Philippe Genty - Nehybní cestovatelé, Nová scéna ND, 27.2.2011

2. března 2011 v 17:19 | JR |  ostatní
V poslední době jsem moc nepsal o tom, jak kulturní život si žijeme. Zaprvé jsem nechtěl zbytečně popouzet dětné čtenáře upoutané k rodinám a jiným radostem, a zadruhé jsem na to byl líný. Normálně bych taky neměl důvod ani ambice "recenzovat" divadelní hru, ale po delší době udělám výjimku, a o jedné mimořádné vám povím.


Z titulu své funkce (rostlináře) jsem dostal dva lístky na představení pořádané Francouzským institutem a generálním partnerem KB v Nové scéně Národního Divadla. Tam jsme mimochodem byli s Gabčou vůbec poprvé a dojem byl výborný, kaplička národa to sice není, ale i tak jsou to celkem okázalé a reprezentativní prostory.

Ale k té hře. Představte si že na anotaci čtete toto:

Obrazový kouzelník Philippe Genty nám nabízí představení, ve kterém se skupina postav vydává brázdit svět. Ztroskotají uprostřed moře, dorazí do pouště, poté vzlétnou k nebi a nakonec opět uváznou na poušti. I tato inscenace, stejně jako všechny Gentyho práce, koketuje s výtvarným divadlem, tancem, cirkusem a kouzly.

a dole ještě dodatek: Hra bez jazykových bariér

Jste-li lehce přízemní, obyčejní, lidé jako já, asi by vás to taky trochu vystrašilo, že?




Nenechte se ale mýlit, dojmem nějakého abstraktního pseudoumění, pro umění, beze smyslu pochopitelné (nebo spíš nepochopitelné) jen osvícené intelektuální menšině - kdepak! Tohle je zábava pro široké vrstvy jaká se jen tak nevidí!

Ono je to v té anotaci shrnuté celkem přesně - je to představení, které je mixem všeho možného, z mého pohledu je tam asi nejvíc pantomimy (i když se tam i mluví) ale vše je podáno s lehkostí a hravostí, která je diváku veskrze příjemná a koukatelná - jistě i napříč národy, protože to je mezinárodně úspěšné představení. U nás dokonce měli nějaké věty v češtině, a bylo jich dost na to, že to byli Francouzi, to jim muselo dát i dost práce se naučit. Navíc to bylo roztomilé - čeština se silným francouzským přízvukem se slyší málo a o to je srandovnější.

Síla představení tkví především v jeho choreografii a scéně, která je minimalistická a přece využitá na 1000% - pořád se tam něco děje, mění a přitom tak pozvolna a plynule, že si toho leckdy ani nevšimnete. Dám příklad - v jednu chvíli se herci postupně pokládají na zem a ostatní je balí do balicího papíru, takže na zemi zůstávají takové jako že hromady (hroby?) a přitom to dělají postupně že si ani nevšimnete, že ten dotyčný, který byl papírem již "pohřben" se znovu připojí ke svým kolegům a balí někoho dalšího. Takhle jsem na to pár minut koukal, a najednou jsem si říkal, hergot, vždyť jich bylo osm, tak jak to, že je tu pět hromádek a pořád šest herců???
Takových chvil je tam moc, někdy to opravdu připomíná až kouzelnické představení, ale na magic show si to nehraje, spíš jen využívají některých kouzelnických triků, hlavně to odvádění pozornosti jim jde mistrně :-)

V celém představení bylo několik momentů, kdy jsem byl opravdu "u vytržení" z celé té podívané a z toho jak si se mnou, coby divákem" pohráli a přivedli mne doslova k "živému obrazu". Nezapomenutelná je scéna s dětmi, nebo spíš o dětech (scéna pro některé z nás snad ještě silnější než pro jiné), rovněž nebeská scéna, nebo "plivání" igelitového pytlíku jeden na druhého to mi, zkrátka a dobře, vzalo dech a rozsvítilo v hlavě cosi jako otazník s vykřičníkem, jak se v šachu označuje neobyčejný, zajímavý tah.

A o čem že to vlastně je? O lidech a o životě, vesele i vážně, víc netřeba dodávat, musí se to vidět. Přiznám se, že zrovna tohle představení bych moc rád ještě jednou (nebo i víckrát) viděl, leč bylo to u nás jediné uvedení a další příležitost by byla leda někde v cizině.
Proč o tom vlastně píšu - ve Varech něco takového postrádám. Sem k nám se vozí akorát osvědčené kusy a bohužel, osvědčený kus rovná se skoro vždy plochá situační komedie, jakkoli dobří herci v ní hrají. Možná jsem zbytečně zmlsaný, nebo spíš přesycený podobných her, ale mám prostě dojem, že chcete-li mít narvané divadlo, hrajte komedii u které se lidi budou smíchy válet po zemi, ale pět minut po odchodu z divadla už nebudou vědět o čem to bylo. Jinými slovy, neodnesou si z toho zhola nic. Takových představení jsem sám viděl spoustu, a i když jsem měl dojem, že jsem se ohromně bavil (a smál), dnes si z toho už nic nepamatuji, vůbec nic mi to nedalo.

A na to je chodit do divadla škoda, na to máme televizi. Neříkám, že každé představení musí být hned o tom, jak Hamlet přijede zfetovanej na motorce a přitom třeba s pomocí ducha svého zemřelého otce řeší problémy důchodové reformy (zkrátka ty existenční záležitosti...), ale je fajn, když se při divadle člověk nejen pobaví, ale i trochu zamyslí. V poslední době se mi líbí právě taková představení a mimo Nehybných cestovatelů jsme nedávno viděli třeba ještě hru Ksicht v divadle Bez Zábradlí (rovněž v hl. městě, ne u nás), která byla také excelentní a obzory alespoň trochu rozšiřující. Obojí ale v Praze, mám obavu, že s něčím takovým by u nás divadlo neuspělo. A přitom je to tak nádherné divadlo...

V každém případě, budete-li mít příležitost se k Nehybným cestovatelům někde dostat, neváhejte, je to famózní kus a nedivte se, když budou na konci "ovace ve stoje", jako jsme je zažili my.


Nakonec malá ukázka z youtube - sestřih několik scén
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 potkanek potkanek | Web | 2. března 2011 v 17:26 | Reagovat

;-)

2 Proky Proky | E-mail | Web | 2. března 2011 v 21:01 | Reagovat

...vypada to fakt zajimave a i ukazka se mi libila :o)

3 JR JR | 2. března 2011 v 21:02 | Reagovat

Na té ukázce je zajímavé, že to mluví španělsky, přitom jsem měl dojem že jsou to všechno Francouzi. Ale upřímně, nevím.

4 jarmik jarmik | Web | 3. března 2011 v 7:33 | Reagovat

Pozoruhodné doporučení!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama