on-line ze špitálu

2. října 2009 v 16:48 | JR |  ostatní
Kdybych byl výrazně věřící, tak bych napsal, že "cesty páně jsou nevyzpytatelné", takhle musím napsat, že "náhoda je blbec". To máte tak...

V noci z pátku na sobotu se mi nějak špatně spalo, bolelo mě břicho, ale což, to u mě není žádná neobvyklost. Ráno jsem se cítil celkem fit, bylo hezky, tak jsme se odhodlali k podzimnímu cyklovýletu. A nešetřili jsme se, chtěl jsem si totiž dokázat, že jsem se od tragického výsledku na firemním cyklovýletu podstatně zlepšil. Proto byla část trasy stejná - od nás na Linhart, pak dolů do Březové, odtud po silnici nahoru do Stanovic (tam je kopec "vražedňák"), kde jsem si dal zasloužené pivo a poměrně dlouho jsme se ženou radili (nezávislý pozorovatel by mohl říci i přeli), kam dál a co s nabytou nadmořskou výškou? Vyhrála varianta teoreticky nejsnazší, i když zpětně o tom už trochu pochybuji. Hned jsme zase sjeli dolů do Kfel a odtud zase pracně šlapali do Horního Slavkova. Tam jsme se dočkali vytouženého oběda, pak jsme se krátce zastavili u našich na zahrádce a pak už nás čekal pohodový sjezd do Lokte po silnici (to je největší pohodovka na světě, v tomto směru). No a klasicky kolem řeky přes Svatošky domů.

Jelikož nemám fotky z cyklovýletu o kterém píšu, tak sem dám aspoň pár těch z toho firemního, který inspiroval část trasy. Zde zahajovací foto, před slavnostním vyšlápnutím od firmy.


Všeho všudy nějakých ubohých 53 km, ale to převýšení!!! Večer bylo už chladno a tak jsme domů celkem spěchali, při dojezdu jsme toho pak měli oba plný brejle, já samozřejmě víc.
Následkem vypjatých sportovních výkonů, na které nejsem patřičně roztrénován, se u mne obvykle dostavuje totální kolaps organismu a horečka. Nejinak tomu bylo i tentokrát, avšak rozdíl byl v tom, že jsem se z toho do rána nevyspal. Resp. i v neděli bylo hezky, ale už se mi na kolo nechtělo, byl jsem nějaký malátný (stav, který by nezávislý pozorovatel mohl nazvat i líný) a bolelo mě břicho (to je u mne opět normální). Odpoledne jsme navíc byli pozvaní na grilovačku k manželům S, kde se kromě nás pak nacházela další vybraná společnost v podobě manželů M a manželů K, včetně početného, všude kolem pobíhajícího, potomstva. Stále mě bolelo břicho a tak má konzumace byla jen stínem jejího běžného potenciálu. Domů jsme se dokonce nechali odvést paní MK (bravurní řidičkou), tak jsem byl "líný".

takto jsem vypadal, když jsem kopec z Březové do Stanovic vyjel poprvé (někdy v červenci)

A takto jsem oživl, poté co jsem se napil toho správného iontového nápoje. Bohužel oživení netrvalo dlouho a u posledního kopce (na Dražov) jsem už vypouštěl duši. Tu vlastní. Ale tam to bylo špatně promyšlené, protože ty nejhorší kopce byly na úplný závěr trasy (celkem asi 58 km)



No a večer se dostavila znovu horečka, a pak už to šlo tak nějak skopce. Slavný státní svátek jsem proležel v posteli, potil se a nebylo mi vůbec fajn. To jsem si pořád ještě myslel, že jde o nějakou tu běžnou "turbochřipku", která tou dobou obcházela u nás ve firmě. Prdlajs. Ono to teda nemělo žádné jiné symptomy - žádná rýma, žádný kašel, žádné bolení v krku.
V úterý jsem šel do práce, ale dorazil jsem tam v dosti zbídačeném stavu (propocenej a sotva se držíc na nohou). Během dne se to nicméně jakž takž uklidnilo a pustil jsem se brzo domů, jako že to vyležím.
Sotva jsem se vrátil domů, zapadnul jsem do postele a chrněl. Jenže večer znova, horečka, břicho... probdělá noc. Tak teda jo, řekl jsem si, já k tomu doktorovi půjdu (což mne manželka samozřejmě tlačila už od víkendu). Jak mám tu svojí "bezvadnou" střevní chorobu, tak si člověk nemůže být ničím jistej.
Šel jsem tedy ve středu ráno ke svému Gastroenterotodlenctologovi do nemocnice, a ten mne postupně posílal na různé odběry a vyšetření (s dlouhými čekacími mezičasy v čekárnách samozřejmě) až mi nakonec řekl, co mi je (nějaký absces ve střevu), a že si mě tu musí nechat, že nepřipadá ani v úvahu abych si došel domů pro věci! Hm... a to jsem tu prosím byl od osmi od rána a na lůžko jsem se dostal v půl páté odpoledne! Byl to zaručeně můj dosud nejpročekanější den, nejspíš také jeden z nejblbějších. Do toho se mi samozřejmě vybil telefon atd. atd.
Abych to zkrátil, ležím na Chirurgii B, druhé patro, pokoj č. 3 s diagnózou, které moc nerozumím, ale naštěstí mne zatím budou léčit konzervativně, tj. že mi zatím nebudou nic řezat. To je fajn, akorát si tu připadám hrozně zbytečně. Radši bych samozřejmě ležel doma, nemluvě o pracovních povinnostech, nicméně o tom jsem právě chtěl původně psát (a jako vždycky se to vyvinulo nějak jinak).
Jako na potvoru má moje zástupkyně zrovna dovolenou a dokonce svatební (vdávala se v Řecku). Zkrátka příchod do špitálu byl zcela neplánovaný a tudíž řádně nezorganizovaný!

Poté, co mi drahá polovička přinesla z domova noťasa, jsem ale vlastně skoro úplně funkční. Vyplatil se zvyk každý den zálohovat důležité síťové soubory, mít přístup do mailu přes web a záložní plány jak zpracovat závěrku nezávisla na pracovišti. Na telefonu taky jsem... tak proč vlastně do té práce chodit, že?
No, má to i jisté nevýhody, kromě toho, že každých deset minut už nevím jak si sednout, nebo lehnout, tak asi trochu ruším své kolegy pacienty, ale snažím se být ohleduplný, naštěstí je vedle mne jistý pan N, kterém je 90 let a je tu prosím s kýlou! (frajer), tak ten naštěstí skoro neslyší. No a pak je tu ještě jeden pán a ten zase furt spí.
Já teda popravdě nemám úplně nejvyšší výkonnost, stačí mi dělat dopoledne a pak odpadám, to bude asi tím, že jsem dva dny skoro nejedl, dneska už mi ale dávají najíst normálně, tak doufám, že tím se bude můj stav jen zlepšovat.
Kdyby se na té posteli tak blbě neleželo (nebo nesedělo), a kdyby nás každou chvíli neměřili a neptali se, jestli něco nepotřebujeme, tak by to bylo skoro jako doma. Navíc tu není televize, což je příjemné, nic mne nerozptyluje.
Akorát teda budíček by mohl být později než ve čtvrt na šest ráno, to jo.... to podle mě přehánějí.
Legrační je také fakt, že si mne tu někteří doktoři pamatují z roku 2005, kdy jsem se tu také "válel" a taky zároveň pracoval, tehdy ještě pro jinou firmu. Sranda, jak se některé věci opakují. No, nemuselo by to být tak často.

Tož tak, snažím se nenudit, aby mi to utíkalo, a výsledkem jsou takovéhle nezajímavé stati. Berte to jako predzvesť toho, že o víkendu dozajista přinesu nějaký ten článek o dovolené.

P.S. Jak to tak vidím, tak těch 1000 km na kole už letos nedám. To je škoda, už chybělo jen necelých 150.

zde jedno foto jako závdavek na dovolenou, abyste z toho bezbarvého tlachání nevyšli tak úplně na prázdno.


anebo rovnou dvě se stejným motivem, co říkáte, která se vám líbí víc?

Je to foceno na severovýchodě Maďarska u hradu Boldogkö Vára

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Proky Proky | E-mail | Web | 2. října 2009 v 18:00 | Reagovat

Ahojky Jardo, drzim palce at Te brzo pusti domu a jsi zdrav!

Ta druha fotky se mi zda lepsi :o)

Proky

2 JR JR | 2. října 2009 v 18:04 | Reagovat

mně taky, ale možná té vrchní křivdím, v té pidi verzi nevyniknou ty linie :-)

3 djová djová | 2. října 2009 v 18:17 | Reagovat

a safra, tak moc držím palce, ať jsi co nejdřív fit a můžeš domů!

4 DJ DJ | 2. října 2009 v 22:09 | Reagovat

Ty vole Járo, nezlob se za to oslovení, ale ten kraj znám jako svoje boty a na kole to umím poslepu a jen takhle z Fleku si dát takovouhle nálož, to se nediv. Když jsem to četl, už jsme se viděl, jak si to ulehčuju sice delší, ale pozvolnější cestou.

Držím palce, ať ta nemocnice uteče a je brzy lépe.

5 JR JR | 2. října 2009 v 22:39 | Reagovat

To se ti jenom zdá, my už jsme ujeli daleko horší trasy a bylo to v pohodě. Manželka byla taky v pohodě... jenom já holt nebyl. Ale to asi není ani příčina ani důsledek té mojí nemoci.

6 KM KM | 3. října 2009 v 9:39 | Reagovat

Ahoj Jardo. Víš jaký mám vztah ke psaní do diskuzí. Tak vyhodnoť mé přání brzského uzdravení patřičně hodnotně. :-) Chceš přinést něco k jídlu? Určitě tam nevaří ideálně. Mohl bych ti přinést něco s fazolemi.

7 JR JR | 3. října 2009 v 9:58 | Reagovat

KM: Dík, ale od té doby, co mi (asi za vzorné chování) změnili totální hladovku za totální žrádlovku nic nepotřebuju. Dík.

Já se těšil, jak tu (konečně) zhubnu a dneska mi nařídili pít (k normálnímu jídlu) nějaký nutrufikační extrasuperenergitický drink. Asi si myslí, že každý kdo má Crohna, tak nezdravě hubne. Neví, že já jsem ta výjimka potvrzující pravidlo...

8 JR JR | 3. října 2009 v 15:04 | Reagovat

Na pobytu v nemocnici jsou nejlepší návštěvy. Před chvílí mne navštívili drazí kamarádi mariášníci a přinesli povzbuzení hmotné i duševní. Díky chlapi!

9 JR JR | 3. října 2009 v 17:14 | Reagovat

Takový netradiční dotaz: myslíte, že se dá  prdět z krupicové kaše(pardon my french)?

Já myslím, že jo :-)

10 Jarka Jarka | 3. října 2009 v 21:02 | Reagovat

Jo dá, právě jsem si vzpomněla jak po ledabyle uvařené krupicové kaši můj prvorozený Ctibor proplakal celou noc.
Zrovna jsme se vrátili z chaty, chlapi vyžahli 2 lahvinky vínka, papali jsme a klábosili. Myslíme na Tebe. Pa  dobrou noc.
Jo a tu lahvinku jsme se s taťkou rozhodli zkonfiskovat, potřebujeme zjistit co mládež dneska popíjí.  

11 JR JR | 4. října 2009 v 11:37 | Reagovat

Jarka: díky za morální podporu, lahvinky klidně konfiskujte, zůstat v obraze je vždy důležitější, než se občas octnout pod ním. Jenom nesmí být moje lahvinky ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama