantibiotika, to je mu jedno.

Možná kdybych ho byl poškádlil tou chalupářskou slivovicí, co mi přinesl pan lékárník...

V každé případě další postup je takový, že půjdu pod kudlu. Ba ba, už je to tak, nic lepšího si ostatně moje vnitřnosti nezaslouží, pořádně jim (je) nařezat, já to furt říkám!

Den D je naplánován na pátek, ale klidně se může stát, že to bude až v pondělí, což by mě ale naštvalo, neb se tím můj pobyt zde nic než prodlouží. Doktor říkal, že je to ještě tak na deset dní (asi po o) a pak tak na 3-4 týdny na rekonvalescenci doma.

No, řeknu vám, už jsem se cítil lépe, na těle i na duchu. Proto ani nic na blog nepíšu, protože by to bylo neúnosně trudnomyslné.

Operace jako takové se nebojím, vnímám ji jako posun věcí kupředu, má nakročená noha směrem k domovu. Vím, že než odsud vypadnu, tak asi ještě dost zkusím, vzpomínky na bolesti co jsem měl posledně jsou v paměti ještě celkem patrné, ale což. Hlavně ať už to mám za sebou, že.

Co mě trochu trápí, je to, že by mi měli vlastně uříznout kousek tenkého střeva tam, kde ústí do tlustého. Fajn, ale jak to pak zase slepí k sobě, aby to fungovalo? Představuju si to jako trubky a jak se znám, tak ty moje jsou už dost prorezlý...

Navíc mne v této souvislosti napadá další citát z pera klasika, jak tam Švejk vypráví o tom pánovi co měl kostižer, a jak mu nejdřív uřízli levou nohu, pak pravou... až ho ořezali dočista celýho. No, ale tenkého střeva má prý člověk 5-6 metrů, tak je snad zatím kde brát.

Jinak práce z této podivné kanceláře se vcelku daří organizovat, ale není to ono, znáte to, jak člověk měsíc chybí...

čas utíká v celku činorodém duchu, vrátily se mi nějaké ty negativní příznaky (horečka, břicho...), takže v podstatě jenom pracuju, spím, surfuju na netu a před "velkým" spaním dám jeden film a pak celou noc prospím (pokud počítáte, že v půl šesté noc končí, to je tu budíček). Spolubydlící se mi tu mění den za dnem, jen já starej (mladej) mazák zůstávám.

Foto dnes ani dávat nebudu, možná později, nechám se Gabčou vyfotit mobilem, abyste mě viděli před a po o. Morbidní představa, co?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 DJ DJ | 7. října 2009 v 21:02 | Reagovat

Držím palce a těším se, že budu moci jako první napsat: "Mlč a srůstej!"

Jako největší obtíž bych viděl tu dietu. Při mé kolenní operaci jsem hladověl asi dva dny a to je pro mne strašné. I to nemocniční rizoto jsem snědl.

Drž se a piš.

2 JR JR | 7. října 2009 v 21:25 | Reagovat

dietu já naopak potřebuju jako sůl, jenže když to není spojeno s pohybem, tak člověk akorát slábne, to je naprd. Nakonec budu ještě tlustější než předtím a ještě slabší... mám s tím blbý zkušenosti.

snad stihnu být fit aspoň do výborovky...

3 Proky Proky | E-mail | 8. října 2009 v 0:10 | Reagovat

Preji Ti dobrou naladu, dlouha a zdrava streva a at si zase fit!

4 JR JR | 8. října 2009 v 11:24 | Reagovat

Dík, nejhorší je to čekání, když se to vezme kolem a kolem, tak čekám už devět dní. To je dost, ne?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama