10.6.2010 – z Víku do NP Skaftafell

21. listopadu 2010 v 14:15 | JR |  Island 2010
Předpokládám, že o včerejší účasti našeho mariášnického spolku na turnaji v Chyši a o následných událostech, které se protáhly do pozdního večera (nic pro pana DJ, který by se asi hooooodně nudil jsa přechodným abstinentem), tedy že o tomto mariášnickém "happeningu" trvajícím od rána do noci, podrobně poreportuje pan krajský rada, který z nás dopadl nejlépe (jednak umístěním a možná i tím, že jako první odcházel domů).

Na četné (dvě) žádosti se tedy vrátím k povídání o Islandu. Je pravda, že by byla škoda končit poněkud depresivním Mordorem, když jsme pak viděli ještě spoustu krásných míst. Naváži proto tam, kde jsem předtím skončil a sice ve Víku, malebném městečku na jihu ostrova.

národní park Skaftafell
tzv. "lákací fotka" - národní park Skaftafell  ve skoro celé své kráse, o něm však bude reč až na konci článku


Ráno nás vzbudil poměrně silný déšť, a tak jsme se "vydudlali" ze spacáků jen a pouze kvůli vykonání malé potřeby a šli jsme si ještě lehnout. Doopravdy jsme vstávali až v deset (jako já dneska po té divoké včerejší mariášové sobotě). To už tolik nepršelo a dal se sbalit stan, aniž by moc navlhl zevnitř.

Vík
městečko Vík

Ve městě jsme si koupili snídani - v každé samošce (ve městech je obvykle jen jedna) mají takovou minipekárničku, kde rozpékají polotovary, takže máte k dispozici čerstvé pečivo. My jsme si během cesty oblíbili takové velké točence polité čokoládovou polevou. Z toho jsme měli snídani oba. Později jsme ještě objevili islandský Skyr, což je chuťově něco mezi jogurtem a tvarohem, ale nakonec jsem se dočetl, že je to vlastně hodně měkký sýr. Je to naprosto vynikající, cenově velmi dostupný a jedli jsme ho pak skoro každý den. Nejvíc nám chutnala vanilková příchuť.

Skyr
Skyr, islandská lahůdka

V plánu byla vyhlídka na "jehly" u pobřeží (ty, co jsme předtím viděli z druhé strany) a pozorování papuchalků. Počasí bylo pořád mlhavé a deštivé, takže nic moc, ptáků jsme na útesech viděli spousty, ale papuchalky nikde. Později jsme se dočetli, že se na těch útesech to mají rozdělené podle výšky a že v každém pásmu sídlí jiní ptáci. Ti naši tak zřejmě byli až nahoře v mlze, kde jsme neviděli vůbec nic.

strmé svahy hřebene Reynisfjall při pohledu od Víku zpět na západ, v pozadí skalní jehly zvané Reynisdrangar, Trolí skály
dopolední výhled na "jehly" byl poněkud podmračený

pozorování ptáků
tzv. Bird watching, alias pátrání po papuchalcích (ale ani s pomocí dalekohledu neúspěšné)

Ve Víku je také malá manufaktura na výrobu pravých IS pletených svetrů, která sousedí přímo s obchodem a člověk může vylézt po schodech na takovou galerii a sledovat, jak se to vyrábí. Musím uznat, že se mi ty svetry líbily, stejně jako rukavice, čepice, ponožky a vůbec všechno, co tam prodávali, fakt hezký, akorát cenově to bylo víceméně všechno o jeden řád výše, než bych za to byl ochoten dát, takže v tomto směru jsme si žádný praktický suvenýr z cesty nepřivezli. Bohužel.

Katla 1
po cestě z Víku na východ je v dálce vidět sopka Katla - ta co až jednou vybuchne, tak to bude pěkná šlamastika...

Katla - přiblížená
Katla je totiž pokrytá ledovcem a ten se při erupci logicky roztaví. A to pak bude hooooodně vody!

Jak jsme vypadli z Víku a jeli po Ringroad směrem na východ, tak se počasí vylepšovalo a nám se otevřely krásné výhledy na ledovec Mýdarsjökull. Pak jsme si udělali zastávku u vodopádu Systrafoss, vylezli jsme nahoru na plošinu odkud stéká dolů a kde bylo malé jezírko Systravatn, kam se údajně dřív chodily koupat jeptišky (teď tam momentálně žádné nebyly, ostatně bez neoprénu by se do té vody asi stejně nedalo vlézt).

ptáci "pípáci"
Fotku jezírka tu nemám (nebylo nic moc), ale tohle je pohled z vrchu toho vodopádu a povedlo se mi vyfotit tyhle dva ptáky, které jsme si pojmenovali "pípáci", protože fakt srandovně pípali. Viděli jsme jich tam spoustu.

detail mechem porostlého lávového pole Eldhraun
Detail lávového pole

Jen o kousek dál jsme si udělali malou odbočku do vnitrozemí a prošli se po vrchu kaňonu řeky Fjarðrá - to můžu vřele doporučit, naprosto kouzelné místo, které bez důkladného študování průvodce snadno minete, což se nám díky Gabčině pečlivosti a stylu: "po cestě je nutné vidět úplně všechno, co se vidět dá", naštěstí nestalo. Je to tam krásné a přitom jsme byli úplně sami, až teprve, když jsme se vraceli, tak jsme viděli přijíždět nějaké další lidi, jinak ale nikde nikdo. Nádhera!

Fjarðrárgljúfur 2
kaňon Fjarðrárgljúfur - cesta vede po jeho vrchu

Fjarðrárgljúfur 3
Fjarðrárgljúfur - jak z pohádky, co?

Fjarðrárgljúfur 4


Pokračovali jsme dál na východ a navštívili další zajímavost - čedičový útvar Kirkjúgolf, který tak sugestivně připomíná kostelní dlažbu, že si lidé až donedávna mysleli, že tam skutečně kostel byl. Nebyl, je to jen a pouze dílo přírody.

Kirkjugólf
Kirkjúgolf  - nevím, má-li to něco společného s golfem, ale jako dlažba to opravdu vypadá

Kirkjugólf 2
Gabča se pomodlila za brzké vyndání stehů a lepší počasí - obojí se vyplnilo


Ostatně čedičové sloupy by klidně mohly být národním symbolem IS, protože na ně narazíte skoro všude. Naproti vodopádu Foss á Siðu byly také jedny takové, ale obrovské (viz foto) čedičové sloupy Dverghamrar.


východně od Kirkjubæjarklaustur
čedičové sloupy mohou být i podstatně větší - kdybyste si jí nevšimli, tak je na fotce i Gabča 


Ring Road, vodopád Foss á Siðu
takhle vypadá islandská higway číslo jedna (a po jí jede King....)



Skeiðarársandur a v pozadí národní park Skaftafell
Skeiðarársandur a v pozadí národní park Skaftafell

Náš dnešní úsek zakončíme příjezdem do národního parku Skaftafell na který byly jedny z nejkrásnějších "kochů" právě tento den, který začínal tak upršeně.
Kdo by to byl ráno čekal, že?


národní park Skaftafell 2
národní park Skaftafell



národní park Skaftafell - ledovcový splaz Svínafellsjökull
národní park Skaftafell - ledovcový splaz Svínafellsjökull


Při příjezdu je kromě ledovcových splazů v dálce vidět i jedna zajímavost - pomník ze zkroucených mostních nosníků, který připomíná erupci sopky Grímsvotn v roce 1996 a následnou povodeň, která smetla vše co jí stálo v cestě.


národní park Skaftafell 5


Pak už jsme se jeli utábořit do velkého kempu v národním parku, ohřáli si večeři a vydali se na večerní procházku k ledovcovému splazu Skaftafellsjökull. Když jsme tam dorazili, tak mne dohonila právě i ta naše večeře, kdy jsem si (po kolikáté už) ověřil, že fazole, jakkoliv mi chutnají, přeci jen mají svá rizika a měl jsem jaksi akutní potřebu se jich zbavit. To je u mne stav naprosto normální, napůl související s tím, že mé vnitřní orgány nejsou z těch nespolehlivějších a dnes už koneckonců ani nejsou zcela kompletní, co se délky týče. Ale to jsou zbytečně nechutné detaily, kterými bych vás nerad otravoval.


večeře v NP Skaftafel
osudná večeře



národní park Skaftafell - ledovcový splaz Skaftafellsjökull 2
 ledovcový splaz Skaftafellsjökull



národní park Skaftafell - ledovcový splaz Skaftafellsjökull 3
a ještě jedou ledovcový splaz Skaftafellsjökull 


rozpraskané kameny
Takových rozpukaných kamenů tam bylo spousta, napřed mne to zarazilo, pak mi ale došlo, že to je od té obrovské tíhy ledovce, který nad nimi dřív ležel.

Musím se vám svěřit s myšlenkou, která mne právě tam na tom místě napadla. Mám totiž utkvělý pocit, že bych mohl založit zcela nový druh zábavy, ne nepodobný onomu populárnímu geocachingu, kterému propadli spříznění blogeři. Jmenoval by se geoshitting (©) a v jeho případě opravdu nepůjde o vyhledávání pokladů, naopak, spíš bych řekl, že konkrétním "shitkám" bude radno se vyhnout. Přesto však lze pomocí GPS souřadnic označovat, a na veřejné síti sdílet, místa, kde se člověk krásně vy... si ulevil!
;-) Koneckonců nevěřili byste, jaké jsem už v takových případech měl krásné výhledy (a dnes už mohu mluvit opravdu v celosvětovém měřítku). Ostatně podívejte se sami na tento případ:

64.021678, -16.939824‎
+64° 1' 18.04", -16° 56' 23.37"


národní park Skaftafell - Hvannadalshnúkur
Měli jsme mimo jiné také krásný výhled na nejvyšší vrchol Islandu - Hvannadalshjúkur 2109 m. n m.

Abych nekončil tak úplně fekálně, dovolím si přidat ještě jednu zajímavost. Už od druhého dne jsme se pořád potkávali s jedním cyklistou (pak jsme mu říkali "náš cyklista"). Obvykle nás dojížděl na místech, kde jsme se kochali, fotili a tak podobně. On se samozřejmě stíhal kochat už cestou, takže nás pořád dojížděl. Pak už jsme se na sebe vždycky smáli a několikrát jsme mu udělali fotku, prostě "známí od vidění". Paradoxem situace bylo, že my jezdili autem, on na kole a my nebyli nijak rychlejší. Asi po týdnu jsme ho definitivně ztratili, mám pocit, že nám prostě ujel a objel Island o týden dřív, než my :-)


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 djová djová | 22. listopadu 2010 v 7:56 | Reagovat

děkuji za ochotu článek přeci jen napsat, nádhera!!!
nápad na "hru" mě ještě teď dostává pod stůl... :-D

2 littlekey littlekey | 23. listopadu 2010 v 8:01 | Reagovat

Já jsem taky prováděl geoshitting na jednom luxusním místě. V kadibudce u chaty pod Rysmi. Celá pohledová stěna je prosklená a umožnuJe tak luxusní pohled na panoramata :-)

3 JR JR | 23. listopadu 2010 v 8:33 | Reagovat

váhám, zda kadibudku, coby výdobytek civilizace do mé ryze outdoorové hry započítávat, no ale v tomto případě asi lze udělat výjimku.

v každém případě děkuji za komentář, doufám, že se přidají i další, abychom konečně mohli vést osvětovou diskusi o těch opravdu závaždných tématech 8-)

4 Proky Proky | E-mail | Web | 26. listopadu 2010 v 21:39 | Reagovat

Krasna prvni fotecka. Tak jsem se ctenim hezky odreagoval...at zije cestovani!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama