V oblasti Dyrfjöll 16.-17.6.2010

31. ledna 2011 v 23:49 | JR
Máme s Prokym takovou nevypsanou soutěž - kdo stihne sepsat zážitky z cest dříve. Tedy já z Islandu, nebo Proky z Nového Zélandu? On to má těžší v tom, že cestovali mnohem déle - 89 dní, kdežto my jen tři týdny. Na druhou stranu oni jsou na to dva a začali dřív, kdežto mně manželka ani komentář nenapíše, pouze kritickým slovem místopisné nedostatky mého vyprávění sem tam počastuje...
Proky měl teď dva články po sobě (určitě doporučuji všem se podívat, má krásné fotky), tak i já musím popojet, abych nebyl moc pozadu.
túra k Stórurð - pohoří Dyrfjöll 5
pohoří Dyrföll




Takže situace: je léto (polovina června), probouzíme se v městečku Borgarfjordur a jemně nám prší, všechny ty krásné hory kolem jsou v mracích...

Trochu rozpačitě jsme přemýšleli, co s původním plánem, vyrazit na tůru do hor Dyrfjöll, když je takové pošmourno. Zajeli jsme si spravit náladu k papuchalkům, ale ani tam to v dešti nebylo úplně to pravé, přestože byli blíž, než předchozí den večer.

Borgarjördur Eystri - Lindarbakki z roku 1899
tenhle červený domek v Borgarfjörduru je prý normálně obývaný, čili žádný skanzen


pohled z Elfí skály
pohled z Elfí skály (večer, když už bylo jasněji)

Po cestě zpět jsme se zastavili na kraji města na Elfí skále Álfaborg (pro zaryté startrekovské fankoušky pozor: nejedná se o žádného Alfa Borga, Alf je prostě Elf), výhledy ale nebyly nic moc.
Zkusili jsme tedy rozehnat černé chmury ještě černější kávou v kavárně Álfastein, před kterou mají údajně největší surový jaspis, nebo nějaký takový polodrahokam. Pravda, jeden velký šutr tam byl, ale kdybychom nečetli, že je to polodrahokam, nepoznali bychom to.

Alfa Café a velký jaspis
Alfa Stein café s obřím jaspisem

Kafe moc nezabralo, tak jsme si udělali alespoň takovou pidi procházku kaňonem Innra - hvannagil. Nebylo to ale nic moc, začalo totiž opravdu hustě pršet. Nasedli jsme tedy do auta, vystoupali nahoru průsmykem a po 94ce dojeli na 944tku a posléze na 925tku, kde jsme si udělali krátkou zastávku u kostelíka Kirkjubær (později snad věnuji jednu celou kapitolu dřevěným kostelíkům, protože jsme je viděli asi všechny, co na Islandu vůbec jsou - taková daň za to, že jsem nechal Gabču plánovat "co všechno lze vidět po cestě").

Vatnasskarð
pas s jezerem Vatnasskarð


Kirkjubæjarkirkja
Kirkjubæjarkirkja


Jeli jsme ještě dál, po silnici č. 926 na sever až k farmě Húsei, kterou nám doporučili jako místo, kde se dají pozorovat tuleni. Bohužel, na cestě byla najednou zavřená brána a my jsme jaksi nenašli odvahu jet dál, takže jsme tam jenom nakrmili suchary koníky, kteří se tam potulovali, a pak jsme se jen tak poflakovali po břehu řeky, resp. deltě řeky Jokulsá á Dal, kde jsme skutečně zahlédli několik tuleňů, kteří si nás chvílemi zvědavě z vody prohlíželi. Docela legrační zážitek, protože člověk měl tendenci se přiblížit co nejblíže aby udělal co nejlepší fotku, jenže břeh byl docela nestabilní a tuleni se vždycky schoval přesně v tu chvíli, kdy jsem na ně zaostřil. Jakoby čekali, že spadnu do vody a pak že bude teprve nějaká švanda... Tu jsem jim ale nedopřál.

Húsei
krmení koníka u zavřené brány k farmě Húsei

tuleň u Húsey
zvědavý tuleň 


Pak nás čekala cesta zpět a ještě před překonáním průsmyku, jsme si udělali asi dvouapůlhodinovou pěší túru od farmy Unaós k útesům Stopavík. Docela se i vybralo počasí, chvílemi i přestalo pršet. Vyzkoušeli jsme si také "chození po hladině", to snad bude vidět na fotkách.

Stapavík 2
Stapavík

chození po vodě 2
chození po vodě, bezva věc ;-)

chození po vodě 3


Na večer jsme se vrátili do stejného kempu (předtím jsme si znovu vylezli na Elfí skálu), dali jsme si kuskusovou večeři a šup do hajan.

záliv Njarðvík
záliv Njarðvík

Následující den ráno bohužel opět pršelo a navíc hrozně foukalo. To na druhou stranu slibovalo, že by to mohlo déšť brzy rozfoukat, takže jsme nepropadali panice, dali si pozdní snídani a obligátně vyrazili napřed na papuchalky (to se fakt neokouká) a teprve potom jsme vyjeli autem do sedla, a po chvíli váhání se přeci jen vydali na celodenní túru do údolí Stórurð.

túra k Stórurð 2
vyrážíme na túru a setsakramentsky to tam profukuje...

Nahoře to pěkně profukovalo, bylo tam ještě hodně sněhu, takže chůze nebyla vůbec snadná, navíc se nám cesta sem tam ztrácela (islandské turistické značení reprezentuje dřevěný kolík zaražený do země, nahoře natřený žlutou barvou, samozřejmě, pokud není celý pod sněhem resp. pokud tam vůbec je). Gabča krátce po startu šlápla do hlubokého bahna, což vypadalo docela děsivě, ovšem to jsme ještě netušili, že je to jenom začátek.

túra k Stórurð - zablácené boty
to je opravdu jenom bahno!

túra k Stórurð 3
žlutý kolík vlevo - islandská představa o turistickém značení (ale jsou na světě i horší, to jenom my jsme od KČT tak zmlsaní...)

Ono to "brodění" a klouzání po sněhových polích není žádná slast, museli jsme občas postupovat velmi opatrně a pomalu, protože hrozil pád, resp. sesuv po svahu, sice ne smrtelné nebezpečí, ale jeden úraz už jsme měli, a to nám stačilo.

túra k Stórurð - sestup po zasněženém svahu
klouzajda po sněhu


túra k Stórurð 4

Cílem bylo takové ledovcové jezírko, které Gabča viděla někde na letáku, což to jezírko tam sice bylo, ale žádný zázrak to nebyl. Zato výhledy na skály kolem byly vskutku dechberoucí, ten pocit majestátnosti a řekl bych "vysokohorský dojem" - vskutku jen dojem, protože jsme se pohybovali tak max. tisíc metrů nad mořem, to byla prostě nádhera.

svačinka na tůře
IS sušenky na posilněnou

túra k Stórurð - pohoří Dyrfjöll 3
ten pišišvor na sněhovém poli  je Gabča

túra k Stórurð - ledovcová jezírka
cíl výpravy - ledovcové jezírko

V jednu chvíli jsme potřebovali překročit docela dravou (a neznámo jak hlubokou) říčku, která vytékala z pod vrstvy sněhu a ledu. Nebylo jasné, jak tlustá a silná ta vrstva je, a zda to půjde přejít suchou nohou. Bylo vidět, že tam nějaké stopy byly, ale ty mohly být klidně týden staré (za celý den jsme potkali jen jeden pár, který šel tu samou trasu, ale opačně, takže jsme se akorát minuli u toho ledovcového jezírka). Abych to nenapínal, tu řeku jsme po té ledové krustě přešli, naštěstí jsme se neprobořili.

túra k Stórurð - pohoří Dyrfjöll 7
tuto říčku jsme museli překročit


túra k Stórurð - kra v ledovcovém jezírku


Ono úplně stačilo, že chvíli na to jsem nějak blbě uklouznul na bahně a praštil sebou na bok, rovnou na brašničku s foťákem (jen to řachlo!), až jsem si narazil žebro. Foťák to naštěstí přežil bez úhony (pokud teda ten problém se závěrkou nezačal už tam). V každém případě jsem to žebro cítil ještě snad měsíc.

Od jezírka jsme pak dloooooouho pozvolna klesali stále zelenějším (ale taky podmáčenějším) údolím, kde jsme přibližně každých padesát metrů museli překonávat nějaký potůček, kterých tam ze sněhu nad námi vytékalo snad tisíc. Občas to bylo docela náročné, bez hůlek by to byl docela problém.

túra k Stórurð - brodění říčky
brodění jde s hůlkami výrazně lépe


Nakonec jsme s úplně promočenými botami a kalhotami (potvory vzlínají odspodu) dorazili až k silnici a po ní jsme museli opět vystoupat (pěšky, protože nikdo nejel, kdo by nás vzal stopem) až nahoru do sedla k autu.
V kempu (opět tom stejném) jsme se už jen převlékli do suchého, osprchli a utahaní jak koťata šli spát.

Borgarfjördur Eystri, kostelík Bakkarderdiskirkja
Borgarfjördur Eystri, kostelík Bakkarderdiskirkja

Příště se podíváme do geotermální oblasti sopky Krafly, to bude zase spousta velmi barevných fotek...


a ještě jedno rozlučké foto z následujícího dne, kdy jsme Borgarfjördur Eystri opouštěli

J a G u památníku

Tak ať vám ten únor pěkně začne!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 style-go style-go | Web | 31. ledna 2011 v 23:55 | Reagovat

Veľmi sa mi páči ako píšeš .. Preto sa ťa chcem opýtať či  by si sa aj ty nechcel/a pridať do našeho zaujímavéo projektu ( ONLINE ČASOPIS ) Viac infa na blogu :)

2 Proky Proky | E-mail | Web | 1. února 2011 v 23:06 | Reagovat

Jardo, diky za reklamu.

Super cerveny domek v Borgarfjörduru :o) Nekdy me musis naucit chozeni po vode, to jeste neumim.

At ziji tuleni a lachtani!

3 JR JR | 2. února 2011 v 10:31 | Reagovat

Rádo se stalo, chození na vodě je sranda, prostě jen musíš trochu zhubnout a bejt tak lehkej jako já ;-)

4 Proky Proky | E-mail | Web | 2. února 2011 v 20:20 | Reagovat

...aha, tak to me nenapadlo. Ja jsem myslel, ze to v necem jinem. No, je pravda, ze jsem po navratu ze sveta asi 7 kg pribral :-)

5 DJ DJ | 9. února 2011 v 22:22 | Reagovat

..a pak jsme z dvěstěpadesátky odbočili sedumašestačytřicítku :-). Dobré, díky, ale docela mne rozbolely nohy!

6 JR JR | 9. února 2011 v 23:08 | Reagovat

Á komentář pana DJ pod článkem z Islandu, to se cení, děkuji.
Jenom nevím, kdy to myslíš ironicky (jakože tam píšu blbosti) a kdy ne. Ty popisy cest jsou opsané z papírového deníku (který kromě toho skoro nic jiného neobsahuje) a má to pomoci pro snazší orientaci v terénu), ovšem dlouhodobá účinnost a literární efekt je více než sporný :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama