Májové výlety – díl druhý - Na Krudum dum dum dum

15. května 2010 v 12:25 | JR |  Fotoreportáže
Náš zatím nejnáročnější tréninkový počin byla minulou sobotu cesta z Doubí kolem Ohře do Lokte (ale pozor, ne přes houpací most, ale stále vlevo proti proudu řeky), z Lokte do Dvorů, Nadlesí a na vrch Krudum, jeden z nejvýraznějších vrcholů Slavkovského lesa. Odtamtud pak přes Třídomí do Horního Slavkova (D.C.) odkud jsme již museli být domů transportováni dopravním prostředkem se čtyřmi koly a motorem, neb jsme byli zcela a totálně "ucaprtaní".
Názorně vše ilustruje vygůglená mapa - telefon se mi vrátil z opravy a je opět GPSově funkční, což je super, takže na konci bude i graf! Proto neváhejte, a čtěte dál.

trasa Krudum


Z Doubí na Svatošky to byla samozřejmě pohodička, šli jsme po turistické, mimo davy lidí a kolony cyklistů, takže to byla krása, obligátní pivko u Jana Svatoše také pomohlo rozvinout příjemnou sobotní pohodu, a pak už nastal čas stoupání do kopce směrem na Kozí vrchy. Cestou jsme potkali nějaké soustředění záchranářů či čeho, takový orienťák, nebo co to měli, přičemž jsme míjeli i jedno stanoviště, kde byl fingovaný úraz. Cítili jsme se tedy naprosto zabezpečeni a nebýt toho, že na mne přišly mé "oblíbené" střevní potíže, byla by to fakt pohoda.

Svatošky, klasika
pohoda, klídek u Jana Svatoše, to se teď v sezoně moc nevidí


strom v lese
Jaro přišlo v plné parádě i do temného Slavkovského hvozdu


panorama z vyhlídky nad Ohří
Tuhle krásnou vyhlídku s pokladem (který asi není oficálně georegistrován) nám před lety ukázali ATOMové, za což jsme jim moc vděční, také jsme jim tam nechali vzkaz


Až do Lokte jsme vlastně nikoho nepotkali, vlastně na louce, kde je tréninková trasa pro psy-norníky jsme viděli nějaké lidičky právě s pesany, ale ti tam byli taky jen na procházce, protože jejich psi by mohli norovat leda tak v Koněpruských jeskyních, jací to byli halamové.

čertův mlýn

V Lokti jsme si byli nuceni dát nucenou technickou pauzu, neb moje střeva se opět velmi intenzivně hlásila se svým příspěvkem k výletu. Jinak bych asi nikdy nenavštívil restauraci Čertův mlýn, která ve mne už odedávna budila velký respekt.  Po léta to byl hodně oprýskaný ošklivý barák, doupě pochybné pověsti, tak nějak řečeno. 

Nedávno ale dostal dům pěknou fasádu, vyzdobili ho vlajkami, hospodu Za vodou, která je naproti zavřeli, tak jsem si říkal... třeba to změnilo majitele. Nezměnilo. Tu atmosféru uvnitř si nedovedete představit. Přestože bylo ještě poměrně časné dopoledne, uvnitř byla mlha, že by se dala krájet (přestože tam bylo jen asi pět hostů), smrad naprosto neskutečný... pajzl, jaký se jen tak nevidí. Cedulka na dveřích "Dnes Gypsy party" hovořila za vše. Znám jen jednoho člověka, který si v zařízeních podobného typu libuje, je to taková jeho úchylka,  běžný smrtelník by se na místě otočil a šupajdil by pryč co by mu nohy stačily.

Naštěstí však byla otevřená terasa (celá hospoda je v prvním patře), takže bylo možno dát si jedno pivo, zařídit vše potřebné a neudusit se při tom. No i když... ale nebudu to tady celé rozebírat.

Kdysi vedla přímo tudy turistická značka, je tak dosud i značená na mapě, nedaleko je totiž nádraží, resp. bylo, předtím, než trať Loket - Horní Slavkov zrušili. Slyšel jsem, že sice vlak prý znovu jezdí i do "Loket zastávka", ale Klub českých turistů už s tím jaksi nepočítá.

Optali jsme se proto na cestu jednoho místního pána a na jeho radu  vyrazili do prudkého kopce. Zde se nám naskytl docela nezvyklý a přitom pěkný pohled na Loket, tak se také pokochejte, udělal jsem pár snímků a spojil je dohromady.



Loketské panorama 2
 lehce přiblížené panoráma hradního města

Cesta byla čím dál méně zřetelná, přestože bylo vidět, že tudy kdysi vedla, museli jsme místy obcházet po louce a přitom jsme stále stoupali. V jednu chvíli kolem nás projel nějaký človíček na motorce, což jsem nepochopil, zasmrděl to tam a pak zase sjel dolů, což jsem nepochopil ještě víc.
Když už jsme začínali pochybovat o zdravém rozumu pána, co nám tuto zkratku poradil, přeci jen jsme natrefili na turistickou značku a pokračovali po krásné, romantické lesní pěšince s výhledy na sem tam nějakou louku až do osady jménem Dvory.
Přestože jsem téměř místní (nebo tamní, chcete-li) o existenci této osady jsem vůbec nevěděl. Nikdy jsem tudy totiž nešel. Asi tudy obecně moc lidí nechodí, kupříkladu my nikoho nepotkali celou cestu.

louka před Dvory
Takovéhle malebné louky se rozprostírají u Dvorů

Osadou (z větší části nejspíš chatovou) jsme prošli bez většího rozruchu, přišlo mi to tam takové pěkné, upravené. Cesta vedla dál do podobné obce - do Nadlesí, které už z dětství pamatuji, jezdili jsme tam s tátou chytat červíky, či co pro rybičky do akvárka. Jsou tam totiž takové rybníčky, dnes čtyři hned za sebou, podle cedule se v nich chovají ryby. A tuším, že Gabča tam i nějakého toho Schlaggenwaldského žraloka zahlédla.

chovné rybníky v Nadlesí
Rybníček u Nadlesí.

Petr Novák
Nadlesí se chlubí ještě tím, že tam měl chalupu Petr Novák, ano ten Petr Novák


Brzy poté, co jsme se opět zanořili do hlubokého lesa, nastala první krize, Gabča si sedla a odmítala pokračovat v pochodu, chtěla si dokonce dát šlofíka. Nevím, kolik km už jsme to měli za sebou, ale už poměrně dost. Poté, co jsme snědli druhou a poslední housku jsme už také neměli vůbec nic k jídlu a já byl proklet, za to, že jsem nevzal žádnou dobrou sladkou "mňamku" coby vrcholovou prémii. O tom ostatně ještě bude řeč.

Dlooooouho jsem ženu přemlouval, aby se mi nakonec opět natáhla na lavičku na rozcestí u Třídomí s tím, že dál nejde.

rozcestník na Třídomí
Zde to KČT trochu zanedbává







Nakonec se mi podařilo Gabču přesvědčit k dalšímu pochodu s tím, že by to přece byla škoda, když jsme došli až sem, nezdolat vrchol. To jsem ovšem ještě netušil do jak strašného kopce budeme muset ještě vyfunět. Byla to opravdu hrůza, cesta místy zapadaná větvemi z padlých stromů... docela outdoorovka.

rozhledna Krudum
Zde štíhlá ocelová konstrukce rozhledny (resp. telefonického vysílače, či čeho) oproti značně potemnělému nebi (ono nebylo zase až tak hezky).

Sotva jsme začali stoupat nahoru, vzpomněl jsem si, že mám hrozný strach z výšek. A tohle bylo po dlouhé době, co mě to fakt bralo. Adrenalin na nejvyšší úrovni, protože se to celé tak trochu kymácelo a hlavně bylo tak nějak pořád vidět moc dolů... brrrrr! Zhruba ve 3/4tinách jsem to chtěl vzdát, protože tam už se to fakt hodně kývalo a mně nebylo dobře. Kolena se mi podlamovala, z pohledu dolů se mi točila hlava, zkrátka horor....

strašidelné schody
Pohled dolů myslím hovoří za vše. Vyhlídková plošina je zde sice "jenom" 30 metrů vysoko (Vartovna, kde jsme byli nedávno je oproti tomu 37 metrů), ale tady jsem měl daleko větší strach. Pořád jsem si říkal, co by se asi tak stalo, kdyby se tenhle jeden šroubek povolil....

Překonal jsem sám sebe (i když teda komínář ze mě nikdy nebude) a vylezl to!. Nahoře jsem pak už celkem uklidnil a mohl se i pokochat krásnými výhledy, které rozhledna nabízí.


panorama z Krudumu 1
Pohled směrem na Slavkov (to jsme ještě museli ujít)




kosmická raketa
pohled nahoru nápadně připomínal Bajkonor




panorama z Krudumu 2
a zde pohled na druhou stranu - směrem na Podstrání


Gabča na rozhledně
Důkaz, že jsme tam opravu byli...





Nakonec došlo na hodinu pravdy a velké odhalení "vrcholové prémie", kterou jsem samozřejmě s sebou měl, bylo ovšem nezbytné toto popřít, jinak bychom ji byli už dávno snědli.


vrcholová odměna
Sladká vrcholová odměna


Po sestupu, který už mi nepřišel tak hrozný, jsme si ještě prohlédli obrázek původní rozhledny, viděli další dva turisty, kteří šli nahoru (a vrátili se!!!) a pak ještě prohodili pár slov s jedním čundrákem, který měl evidentně rozsáhlé znalosti místo- i dějepisu.


stará rozhledna
Původní kamenná rozhledna na vrchy Krudum.


Historie vrchu Krudum a bývalé hornické osady je docela zajímavá a opředená mnoha pověstmi, něco dalšího si můžete přečíst třeba na následujících odkazech:



O kostelu svatého Mikuláše, který je nedaleko je pak rozsáhlá dokumentace zde:


Cestu přes Třídomí do HS si pamatuji už jen matně, měli jsme toho opravdu plné kecky, ušlapaní, uondaní, zničení, hladoví.... prostě trénink jak má být.

Krudum z dálky
Nakonec ještě hora Krudum z dálky


Naštěstí nás čekala vynikající večeře od maminky, Gabču jsem sice musel mezi jednotlivými sousty budit, aby nespadla do talíře, ale bylo to výborné a celkově lze výlet považovat za velmi úspěšný.
Dle přístroje to bylo celkem 25 km, což se na první pohled nemusí zdát tolik, ale pro nás to bylo víc než dost. Ostatně závěrečný graf s převýšením bude hovořit za vše.


výškový profil 3


Dneska zatím vysedáváme doma, já zde za blogem, Gabča plánuje co všechno navštívíme v zemi ohně a ledu a venku je tak nějak pošmourno.

přeji všem krásný víkend!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 djová djová | 16. května 2010 v 8:49 | Reagovat

25km, což což se nemusí zdát tolik O_O , ale je to dooost!

2 JR JR | 16. května 2010 v 9:46 | Reagovat

No právě že není. Naši běžně v mládí chodili 50-75 km pochoďáky... dokonce šli párkrát i stovku (během 24 hodin)!!! To je něco, co mi hlava pořád nebere.

3 djr djr | 16. května 2010 v 22:33 | Reagovat

pěknej kraj. Krudum si šetříme na kolo. Až budeme moci zase celá rodina.

Nokia Sport Tracker?

4 JR JR | 16. května 2010 v 23:11 | Reagovat

DJ: jo jo NST, sám jsi mne na to naučil...

5 wntomas wntomas | 14. prosince 2010 v 14:27 | Reagovat

myslim, že ta druhá fotka, ta lípa, je když se jde z Hruškový směrem na Nadlesí / Třídomí, je to tak?

6 JR JR | 14. prosince 2010 v 15:25 | Reagovat

wntomas: nee to je někde v lese cestou ze Svatošek nahoru vlevo proti proudu Ohře.

7 wntomas wntomas | 3. ledna 2011 v 11:39 | Reagovat

no lipa jako lipa, ale je to hodne podobny, mrknu na to, diky

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama