Den pátý

4. října 2009 v 12:55 | JR |  ostatní
Můj nemocniční pobyt dosáhl, pro mne neuvěřitelného, pátého dne. Co je tedy nového?


Skoro nic, abych pravdu řekl, co taky, když člověk leží ve špitále, že? Snad jen, že se cítím lépe, přinejmenším už nemám horečky,
a s o to větším důrazem vysvětluji při vizitách pánům lékařům, že by měli v zájmu společnosti uvolnit mé lůžko potřebnějším a pustit mne domů.
Oni na mně ale nic nedají a neustále mi opakují, že musím být trpělivý, jakoby nevěděli, že já jsem všechno, jenom trpělivý ne.
Ale jinak jsem vzorný pacient, to já ve špitálu jsem vždycky, řídím se všemi pokyny naprosto kompletně a se vším všudy. Jím jen to co mi naservírují (a že to stojí hodně přemáhání), zbytečně nechodím, ležím, dlabu prášky, piju jen ten jejich čaj (přesněji "tekutinu ne naprosto ale téměř úplně nepodobnou čaji") a nestěžuji si.
Doma už bývám horší pacient a vůbec nejhorší jsem asi coby chronický pacient, tj. v normálním životě. Tam mi to moc nejde - nedělat co, co mi nedoporučují a dělat to, co doporučují. Je to hlavně tím, že si ta doporučení z různých míst zcela protiřečí, a též tím, že razím zásadu: člověk musí nad nemocí (psychicky) zvítězit, nesmí se nechat nemocí ovládnout, protože, upřímně, co by to pak bylo za život, že?

No ale dosti filosofie, přikročme k praktickým postřehům z dosavadního pobytu:

  • nemocniční lůžka nejsou nic jiného, než důmyslná mučidla, ať děláte, co děláte, po nějaké době prostě neexistuje poloha, která by byla pohodlná
  • práce na dálku se vcelku daří, myslím, že po dobu mé fyzické nepřítomnosti se nic tak hrozného nestane
  • přestože tu denně utírají prach a vytírají, stále mám každé ráno zaprášené víko noťase a displej mobilu, to nechápu
  • sestřičky jsou nesvatější povolání, mají můj nehynoucí obdiv a úctu
  • návštěvy jsou hrozně fajn, zejména pak ta včerejší našeho mariášnického spolku. To mi zcela jistě zlepšilo zdravotní stav víc, než všechny dosavadní kapačky
  • nosit nemocnému jakékoliv pochutiny je bez předchozí konzultace s lékařem fakticky nezodpovědné (chlapy, ty jablka jsem musel odevzdat, slivovici zatím dále ukrývám, ale dle zásady slušného pacienta ji nenačnu). Daleko lepší je krmě duchovní (Davide a Michale díky!)
  • notebook a mobil (na patřičné úrovni) jsou hned vedle vinné nálevky nejlepšími (neživými) přáteli člověka
  • mám čas přes skype a mail otravovat spoustu lidí :-)
  • šťastnější kolega (ten co pořád spal) byl dnes propuštěn domů, měl pět dní po operaci a to je taková zásada pana doktora, že po pěti dnech od operace se může pouštět domů. Bohužel(-dík), já žádnou operaci neměl
  • nejhorší ze všeho (kromě trpaslíků) je ten nemocniční vzduch, nebo lépe řečeno puch. Proti tomu existuje jen jedna jediná pomoc - nebýt tu.

Tož tak. Myslím, že je mi už vážně fajn, a že by to úterní vyšetření mělo dopadnou dobře. Tím pádem bych odsud mohl vypadnout nejpozději ve středu ráno, ale kdoví, třeba ještě v to úterý, budou-li mi osud a paprsky Dr. Roentgena nakloněny.

tak zatím

A ještě se dám jednu fotku, aby to nebyl jen suchý text mladého suchara. Dlouho jsem přemýšlel co vyberu ze své bohaté galerie a vzpomněl jsem si, že bych sem mohl dát něco z toho co jsem dělal přesně před rokem touhle dobou. Jenže to jsem ještě neměl foťák. Ten jsme koupili tuším až 24. října 2008, no ale to je už taky skoro rok, tak proč ne. A ta fotka je z první série, kterou jsem s ním vyrobil (na návštěvě ve Slavkově). Je taková symbolická.

jméno toho smutného psíka si bohužel nepamatuju, ale řekla by vám ho moje mamka, ta je zná v H.Slavkově (D.C.) všechny.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 djová djová | 5. října 2009 v 8:51 | Reagovat

tak ať to klapne a můžeš co nejdřív domů!!!

2 Kajca Kajca | 5. října 2009 v 15:20 | Reagovat

To je docela pruda. Ale porad jsou jeste horsi alternetivy. V lednu jsem travila jen 3 dny v nemocnici s Matejem. Prvni noc jsem mela narok pouze na rozvrzanou zidli a samozrejme bez jidla. Takze druhy den jsem se hladova a nevyspala musela snazit udrzet 2 lete  dite na posteli (diteti uz bylo lepe a chtelo trosku prozkoumat novy teren). 4 postylky (+4 k smrti utahane maminky) na pokoji o rozmerech 5x3m. Co dodat. Nastesti nas pozdeji odpoledne preradili na 2 resp. 4 luzak. Z tohoto uhlu pohledu se mas vlastne skvele.:) Rozhodne ti preju brzke uzdraveni. Doma je prece jen doma. Drzim palce.

3 JR JR | 5. října 2009 v 16:22 | Reagovat

Kajca: jo, to já si nestěžuju, že se mám špatně, já si naopak připadám jako simulant, co se tady válí na posteli a přitom jsem poslušně hlásím docela zdravej  Kanonenfutr a můšu sase jít za císaře pána do boje bojovat!

4 Proky Proky | E-mail | 6. října 2009 v 21:45 | Reagovat

Preji Ti at si uz co nejdrive doma!
Vsude doma, ale nejlip ;-)

5 DJ DJ | 6. října 2009 v 22:05 | Reagovat

Vzpomínám si - a to jsem měl solopokoj - takže pohoda - že nejvíce otlačenou jsem měl patu.

K té práci na dálku. Nejhorší je, že jsem to zavedl i u nás ve firmě a třeba svou práci (vyjma té lidské stránky) mohu dělat téměř celou odkudkoli, kde je proud a signál. Třeba dneska jsem vyděsil jednoho kolegu, když mě viděl v kanceláři. Sice si se mnou psal pár minut před tím mejly, ale myslel, že jsem stále v Brně. Chci tím napsat, že už to kolikrát přijde kolegům nenormální sedět v kanclu.

Držím palce.

6 jm jm | Web | 6. října 2009 v 23:44 | Reagovat

Inženýre, já si tu v Praze vesele družstevničím a Ty takhle. Ležet nemocný je fajn, ale jen pokud člověkovi nic neni.

7 JR JR | 7. října 2009 v 6:22 | Reagovat

Přátelé děkuji za komentáře, situace se bohužel nezlepšila, vyšetření vyšlo blbě, dneska čekám ortel před velkou porotou, ehm vizitou. Až se pak vzpamatuju, tak o tom možná i něco srdceryvného napíšu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama