Akrobatický let

26. července 2010 v 23:22 | JR |  Fotoreportáže
Zase jeden zážitek do sbírky těch nezapomenutelných! Panečku, to bylo něco! Ale pěkně popořádku, nejprve vysvětlím,  jak jsem k tomu vlastně přišel. To bylo tak....

v letadle
připraven na startu - ta rozklepaná bledě zelená šmouha třesoucí se strachy na zadním sedadle jsem já.


Někdy v půlce února měl náš kamarád od zeleného sukna významné životní jubileum. I těžko se hledal dar hodný takové události, neboť tento pán (známý též jako "Robert ďábel") prakticky všechno má. Až tu někoho z nás napadlo, obstarat mu  dar zážitkového charakteru, snad jsem to byl dokonce já, kdo navrhl nějaký adrenalinový let letadlem nebo něco takového. 
Díky panu MB, který má konexe mezi těmi, kteří se pohybují v nejvyšších, tedy nejvyšších výškách, se podařilo dar rychle obstarati a  byl mu předán poukaz na 1 slovy jeden akrobatický let v karlovarském aeroklubu. Navíc s dodatkem: ten pilot je bývalý mistr republiky a "donutí blejt každýho". 
Inu, dar byl poněkud rozpačitě přijat a celé se to naplánovalo "na léto" s tím, že to bude rodinná akce, že se všichni přijdou podívat.


"čumilové"
Byla to skutečně rodinná akce, všichni se přišli podívat, kromě pana MB, který to tak pěkně zařídil, avšak byl místo na letišti kdesi na kole na horách. Původní majitel poukazu drží dítě (pozn. pouze jedno z dětí na snímku není jeho, teda alespoň pokud je mi známo).

Jak čas plynul, na dar se téměř zapomnělo, jen tu a tam někdo prohlásil, že to bude legrace a že se všichni těšíme. Všichni, až na oslavence. Když jsme tam onehdá seděli uprostřed léta a znovu navodili otázku letu, skončilo to celé velmi dramaticky v pozdních nočních hodinách v nejmenovaném non stop podniku, kde se nám přeživším (tj. mně a panu MB) pan RS svěřil, že to fakt nedá. Že se snažil, ale že prostě jako ne. Nevěděli, jsme totiž, že má strach usednout i do pouťových labutí, natož třeba do řetízkáče, navíc doma nebyli z jeho dárku příliš nadšeni. Žena a tři děti (z celkových čtyř) mu to jaksi rozmluvili. 

Vyvstal nečekaný  problém, co s tím? 

pilot s letadlem
vlevo pilot pan Jiří Duras, mistr akrobacie, kterého jsem si nechal prolustrovat u pana DJ, vpravo dopravní prostředek způsobující nevolnost.


V tu chvíli (a myslím stále ještě onu noční hodinu) se již jeden zájemce našel, někdo, kdo to považoval za ohromně skvělý dárek, někdo komu však bylo blbé se "zmocnit" dárku, na který se všichni složili rovným dílem. Rozhodnutí proto odložil na mariášnické grémium následující čtvrtek, s poukazem na to, že kupříkladu pan krajský rada PK slavil nedávno také polokulatiny a je tudíž na bíledni, kdo by mohl být dědicem daru.


děti v letadle
Děti provedli důkladnou předletovou inspekci, když jsem je pak viděl co všechno dělají na houpačce, myslím, že by let s přehledem zvládli.


K mému velkému překvapení však pan krajský rada dar odmítl, stejně jako postupně všichni ostatní dotázaní, většinou s malichernou výmluvou, že by se jim to nelíbilo, a že mají ženu a děti. Coby jediný bezdětný, navíc entusiasticky nadšený vzduchoplavec jsem se teda daru rád ujal, a pak už to šlo ráz na ráz. 
Pan DM zařídil a rovnou objednal termín, domluvila se následná grilovačka u pana RS v Sedleci a nezbývalo než tuto radostnou novinu oznámit doma a těšit se.

Tak jsem si to alespoň v první chvíli (a v povznesené náladě) představoval. Doma však zpráva o tom, že budu provozovat lehce adrenalinovou zábavu, vzbudila pramalé nadšení, místy to až hraničilo s vyslovenou nevraživostí a stranou 111 heslo: "rodinný rozvrat".
Stejně tak vlastní přesvědčení o tom, že je to výborný nápad, a jak si to náramně užiju, tak nějak s ubývajícími dny do startu sláblo, bledlo, zelenalo, změnilo se ve strach, hrůzu a následně v letargické "tak hlavně ať už to mám za sebou".

pilotní kabina
Kokpit plný budíků, knipl, pedály, sluchátka... prostě vše potřebné bylo na místě.

Tuto neděli pak nadešel den D a my jsme se v hojné sestavě sešli na karlovarském letišti, kde se to celé spáchalo. Co vám budu povídat. Měl jsem nervy. Když už jsem pak ale seděl přikšírovaný v popruzích na zadní sedačce, už mi bylo všechno jedno. 
Příprava na vzlet se trochu protáhla, byl nějaký problém se sluchátky, která pilot nakonec vyměnil. Asi aby mě slyšel řvát. 

Zhruba o půl dvanácté  už se šlo na start.

v letadleRolujeme, zdvižený palec na znamení "zatím je to ještě dobrý"


Fotodokumentace zde bohužel končí neboť ony vzdušné kotrmelce jsme dělali nad Doupovským vojenským prostorem, resp. v místech kam až není z letiště vidět. Kromě toho se mi (asi ze strachu) rozbil foťák. Objevila se na něm hláška "Error 99" a sbohem a šáteček. Dneska jsem ho poslal do opravy. Ještě že se něco podařilo zdokumentovat panu PK (kterému zase ale odešla baterie, takže jsme měli vlastně dohromady jeden funkční foťák). 

Pokoušel jsem se cosi nafilmovat na telefon, ale jsou to dost ubohé záběry. Jednak to je přece jenom telefon, a taky jsem se snažil držet přistroj co nejpevněji, aby mi náhodou nevypadl a nezpůsobil nějakou havárii v kabině. To mělo bohužel za následek to, že je většina záběrů přikrytá mým palcem a jako celek to působí dosti nekoukatelně. Holt příště si půjčím kameru s popruhem.



Začali jsme stoupavou zatáčkou při které byly krásně vidět Vary. Ostatně viditelnost  byla celkově naprosto vinikající.

Ještě "na vyzkoušenou" než jsme zmizeli z očí přihlížejícím kamarádům, jsme se obrátili na záda a chvíli letěli hlavou dolů, což se mi docela líbilo.


Cestou na Doupov mi to pilot na chvíli půjčil, ať si taky "zařídím", byl to stejný pocit, jako když mi to půjčil pan MB v ultralightu, jenom to asi letělo trochu rychleji.



Nad Doupovem jsem trochu zalitoval, že to není jen obyčejný vyhlídkový let, protože bych si to tam docela rád pořádně prohlédl. Když se mi to pak pořád točilo před očima a nebe střídalo zemi v několikavteřinových intervalech, nebyl na kochání se krajinou jaksi moc čas a prostor.

Když jsme nabrali dostatečnou výšku, začalo to. Nejprve přemet, pak vývrtka, pár překrutů, souvrat po levém křídle a pak už jsem to víceméně přestal registrovat.



Omluvte prosím kvalitu záběrů, vím, že bych si ten palec měl radši uříznout, no ale byl jsem rád, že jsem rád.


Dělali jsme ve vzduchu psí kusy, abych tak řekl. Neustále jsme se točili na hlavu, a letěli střemhlav a nahoru, dolů, kolem osy a vykopávaný výkrut na čtyři doby a překrut a ..... a vůbec asi všechny manévry běžné akrobacie co si tak umím představit. Myslím, že jsme neudělali akorát tzv. "lomcováka", byť si myslím, že i to bych snesl.

Celkově se totiž musím pochválit, nebo pochlubit - líbilo se mi to a fakt jsem si to užíval. Prostě fakt náramná věc tahleta akrobacie. Máte tělo v takové pozici a v takovém směru, že si říkáte, že takový směr ani snad není. Velice to připomíná jízdu na horské dráze, tak jak jsem si to užíval během našeho work and travel USA v Cedar Pointu (zábavním parku). Jenže tohle bylo rychlejší a delší.




Bál jsem se, že mi bude špatně, ale naopak, zažíval jsem velmi příjemné pocity, až teprv ke konci onoho zhruba 20ti min. letu se mi žaludek trochu rozhoupal a říkal jsem si, jo, tak to už by asi stačilo, ono všeho moc škodí (přeloženo do češtiny: jestli udělá ještě další otočku kolem své osy, tak si ten pytlík už na mou duši vytáhnu).
Nejlépe lze situaci asi ilustrovat na tom, že jsme dělali takové vylomeniny, až to zblbo i telefon a ještě během letu mi na něj přišla  SMSka "vítejte v Německu", ačkoliv jsme byli od hranic dost daleko.

Asi nejbrutálnější manévr byl "vytlačený" (nebo vytažený?) polopřemet, nebo co, zkrátka když jsme letěli na zádech a přetočili se "do roviny" v záporném úhlu. Pan pilot říkal, že to bylo asi mínus 3G, to mi fakt lezly oči z důlků! Do plusu jsme měli nejvíc 5G, ale to bylo jenom takové legrační tlačení do sedačky, na tom byla největší prča udržet ten telefon, resp. celou ruku, protože to bylo rázem 5x těžší.

Přistáli jsme po oněch 20ti minutách, byl jsem trochu rozkolísaný, žaludek trochu na vodě, ale všecko jinak v naprostém pořádku a stačilo se trochu najíst a nepříjemný pocit rychle zmizel. Pilot říkal cosi o tom, že vydržím všecko (měl jsem ostatně stejně trochu pocit, že jednotlivé manévry nasazoval podle toho jestli ještě nekřičím, nebo nezvracím) srdečně jsme si potřásli pravicí no a já se už těším, až poletím příště :-))))


P.S. Děkuji všem za dar, nejvíce pak oslavenci, který mi jej postoupil. Stejně tak mu děkuji za báječnou garden party, panu DM a MB za organizaci, prvně jmenovanému pak ještě za kulturní zážitek po obědě v sedleckém chrámu. Panu PK za fotodokumentaci a všem ostatním za výbornou společnost a morální podporu, nejvíce pak samozřejmě manželce, že mi dovolila (a jistě dovolí v i budoucnu) letět.

 Byla to fakt paráda, to prostě jednou nestačí!





 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Littlekey Littlekey | 27. července 2010 v 11:03 | Reagovat

Ano, ano, tak to všechno bylo a bylo to parádní. Neděle jak vyšitá. Pokoušel jsem se něco natočit i na kameru, ještě jsem to ani neviděl. Ale dojmy z letu jsou zachyceny.

2 Sargo Sargo | 27. července 2010 v 11:05 | Reagovat

Masochisto! :-D

3 JR JR | 27. července 2010 v 11:09 | Reagovat

dal bych to kdykoliv znovu. Skoro si říkám, jestli nelétat pravidelně :-), nebo se to rovnou nenaučit :-D

4 lékárník MB lékárník MB | 27. července 2010 v 11:11 | Reagovat

Mrzí mě, že jsem se nezúčastnil, ale nadruhou stranu mě hřeje, že jsi si to opravdu užil.

Apropos - co to bylo za mašinu? myslel jsem, že poletíte Z 142

5 JR JR | 27. července 2010 v 11:14 | Reagovat

MB: víš že ani nevím? Já taky myslel, že se akrobacie létá jenom na dolnoplošníku. Tohle jsem z dálky považoval za nějakou Cessnu, ale je to asi něco jiného. Nevím co. Pan DJ nám to určitě poví.

6 MM MM | 27. července 2010 v 23:07 | Reagovat

Moc pěkný report. Ale nejsem spokojen s názvem jedné fotky. A zrovna se na ní nacházím. O_O

7 JR JR | 27. července 2010 v 23:08 | Reagovat

MM: jo jo, ale je to v uvozovkách :-)

8 VW VW | 29. července 2010 v 21:20 | Reagovat

Ta domělá Cessna se jmenuje
BELLANKA 8K CAB DECATHLON
a doma je na letišti v Roudnici n/L

9 jm jm | Web | 30. července 2010 v 7:04 | Reagovat

Super napsaný, chechtám se tady:-)

10 JR JR | 30. července 2010 v 7:38 | Reagovat

Sláva Velkému Wezírovi, tak už víme, čím jsem to letěl.

JM: díky

Mimochodem jsem se včera dozvěděl, že můj kolega letěl totéž asi před třemi lety, taky ve Varech a tenkrát ještě mohli létat akrobacii přímo nad letištěm. My museli až nad Doupov a přihlížející z toho nic neměli.

11 Proky Proky | E-mail | Web | 8. srpna 2010 v 21:31 | Reagovat

Koukam, ze sis to opravdu uzil. Video je z mobilu, ale pro predstavu dobreeeeeee. Musel to byt super zazitek!

Mozna bych do toho take nekdy sel.

12 Jiri Duras Jr. Jiri Duras Jr. | E-mail | 6. září 2014 v 13:04 | Reagovat

Jen fakticka poznamka, to v cem jsi letel tu akrobacku (decathlon) je tez ultralight ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama