Island 2010 - První den je kritický?

28. července 2010 v 21:21 | JR |  Island 2010
Věřili byste tomu, že dnes je to přesně měsíc, co jsme z dalekého severu zpátky? Je úplně neuvěřitelné, jak rychle běží čas v tom "normálním" životě. Skoro bych až řekl, že je to přímo nechutné, ba sprosté. Dlouho jsem nad tím hloubal, co že je toho příčinou, a zjistil jsem, a teď se podržte, že je to tím, že chodím do práce, která jaksi zbytečně zabírá spoustu času, který by se dal využít mnohem zábavnějším způsobem.
Když si to srovnám, co jsme za kratší dobu všechno viděli a zažili na Islandu, říkám si, jestli něco není špatně. Bez peněz se ovšem cestovat nedá a ještě hůře do podobných destinací, takže holt to pořád bude nějaký kompromis o tom, jak si "co nejvíc vydělat" a "co nejlíp to utratit". Ovšem dosti filosofie, měsíc, to je určitý morální závazek, a morální závazek je vážná věc. Povím vám tedy o tom, jak vypadal náš první den v zemi ohně a ledu.

cyklisté J+G
Když jsme ráno vyráželi z Varů do Frankfurtu, neměli jsme ani tušení, že ještě ten den usedneme na kola a budeme se na nich prohánět kdesi pod polárním kruhem)



Předcestovní stresy jsem myslím dostatečně popisoval dříve, připomeňme si pouze, že jsme měli strach, že díky sopce třeba vůbec neodletíme, nebo že díky mračnům sopečného popela bude v Rejkjavíku zákaz vycházení a nulová viditelnost. To byl jeden z důvodů, proč jsem také poprvé v životě (jsa donucen manželkou) tahal v batohu respirátor. Naštěstí byl celkem skladný a lehoučký. Nad návratem, resp. celým tamním pobytem pak jako Damoklův meč visela hrozba erupce sopky Katly, která mohla vskutku změnit ledacos. Nezměnila, vše proběhlo v klidu a pohodě, tedy alespoň co se týče příletu a odletu.
cyklistky
Katka s Gabčou před hotelem Viking (turistickou atrakcí Hafnafjörður)

Jestli si ještě vzpomenete, tak jsme vyráželi v sobotu 5. června dopoledne, z Varů do Frankfurtu, kde jsme "ustájili" auto na placeném parkovišti a pak v klidu a pohodě odletěli v brzkých odpoledních hodinách směr severo severozápad. Let trval cca 3 a půl hodiny, tedy poměrně krátce a celkově jsme z toho měli takový zvláštní pocit, že letíme vlastně "za humna".
Měli jsme smůlu, protože jsme sice seděli u okénka, ale vlevo ve směru letu, proto jsme při příletu nad islandskou pevninu neviděli dolů na sopky a ledovce, jako ostatní.
Zpátky to samozřejmě bylo analogicky špatně pro nás, ale tak už to holt chodí, přestože jsme si zamlouvali místa u okna, nepomysleli jsme na to, že je taky důležité u kterého. Alespoň, že jsem viděl celou dobu na krásný nápis na motoru letadla: Rolls Royce. Konečně jsme se svezl Rolls Roycem :-)

hotel Viking, Hafnafjördur
Restaurace náležící k hotelu Viking v Hafnafjörðuru - tak tam naše kamarádka Katkka nepracuje. Její hospůdka je menší ale o to útulnější, fotku bohužel nemám.

Po přistání jsme se až nečekaně snadno dostali ven z letiště, žádná celní nebo pasová kontrola, až mne to překvapilo, zřejmě pro přílety z Frankfurtu je nějaký jednodušší režim, nebo co. Mezinárodní letiště Keflavík je roztomile malé, uprostřed ničeho a do Rejkjavíku je to ještě pěkná štreka (cca 30 min). My měli pouze jedinou starost - zda ta půjčovna, u které jsem nám zamluvil (a zaplatil předem) auto, vůbec existuje.
Naštěstí vyzvednutí auta bylo v pohodě, všechny půjčovny sídlily kousíček od letiště a dovezli nás tam shuttlem, ačkoliv bychom tam pěšky byli skoro dřív. Alespoň jsme si po cestě poslechly dva základní islandské vtipy pro turisty:

1)      If you get lost in a forrest - stand up!
2)      If you don't like the weather - wait five minutes!

Což jsme si obojí vyzkoušeli, že stoprocentně platí. Formality při předání auta proběhly rychle a v těžké pohodě, personál velmi vstřícný a příjemný. Bohužel auto bylo malé. Citroen C3 sice odpovídal třídě, kterou jsem si objednal, tak nějak jsem ale doufal, že budeme mít něco většího. V USA alespoň i malá auta mají velký kufr, sem se vešel jenom jeden bágl, druhý musel být na zadní sedačce, což nás dost znervózňovalo, protože víme, kolik místa je při našem stylu cestování potřeba, koneckonců v tom autě člověk 3 týdny v podstatě bydlí. Navíc to byl automat, což mne trochu zklamalo, protože "v Evropě" jsem čekal (a objednal si) manuál. Že autorádio neumělo přehrávat MP3jky bylo asi vůbec nejhorší, protože jsme se těšili, jak budeme při dlouhých přejezdech poslouchat Harryho Pottera, no nic. Ono to nakonec dopadlo trochu jinak, ale neprozrazujme.

Citroen C3
naše první auto - Citroen C3 alias žravý mrňous do kterého se nic nevejde, ale na pozadí sopky vypadá docela hezky, ne?




Šťastně jsme se shledali s Katkou, která nám pro první noc poskytla azyl. O Katce jsem už také myslím psal, pro připomenutí tedy: je to velmi sympatická slečna z Ostravy, která už nějakou dobu žije a pracuje na Islandu, momentálně v Hafnafjörðuru, což je takové předměstí Rejkjavíku, celkem poklidné městečko s přístavem kam jsme také hned po schůzce "u hliníkárny" zamířili.
Katka, která má mimochodem také své stránky, momentálně bydlí v malém guesthousu (nevím jak to správně přeložit) spolu s několika Poláky, srdečnými lidmi, mezi které jsme neměli problém zapadnout, byť jsme se doma moc dlouho nezdrželi a vyrazili jsme na prohlídku města. Katka nám zařídila půjčení bicyklů, což byla tak trochu osudová událost, ale opět nepředbíhejme.


loďka
loďka v přístavu


Počasí nám přálo, svítilo sluníčko, bylo poměrně teplo, prostě ideální podmínky na výlet. Projeli jsme nejprve městem k přístavu, kde nám Katka ukázala restauraci, kde pracuje coby vrchní (resp. jediná?) kuchařka, ale také jsme zavítali do továrny na ryby, kde pracovala předtím (to vypadlo dost drsně, zejména ten puch byl nepředstavitelný). Poté jsme zamířili za město směrem do divočiny lávových polí. Katka ukázala kamsi do dáli - "Támhle k té hoře si dojedeme"
Abych byl upřímný, nějak jsem to nečekal, přeci jenom jsme už měli poměrně večerní hodinu, mohlo být tak devět, deset našeho času.

Byla to první konfrontace s místním podvědomým ignorováním denní doby, abych tak řekl. Prostě jak je na Islandu pořád světlo (a v době, kdy jsme tam byli, bylo opravdu non stop celých 24 hodin světlo), tak místní nějak jinak vnímají únavu, která na nás středoevropany přichází v rámci sinusoidy klasického biorytmu.
Katka byla prostě pořád čilá jako rybička, jako by teprve začínal den (a tam také skutečně začínat mohl, neb vlastně nikdy nekončil). Proto jak jsme šlapali stále se vzdalujíc od Hafnafjörðuru, rostly ve mne obavy z věcí budoucích. Dojedu tam vůbec? A dojedu pak zpátky?

cedule s ptáčkem
foceno kvůli tomu ptáčkovi se srandovně dlouhým zobákem


Cesta byla zvláštní, jak jsme opustili obytné domy, začaly farmy, resp. stáje s koníky (na IS žije specifický druh, ale o tom jindy), přišel pás víkendových chatiček a najednou už nic. Jen lávová pole, což je opravdu zvláštní druh krajiny - zcela výjimečný i monotónní zároveň. Vlastně jsme nakonec už jeli úplnou pustinou, krásnou pustinou, což je slovní spojení zřejmě charakteristické pro celý Island.
Katka, která se ujala nejstaršího kola (její vlastní zcela nové měla půjčené Gabča) měla potíže s padajícím řetězem, tak jsme se čas od času zastavovali a vraceli řetěz kam patřil. Nakonec jsme dorazili k plotu za kterým se v dálce tyčila hora Helgafell a Katka sebevědomě prohlásila: "Tak, a tam si vylezeme!"

panorama 1
v pozadí Helgafell, vpravo pak "hora" na kterou jsme vylezli


Zaprotestoval, že to fakt nedám, a usmlouval to na kopec bližší a výrazně nižší. Kola jsme nechali dole (kupodivu i zamkli, byť asi jen proto, že jsme odkud jsme) a vydali se suťoviskem vzhůru, abychom za chvíli stanuli na vrcholu s krásným rozhledem do kraje, který jsem už popisoval - pustý a krásný. Ostatně to by mělo být z fotek trochu patrné.

panorama 2
pusto prázdno... že bych se tam odstěhoval?



Byl jsme rád, když jsme zaveleli k návratu a už jsem se přestal i těšit na dobrou večeři, kterou pro nás Katka chystala, byl jsem tak unavený, že jsem se už těšil jen do postele. Ostatně bylo skoro deset večer místního času, tedy půlnoc našeho.


panorama 3
široko daleko není vidět živáčka, přitom jsme tam na kole byli asi za hodinku, možná ještě dříve

Snad proto, že už jsme toho ten den měli za sebou zkrátka příliš, snad to byla jen blbá náhoda, ale stalo se, že jen asi 5 minut před cílem Gabča spadla z kola. A dost ošklivě, přímo jaksi na obličej dalo by se říci. Uklouzlo jí to na štěrku, když chtěla s kopce prudce zatočit a ani se nenadála a ležela bradou na zemi, nevěděla ani jak se tam dostala. Jel jsem za ní a všechno to s hrůzou sledoval, naštěstí se nestalo nic až tak vážného, hlava zůstala celá (i končetiny i brýle a kolo), ale Gabča si ošklivě rozedřela bradu a krvácení nějak ne a ne zastavit. Dopravili jsme ji už pěšky domů ke Katce, kde jsme se po vyčištění rány rozhodli pro cestu na pohotovost, ta rána prostě potřebovala zašít.

Zde tedy hleďte - zkušenost, kterou jsme ještě neměli - klepy, klep, návštěvu lékaře jsme ještě na cestách nikdy nepotřebovali. Když už tak už - Rejkjavická pohotovost zhruba kolem jedné hodiny ranní je z tohoto pohledu hnedle "první cena". Je to civilizovaná země, takže všechno se odbývalo velmi profesionálně, v klidu. Problém byl pouze v pozdní (nebo brzké?) noční hodině, kdy je pravidelně v Rejkjavíku nejvíc živo (páteční a sobotní noc bývá ve znamení divokých pitek), takže měli na pohotovosti vcelku plno a my museli dlouho čekat.
Gabča si "vysloužila" pět stehů od jednoho mladého doktora, celé operaci jsme přihlíželi a poskytovali morální podporu. Gabča byla statečná a ani nedutala. Z operace vyšla s fajnovou náplastí na bradě, kterou ostatně uvidíte na fotkách.
Bohužel jsme si nevzali kartičky pojišťovny (ty klasické VZPácké), netušili jsme, že by nám k něčemu byli. Nemuseli jsme bývali platil plnou taxu, což bylo (i s následným vyndáváním stehů) asi 7 tisíc Kč. Naštěstí jsme celoročně cestovně pojištěni
k platební kartě a nakonec vše pojišťovna vyřídila dost promptně, do dvou a půl týdne jsme měli peníze zpátky. Takže pochvala ČSOB pojišťovně.
Když jsme se vrátili ke Katce bylo už asi dvě ráno tamního času (čtyři ráno našeho) a my toho měli opravdu plný brejle. Zvládli jsme se už jen umýt a spát. Na dobrou večeři nebylo ani
pomyšlení.

na vrcholu
Jedna z posledních fotek Gabči s "normální" bradou


První dny se nám na cestách nějak nedaří, klidně by se dalo říci, že jsou kritické - kupříkladu na Aljašce, kdy jsme měli trable s půjčením auta a hned první noc jsme hrozně zmokli viz tento starší článek, nebo v Buenos Aires, kde nás první den okradli téměř o všechno, jak jsem o tom smutně reportoval zde. Loni v Las Vegas (kromě toho že jsem přišel o svobodu) jsem Gabče omylem rozbil brýle no a těch případů by se asi našla celá řada. První den je zkrátka problematický a nejlépe bych se řídil radou mého taťky a na první den vůbec nejezdil :-)

Gabča se zalepenou bradou
Tohle je už druhý den, charakteristická náplast na bradě provázela Gabču ještě dlouho.


Jelikož ale všechno dobře dopadlo (Gabče za týden vyndali stehy a už jsme se mohli vesele koupat v termálních pramenech), není si vlastně nač stěžovat.

Děkuji tímto ještě jednou Katce za azyl a za všechny věci které nám na cestu půjčila (kdy jsem to jen zažil, že jsem měl na spaní ve stanu k dispozici i polštář?), za všechny rady, kterými nás zásobila i za výhodnou výměnu islandských korun za české, díky které jsme se vlastně seznámili.

Uf, v každém případě tedy články z IS nemohu psát tímto rozvláčným stylem, to bych vás všechny odradil, berte to jako startovací blog, takový "pilot" jako v seriálech, příští díly budou jistě stručnější a dynamičtější. 
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Proky Proky | E-mail | Web | 28. července 2010 v 22:56 | Reagovat

Perfektni uvod! Ano, do prace vetsina z nas chodit proste musi, ale je take velmi dulezite cas od casu nekam daleko vypadnout ;-) Clanek i fotky se mi moc libil...jen tak dal (zase tak dlouhe to nebylo).

Trochu jsem i koukal na ty stranky Katky a vypada to na pekne pokoukani...diky za tip.

2 JJ JJ | 29. července 2010 v 7:57 | Reagovat

Hezkýýýý!!! Jak článek, tak zážitek. Pohotovost o půlnoci na Islandu jen tak někdo neokusil :-) Trošku příběh kalí pouze to, že se mi ty panoramatický fotky nezobrazujou celý, pravá půlka končí vedle monitoru :-) Tedy, doufám, že to není chyba mezi komputříkem a židlí.

3 JR JR | 29. července 2010 v 8:12 | Reagovat

Díky oběma za pochvalu, psal jsem to včera skoro celý večer.

Ohledně fotek - zkus se na ně podívat do galerie Island 2010, sice budou ještě menší, ale snad celé.
Ovšem lepší bude zažádat si ve firmě o větší monitor :-)

4 Littlekey Littlekey | 29. července 2010 v 9:52 | Reagovat

Dobrej pilot. Klidně se rozepisuj, já si to rád přečtu.

5 Sargo Sargo | 29. července 2010 v 14:27 | Reagovat

Chudák Gabča, vážně byste měli jezdit o den později... :-D
Jinak výtečný začátek, ta pustina je skutečně nádherná, jen tak dál :-))

6 jm jm | Web | 30. července 2010 v 6:54 | Reagovat

Koukám na ty nápisy a musí to být strašná řeč.

A přitom by mělo jít o germánský, čili nám blízký, jazyk:-)

7 JR JR | 30. července 2010 v 7:35 | Reagovat

JM: to fakt je! Na cedulích jsme se orientovali jen podle první slabiky, no ne vždy to fungovalo...

8 djová djová | 2. srpna 2010 v 9:21 | Reagovat

jen se klidně rozepisuj, ať si pěkně počteme! :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama