Liparitové údolí Raftagil 12.-13.6.2010

31. prosince 2010 v 15:39 | JR |  Island 2010
Obávám se, že podle návštěvnosti blogu a počtu komentářů, články z Islandu už moc netáhnou. Asi to bude tou zimou, všichni jsou už toho sněhu a ledu přesyceni. No ale stejně, ještě to zkusím - kdyby nic jiného, tak to může sloužit jako náš vlastní cestovní deník.

Túra v liparitových horách k soutěsce Hvannagil 2
panorama liparitového údolí 



Ledovcovou lagunu jsme opustili až pozdě odpoledne naprosto okouzlení a oblažení, pokračovali jsme dál na východ po Ringroad ("dálnice" č.1), podél několika dalších ledovcových splazů do Höfnu, kde jsme trochu doplnili zásoby a navštívili infocentrum a dali si kafe u památníku nějakých námořníků.

opuštěná farma
Jak bylo vidět cestou, ne všechny usedlosti po cestě byly obydlené...


Na nocleh jsme si ten den vyhlídli jakési tábořiště u statku Stafafell (alespoň to tak bylo popsané v průvodci). Bylo to ale celkem zvláštní, protože když jsme ke "statku" dojeli (byl to jen takový obyčejný malý domek, nikdo nám neotvíral. Volali jsme, bušili do dveří a nic. Přitom bylo odemčeno, samozřejmě. Dovnitř jsme se ale neodvážili. Místo toho jsme se zašli podívat ještě do jednoho domku nedaleko, u hřbitůvku za malým lesíčkem (asi pět smrků = na IS symbol velkého bohatství) ale ten byl taky úplně prázdný a opuštěný.
Vrátili jsme se k prvnímu domku a nakonec z něj vylezl jakýsi zvláštní chlapík, který mluvil na místní poměry docela špatně anglicky, takovej od pohledu samorost - zarostlej, hubenej.... prostě zvláštní. Řekli jsme mu, že jsme se v průvodci dočetli, že je tu někde tábořiště, tak říkal že jo, poslal nás pod kopec na louku s dalším malým domečkem (napřed jsme teda docela složitě otevírali ohradu, abychom se tam vůbec dostali autem) a tam jsme si postavili stan, s tím, že chlapík říkal, že můžeme použít kuchyňku a sprchu v domečku.

Na louce byl už jeden karavan, resp. takový přívěs se stanem navrchu a v  malém domečku vedle byli dva staří islandští manželé, kteří tam koukali na televizi. Docela se divili, když jsme vešli, my jsme se taky divili, říkali jsme si, jestli jsme náhodou nevpadli nějakým vejminkářům rovnou do obýváku, ale pak jsme pochopili, že jsou to vlastně taky turisté a při vaření večeře jsme se s nimi dali do řeči. Pán mluvil dobře anglicky (muselo mu být aspoň sedmdesát, ne-li víc) a říkal, že byl kdysi televizním technikem a v rámci své práce se podíval i do Československa - říkal, že byl v Praze a v Brně. Jak je ten svět malej, že.
Na znamení přátelství nám dal ochutnat islandskou vodku (výbornou, ale já tvrdej nemůžu, tak jsem si dal jen symbolicky) a pak jsme jen tak kecali. Koukal zrovna na fotbal na MS 2010, hrála Anglie s někým a když jsem se ho ptal komu fandí, tak říkal, že je to jedno, hlavně ale nesmí vyhrát Angláni!

Mají tam ně od té finanční krize pěknou pifku! Říkal, že na IS je nejpopulárnějším kolektivním sportem házená, to jsme i věděli, dokonce tam hrají nějací čeští hráči.
Před tím, než jsme zalezli do stanu (těsně před půlnocí) jsem udělal několik "nočních" fotek, je z nich docela vidět, že je tam světlo i když je zamračeno.

nocležiště ve Stafafellu
tábořiště ve Stafafellu


Následující den jsme se vydali do blízkého údolí řeky Jökulsá i Lóni mezi rhiolitové (liparitové) skály, krásně zbarvené vysokým obsahem různých kovů a minerálů. Kus cesty jsem "horolezil" autem, skrz strašlivé výmoly a kamení, pak jsem to ale vzdal a šli jsme raději pěšky po "silnici", teda "kamenici".   Je to zřejmě chatová oblast, protože na počátku byly v údolí rozesety různé chaty a chatičky, skoro jako u nás. Jenom holt nejsou v lese ale mezi kamením a keříky nevelkého vzrůstu.

cesta podél řeky Jökulsá i Lóni
Veď mě dál, kamenitá cesto má....


Túra v liparitových horách k soutěsce Hvannagil 3
Abychom si ujasnili úroveň na které si budeme povídat: pojmy jako parabřidlice a orthobřidlice, to já prostě předpokládám! :-)


Túra v liparitových horách k soutěsce Hvannagil 4
červená je od železa, od čeho jsou ostatní barvy už si nepamatuju, ale byla jich tam celá paleta.

poloparoháč
ehm, jsem si to musel vyzkoušet, no... (naštěstí jsou jen poloviční!)


Ušli jsme po cestě pěkný kus, ale bohužel se nám nedařilo najít nástup na trail, tak jsme to jen tak nějak "odhadli" podle nějakého speciálního průvodce co měla Gabča ofoceného. Vylezli jsme na nějaký kopec z kterého byl krásný rozhled ale stále nikde nic, co by připomínalo nějakou cestu. Jen pár ovčích stezek vyšlapaných v té kamenné suti. Jednu z nich jsme zkusili a obešli jsme jakousi horu, no, spíš jen kopec a pak jsme museli docela náročně sestupovat ostrým kamením dolů (naštěstí se nám nic nestalo, ale pád by byl fakt dost nepříjemný), až jsme se dostali do údolí Raftagil. V něm tekl jakýsi potůček, který se nám po pár set metrech úplně ztratil v kamení (to jsem ještě neviděl, aby se něco takhle ztratilo), jen to ukazuje, kolik tam toho kamení bylo.

Túra v liparitových horách k soutěsce Hvannagil 6
potůček, zde ještě normálně teče...

Túra v liparitových horách k soutěsce Hvannagil 8

Túra v liparitových horách k soutěsce Hvannagil 7
a tady se nám normálně ztrácí

Túra v liparitových horách k soutěsce Hvannagil 10
poslední pohled do údolí

Pak už jsme se jenom vrátili na cestu, přece jenom, na to chodit hlouběji do údolí mimo značenou cestu jsme se moc necítili, protože to bychom se taky bývali byli mohli dočista ztratit. A to velice rychle. I tak to byla hezká, čtyřhodinová procházka, než jsme se vrátili zpět k autu.


Pokračovali jsme dál na východ po pobřeží až do Djúpivogur, kde byla pěkná vyhlídka na město, dali jsme si kafíčko a zmrzlinu a poslali pohledy.
jihovýchodní pobřeží, vyhlídky od Ringroad 2
jihovýchodní pobřeží IS

jihovýchodní pobřeží, vyhlídky od Ringroad


jihovýchodní pobřeží, vyhlídky od Ringroad 3



Djúpivogur
Djúpivogur


Djúpivogur přístav
djúpivogurský přístav s barevnými loďkami


Odtud jsme jeli ještě dál kolem jakéhosi fjordu až do Breiðdalsvíku, kde jsme si ustlali na malém tábořišti přímo za místním hotelem. Tábořiště bylo zdarma, i přesto, že bylo vybavené záchody a umyvadlem, byli jsme tam (zase) úplně samojediní, tak jsme se radši zašli zeptat do hotelu a tam nám to velice ochotný pan recepční potvrdil, takový servis si dám líbit!

maják Streitishvarf
cestou jsme viděli i tento krásný kubistický maják

Večer jsme ve stanu pěkně zachumlaní ve spacácích poslouchali HáPéčko (Harryho Pottera) pěkně z N97 puštěné "nahlas". Vót těchinka!

Příště si povíme o tom, jak Gabče vyndávali stehy a o jiných kratochvílích :-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Katka Katka | 31. prosince 2010 v 16:17 | Reagovat

Ahoj, já se hlásím, že všechny články a nejen ty o Islandu poctivě čtu a těším se na pokračování ;-) Všechno nejlepší do Nového roku!

2 Proky Proky | E-mail | Web | 1. ledna 2011 v 20:14 | Reagovat

Velmi zajimava krajina a prima lide. Jo a taky more, i kdyz studene :o)

Uz se tesim na pokracovani...

3 JR JR | 2. ledna 2011 v 9:08 | Reagovat

Díky oběma za komentáře. Ty fotky od moře teoreticky lákají ke koupání, ovšem bez vyhřívaného neoprenu by to byla sebevražda :-), pravda, "marži na Vltávě" jak je nedávno ukazovali v TV by to hravě zvládli, a ještě by se na pláži opalovali.

4 Sargo Sargo | 11. ledna 2011 v 21:55 | Reagovat

To je takova nádhera, ze to snad nemůže byt opravdové...ach jo, chci tam,než ho nejaka sopka definitivne pohřbí do moře. :-))

5 JR JR | 12. ledna 2011 v 16:49 | Reagovat

Sargo: díky za komentář, není tak zcela od věci - kdo chce vidět Island měl by si pospíšit, nikdy nevíš, co a jak moc tam bouchne. No a vrátit se tam dá taky vždycky :-)

6 sargo sargo | 13. ledna 2011 v 13:48 | Reagovat

Toť plán na červenec 2014 - do té doby snad vydrží :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama