8.6.2010 Erster Fall – Wasserfall!

4. října 2010 v 22:13 | JR |  Island 2010
Kolik vodopádů je na Islandu se ví naprosto přesně - je jich nepočítaně! Opravdu se ani spočítat nedají, protože kam se podíváte, tam ze skály teče nějaký ten čúrek, pramínek, nebo něco, a když zaprší, je všeho ještě dvakrát tolik. Minimálně....
Gullfoss panorama
Vodopád Gullfoss - jedna z nejznámějších turistických atrakcí



Když se pak soustředíme jen na ty "hlavní", tak žádný turista určitě nevynechá Gullfoss, který krom toho, že je mocný, je také určitě jedním z těch nejhezčích. Ostatně, vedle Geysiru a Þingvelliru je Gullfoss součástí tzv. Zlatého trojúhelníku, neboli nejprofláknutější turistické destinace ostrova. Lehce dostupný z Reykjavíku, taková ta vděčná atrakce pro turisty amerického typu: vystoupit z auta, případně jen stáhnout okénko a vidět to. Ti zdatnější udělají těch sto metrů po vydlážděném chodníčku a vybojují si místo na fotografii mezi japonskými turisty.

Připravili jsme se tedy psychicky na davy lidí, ale nebylo to tak hrozné, asi by bylo i nezdvořilé mít tak velký vodopád jen sami pro sebe.


J a G u Gullfossu

Jícen Gullfossu
Ďáblův chřtán

Když jsme se dostatečně osprchovali vodní tříští a Gabča si vypila své odpolední kafíčko s výhledem na přírodní div, vydali jsme se po silnici ještě kus dál do vnitrozemí, až tam, kde končil asfalt a kde už byl v dálce vidět ledovec Langjökull, a nezbývalo než se obrátit a jez zpátky na jih, po silnici číslo 30 údolím řeky Djorsá, dále pak na 32ku, kde jsme našli na kopci pěnou vyhlídku, odkud jsme měli celé údolí Djorsárdalur jako na dlani.


ledovcová říčka

Další zastávkou na cestě byl vodopád Hjálparfoss - v překladu prý Vodopády pomoci, což má prý souvislost s tím, že pomáhají cestovatelům plahočícím se neutěšenými lávovými poli, spočinout v příjemném prostředí zelené vegetace, která tam jako v oáze najednou kolem bují.
My jsme rovněž spočinuli, už opět téměř o samotě, střídali jsme tam nějaké dva Němce a zase po nás tam přišel nějaký další pár, jako bychom se všichni domluvili, že se vystřídáme.

Hjálparfoss panorama
vodopád(y) Hjálparfoss

Vodopády jsou krásné, ale to čedičové okolí ještě hezčí. Dnes už vím, že to je na IS celkem normálka, a že jsme téhle šestiúhelníkové variace na téma matka příroda-vrchol kreativity viděli spousty, ale tady to bylo poprvé. Kam se hrabe Sloup v Čechách, jakkoliv je to tam hezké, že.


Hjálparfoss

Nedaleko vodopádů je replika starého vikingského stavení, kam jsme si udělali krátkou zajížďku. Drnové chaloupky by ostatně vydali na samostatný blog, ostatně ještě bude příležitost. Ovšem ty ostatní, co jsme viděli byly původní chajdy místních, ani ne z tak dávné historie, toto byla replika z dob vikingských, tedy "slohově" o pár set let starší záležitost.

replika vikingského stavení
Replika vikingského stavení - odkaz zde http://www.thjodveldisbaer.is/

Prohlídka byla zajímavá, že jsme tam byli sami asi ani nemusím říkat. Na vlastní kůži jsme si tak mohli jen sotva představit, jak málo soukromí tam soudruzi Vikingové asi měli.
Kromě toho se replika asi tak docela nevydařila, protože jim to nějak z jedné strany "ujíždělo" a z venku to měli přikryté igelitem (ošklivým oranžovým, proto jsem fotil pouze z druhé strany).

v domě vikingů



Viking Jardasonn
Viking Jarda Jardasonn  (což jste předpokládám poznali na první pohled)

Nákres domu


Z vikingských dob jsme se přesunuli do dob asfaltových, které nám ale dlouho nevydržely, protože jsme najeli na prašnou cestu č.26 (docela děsnou) a po levé straně jsme rázem měli jednu z nejznámějších islandských sopek - Heklu. Tak nějak si vždycky při vyslovení toho názvu vzpomenu na hodiny zeměpisu na střední škole, kdy soused pana DJ, pan profesor Šimonovský, nemohl pochopit, proč se holky v zadních lavicích u jména nějaké islandské sopky pořád tak chichotají...
Hekla
Hekla

Hekla 2
a teď si zase hekla!

Ve městečku Hella, kde jsme tankovali a dělali nějaký nákup jídla se nám stala podivná příhoda. Už jsme stáli u pokladny, když za námi přišel starší pán a něco nám anglicky povídal. Chvíli jsem nechápal, ale pak mi došlo, že nám naprosto klidně a věcně sděluje, že nám naboural auto.

Vykřičník!

Dost jsem se zděsil, nechal Gabču u pokladny a šel se na auto podívat. Nevím, jak to dokázal, parkovali jsme v jedné řadě (bylo tam asi jen pět aut) takové to šikmé parkování k chodníku a on to nějak asi "říznul" moc brzo a lehce nás odřel.
Bylo to takové sporné, jestli z toho bude nějaký problém, nebo ne, přece jenom auto z půjčovny, navíc bílé, teď na něm byla červená šmouha.... ale pán byl kliďas, vysvětlil jsem mu, že by bylo vhodné zavolat do té půjčovny, na číslo, které jsme měli na papírech, což on hned učinil, chvíli něco nesrozumitelně (rozuměj islandsky) žvatlal, pak zavěsil a řekl, že je všechno v pořádku. A že je to legrace, protože toho kluka, se kterým mluvil, prý kdysi učil na škole. Věřil jsem mu, podali jsme si ruce a jeli zase každý svou cestou dál. I takový je Island. Jsem docela rád, že se nám to stalo a že jsem si mohl zdejší poměry vyzkoušet na vlastní kůži i v situaci, která by u nás klidně mohla být krizová...


IS koníci
Wááááááááááááájl ááááááááááslendik hooooooooorseeeeees! No dobře, tak divocí nejsou, ale jsou hezcí, ne?

IS koníci a já

Drželi jsme se dál silnice č. 26, ale kromě stáda koníků, které jsem neodolal nevyfotit (a nepohladit alespoň ty, co se dali), jsme nic zajímavého neviděli. Dorazili jsme tak nerušeně až zpět k jižnímu pobřeží do oblasti sopky Eyjafjallajökull, kde už se to tak trochu černalo, ale zatím jen místy a v zásadě nic horšího jsme cestou neviděli, než dva mosty, kolem kterých byla před pár týdny silnice prokopána aby kolem mohla neškodně protéct povodňová vlna a dnes už to tam bylo opět zahrnuté, takže jediné co bylo za problém, že se na pár místech asfalt změnil ve štěrk.

Seljalandsfoss 3
Vodopád Seljalandsfoss, hrnec se zlatem je ve vodě v levé spodní části fotky


Naším cílem a nocležištěm byl vodopád Seljalandsfoss, resp. kemp u něj. To místo je naprosto kouzelné a tím, že jsme tam dorazili relativně pozdě večer (fotky jsou kolem deváté večerní), byli jsme u vodopádu nakonec opět sami. Dalo se dokonce projít pod ním, což jsme zažili naposledy v Julských Alpách u vodopádu Peričnik, taky moc pěkného.

Ostatně, na to, že jsem popsal jen půl den naší dovolené jsem toho nakecal až až..., radši se kochejte fotkami.
  


Seljalandsfoss
Když je pod svícnem největší tma, mělo být pod vodopádem největší sucho. Nevěřte tomu!

žízeň
Žízeň, aj ja ja ja jaj!


skrytý vodopád Gljúfurárfoss
skrytý vodopád Gljúfurárfoss (vedle kempu) Postavičky můžete samozřejmě hádat...

Při stavění stanu a chystání noclehu jsme byli poprvé nuceni vytáhnout síťky proti muškám - "mrchničkám", bez nich se to prostě nedalo. Ještě že večeři jsme si mohli v klidu uvařit v domečku vybaveném vším potřebným.

síťky
Baf! Aneb, jak může člověk vypadat, když se musí bránit mrchničkám..

Když se tak koukám na ty fotky, pořád mi přijde něco divného... no jo, venku je tma!
To jsme tam nezažili...

Tak dobrou noc!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Littlekey Littlekey | 6. října 2010 v 8:34 | Reagovat

Opravdu monumentální, to je voda z ledovců, nebo tam pořát leje?

2 JR JR | 6. října 2010 v 11:29 | Reagovat

Podle mě to je hlavně z ledovců, tolik vody snad ani nemůže napršet. Ale to by nám přesně řekl náš kamarád Dr. Daňhelka. Se ho zeptej.

3 jm jm | Web | 10. října 2010 v 19:16 | Reagovat

Pod vodopádem je největší sucho:-)

Asi by se mi nechtělo sednout do auta a ject z takového místa zas pryč.

4 Proky Proky | E-mail | Web | 12. října 2010 v 22:32 | Reagovat

Uzasne vodopady (hlavne "Ďáblův chřtán") a lidicky :o)))

5 Sargo Sargo | 19. října 2010 v 21:59 | Reagovat

Ááách jo, to je nádhera, že by i statečný muž zaplakal. :-)

6 Michail Michail | E-mail | Web | 26. března 2012 v 15:04 | Reagovat

To je alespoň o něčem...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama