Islandský východ, vyndání stehů, cesta k přehradě Kárahnjúkar a nějaká ta zvěrstva (vesměs vše 14.6.2010)

12. ledna 2011 v 21:59 | JR |  Island 2010
Co jiného dát jako první článek nového roku, než opět Island, že? Nepočítám-li marný pokus o běžkování v dešti minulý víkend na Šumavě, nebylo toho věru moc prožito. Všichni účetní šikovatelé mezi ctěnými čtenáři jistě pochopí, když napíši, jen toto: roční uzávěrka do 4.1. 12:00. Hororové story sem ale nepatří.

koně
"Hele vole, vlastně koni, budeme u Jardy na blogu - tak se tvař nějak inteligentně!"
Něco takového si asi mezi sebou špitali tito islandští koníci, ano dneska to bude něco pro milovníky zvěrstev, tedy zvířat.


Deník říká, že té noci z neděle na pondělí 14. června nám pršelo, ale byly to jen takové přeháňky, takže jsme ráno neměli žádný větší problém s balením stanu a mohli vyrazit hned dál. Nejdřív jsme ale umyli auto - to je taková zeměpisná zajímavost IS, že na každé benzínce je taková betonová "nádrž", kde jsou hadice s vodou (skoro bych i řekl, že WAPkou), která je zcela volně přístupná a zdarma všem k dispozici. Je to také věru potřeba, protože je tam spousta cest jen štěrkových na kterých se neskutečně práší. Též náš Fordík už byl jako prasátko, takže jsem nelenil a umyl ho.

mytí auta v Breiðdalsvíku
mytí auta v Breiðdalsvíku, všimněte si, jak mám propracovaný grif s násadou!


To mě na IS fakt bavilo, tohleto umývání auta. Bylo to rychlé, zdarma, ruční práce a efekt byl hned vidět. Jediným problémem bylo, že jsme se při tom často taky pěkně zacákal, ale to už je holt ta moje nešikovnost.

Po očistě jsme tedy přejeli přes hory do údolí Breiðdalur, kde bylo celkem mlhavo, ale cestou dolů už se udělalo hezky. Mířili jsme do města Egilsstaður, asi největšího na východě IS, kde jsme měli v plánu navštívit nemocnici, protože Gabče měli ten den už konečně někde vyndat stehny.

koně 2
Já a moje barevné stádečko!


O tom bude ještě řeč, předtím, než jsme dojeli do města jsme se zastavili u jedné ohrady s koňmi a udělali pár foteček. Uveřejním zde takovou kompilaci, která vznikla na různých místech, ale jen tak pro vaši představu, jak vypadají islandští koníci. Jsou totiž jednou z IS atrakcí - je to místní plemeno, které se za staletí na IS adaptovalo na zdejší drsné podmínky. Dokáží dobře snášet jak zimu, tak déšť a sníh. Jsou o něco menší, než koně u nás a také chlupatější. V každém případě jsou ale velmi přítulní a takhle u ohrad se rádi nechali pohladit (a nakrmit) turisty, takže jsme často neodolali a zdrželi se déle než jen na fotku. Existují také polodivoká stáda někde ve vnitrozemí, ty jsme ale neviděli.

koně 3

koně 5
typický kůň - bigbíťák!

koně 4
Tenhle mi hrozně připomíná jednoho z dostihů a sázek - někde tam z počátku hracího pole, takovej ten lacinej, ale každá stáj dobrá, že?


Islanďané si také populaci svých koníků bedlivě střeží a na ostrov nesmí žádný jiný kůň přijet (kvůli nemocem apod.), stejně jako když už jednou jejich kůň odcestuje do ciziny, nesmí se pak už vrátit zpátky. Samozřejmě odvrácenější (z našeho pohledu) stránkou chovu koní je, naprosto běžný výskyt koňských steaků v menu místních restaurací. Holt tam si nemají moc z čeho vybírat.

ovečky 1
Nejtypičtější obrázek - mamka a dvě jehňata, všichni zvědaví jako něco, ale stačilo se přiblížit a už prchali, občas teda dost blbě přímo na silnici, takže bylo nutno jezdit s krajní opatrností.

Mimo koní a jako vůbec nejrozšířenější se zde chovají ovce. Jsou jich tu mraky. V období, kdy jsme tam byli my, byl nejtypičtějším úkazem u cest - ovce mamka a dvě malé ovečky. Úplně všude, a většinou na první pohled naprosto neorganizovaně, se tam potulují ovce po stráních a spásají trávu, jsouce tak nejekologičtější sekačkou, jakou můžete mít. Nějakou dobu mi bylo záhadou, jak si je pak poznají, kterému farmáři která ovce patří, ale pak jsem si všiml, že jsou všechny označkované, takže s tím asi problém nemají. Stejně tak mi bylo záhadou, co s těmi statisíci oveček dělají v zimě? To by na ně museli mít úplné hangáry, aby to někam vměstnali. Odpověď i na to jsem se později dozvěděl a i zde je prozaická a drsně islandská - cca 90% jehňat se prostě sežere! Tak už to holt chodí.

ovečky 2
Black&white - zajímavé je, že taková kombinace byla naprosto běžná a přitom měli jen jednu třeba čistě bílou matku. To si člověk říká, jak ta genetika vlastně funguje?

Kromě toho je samozřejmě ovčí vlna jedním z hlavních obchodních artiklů IS, také se zde dělá spousta různého oblečení z ovčí vlny, o návštěvě jedné takové manufakturky, kde vlnu zpracovávají na svetry už jsem psal. Ostatně, Gabča ode mne dostala k vánocům právě vlněné rukavice z IS, které se mi tam podařilo koupit úplně poslední den, za úplně poslední peníze a pak utajit až do Štědrého dne.

ovečky 3

Vraťme se do Egilssstaðiru a do nemocnice. Byla to spíš taková malá poliklinika (ještě menší, než třeba v Horním Slavkově, jen tak pro představu) a tam jsme působili trochu jako zjevení, ale nakonec nám sestřička na recepci (pokud se to tak dá nazvat) řekla, že máme přijet cca za 4 hodiny, až tam bude doktor.

Čas jsme využili k prohlídce městečka, resp. k nákupu v Bónusu, obědem na lavičce před jiným obchodem (a to jsme zdaleka nebyli sami, kdo tam baštil bagetu se skyrem) a pak jsme se zdrželi ještě v Infocentru, kde Gabča získala tip na výlet do vnitrozemí, kde k nově postavené přehradě udělali asfaltovou cestu (jinak bychom se tam nedostali).
Když jsme se vrátili do nemocnice, zjistili jsme, že doktor je ženská a je hrozně podobná Lucy Liu. Měla na sobě sice bílý plášť, ale chodila normálně v černých lakovaných kozačkách na jehlách (to si u nás ve špitálu neumím dost dobře představit). Fakt zajímavý úkaz.

Stehny byly venku, ještě doporučení, aby byla brada na suchu aby to mohlo větrat a schnout, ale jinak, že už se může Gabča i koupat, sláva! Samotná procedura se stehy byla za pět minut hotová, ale než nás řádně vyúčtovali a zaregistrovali, trvalo několikanásobně déle a museli se k tomu seběhnout asi všichni (čtyři) zaměstnanci nemocnice :-) 

Z Egilssstaðiru jsme po 931ce jeli dál po západní straně jezera Lagarfljót k vodopádu Hengifoss, kde jsme si udělali krátkou tůrku k vodopádu od parkoviště, kolem ještě jednoho menšího vodopádu - Litlanesfoss. Zase jsme tam byli sami, neuvěřitelné (a krásné).

vodopád Litlanesfoss
vodopád Litlanesfoss


Hengifoss
cesta k Hengifossu

Hengifoss 2
Hengifoss



Dle rady paní z Infocentra jsme se vydali do vnitrozemí po silnici č, 910te a stoupali jsme nahoru do hor do pustiny. Minuli jsme horu Snæfell a dojeli až k přehradě Kárahnjúkar, která je kontraverzní stavbou (protestovala proti ní třeba zpěvačka Björk), protože energie zde vyrobená jde opět na hliníkárny a de facto to je celkově dost neekologický počin (i stou silnicí, která vede jen tam a v podstatě není z jiného důvodu zapotřebí).

cestou k přehradě Kárahnjúkar v pozadí hora Snæfell (1833 m)
cestou k přehradě Kárahnjúkar  v pozadí hora Snæfell (1833 m)


přehrada Kárahnjúkar
přehrada Kárahnjúkar ve strašlivém vichru z hor

Z přehrady jsme toho moc neviděli, protože venku zuřil strašlivý vichr z hor, který mi téměř i znemožňoval fotit (obrázky které zde vidíte jsme pořizoval s nasazením života a nebýt dostatečně "objemově výrazný" byl bych byl jistě odfouknut až nad atlantský oceán.

cestou od přehrady Kárahnjúkar v pozadí hora Snæfell (1833 m) 2

cestou od přehrady Kárahnjúkar v pozadí hora Snæfell (1833 m) 3

Vraceli jsme se stejnou cestou zpět a v jednom místě jsme se pokusili sjet k horkým pramenům Laugarfell (abychom se konečně vykoupali), byla tam ale jen štěrková cesta v dost hrozném stavu, takže hrozilo, že bychom někde zapadli, takže jsme to radši vzdali. Někde v těchto místech jsme ale viděli (a vyfotografovali) soba, kterého mi někteří zlí jazykové nevěřili, že tam tak velká zvířata vůbec žijí (pan DM jmenovitě tvrdil, že tam se v divočině nevyskytuje nic většího než liška). Důkaz přikládám.

sob
sob - a pak, že tam nejsou!


Přes most jsme se dostali na východní stranu jezera Lagarfljót, na jehož břehu leží také jeden oficiální islandský les - Hallormsstaður, který jsme nemohli minout. My středoevropané se tomu sice můžeme smát, ale pro Islanďany je les velká vzácnost a jezdí se tam na něj koukat z celé země. Nám se to jevilo  spíš jako takový parčík, kde bylo několik vzrostlých stromů, mezi nimi krásně upravená pěšinka, u každého stromu cedulka co je zač, jak je starý a odkud pochází (byly tam uměle vysazeny).

Lesní naučná stezka u Hallormsstaðuru 2
Lesní naučná stezka u Hallormsstaðuru 

Nevím, jestli to fotky dostatečně ukážou (bylo na fotky docela špatné světlo), ale je to zvláštní místo, zajímavé hlavně tím, že strom, který u nás roste tak 30 let (na tak dlouho odhaduji takový klasický smrk), tak tam jim to do stejné výšky trvá třeba sto let a jsou pak takové podsaditější, logicky, ty podmínky tam jsou prostě drsné. Cosi jsem si o tom tam četl na informačních tabulích a v průvodci, ale už si toho moc nepamatuji, jen, že kdysi tam stromy a lesy normálně byly, s kolonizací ostrova je ale osadníci poměrně rychle (a bez náhrady) vytěžili a dneska je mít strom (jako že velký, pořádný strom) známkou velkého bohatství. Také bylo v minulosti několik pokusů o znovuzalesnění, ale nikdy to nevyšlo. Jednou proto, že jim přivezli nějaké jiné sazenice, než ty, co měly vydržet ty podmínky, takže jim to pak houfně zašlo.

islandský les - ta podlážka je z kůrových odřezků, pěkně vysypaná, uklizená... když si vzpomenu, jak to leckde vypadá u nás v lese, je mi trochu hanba.

Když jsme se vyblbli v lese, vrátili jsme se po 93jce do Egilssstaðiru a z něj vystoupali znovu do hor přes takový nádherný zasněžený pas do fjordu a města Seyðisfjördur, kde jsme si ustlali v místním kempu. Čekala nás cesta za papuchalky, další vrchol programu. O tom ale zase až příště.

Cestou z Egilsstaðiru do Seyðisfjörðuru
Cestou z  Egilsstaðiru do Seyðisfjörðuru

Cestou z Egilsstaðiru do Seyðisfjörðuru 2


Cestou z Egilsstaðiru do Seyðisfjörðuru 3
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 JJ JJ | 13. ledna 2011 v 8:56 | Reagovat

Po dlouhý době jsem zase navštívil tvůj "cestovní deník". A po dlouhý době mám zase chuť se zbalit a vyrazit na Island. Prosím o další kapky cestovatelské krve do mého oběhu, díky.
JJ

2 JJ JJ | 13. ledna 2011 v 8:59 | Reagovat

Jó, vlastně jsem zapomněl, fotka "cesta k Hengifossu" je naprosto úžasná a prosím si o zaslání její maximální verze. Jen na kochandu, jiný úmysly s ní nemám ;-)

3 sargo sargo | 13. ledna 2011 v 13:55 | Reagovat

Jak, "minuli Snæfell"? To jste se ani nebyli podívat na mimozemšťany? :-D

4 JR JR | 13. ledna 2011 v 14:03 | Reagovat

přiznám se, že jsem si na Cestu slepých ptáků ani nevzpomněl, to mě až doma na to upamatovali kamarádi scifisti. Hanba mi! Přitom jsem zrovna tuhle knížku dostal na základní škole za vynikající výsledky ve sběru papíru :-)

P.S. kromě toho se tam bez maček a "krumpáčků" stejně nedalo jít.

5 Proky Proky | E-mail | Web | 13. ledna 2011 v 20:55 | Reagovat

Opet uzasne vodopady, vzorne uklizeny les a oveckyyyyy. Jo jo, je videt, ze tam maji system ;-)

To myti aut zdarma mi pripomnelo, ze zase v Australii maji zdarma WC (a jsou cista o udrzovana). Velmi prijemna a prirozena zalezitost...Evropa by se mohla ucit.

At zije Island!

6 JR JR | 14. ledna 2011 v 14:30 | Reagovat

WC zdarma jest znakem každé civilizované země. Zrovna já bych o tom mohl vyprávět celé ságy!

Trošku mě mrzí, že jsem si třeba záchody navštívené na svých cestách světem nefotil. Bylo by to sice trochu dekadentní, ale rozhodně by to byl fantastický "materiál". No kde já už všude s... si ulevoval!

IS je z tohoto pohledu zcela ok, podle mě nevybočuje z řady té vyšší civilizační úrovně.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama