Přes Dyleň do Středu Evropy až na Železnou hůrku

19. dubna 2010 v 17:35 | JR |  Fotoreportáže
O uplynulém, vysloveně luxusním, víkendu jsme trochu trénovali na Island. Předně, byli jsme skoro celý den venku, abychom do plic nabrali co nejvíce sopečného popílku (kdy jindy zase bude taková příležitost) a za druhé, potřebovali jsme trochu rozhýbat lenivá těla (zejména moje), která po skončení běžkařské sezony poněkud zahálela.
V sobotu jsme proto vyrazili do chebského pohraničí, abychom zdodali vrch Dyleň a v neděli jsme konečně vytáhli kola a dali si klasickou provosezónní trasu do Lokte. Lepší podmínky jsme si pro oba výlety ani nemohli přát, však posuďte sami z jednotivých obrázků.

Mýtina-Dyleň-Mýtina

Trasu jsme zvolili z obce Mýtina (=konec světa) podél státní hranice až na vrch Dyleň, odkud jsme sestoupali do Středu Evropy, dále po Německé straně do Neualbenreuthu a zase zpět přes Železnou hůrku  na Mýtinu. Celou dobu jsem měl zapnutý svůj hyperinteligentní telefon s GPS navigací a programem Nokia Sport Tracker (NST), který kdysi doporučil na blogu pan DJ, a ve výše uvedené mapě máte výsledek - dá se to krásně vyexportovat do gůglu Earth a je to velice přesné. 

Zajímavé ovšem je, že vzdálenost to měří poněkud sporně. Podle NST jsme ušli přes 23 km, kdežto podle Gabči a mapy Klubu českých turistů jen cca 18,5 km. Musím přiznat, že mé bolavé nohy (a krvavé puchýře) na konci "zájezdu" mají tendenci věřit spíše moderní technice, na druhou stranu faktem zůstává, že jsem přístroj sledoval a i když jsme seděli na lavičce a vyhřívali se na sluníčku, metry přibývaly, tak nevím.

Co mi ale připadá věrné a nezpochybnitelné je výškový profil trasy, který NST rovněž zaznamenal. Zde je vrch Dyleň velice dobře patrn.

výškový profil
To stoupání bylo o to děsivější, že se šlo kolmo  k vrstevnicím, žádné pozvolné "zatáčkové" stoupání. 


G na slámě
Bylo opravdu krásně, nálada veskrze jarní, pohodová. Gabču jsem musel neustále přemlouvat k dalšímu pochodu, obvykle říkala něco ve smyslu: já bych se tak dva roky válela a pak se uvidí...


Bob Dyleň
Bob Dyleň - po té, co jsme s vyplazeným jazykem vyšplhali nahoru, vyplazili na nás nejen jazyky ale i tesáky dva vlčáci. Dyleň je stále nepřístupná běžným turistům, podle toho, co jsem se dočetl na internetu je v soukromém vlastnictví jednoho rádia.  Trochu škoda, kdyby tam někdo udělal hospodu, považoval bych to za velmi dobrý počin kulturně-turistický (asi ne podnikatelský). 

neproklouzne ani myš
Armáda toto místo, které za minulého režimu sloužilo coby stanice pro odposlouchávání zlých západních imperialistických sousedů, už dávno opustila. Opevnění, ve své době jistě impozantní, značně zchátralo. Nicméně, byli jsme rádi, že se ti psi uvnitř nedostali k nám.


touto vstupní bradou už asi dlouho nikdo neprojel
Touhle "zadní bradou" už asi pár let nikdo neprojel. 


kochy z Dyleně
Výhledy do kraje jsou zde pěkné, ovšem s islandským popílkem a českým smogem v povětří to nebylo tak docela ono.


Neualbenreuth
Vesnička Neualbenreuth přes kterou jsme se pak vraceli.

zápis do vrcholové knihy
Zápisů ve vrcholové knize nebylo mnoho, před námi tam ten den byli pouze dva jiní lidičkové, kteří si na vrch dojeli autem (což se ale nesmí). Jinak celkově jsme živáčků cestou moc nepotkali. Předpokládám, že je na vrchu i keška, ovšem nehledali jsme ji.


Mittelpunkt Europas
Napoleon Bonaparte prý stanovil střed Evropy právě sem. Pod vrch Dyleň. To bylo od něj hezké, je sice pravda, že oněch středů je jaksi povícero, ale tenhle byl celkem sympatický. Šlo se k němu po docela pěkné lesní cestě, kde vlevo byly Čechy (krásné, Čechy mé) a vpravo Německo (jak známo nadevšecko, nadevšecko na světě). 


Mittelpunkt Europas 2
středně-evropský kámen 


Staatsgrenze
Není nad to, když víte, kde jste


Grenzlandturm
Cesta zpět se tedy odehrávala lesem a pak po takové pěkné asfaltce na německé straně. Celou dobu jsme se těšili na další rozhlednu zvanou Grenzlandturm, jenže ta byla stejně jako Dyleň nepřístupná (zde zřejmě pouze proto, že ještě nezačala turistická sezona). Na snímku to není moc vidět, ale na jejím vrcholu vlála polská vlajka, což je od kolegů bavoráků celkem hezké, že i zde uctili státní smutek.

Neualbenreuth kostelík
Hned vedle rozhledny, směrem do vesnice je i tato sympatická malá kaplička, kde jsme si na laičce za ní krásně odpočinuli. Kaplička samotná měla dveře dokořán, uvnitř pěkně vyzdobená,  svíčky, křížky, sošky atd. jakože nejsem velkým příznivcem sakrálních staveb, tahle se mi líbila. Jen jsem si musel říkat - jo, tohle by u nás být (otevřené a bez mříží) nemohlo.

hraniční přechod
Hranici směrem zpátky do republiky jsme překročili u Železné hůrky, místa, kde jsme již jednou byli. Ovšem v době, kdy vůkol kvetla řepka -potvora- olejka a přes ni nebylo nic vidět. Proto jsme považovali Železnou hůrku - jednu z dvojice našich nejznámějších sopek za naprosto nezajímavou, dá se říci "o ničem". Teď, jak byly ještě stromy bez listí a pole jen lehce zarostlé kapustou, nebo čím, bylo už z Německa krásně vidět, že tam něco je. Na snímku to ale nehledejte, je to ještě kousek vlevo a za lesíčkem.


Železná hůrka
opsáno z netu: Železná hůrka - nejmladší třetihorní sopka v České republice činná naposledy v holocenu asi před 10 000 lety. Dokladem sopečné činnosti je kromě sopečné strusky sopouch na úbočí.  Zkrátka, fajn místo. Takový náš malý domácí Island.


pravá česká láva
Naštěstí se jedná o národní přírodní památku a je zakázáno cokoliv odnášet. Díky bohu jsme navíc už na Havaji slyšeli o prokletí bohyně Pelé, že kdo si odnese něco ze sopky, tomu se přihodí něco zlého, čili i známá sběračka všeho možného Gabča, nechala tentokrát batoh prázdný. 
Jinak vypadá to, váží to a špiní to, jak škvára.


cesta tam a zase zpátky
Na posledním snímku z výletu je krásně vidět odkud jsme vyráželi (cesta vlevo), kde jsme byli (ten mrňavý puntík na kopci v té strašné dálce) a okud jsme přišli (cesta vpravo). Kdyby bylo uprostřed auto a u něj my dva, tak je to tzv. absolutní Burešovka.

Ze včerejšího cyklovýletu mám pouze dva mobilně-telefonní obrázky, ale i ty mohou názorně ilustrovat pohodu onoho nedělního poetického odpoledne, charakteristického tím, že jsme potkali spoustu známých.

U Gardnera
Nejprve jsem na zahrádce restaurace U Jana Svatoše identifikoval celou rodinku pana krajského rady, který se ale už vracel, ale upozornil nás, že můžeme dohnat paní lékárníkovou MB se synem Františkem, což se také stalo a našli jsme ji i s její mamkou v loketské restauraci U Gardnera, kde jsme náramně poseděli, než jsme se společně vydali na cestu zpět. No a u Houpacáku jsme potkali pana MM, tedy téměř kompletní mariášnická sekce (kromě pana velkopodnikatele RS byl každý zastoupen alespoň někým z rodiny).

U Jana Svatoše
Ta pravá pohoda byla ale na cestě zpět u Svatošek, v hospůdce U Jana Svatoše, kde si mne pan vrchní pamatoval (a to jsem tam byl naposledy někdy v září!).

Doma jsme na cyklocomputeru naměřili nějakých 35 km (zkoušeli jsme totiž ještě jinou cestu do Doubí - mezi řekou a závodištěm, ale ta byla slepá, takže jsme si udělali trochu zajížďku. 

Tak tedy poté, co jsem si  v sobotu odrovnal paty na obou nohách, jsem v neděli přidal i kolena (zejména na levé) a obě, tedy ehm... půlky.

Může mě těšit jediné a sice, že jsem si nemusel zničit ruce usilovným pumpováním, neb jsem si minulý týden pořídil malý vzduchový kompresůrek  do auta, s jehož pomocí jsem kola krásně nafoukl bez sebemenší námahy (akorát to teda dělalo hrozný kravál).

Doufám, že se mi podaří během pracovního týdne dostatečně zregenerovat, abych se mohl v sobotu opět zničit. Nemělo to totiž chybu!
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Proky Proky | E-mail | Web | 19. dubna 2010 v 23:31 | Reagovat

Koukam, ze zacinate opravdu trenovat na dalsi peknou dovolenou. To je dobre! Ja se uz take tesim az zase nekam dal pesky vyrazim. Ted me, ale rodina potrebuje. Necham to asi az na pristi mesic :o)

Navic jeste musime oslavit Terezku ;-)

2 JR JR | Web | 20. dubna 2010 v 7:41 | Reagovat

No to je jasný, ty budeš dělat tůry s kočárkem! Na oslavu už se těším!

3 Littlekey Littlekey | 21. dubna 2010 v 13:03 | Reagovat

Pěkný výlet.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama