Papuchalci a ti druzí 16. -17. června 2010

19. ledna 2011 v 16:50 | JR |  Island 2010
Minule jsem prakticky kompletně prošel čtyřnohou reprezentaci islandské fauny, takže tentokrát bych se rád věnoval opeřencům. Jedním z dalších hlavních cílů cesty na Island totiž bylo vidět na živo papuchalky. Přesněji Papuchalky severní, nebo též Bělobradé, Fratercula arctica, nebo kdoví jak se jim ještě všude říká. Mně se ostatně líbí anglický název: Puffin, který jsme si zdrobněli na "pufík" občas též "papušík". Takže dneska vám budu povídat o tom, jak jsme pozorovali pufíky.
papuchalci u Hafnarhólmi 2
To je dost, že nás ten Jarda konečně publikoval, viďte pane?


O Pufících je známo zhruba tolik, cituji:

Papuchalk bělobradý dorůstá délky 26-29 cm a v rozpětí křídel měří 47-63 cm. Samci jsou zpravidla větší než samice, ale zbarvením se nijak viditelně neliší. Svrchu je převážně černý a ze spodní strany bílý s šedými až bílými tvářemi a oranžovočervenými končetinami. Zobák je velký 3-4 cm, trojúhelníkového tvaru, během hnízdního období jasně oranžový, modrý a žlutý.

papuchalci u Hafnarhólmi 5

Hnízdí na pobřeží severní Evropy, Faerských ostrovů, Islandu a na východě Severní Ameriky, severně přitom zasahuje až po oblasti uvnitř Severního polárního kruhu, jižně pak po Francii a Maine.

papuchalci na vodě

Za potravou se potápí, a to až do hloubky 70 m(!!!); pod vodou, kde dokáže vydržet až 30 sekund, k plavání využívá svých silných křídel. Končetiny s plovacími blánami mu pak slouží jako kormidlo. Během hnízdního období se přitom při hledání kořisti může od hnízdiště vzdálit až 100 km. Živí se především malými druhy ryb, jakými jsou např. sledi, šproti nebo smáčky, požírá též zooplankton, různé korýše a měkkýše. Má přitom zvláštně přizpůsobenou horní čelist zobáku a jazyk, které má poseté spoustou drobných trnů umožňujících držení i více než 30 rybek najednou.

papuchalci u Hafnarhólmi 4


Papuchalci bělobradí pohlavně dospívají ve věku 4-5 let, jsou monogamní a hnízdí v koloniích. Využívají přitom převážně nor vyhloubených na travnatých svazích, ale hnízdí též mezi skalami nebo balvany. Na úpravě budoucího hnízda, které později vystýlají trávou, peřím nebo mořskými řasami, se podílí především samec.

papuchalci u Hafnarhólmi


Toliko naučně vzdělávací lekce, další info pak např. zde:

Pro nás pavědce je to prostě roztomilý ptáček, který vypadá jako srandovní tučňák (pokud je něco ještě srandovnějšího než normální tučňák), ale létá.
Je to takový ten typ "čmelák" - co je vědecky dokázáno, že vlastně jeho tělesná konstituce létání zcela vylučuje a on se, potvora prostě vysmívá fyzikálním zákonům.

papuchalek v letu

Určitě ale platí, že co mu chybí ve vzduchu, to dožene ve vodě. Že se potopí až do 70 metrů mi přijde naprosto neuvěřitelné.

Kromě toho je to islandský národní pták.

Že se loví i na talíř snad ani netřeba zmiňovat, to jsou prostě celí Islanďani, vizuální krása je hezká věc, ale plné žaludky jsou důležitější. Naštěstí je jich pořád dost i pro mírumilovné turisty lovce beze zbraní, takže jsme na ně byli už celí natěšení, když jsme se ráno 15. června probudili v Seyðisfjörðuru.

Seyðisfjörður
Seyðisfjörður


Hory byly v mracích, takže jsme zašli do Infocentra v přístavu, kde nám takový starší pán doporučil cestu na Skálanes, protože právě tam se dají Papuchalci pozorovat. Bylo to celkem daleko, tak jsem se zeptal, jestli se tam dá dojet malým autem (na mapě to bylo značeno jako nezpevněná cesta). Pán řekl, že ano, cca 4 km před guesthouse prý je cesta ještě ok, akorát prý máme jet opatrně ("You have to drive carefully").

cesta Skálanes

No, proklínal jsem ho docela nahlas a docela dlouho. Místy to bylo vysloveně horolezení a překážková dráha, naštěstí to naše autíčko zvládlo naprosto bravurně a bez ztráty kytičky.

Nevím, jestli to byly ty anoncované 4 km před cílem, ale sotva jsem uviděl první (a jediné) zaparkované auto, ještě v dálce, tak jsem našeho Fordíka odstavil, nedaleko starého buldozeru, který asi taky někdo odstavil (na furt).

Skálanes 1

Počasí se nám krásně vyčasilo, takže procházka podél fjordu doslova obsypaného Vlčím bobem byla vysloveně kochací a když jsme se blížili k červenému domečku, bývalé to farmě, dnes Guesthousu s restaurací, byl jsem vysloveně na měkko - naprostá kompilace citově zabarveného líčení o obloze v barvě pomněnek, vonícím kvítí, šplouchajícím moři, zkrátka úplný básník v pohorkách.


Skálanes 4

Když se pak z trávy vznesl první pták, zakrákal a poletoval nám nad hlavou, říkal jsem si (v té sváteční náladě): to je krásné, ptáčci nás vítají....

Ptáci 2


no a pak se vznesly další a další..... a taky nám kroužily nad hlavami.... a pak to začlo.

Rybák
Krvežíznivý Rybák dlouhoocasý - úplně jak harpyje z filmu Ronja dcera loupežníka


Jeden útok za druhým, ptáci - Rybáci potvoráci na nás začali nalétávat.... první klovanec do hlavy, chůze se zrychluje, druhý - rychlá chůze se mění ve zběsilý úprk .... třetí klovanec, a to už mi proužek krve stéká po čele, mávám nad hlavou zběsile rukama a utíkám co mi síly stačí, teprve u domečku si oddychuji, to když se ta hejna krvežíznivých bestií, které jakoby vypadly z Hitchcockova filmu konečně uklidňují a klesají zpátky do trávy. Nepřeháním. Ani trochu!
Mistr hororu jistě navštívil kolonii Rybáků v době hnízdění, protože přesně tak to probíhá. The horror! Gabča měla víc štěstí, protože měla na hlavě vlající šátek a ten je asi odrazoval, já měl jen takový ten moirový šátek (protože na mé hlavě už léta jaksi nic nevlaje) a toho se nelekly, potvory.

Skálanes 3
Guesthouse na Skálanes - tady nám už Rybáci dali pokoj


V domečku jsme potkali pár lidiček, kteří zde na stálo pozorují právě ptáky, ti nám říkali, že to tady prostě tak je, pochopili jsme, že ti Rybáci zrovna hnízdí a zcela logicky si chrání teritorium (a mladé). Když mi Gabča ošetřila hlavu (jen škrábance), vybavili jsme se klackem (zrovna jsme totiž trekové hůlky nechali v autě) a vydali se ještě kousek dál k vysokým útesům, kde měli být ti naši vysnění papušíci.

útesy Skálanes
Útesy na Skálanes - pořád jsme koukali dalekohledem jestli je uvidíme....


Papuchalek 1
... a oni přitom byli hned vedle nás!


antiptačí klacek
na cestu zpět už jsem se řádně vyzbrojil a i tak to byl silně nepříjemný pocit procházet mezi těmi krákajícími hejny

Fotek mám samozřejmě spoustu, ještě víc jsem jich pak udělal na dalším místě, kam jsme přejeli odpoledne, resp. na večer. To už jsme měli postavený stan v "Borgarfjördur Eystri", krásném kempu s teplou sprchou, odkud to byl už jen kousek k ostrůvku Hafnarhólmi, kde byla velká spousta Papuchalků a kam jsme si pak zajeli ještě několikrát, protože to se neokouká. Fotky jsou tedy kompilací z několika návštěv toho místa.


Papuchalek 2
Je to prostě mazel, plyšovej...


papuchalci u Hafnarhólmi 3
"Paní, slyšela jste to? V 60 metrech mají velký výprodej sleďů! - Jé tak to já hned letím!"


racek
Taky je tam samozřejmě spousta racků, ti mají ale tu smůlu, že nejsou tak barevní a roztomilí, takže nikoho nezajímají.


Borgarfjördur Eystri - kemp
v podstatě celé městečko Borgarfjördur Eystri v popředí je vidět kemp 

V kempu Borgarfjarðaru eystri jsme strávili celkem 3 noci, měli jsme v plánu trek po místních kopcích, ale o tom zase až příště.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Proky Proky | E-mail | Web | 19. ledna 2011 v 20:39 | Reagovat

Krasne fotky a diky za pouceni ohledne pufiku (tech 70 m je ohromne umeni, jo to kdybych tak umel :o)

2 Anonym Anonym | 22. ledna 2011 v 19:41 | Reagovat

První fotka nemá chybu. Bravo!

3 JR JR | 22. ledna 2011 v 23:17 | Reagovat

Díky za komentáře!

4 Lucie Lucie | 4. března 2011 v 12:14 | Reagovat

Doslova hlatám celej web, nádherný fotky, vtipnej text :-) Pro mě další báječná vzpomínka na Island. :-) Přeji hodně parádních cest :)

5 JR JR | 4. března 2011 v 12:30 | Reagovat

Díky moc, takový komentář zahřeje u srdce a dodá energii k dalším článkům!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama