Polární se line záře, polární se line záře....

11. dubna 2011 v 17:26 | JR |  Finsko 2011
Přemýšlel jsem, jak to uvést, chtěl jsem napsat něco bombastického, něco co by vystihlo, jak to bylo krásné, fantastické, famózní, nebo jak se dneska říká "hustý". Nic mě ale nenapadlo, aby to bylo náležitě efektní a zároveň to nebyl úplný blábol. Kromě toho, fotky se mi moc nepovedly a navíc statický obrázek vypovídá o polární záři jen velmi přibližně, protože je to jev velmi dynamický a hýbe se. Proto přejděme rovnou ke krátké naučné části, kde si dovolím přímo citovat, neboť by popis v mém amatérském podání mohl působit příliš pavědecky.
všechny fotky jsou trochu rozmazaný, byť jsem je fotil ze stativu, ale v té tmě to prostě nešlo zaostřit. Kromě toho trochu zkreslují, protože obloha byla normálně černá, ten modrý nádech dělá jen ta dlouhá expozice


wiki říká, že:

Polární záře je souhrnný název pro světelné úkazy nastávající ve vysoké atmosféře ve výškách od 80 do 1000 km, nejčastěji kolem 100 km (v ionosféře - oblast vysoké koncentrace iontů a volných elektronů). Běžně se vyskytují v polárních oblastech (jižní záře - "Aurora australis", severní záře - "Aurora borealis"), zatímco ve středních zeměpisných šířkách a zejména v tropech jen výjimečně
Průběh jedné polární záře by se dal ve stručnosti popsat asi takto: Na Slunci vznikají vlivem nerovností v magnetickém poli sluneční skvrny. U těchto skvrn vznikne jedna masivní protuberance (erupce). Mrak částic slunečního větru tvořený protony, elektrony a alfa částicemi letí vesmírem (rychlostí řádově 0,1 % rychlosti světla) a pokud se na své cestě setká s magnetickým polem Země, tak ho ono pole většinu odrazí dál do vesmíru, ale část ho zachytí a stáčí po spirálách směrem k magnetickým pólům Země. Tam sluneční vítr interaguje s atmosférou a vzniká polární záře.





mé oblíbené Severské listy jsou ještě podrobnější:

Magická hra barev na obloze, stále se měnící, pulzující a střídající barvy, hra která bere dech. Polární záře. Jedná se o jev ke kterému nejčastěji dochází v polárních oblastech zhruba v prstencích 23 ºC níže pod severním a jižním magnetickým pólem. Na severní polokouli jí nazýváme Aurora Borealis. Stejný jev odehrávající se na opačné straně zeměkoule, nad jižním magnetickým pólem, je nazýván Aurora Australis. V ojedinělých případech se již stalo, že byla polární záře pozorována zděšenými obyvateli i v oblasti Středozemního moře. Ani výskyt polární záře v našich krajích není tak neobvyklý, jak by si mohl čtenář myslet. (Na obrázku vpravo je vyznačena oblast výskytu severní polární záře)
Ovšem magnetické póly se v průběhu věků pohybovaly a stále se pohybují, a tak například staří Vikingové tento jev pozorovali spíše poblíž Grónska a velmi zřídka v Norsku, zatímco dnes lze tento jev běžně pozorovat v oblasti severní Skandinávie.
Vědci zjistili, že k této hře světel na níž má podíl Slunce dochází nejčastěji zhruba ve výšce 80 až 130 km nad zemským povrchem. Slunce produkuje tzv. sluneční vítr, plazmu tvořenou nabitými částicemi, protony a volnými elektrony. Zemské magnetické pole částice tohoto větru o rychlosti až 1000 km/s vtáhne do horních vrstev atmosféry, kde tyto částice narážejí na molekuly vzduchu a přitom dochází k uvolňování energie ve formě světla. Vzniká tak úžasná hra světel která je neustále v pohybu. Při tomto jevu dochází k uvolnění až 100.000 MW elektrické energie, což může způsobit rušení rádia, televize a elektrických sítí. Polární záře je nejčastěji zabarvená zeleno-žlutě, nebo do červena, což je způsobeno kyslíkem obsaženým v atmosféře, nebo také do modra až fialova, na což má vliv v atmosféře přítomný dusík. Jiný plyn, jiná barva. K tomuto jevu ovšem nedochází vždy, ale pouze za specifických podmínek, během zimních období a za jasných nocí. Největší pravděpodobnost tohoto jevu nastává v obdobích září - říjen a únor březen, kdy jsou zaznamenány celé tři pětiny celoročních pozorování. Během léta a vánočních svátků dochází k mírnému útlumu aktivity, což je způsobeno nepříznivou orientací zemského magnetického pole vůči Slunci.
Na polární záři mají také vliv skvrny na Slunci. Množství částic slunečního větru se mění během jedenáctiletého cyklu, v souvislosti s výskytem skvrn na povrchu Slunce. K jevu pak nejvíce dochází v momentě kdy dochází k náhlé změně počtu slunečních skvrn, ať již k úbytku nebo ke zvýšení počtu. Okamžitě po jejich minimu a maximu se vyskytuje v průměru méně pozorování. Nyní je cyklus v takové fázi, kdy dochází k růstu výskytu slunečních skvrn a tím také k hojnosti výskytu polární záře.

Polární záře v Laponsku
Statistiky uvádějí že nejvíce polárních září je pozorováno v oblasti okolo laponského Kilpisjarvi jde o oblast, kde se stýkají hranice Norska, Švédska a Finska. Za temnějších dní v roce, při jasné obloze a příhodných podmínkách, zde lze tento jev pozorovat ve třech ze čtyř dnů. Jiné prameny hovoří o výskytu polární záře v severním Laponsku až během 200 dní z celého jednoho roku. V nepříliš vzdálené Altě na norském pobřeží Severního moře, mají v místním muzeu celou sekci věnovanou polární záři.

Poněkud šokující je pak informace, že naše současné Učitelské noviny na téma polární záře mlčí, resp. hledaný výraz nenaleznou, což jest neospravedlnitelné pochybení nejhrubšího zrna a myslím, že by měla být na všech školách v Rakousku zavedena lázeň, pak bude teprve pořádek!






Nuže naše osobní zkušenost jest tato: po celodenním aktivním dovolenkování se, byla sauna spojená s "koupelí ve sněhu" tou správnou vzpruhou k ponocování a napínavému očekávání, zda se nám to opět splní a uvidíme ji. Statisticky byly naše šance veliké, nicméně z oněch pěti nocí, co jsme v Laponsku strávili, byla jen tahle jediná opravdu jasná a bezmračná, což jest podmínka nutná, nikoliv postačující. Štěstí nám tak zase jednou ukázalo svou laskavou tvář.
Vlastní pozorování je v reálu poněkud banální a o romantiku oproštěné, protože jsme prostě popojeli kousek autem, na místo, které jsme si vyhlédli už odpoledne tak, aby byl rozhled co největší, resp. nejširší. Ono by se sice řeklo - nejlepší je vylézt na kopec, odkud budete moci sledovat oblohu 360°, jenže si uvědomte, že je venku mínus deset, fouká vítr a je tma. Autem, se na kopec nedostanete, a jít tam se sněžnicemi, pravděpodobně by to byla naše poslední výprava. Kromě toho, při pozorování PZ jaksi nevíte tři základní věci:

1) Kde se objeví
2) Kdy se objeví
3) Jestli se vůbec objeví

Bookmakeři by vám na takovouhle sázku dali myslím, celkem zajímavý kurz. Přece jenom, jde se dost do rizika, protože s jistotou lze rozpoznat pouze tu situaci, kdy máte zaručené, že ji neuvidíte (prostě Cimrmanovské "tudy ne, přátelé") Kdežto co udělat proto, abyste ji viděli, to už se radí hůř.



Většinou jsme se dočetli, že když jsou teda ty ideální podmínky (jasno, absolutní tma), tak se nejčastěji objevuje kolem půlnoci, resp. od 11ti do třetí hodiny ranní. Což se lehko řekne, ale zkuste si v té zimě jen tak postávat venku - zmrznete do deseti minut, ať už jste oblečeni sebelíp. Nám se osvědčil způsob - sedět v autě, poslouchat rádio, nejlépe mluvené slovo a pořád se trochu pohybovat. Já jsem kupříkladu vylezl vždycky na chvíli ven a buď jen tak pozoroval oblohu, nebo jsem pak zkoušel fotit měsíc ze stativu (ano, táhnul jsem s sebou těžký stativ) a tak různě. Samozřejmě, že jsem za chvilku vždycky promrznul a honem se vracel do auta. Bohužel, moderní auta mají tu jednu pitomou vlastnost, že jaksi nemůžete zhasnout světla při běžícím motoru - denní svícení je hezká věc, ale na pozorování PZ je to vyloženě pruda. Takže to bylo vždycky - chvíli zapnout, pustit topení naplno a zase vypnout.... a tohle x-krát dokola.


Měsíc nad Muoniem byl asi nejspíš v úplňku, anebo těsně před či po


Stejně jako tenkrát na Aljašce, jsme to už už chtěli vzdát a jít spát (Gabča myslím, už trošku zadřímala), když jsem ji najednou spatřil, začala se dělat na severu, nejdřív, jako taková zelená šmouha a pak se najednou zvětšovala a prodlužovala a..... prostě zářila!




V tu chvíli mne zaplavil naprosto extatický pocit, vyběhl jsem ven, popadl foťák a snažil se sledovat to aby nic neuniklo a ještě to fotit (jak nastavit zaostření a clonu, když nevidíte co vlastně fotíte, že?). Fotky se mi moc nedařily, tím spíš, že mi bylo líto si hrát s nastavování, když jsem měl před očima takové úžasné divadlo. Opravdu, záře se neustále proměňuje, tak trochu "vlní" a připomíná velikou zářící záclonu z hedvábí vlající ve větru, opravdu krásná podívaná, těžko vám ji budu popisovat, navíc když mi "citově zbarvené líčení" nikdy moc nešlo. To se prostě musí vidět. A jak to jednou zažijete, budete chtít znovu. To se prostě neokouká.




Náš okamžik štěstí trval asi kolem deseti minut (na Aljašce ani ne pět), než záře vybledla a ztratila se v temné noci.
Když budete chvíli brouzdat po webu, najdete velkou spoustu nádherných fotek, i filmečků, spoustu informací, statistik a tak dále. To klidně udělejte. Já si dovoluji doporučit jednu takovou perličku, kde zde se píše o tom, jak se kdosi pokoušel polární záři vyvolat uměle a také o tom, jak jsou i dnes nějaká taková zařízení, která údajně zkoumají ionosféru, ale jak to také může být všechno jinak - to mě opravdu zaujalo viz. tento odkaz: http://www.military.cz/usa/weapons/haarp/haarp.htm




Nezbývá než závěrem dodat, že doufám, že to nebylo naposled. Ne, já to vím, že to nebylo naposled....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Proky Proky | E-mail | Web | 11. dubna 2011 v 19:07 | Reagovat

Krasneee, ale jak rikas to chce videt na vlastni oci :o)

Jinak na tom HAARPu myslim asi neco bude, Nikola T. byl nadcasovy...

2 djová djová | 14. dubna 2011 v 21:15 | Reagovat

jj, fotky parádní, ale vidět to na vlastní oči musí být fakt paráda...
gratuluju ;-)

3 JR JR | 14. dubna 2011 v 22:42 | Reagovat

Díky za komentáře, je to tak - na živo, je prostě na živo! Ale bacha, je to návykové ;-)

4 djr djr | 30. června 2011 v 21:21 | Reagovat

Zachycování neopakovatelných okamžiků foťákem, to je potíž. Na to musí být nátura. Já ji nemám a žena mi vyčítá, že již nefotím, když já si fotím do hlavy.
Ten pocit, když jsem byl na něčí svatbě a nemusel jsem fotit, to byla zcela odlišná podívaná :-).

Popsal si to hezky, skoro je to takový popisný článek.

5 Jarda Rejcha Jarda Rejcha | Web | 1. července 2011 v 8:46 | Reagovat

DJ: Díky!

6 Ája Ája | 27. srpna 2012 v 20:40 | Reagovat

Trochu praktický dotaz: na kolik vyjde takový výlet?

7 Jarda Rejcha Jarda Rejcha | 28. srpna 2012 v 7:51 | Reagovat

[6]:Zdravím vás Ájo. Cena v zimě je samozřejmě vyšší o to, že se nedá spát ve stanu (resp. my jsme ve stanu v zimě nespali). Jinak to není tak strašné:

2 zpáteční letenky do Rovaniemi za 10.744 Kč + 500 Kč za zavadla
pronájem auta - 6 tis
cca 2500 Kč benzin
ubyování dle situace - my měli tuším 2 noci za 3 tis Kč

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama