Ledovcová laguna Jökulsárlón - 11.-12.6.2010

21. prosince 2010 v 22:08 | JR |  Island 2010
Mám nápad, uděláme si Vánoce už dneska, co vy na to? Já třeba tím, že se rozněžním při vzpomínce na slavnou ledovcovou lagunu Jökulsárlón a vy třeba tím, že se pokocháte fotkami. Ono vás to teda možná v té kruté zimě, sněhových závějích nebude tak brát, jako kdybych to stihl publikovat v létě, ale nevadí, zkuste si k tomu představit krásný letní podvečer (v rámci islanských možností, samozřejmě, tedy cca 10°C).  A dneska to neošidím, dneska to bude pěkně plnotučné s textem, že se vám ho celý ani nebude chtít číst. To víte, srdcová záležitost ;-) 
Jökulsárlón - 1
Tuhle fotku mám od návratu z dovolené jako pozadí na všech (obou) monitorech). Předpokládám, že pro to budete mít pochopení...


Jak jsem psal minule, čím víc jsme se blížili tomuto "hajlajtu" výpravy, tím nervóznější jsem byl. Přiznám se bez mučení, ledovcová laguna Jökulsárlón byla pro mne cílem s nejvyšší prioritou, ehm, pardon, ještě jsem nepřešaltroval z pracovního dialektu, chtěl jsem napsat, že byla mou Mekou i Medinou islandské výpravy, prostě to, na co jsem se absolutně nejvíc těšil. 

Jökulsárlón - 2


Svou zásluhu na tom mají hlavně manželé D a RM, kteří byli na IS na svatební cestě dva roky před námi a právě odsud měli ty nejkrásnější fotky.  To jsou právě  ty hrozně nebezpečné chvíle, kdy se mi v hlavě cosi sepne, vyskočí trpaslík z tajemné komůrky a takovým maličkým platinovým dlátkem vydlabe ten obraz do mé rozbředlé šedé kůry mozkové a je to tam na pořád, dokud to nespatřím na vlastní oči. Příkladů takových situací bych mohl uvést mnoho, od fotky z letu nad Grand Canyonem v časopise Letectví a kosmonautika kdysi v osmdesátých letech, po cestovatelskou projekci z ostrova Flores a tamního přírodního divu Kelimutu, fotku ledovce Perito Moreno v Lidé a Země a ještě mnoho dalších, které jsem si už "odškrtnul", anebo je tam pořád mám (už teď mám v hlavě hotovou galerii).

V případě Islandu to ovšem bylo mimořádně silné, navíc podpořené spoustou dalších informací, obrázků a vyprávění, které jsem o IS už dříve vstřebal. Teprv při projekci manželů M mi to tam ale teprve takhle "cvaklo" (ještě jednou díky za inspiraci!) a já věděl, že to taky jednou uvidím (to už je druhá fáze, kdy z nějakých neznámých důvodů prostě vím, že se mi tenhle sen splní), ó šťastný to já!

Zkrátka, byl jsem tak strašně natěšenej, že jsem se hrozně staral o to, aby nám vyšlo počasí. Proto jsem Gabču přemluvil, abychom vyjeli z NP Skaftafell ještě ten večer po pěší tůře, abychom měli u laguny pěkné počasí (bylo ještě docela hezky, přestože se už začaly honit po obloze mraky). 


Jökulsárlón - 4


Nemusím vás napínat, vyšlo to přímo fantasticky! Dorazili jsme tam kolem osmé večer a tu scenérii můžete díky fotkám ocenit sami. Upadl jsem tam do podivně extatického stavu, do deníčku jsem si doslova napsal: fotoorgasmus! Jen škoda, že jsem neměl stativ, ale i tak jsem velmi spokojen, tamní atmosféra je v těch jedničkách a nulách vystižena docela věrně. 

Gabča s ledem
To je ledíček, to je kvalitka, co? Gabča má na bradě ještě náplast kryjící následky pádu z kola a 5 stehů.


Taková zeměpisná zajímavost je, že i tam jsem založil geoshitku (viz. předminulý článek), je mi to až žinantní se tu o tom zmiňovat, ale zase na druhou stranu, když člověk musí, tak musí. Já musím skoro pořád a všude.

Jökulsárlón - 6
Tahle fotka se nevztuhuje k textu nad ní :-) Tenhle kamenný trolík už tam byl.


Udělali jsme si procházku kolem laguny směrem na západ, ale ne nějak dramaticky daleko (přece jen jsme byli pěkně utahaní z té túry přes den), hlavně jsme se ale kochali. Koch, koch.

Jökulsárlón - 8

Bylo jasné (resp. mně bylo jasné), že se na místo musíme vrátit i druhý den a prozkoumat to pořádně a se vším všudy i s cestou obojživleným autem po laguně.

autostín
Cestou do hostelu se mi podařilo poprvé vyfotit jak jedeme, aniž bych vystoupil z auta :-)


Problém byl se spaním. Nejbližší kemp byl totiž zpátky v NP Skaftafell, což bylo přece jenom asi 40 km - krát 2 to se mi nechtělo. Gabča proto našla v průvodci, že je tam nedaleko nějaký hostel jménem Vagnsstaðir, kde prý umožňují spát i ve stanu. Vyrazili jsme tam a taky to teda nebylo hned za rohem, nýbrž 23 km od laguny dál na východ. No ale nelitujeme. byl to zajímavý zážitek. Hned vysvětlím proč.

nocležiště za hostelem
Vagnsstaðir hostel, kde uvnitř vlastně nikdo nespal


Když jsme tam dorazili, uvnitř bylo pár lidiček, také turisté plus jeden zřejmě domorodec, protože byl oblečený v saku a v kravatě, od pohledu obchodní zástupce, který přijel autem ve stejnou dobu,  jako my, a pak tam byly ještě asi dva páry. Ovšem nikde nebyl majitel, nebo majitelka, prostě žádný kompetentní personál, kterého bychom se zeptali, zda je možné spát venku a vůbec, jak to tu chodí. Nakonec nám někdo z hostů povídá: tady v předsíni je telefon a u něj číslo na majitelku, tak jí zavolejte. A já na to ????? (=velmi nechápavý výraz).
Zavolal jsem tedy a paní majitelka byla velmi milá, řekla mi cenu, s tím že klidně můžeme postavit stan někde venku na trávě (což bylo asi 7x levnější než spát uvnitř) a že můžeme využít vše uvnitř, tj. hlavně sprchy a kuchyňku s jídelnou. Panečku, ale jakou! Naprosto nová kuchyň (nový nábytek, indukční sporák, nové nádobí, k tomu jídelna v zimní zahradě, s vyhřívanou (!) podlahou, zkrátka učiněný ráj pro skromné cestovatele zvyklé na lavičku v kempu a malý plynový vařič, že.
První pointou bylo, když jsme večer pěkně posíleni večeří opouštěli tyto přepychové komnaty a spolu s námi i skoro všichni ostatní. Uvnitř nespal totiž asi nikdo, ba ani ten "kravaťák" ne, taky si šel pěkně ustlat do stanu ven. Legrační.
Druhou pointou pak bylo ráno, kdy jsme po snídani tak nějak čekali, že přijede majitelka zkasírovat peníze za nocleh. Všichni už pomalu vypadli, až jsme zůstali v baráčku poslední a byla nám trochu dlouhá chvíle a majitelka furt nikde. Tak jsme nakonec nechali peníze u telefonu a odjeli jsme taky. Barák zůstal odemčený a prázdný. Podobnou scénku jsme pak zažili ještě jednou, hned následující den. Tam ale nebyl ani ten telefon, prostě byl jen otevřený dům a v něm na stole peníze a u nich "průvodní dopis" od těch, kteří se tam na noc nebo dvě usídlili - byl týden starý. Inu, Island.

Jökulsárlón - 9
Druhý den už bylo daleko zamračenější počasí, ale naštěstí nefoukalo a tak se led na hladině pěkně zrcadlil

Vrátili jsme se zpět k laguně, ale už bylo dost zamračeno, celá scenerie vypadala zkrátka úplně jinak. Kromě toho se tam taky výrazně nakupili další turisté (je to přece jenom velmi snadno dostupný cíl, protože leží přímo na Ringroad (silnici č. 1, okružní kolem IS). Udělali jsme si tedy napřed menší zajížďku k malé ledovcové laguně, která je hned vedle a která se jmenuje Breiðárlón. Do ní se láme ledovec Fjallsjökull a tam jsme byli opět skoro sami.

Jökulsárlón - 11
Breiðárlón s ledovcem Fjallsjökull alias "malá laguna"

Jökulsárlón - 12


Když jsme se dostatečně vynadívali, vrátili jsme se k "Velké laguně" a dali jsme si pěkně kafíčko a koblížek v přilehlé občerstvovně a kochali se pohledem do laguny. Dozvěděli jsme se, že tu vlastně není zas tak dlouho - teprve cca od sedmdesátých let minulého století (ano, těch let, kdy se většina čtenářů mého blogu narodila) a vznikla odtáváním ledovce Breiðamerkurjökull, který vytvořil morény, které utvořili hradbu, resp. takovou přírodní přehradu, ve které se drží voda. Přesto je to celé v jednom místě "děravé" a propojené kanálem s mořem kam ulomené kry postupně odplouvají. 
Laguna tedy ani v zimě nezamrzá, protože voda je tam vlastně napůl mořská a je pořád "v pohybu" díky přílivu a odlivu. V pohybu jsou také tuleni, kteří se v laguně a v kanálu prohánějí (viděli jsme dva). 

V jednu chvíli ale laguna zamrzlá byla a sice když ji uměle přehradili aby zde mohli natáčet Bondovku Die another Day (Dnes neumírej) s Piercem Brosnanem. O tom natáčení nám pak vyprávěli a vytahovali se, kolik Aston Martinů se při tom rozflákalo...

Ostatně vychutnejte si ukázku - je to opravu tam!



Ukázka z James Bond - Die Antoher Day, kde hraje Jökulsárlón víceméně hlavní roli

Zbývalo zažít poslední atrakci a sice jízdu obojživelným vozidlem po hladině laguny. Trochu jsme váhali, protože jízdné nebylo z nejlevnějších a navíc jsme na to měli poměrně špatné reference. Nakonec, ale jako vždy, zvítězilo přesvědčení: lepší se trochu rozšoupnout, než pak doma litovat, že jsme o něco přišli, a jeli jsme. Mysleli jsme původně, že nás té autolodičce pojede jenom pár, ale pak bohužel přijel nějaký polský zájezd a rázem byla loď plná k prasknutí. Všichni jsme museli nafasovat nafukovací vesty pro případ ztroskotání a tak jsme se tam pak mačkali ještě víc.

obojživelník kterým jsme jeli
Obojživelné vozítko, to si takhle jedete po kamení a najednou šup a už plavete!


No, reference nelhaly. Skutečně to není nic extra. Jednak ten obojživelník dělá docela kravál, což se k té krásné scenérii vody a ledu tak nějak nehodí (ono se to asi nehodí k ničemu, ale tady mi to fakt vadilo), a hlavně se zase moc do hloubky ledového pole nepodíváte. Před obojživelníkem jede nafukovací člun, který hlídá aby pod hladinou nečíhala nějaká zákeřná kra a do nějakých užších uliček se vůbec nepouští. Kry jak známo, totiž ukazují jen 1/10 ze své skutečné velikosti, zbytek je skryt pod vodou a nebezpečí tak číhá relativně všude. Navíc se může kra kdykoliv převrátit a to je pak mazec.

Jökulsárlón - 23
Kdybyste to chtěli vytesat, tak se vám to tak krásně nepovede. Příroda je prostě mocná čarodějka.

Jökulsárlón - 17
Tohle je zrovna jedna čerstvě převrácená kra - proto je tak "skleněná"

Jökulsárlón - 22
A stejně si tady ty ledovce někde pořídím. 

islanďan na obojživelníku
Náš islandský obojživovod nám vytáhl kousek ledu na koštování - prý je to ta nejčistší voda, co člověk může mít (a je fakt že na celém IS byla naprosto vynikající voda)


Jökulsárlón - 26
Jedna tam a druhá zpět - na vodě jsou tak vždy jen dva obojživelníci (resp. tak to bylo v červnu, ve vyšší sezoně jich možná jezdí i víc)

Mnohem lepší to měli právě již zmiňovaní manželé M, kteří tam byli s cestovkou, která s sebou vezla vlastní nafukovací čluny, takže se mohli mezi kry pustit sami pěkně jako eskymáci. To jim závidím, byť jak jsem to tak študoval, tak to asi není právě nejbezpečnější zábava (kra se fakt může kdykoliv ulomit, převrátit a to je pak nějaký prťavý člunek celkem chabá ochrana proti těm tunám ledu). No ale i tak jsme si to užili a alespoň můžeme říci, že jsme jeli obojživelným vozidlem, což z těch, kdo nebyli na vojně mnoho lidí říci nemůže.

Potom jsme se šli ještě projít kolem kanálu až na pláž, kde se válí vyplavené kry, než je odnese příliv a člověk se u nich může (nejen fotograficky) docela vyblbnout. 

Jökulsárlón - vyplavené kry 1
při ústí kanálu do moře se válí spousta ledových ker, které tam buď roztají, nebo je odnese příliv (anebo je oloupou turisté)

vyplavené kry - Jökulsárlón 3
Rozházené diamanty


Jökulsárlón - most
Most na Ringroad přes kanál spojující lagunu s mořem.  Moře jsem měl při téhle fotce asi 20 metrů za zády. To jen tak pro prostorové zorientování.

Tak takové to tedy bylo,  návštěvu Jökulsárlón nelze než doporučit, pro mne je to naprostá srdcovka, já asi opravdu ulítávám na ledovcích a ledových krách, nechápu proč, když teď několikrát denně odhrabávám auto a ledu mám kolem sebe tolik, že bych ho mohl rozdávat, tak mě to moc nebere, spíš naopak. Snad je to tím, že u nás to prostě nemá tu správnou podobu a velikost, nebo jsem prostě jenom zmlsanej a kdykoliv pohlédnu na kru, představím si adekvátně velkého panáka, ke kterému by se hodila takhle velká kostka ledu :-)

vyplavené kry - Jökulsárlón 4
Whiskey on the rocks, bez whiskey 


Přeji všem krásné Vánoce, do Štědrého dne se určitě k blogu už nedostanu, tak snad to vám věrným zase na nějakou dobou vydrží. A pokud se vám  při pohledu na led už dělá špatně, schovejte si to na léto, až zas budou třicítky, bude se to hodit :-)

P.S. Ani zdaleka jsem sem nemohl dát všechny povedené fotky, takže kompletní galeri pro fajnšmekry nakliknete zde:


P.P.S. Na téhle adrese je webkamera s live záběry přímo z laguny (jen musíte chytit zrovna ten čas, kdy je tam ještě světlo)


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Proky Proky | E-mail | Web | 22. prosince 2010 v 21:44 | Reagovat

Krasne! Kry a vubec ledovce ja taky muzu :o)

Jinak to placeni bez majitele, treba formou schranky a zapisniku jsme take zazili na N. Zelandu a je to prima. Jen je skoda, ze to nemuze fungovat treba v Cechach anebo v dalsich nekterych statech ;-)

Take preji klidne svatky vanocni a stastny novy rok 2011 :-)

2 Katka Katka | E-mail | 26. října 2012 v 18:52 | Reagovat

Ahoj, máš tady opravdu pěkné fotky. Pro mě byla laguna ještě s Duhovými horami asi jednou z míst, na které jsem se nejvíc těšila:) Příště, až se vydáte na Island, tak se můžete inspirovat naším spacím místem, protože bylo naprosto geniální..V noci šly slyšet i kry, které se odlamovaly z ledovce;)Přeju spoustu krásných cestovatelských zážitků:)Katka
http://katka136.rajce.idnes.cz/Island_srpen_-_zari_2012/#islandvbr232.jpg

3 JR JR | 26. října 2012 v 21:13 | Reagovat

Díky, ten váš nocleh vypadá opravdu mazácky, vlastně ani nevím, proč nás tohle nenapadlo? Asi že je to tam kolem samé kamení... už nevím.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama