Poloostrov Reykjanes - 6.6.2010

19. srpna 2010 v 14:44 | JR |  Island 2010
Posledně jste si říkali o to, abych v reportážích z cesty po Islandu setrval ve své nezřízené "ukecanosti", tedy se vynasnažím nikterak se neomezovat v popisu dalšího dění.
naše první geotermální elektrárna
Ona taková geotermální elektrárna nepůsobí na první pohled zrovna hezkým dojmem, ovšem ty "čoudíky" jsou čistá pára, žádné svinstvo.


Po dramatickém závěru prvního večera jsme byli rádi, když jsme ulehli, a když jsme si ještě předtím stihli dát sprchu. To zmiňuji čistě proto, abych sám sobě připomenul, že na sprchování v oblasti Reykjavíku je zvláštní, že voda páchne sírou. Je to samozřejmě způsobené tím, že je geotermálně ohřívaná, přičemž obecně geotermální zařízení (elektrárny) jsou islandský fenomén na který jsem se těšil, až jej spatřím na vlastní oči.

mapa druhy den

Ráno jsme se srdečně rozloučili s Katkou, která nás na cestu vybavila různými věcmi, takže jsem poprvé v životě zažil takový komfort, že jsem měl ve stanu pořádný polštář! Pak už jsme se vydali po svých, zpět k letišti,

V plánu bylo projet poloostrov Reykjanes, který tvoří jihozápadní výběžek Islandu, a který mi ve srovnání s tím, co jsme viděli potom, už nepřijde tak zajímavý, ale znáte Gabču - ta musí všechno systematicky propátrat, je-li někde alespoň trochu sjízdná cesta, je dost pravděpodobné, že po ní budeme muset projet (já tomuto stylu familierně říkám "jezevčík").
Nejprve jsme se dostali k majáku na poloostrůvku Garðskagi, kde byl rovněž kemp, ve kterém jsme posléze strávili noc (a rovněž i poslední, tu předodletovou).

Maják na Gardskagi
správný maják jak má být


Podle průvodce zde byla možnost na maják vylézt, pokud člověk poprosí o klíče v blízké restauraci. I stalo se, vylezli jsme až úplně nahoru a tam... zavřený poklop (na jiný klíč), takže se žádný výhled nekonal. Když jsme klíč vraceli v hospodě a zmínili se o poklopu, jen pokrčili rameny. To už jsou holt Islanďané...

zavřený poklop
prostě smůla - dál jsme se nedostali

Popojeli jsme dál do městečka Hafnir, kde je malý kostelík (první z asi milionu kostelíků, které jsme viděli) a vedle něj velká rezavá kotva z (údajně) strašidelné lodi, kterou vyplavilo moře opuštěnou, nebo to byla jen ta kotva, už nevím.

strašidelná kotva ze strašidelné lodi
Strašidelná kotva ze strašidelné lodi na strašidelném poloostrově...

Následoval tzv. Most mezi dvěma kontinenty, jak možná víte, prochází Islandem významný tektonický zlom mezi Americkou a Euroasijskou litosférickou deskou. To je ostatně i jedna z příčin oné silné vulkanické aktivity, je to tam zkrátka ještě velmi "mladé", přinejmenším z geologického pohledu, a obě desky spolu pořád ještě "reagují".

most mezi dvěma kontinentálními deskami
Most mezi dvěma kontinenty


První geotermální elektrárnu jsme si pak (z dálky) prohlédli jen kousek odtud u geotermálního pole Gunnhuver. Bylo sice dost zamračeno a v oněch místech i silně mlhavo a "kouřově-čmoudíkovo", ale právě to tomu místu dodávalo tajuplnou atmosféru. Vypadalo to jako SOOS u Františkových Lázní, ale bylo to jaksi "aktivnější" mnohem víc to tam bublalo a kouřilo (a smrdělo).



geotermální pole 2
Přejít přes ten mostík jsme se zprvu vcelku obávali - přeci jenom, člověk nevěděl na jak dlouho bude muset zadržet dech

geotermální elektrárna
tam se kouřilo úplně ze všeho...



Pokračovali jsme dál na Grindavík, a pak velmi pomalu, po prašné cestě, směrem na Krísuvík. Cestou kolem nás byly lávová pole různého stáří, místy porostlá lišejníkem, což působilo takovým roztomilým dojmem malých zelených "kopečků" věřím ale, že chodit mimo cestu se v tom moc nedá.

lávová pole - panorama
stará lávová pole


IMG 9013
Velmi fotogenické bylo jezero Grænavatn - vysloveně kýčovité barvy, ale na místní poměry vlastně úplná normálka.


Nedaleko odtud jsme si prohlédli další geotermální pole - Seltún, to už byl teprve SOOS se vším všudy, bublalo to tam, smrdělo jak sto čertů... moc pěkné místo! Jenom se nedá říci, že by člověk tímto způsobem trávil dovolenou na čerstvém vzduchu - ten zápach zkažených vajíček byl dost intenzivní.

bublající bahno
Když vám někdo naznačí. že byste jako měli mít IQ bublajícího bahna, tak to vypadá nějak takhle


geotermální pole 4
geotermální pole  Seltún

Otočili jsme to na sever kolem jezera Kleifarvatn a vraceli se směrem na Hafnafjorður. Po cestě jsme viděli celá pole "sušáků" na ryby, nebo na zbytky ryb. Nevím, nakolik to bude z fotky patrné, ale vypadlo to značně nevábně, rozhodně ne jako potrava pro lidi (a možná že ani doopravdy nebyla pro lidi).

IMG 9051
jezero Kleifarvatn

sušené ryby
"sušáky" na ryby


Vrátili jsme se na hlavní silnici směrem k letišti a zajeli ještě do půjčovny, poptat se, za by nebylo možné vyměnit auto za jiné. Říkali jsme si, že to alespoň zkusíme, byť jsme na to neměli ani právní ani přímý morální nárok (dostali jsme, co jsme si objednali). Moc jsme ale toužili po CD s MP3 přehráváním stejně jako mne docel štvala automatická převodovka a značná spotřeba té C3jky (snad až 8,5l/100 km !) V půjčovně byli ochotní, ale ten večer neměli žádné takové auto k dispozici - prý máme přijít ráno.

C3
C3 - alias malý žrout

Dojeli jsme tedy zpátky k majáku na Garðskagi a zde se utábořili na noc. Stavění stanu pak bylo spojené ještě s jednou "humornou" příhodou, když jsem vytasil své zbrusu nové kolíky, které jsem před letošní cestou objednal. Už dlouho jsem se poohlížel o nějakých, které by se nezohýbaly, když je člověk zatlouká do tvrdé země šutrem (což jsem na IS předpokládal), sehnal jsem dokonce originál od Jurka (od kterého máme i stan), parádní hliníkové s křížovým profilem, prakticky neohnutelné, pevné, přitom lehké, prostě krása. Takovou jsem z nich měl radost, že jsem všechny ostatní kolíky nechal doma a spoléhal se jen na ty nové.


Já vůl jsem si nevyzkoušel, jestli projdou očkem u "cancourků" k ukotvení podlážky - no jasně, že neprošly!
Co bych vám dlouho povídal... prostě jsme si druhý den museli koupit nové kolíky, takže teď máme troje, z toho jedny made in Island :-)
Navíc prakticky ve všech kempech, co jsme spali, byla krásná měkoučká travička (všecka čest!).

nocleh venku
fotka Burešovka nakonec dokazuje, že jsme  stan nakonec přeci jen postavili 

Příště si povíme, jak to dopadlo s tím autem, jak jsme se prošli po Pingvelliru a tak dále. Tak jen aby mi to zase netrvalo tak dlouho, že?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 djová djová | 20. srpna 2010 v 21:04 | Reagovat

už se těším na pokračování, je to napínavý jako kšandy ;-)

2 Proky Proky | E-mail | Web | 21. srpna 2010 v 22:21 | Reagovat

Pěkné! To jsi mi připoměl náš pobyt na NZ v městečku Rotorua. Také to tam všude páchlo, bublalo, ale po pár dnech se na to dalo zvyknout :o)

3 Proky Proky | E-mail | Web | 22. srpna 2010 v 19:26 | Reagovat

...ještě jsem koukal, že si změnil fotku v zápatí blogu, je pěkná!

4 JR JR | 22. srpna 2010 v 19:50 | Reagovat

Proky: díky, s těma fotkama je to těžky, na každém monitoru to vypadá jinak a hlavně se to tím zmenšením hrozně rozmaže (i když to dělám v krocích a doostřuji to). Většinou pak vypadají mnohem hůř, než ve skutečnosti (nebo si to aspoň myslím).

V jednu chvíli jsem i experimentoval s modrou barvou pozadí (jakože seversky chladnou), ale pak jsem se pracně vracel k tomu původnímu, už jsem si na to nějak zvyknul.

5 Sargo Sargo | 22. srpna 2010 v 20:50 | Reagovat

Nádhera, nádhera! Tam prostě musím, i když jinak mě cestování až tak nebere :-D Těším se na další díl :-)

(A drze si dovolím trochu reklamy - Eithné se čerstvě vrátila z Ladaku (Indie) a začala též vydávat cestopis. Mohu jen doporučit, jen si asi po přečtení budete připadat jako rozmařilci :-D www.eithne.pise.cz :-))

6 JR JR | 23. srpna 2010 v 16:22 | Reagovat

Sargo: jo, tak jak to popisuje, tak je to pěkný hardcore! Indii si asi nechám ujít, ostatně to už vím dávno, jen se o tom stále dokola a dokola přesvědčuji.

7 jarmik jarmik | Web | 24. srpna 2010 v 8:43 | Reagovat

Pokud mám volit mezi jablíčkem pána jedna a jablíčkem pána dvě, tak sám prosebe tedy určitě volím ten Island :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama